Tato povídka vznikla v roce 2007
Postavy: HP / SS
Žánr: romantika
Kategorie: slash
Přístupnost 18+
Stručný obsah: Harry dostane dopis, jak zamává s jeho životem?

***

„ Harry, co to čteš?" zeptal se Ron, který najednou vešel do chlapeckých ložnic. Harry celý zrudl a dopis chtěl schovat.

„ Ale nic," chtěl ho odbýt.

„ Neříkej? Nějaký milostný psaníčko? Ukaž," zubil se Ron.

„ Ne!" řekl Harry a chtěl utéct. Ron mu však dopis vytrhl z ruky.

„ Tak se na to podívejme..."

„ Je to jen takový dopis," poškrábal se Harry za uchem.

„ A o čem?" usmál se Ron, když viděl, že Harry ještě víc zrudl.

„ Eee to by tě nezajímalo."

„ Třeba jo," řekl Ron a nahlédl do něj.

Jejich rty se blížily k sobě, jazyky se proplétaly. Touha tak spalující, až je oba sežehla...

„ Ty jo to jsou nějaký čuňačinky?" zašklebil se Ron na Harryho.

„ Ne tak docela. Třeba bude lepší, když to budeš vědět," povzdechl si Harry.

.... Cítil jak mu známá ruka putuje do slabin, jako už tolikrát... toužebně očekával až mu dlouhé štíhlé prsty sevřou jeho pulzující erekci.

„ Ty jo, to je fakt hustý," utrousil Ron.

„ Přečti si to radši celé..." upozornil ho Harry.

...Ruka svírající jeho chloubu působila nekonečná muka... až... ano vyvrcholil a všechnu tekutinu vystříkl na NĚJ.

„ CO? NA NĚJ?" vykulil oči Ron, „ co to sakra je, u Merlina?!"

„No, je to dvou chlapech..."

Ron znovu přelítl stránku načež objevil dvě jména. Harry a Severus...

„ Co? Co to má sakra znamenat?" vykřikl Ron zděšeně.

„ Tohle mi jednou přišlo. Někdo to o mě napsal," pokrčil Harry rameny.

„ A proč to čteš?"

„ Já ani nevím... je to zajímavý... ehm a vzrušující..." usmál se Harry

„ Co? Ty jsi snad buzík?"

„ Neříkej mi tak!" zamračil se Harry.

„ Promiň," šeptl zrudl Ron.

„ Líbí se mi se mi to, ani nevím proč," pokrčil Harry rameny.

„ A kdo ti to poslal?" zamračil se Ron

„ Přišlo to normální poštou, od mudlů"

„ Tak to je fakt divný."

„ Prej se tím baví miliony lidí na celém světě. Píšou o mě, o tobě o všech z Bradavic. Dokonce i o Filchovi," zašeptal Harry.

„ Cože? No fuj!" dělal Ron zvuky, jako když zvrací.

„Taky jsem si říkal, že to musí být fakt nechutný," přitakal Harry.

„ A tohle ti nechutný nepřijde??" povytáhl Ron obočí

„ No víš... ani ne," odvětil Harry.

„ Vždyť píše o tobě a Snapeovi," poznamenal Ron

„ No, víš včera když jsem měl ten trest se to nějak zvrhlo..."

„ Pro Merlina, já to snad ani nechci vědět!" zděsil se Ron.

„ Nemůžu to nikomu jinýmu říct," postěžoval si Harry

„ Ach jo, no tak jo povídej," povzdechl si Ron. Věděl, že se mu to nebude zamlouvat, ale Harry byl jeho kamarád.

„ No ani nevím jak a co se vlastně stalo... ale vzbudil jsem se ráno v jeho posteli, " řekl nakonec Harry.

„ Co? Chceš tím říct, že jste..." zatvářil se Ron zhnuseně.

„ Já nevím, možná," řekl Harry rozpačitě.

„ Ty si to nepamatuješ?"

„ Ne, možná mi dal nějaký lektvar," pokrčil Harry rameny.

„ A co on na to? Myslím ráno..."

„Zmizel jsem dřív, než se probudil."

„ Řekl bych, že si to budete muset vyříkat. A už mi pro Merlina neříkej nikdy nic tak šokujícího," řekl Ron a znechuceně si lehl na postel.

„ Neboj už nebudu, díky že jsi mě vyslechl."

