“Tihle dva se mi líbí,” prohlásil Bůh a ukázal na dvě malé postavičky dole pod nimi. Gabriel se ušklíbl.

“A co s nimi? Zrovna tihle mezi sebou nic mít nebudou, to se klidně vsadím. A jestli, tak to rozhodně neskončí šťastně,” prohlásil otráveně.

Pozorování prvních lidí na zemi bylo jediné rozptýlení v téhle nebeské nudě, ale Bůh ho tím už pomalu doháněl k šílenství.

“Tak vsadit se?” řekl Bůh s potměšilým úsměvem, až Gabrielovi zatrnulo. “Když to dají dohromady - se štastným koncem -, vezmeš to tu na den za mě a já si dám konečně oraz. A když ne…”

“Tak mě konečně necháte dát si jednu partii karet s Luciferem?” navrhl Gabriel.

“Dobře,” přikývl Bůh. “Ale mají na to tolik životů, kolik bude potřeba,” dodal.

“Platí.”