Malá kavárna na rohu Standgasse byla Adininým oblíbeným místem. Když byla malá, brali ji sem rodiče za vysvědčení. Později tu sedávala se svými kamarádkami a dnes tu hledala odpočinek od dětí a domácnosti.

Dnes byla sobota a to znamenalo, že děti hlídala babička a ona mohla strávit několik hodin v kavárně čtením. Vdala se opravdu mladá, ale nelitovala. Jen občas se ta pauza hodila a deštivé sobotní odpoledne bylo jako stvořené pro hrnek kávy a knihu.

“Promiňte, je tu volno?”

“Jistě,” přikývla a zvedla oči od knihy. U stolu stál mladý muž přibližně jejího věku.

“Já jsem Michael Cents,” představil se, než se posadil. Usmála se.

“Adina Debose.”

“Co vás přivedlo do Vídně?” zeptal se, když si objednal kávu. Adina se zasmála.

“Nic, žiju tady celý život. Vás?” oplatila otázku.

“Já jsem tu kvůli škole,” ukázal Michael pohledem na tašku plnou knih, kterou položil vedle své židle. “Studuju práva a tady žije jeden skvělý profesor, tak zkouším štěstí.”

“Taky jsem chtěla na práva,” zasnila se Adina. To Michaela pobavilo.

“Adina Debose,” zopakoval pomalu její jméno. “To je jméno pro slavnou zpěvačku, ne pro právničku,” prohlásil se smíchem. “Jak to, že nestudujete?” zvážněl trochu. Adina si stále zasněně povzdechla.

“Žena na právech? Ani by mě tam nevzali. A navíc jsem potkala Josepha a teď jsem matka na plný úvazek,” dodala a podívala se na prstýnek na své levé ruce. Všimla si, že se Michael trochu zarazil, když se zmínila, že má děti. Pousmála se. Chápala to, přece jen byla pořád mladá a docela hezká, ale svoji rodinu by neměnila. Michael byl také pohledný a navíc opravdu milý, ale ne.

Ne v tomhle životě, pomyslela si, aniž by věděla, jakou má pravdu.