„ Hm od čeho asi kamarádi jsou," ušklíbl se Ron a předstíral, že právě usíná.

„ Ty Rone, tobě vadí, že jsem asi gay?" zeptal se po chvíli Harry.

„ Já nevím... Musím si to asi srovnat v hlavě. Asi mě víc vadí, že přemýšlíš zrovna o Snapeovi," přiznal Ron.

„ Díky Rone," vydechl úlevně Harry. Zrzek se nutil raději mlčet, než řekne něco, co by jeho kamaráda zranilo.

Snape, u Merlinových koulí, zrovna Snape!

Harrymu se honil v hlavě nápad, jak to udělat, aby byl se Snapem zase o samotě. Potřeboval si pár věci vyjasnil.

Hodina lektvarů končila. Harry stále přemýšlel nad tím, jak to udělat, aby s ním mohl být o samotě. Musel si s ním promluvit, to bylo jisté! Jenže jak to narafičit? Pak ho něco napadlo, hodil do svého kotlíku přísadu, o které věděl, že rozhodně nepatří do práškového lektvaru ( vše co se sním potřísní se přemění v prášek) jakmile nohy Hrbovky přistály na hladině modré tekutiny, okamžitě se lektvar změnil. Přísady, které spolu neměli vůbec přijít do styku, začaly reagovat. Z kotlíku se najednou začala valit nějaká rostlina a šířila se a mohutněla, studenti křičeli a snažili se před ní ukrýt pod lavicemi. Za chvilku byla celá učebna zahlcena touto podivnou rostlinou. V učebně však nechtěla zůstat a tak rozrazila dveře a rostla dál do sklepení.

„ Finite incantatem!" zařval Snape, kterého nebylo ve změti lan a šlahounů vůbec vidět. Rostlina přestala růst. Snape si klestil cestu, pomocí hůlky odstraňoval větve jako mečem. Ze svých studentů viděl pouze hlavy.

„ Pomozte si vy trollové, jinak se odtud nedostanete!" zahalekal a jako na povel se třídou nesla kouzla. Někdy je i pošetilé mávání hůlkou potřeba.

Za chvilku se rostlina rozpadla, jen její kmen zůstala vězet v Harryho kotlíku. Chlapec netušil, co tím způsobí, ale teď podle Snapeova kypějícího výrazu poznal, že jeho plán zabral.

„ POTTERE!" zahřměl Snape.

„ Ano pane.." polkl Harry.

„ Co jste to proboha vyváděl, zničil jste celou učebnu!"

„ Asi jsem něco přehlídl," pokrčil rameny.

„ Přidal jste do směsi úplně něco jiného, než jste měl, jinak by se tohle vůbec nestalo, maximálně by vybuchl kotlík! Strhávám Nebelvíru 50 bodů! A vaším trestem bude vrátit učebnu do původního stavu! A to bez kouzel! Dnes večer v sedm!"

Třídou to zašumělo. Bylo jasné, že jednomu člověku bude trvat minimálně dvě noci, než odstraní tuto spoušť! Ron se na svého kamaráda podíval vyčítavě a Harry jen omluvně pokrčil rameny.

„ Hele, to že jsi... no ty víš co... chápu, ale proč na to musí doplácet Nebelvír a naše famrpálové družstvo? Jak máme bez tebe dneska trénovat?"

„ Nevěděl jsem, co to udělá myslel jsem si, že jen vybuchne kotlík."

„ Měl by ses raději vyhýbat takovým nesmyslům, měl jsi nakopat Malfoyovi prdel a Snape by tě nechal po škole taky!"

„ Já jsem rád, že teďka má jinou zábavu než mě, takže ho radši vynechávám,"

„ Počkej jakou zábavu?" zaujalo Rona

„ To ti snad ani radši neřeknu," vymlouval se Harry.

„ Proč?"

„ Zabil bys ho!"

„ Proč bych to měl dělat?" zúžil oči do škvírek.

„ Protože tě znám, jakmile se to týká někoho z rodiny..."

„ Cože, o co jde?"

„ No dobrá... stejně by ses to dozvěděl. Viděl jsem ho včera s Ginny, líbali se," řekl Harry opatrně.

„ CO? ZABIJU HO!" vrhl se Ron na dveře, Harryho však zarazil.

