Tak hlavně doraž v pořádku. Adina odeslala zprávu a odložila mobil na stůl. Její manžel vyrazil na služební cestu do New Yorku, už zase. Obvykle ji bral s sebou, věděl, jak moc miluje cestování. Tentokrát ovšem zůstala doma, protože těhotnou by ji do letadla nepustili. Bezděčně se pohladila po vystouplém břiše a vzpomněla si na obálku, kterou měla schovanou v šuplíku v pokoji. Bylo v ní překvapení pro Michaela, až se vrátí. Nemohla se dočkat, až mu to konečně ukáže. Věděla, jak moc si přál holčičku a těšila se, že mu bude moct říct, že se jeho přání splnilo. Nebude muset čekat dlouho, za dva dny se měl zase vrátit.

Usmála se a zadívala se z okna. Už bylo září, ale slunce stále pražilo na silnici jako uprostřed července. Po protějším chodníku se procházel sousedovic tlustý kocour. Celá ulice se utápěla v tichu a zlatavém slunečním světle.

Cinknutí telefonu Adinu vylekalo. Stále s úsměvem otevřela hlasovou zprávu od Michaela.

Lásko, nevím, co se děje, prý naše letadlo přepadli. Kdyby… Hlas mu selhal. Kdyby cokoliv, miluju tě. A miluju i Marianu nebo Adriana, vlastně ani nevím, kdo to bude. Není to vtipný? Každopádně- Pronikavé pískání přerušilo Michaelův roztřesený hlas, než zpráva utichla úplně.