„ Je to jejich věc! Tak toho nech, i kdyby si Ginny vybrala Goyla, tak ti to může být jedno. I když je pravda, že Malfoy má proti němu výhodu, není takový hrozný tupec a vypadá líp," zašklebil se Harry. Ron však jeho vtipu nezasmál.

„ No nic já musím jít, čeká mě trest, dneska asi nebudu spát," utrousil Harry a nechal za sebou zadumaného kamaráda.

Možná je lepší, že jsem mu to řekl, kdyby je přistihl on, určitě by neváhal svou výhružku splnit. Snad Ginny ví, co dělá.

Vešel do sklepení a ovanul ho chlad, až se zatřásl.

Jak to, že tady dole je vždycky taková zima!

Drkotal zuby Harry. Zaklepal na dveře učebny lektvarů, ozvalo se příkré dále. Zatlačil na dveře a ty ho s vrznutím vpustili dovnitř. Snape seděl za psacím stolem a jako obvykle něco sepisoval.

„ Na co čekáte Pottere, kýbl a hadr máte zde!" ukázal na přední lavici, kde našel i čistící lektvar.

Harry Snapea pozoroval a čekal snad na nějaký náznak něčeho, čehokoli. Snape mu upřený pohled oplácel, Harry se snažil být silný.

„ O co se to snažíte, Pottere? Zhypnotizovat mne? To se vám skutečně nepovede," ušklíbl se Snape a stále jej bedlivě pozoroval. Harry nevydržel a uhnul pohledem.

„ Slaboch," řekl Snape potichu, tak, že to Harry téměř nezaslechl. Jenže Harry měl dobrý sluch. Chlapce jeho poznámka rozzuřila. Přešel ráznou chůzí ke Snapeovi.

„ Já, že jsem slaboch?!" z očí mu sršeli blesky.

„ A jak byste nazval to, že utíkáte od problémů?"

„ Já neutíkám!" zamračil se Harry.

„ Neřekl bych," řekl Snape a zatvářil se tak, že Harrymu bylo jasné, na co naráží.

„ Nejsem slaboch!" opakoval Harry teď už méně důrazněji.

„ Ne, jste pitomec! Proč jste dnes zničil učebnu lektvarů, jen proto, abyste se mnou mohl být sám?"

„ Cože?" vyhrkl Harry

„ Pottere, měl byste si lépe dávat pozor na to, na co myslíte a hlavně se už konečně uzavírat mysl, mohl jsem vaše myšlenky celou hodinu číst jako v knize!"

„ Eee... no..."

„ Tak řekněte, proč jsme se mnou tak moc chtěl být o samotě?" ušklíbl se Snape.

„ Já... no..."

„ Vy to nevíte? Zajímavé..." zasmál se Snape.

„ Já jen... chtěl jsem se zeptat..."

„ Pán je zvědavý. Nuže dobrá... Skutečně jsem vám dal do vody paměťový lektvar.  Nemůžete si nic pamatovat."

„ A... co kdybych chtěl?" polkl Harry.

„ Vskutku?" Pozvednuté černé obočí.

„Hmm asi jo," nervózně přešlápl.

„ Nejste si jist," podotkl Snape.

„ A kdo si je v šestnácti jistý svým chováním?" zamračil se Harry.

„ To máte pravdu. Tak tedy malá ukázka toho, co se včera stalo," řekl Snape a zrušil mezeru, která je dělila od sebe. Přitiskl se na Harryho mladé, žádostivé tělo a přisál své rty na jeho.

Harry se podvolil, téměř okamžitě. Jazyk drancoval jeho ústa a jemu to nevadilo, bylo mu to velmi příjemné. Pak se styl líbání změnil, drsný polibek vystřídal jemný, tak jemný, že Harry nedokázal pochopit, jak někdo jako Snape s jazykem ostrým jak břitva, dokáže dělat něco tak jemného. Pomalu se mu podlamovala kolena. Ještě, že ho Snape držel.

„ Stačí to jako ukázka, pane Pottere?" řekl Snape chraplavě. Když odtrhl své rty od Harryho. I na něm bylo poznat, že polibek prožíval podobně.

„Jako ukázka ano, ale pro vztah to nestačí," řekl Harry a tentokrát to byl on, kdo převzal iniciativu a Snapea políbil. Nehodlal se vzdát tak snadno.

KONEC

Za beta read děkuji KateTomlinson6917