Tato povídka byla napsána v roce 2007
Páry: opět netradičně LM / SS
Žánr: temné
Kategorie: slash
Přístupnost: 18+
Poznámka: postavy jsou OOC
Varování: brutální znásilnění a násilnické scény!
Stručný obsah: Severus je odsouzen za vraždu Brumbála. V Azkabanu, kde již dávno nehlídají mozkomoři, ale zřízenci, se mu však vede mnohem hůř, než kdyby tam jeho staří známí byli. Pomůže mu Lucius Malfoy, který to však nedělá nezištně.

***

Prastarý hrad uprostřed moře, na útesu. Sílící bouře a déšť bičoval okenní tabule hradu. Vlny rozbouřeného moře se lámaly přes skaliska. Neutěšené místo, na první pohled opuštěné. Azkaban!

Den první

Palcové titulky Věštce: BRUMBÁLŮV VRAH KONEČNĚ DOPADEN! ZÁSLUHY PŘIPSANÉ POTTEROVI - CHLAPCI, KTERÝ ZABIL VY-VÍTE-KOHO!

Zprávy od soudu: PODLE OČEKÁVÁNÍ BYL SEVERUS SNAPE ODSOUZEN K DOŽIVOTNÍMU POBYTU V AZKABANU.

Seděl na starém kavalci, který se příšerně rozskřípal, kdykoli se jen o milimetr pohnul. Přemýšlel.

To vlastně dělal celou tu dobu, co byl na svobodě. Přemýšlel, co ho dovedlo tak daleko, do takového místa. Kupodivu to nebyla ani nenávist či zloba. Byla to láska. Ano, i on byl schopen lásky. Nezištné čisté lásky. Lásky k příteli. A jen díky takové lásce, mohl udělat to, co musel.

Ano, musel, ne že by mu to někdo přikázal, to ne... On nikdy nepřikazoval, jen ho požádal, což bylo snad stokrát horší, než kdyby mu prostě řekl, udělej to! A teď za to pykal.

To, že se nikdy nenašel ani jediný přesvědčivý důkaz o tom, že je vlastně svým způsobem nevinný, byla věc druhá! Brumbál svou závěť schoval tak pečlivě, že ji nemohl nikdo najít. A tak byl Severus Snape obviněn a odsouzen!

Je pravda, že od té doby, co v Azkabanu nebyl ani jeden mozkomor, byly zde lepší podmínky pro žití. Avšak když byl nyní zavřený a nikdo nesnažil najít nic, co by mu mohlo pomoci, věděl že tu shnije zaživa.

„ Vězeň číslo 15 - 8 - 6, běžte do zaměstnání!" nahlásil Snapeovi strážný.

Severusovi byla hned přidělená ta nejodpornější práce v celém Azkabanu. Musel umýt zasviněné záchody na celách! Nebyl na to sice sám, ti, co tu práci dělali s ním, měli svůj rajón a Snape také. Cel v Azkabanu bylo něco přes tisíc!

Tuto odpornou práci mu osobně vybral Harry. A s jakou chutí mu to vmetl do tváře. Severus mu neukázal nic jiného než pohrdavý pošklebek. To Pottera naštvalo a tak odešel.

***

Muž s černými, mastnými vlasy se právě loudal po chodbě s kbelíkem plným vody. Natáhl si gumové rukavice, které mu kupodivu dali a zamířil k první cele. A vida, starý známý... ČERVÍČEK!

„ Tos to dopracoval, Srabusi!" ušklíbl se Červíček, který si spokojeně rochnil na kavalci. Snape se na něj jen pohrdavě podíval a neřekl nic. Shýbl se k toaletní míse a zvedl prkénko. Málem zaúpěl, když uviděl v jaké stavu je. Švihl zamračený pohled po Červíčkovi.

„ Abych nezapomněl, nechal jsem ti tam dáreček, to víš, včerejší večeře mi nějak nesedla!" řekl a pohladil si své odporný tlustý pupek!

Ano, byly zde podmínky pro lepší žití, ale ne pro Severuse. Ten by raději uvítal staré známé, odporně páchnoucí, děsivé mozkomory!

***

Den druhý

První cela, do které Snape dnes zamířil, byla Luciova.

„ A hele, koho to tu nevidím?" ušklíbl se blonďák. Stále vypadal dobře i přesto, že byl tady.

„ Nemohu říct, že tě rád vidím," zavrčel Severus a zamířil k toaletě. Avšak Luciova ruka jej zarazila.

„ Počkej chvíli, chtěl bych si popovídat."

„ O čem?" pozvedl obočí Severus.

„ Jak dlouho tu jsi?" zeptal se blonďák.

„ Od včera," zaskřípal zuby Snape.

„ Teprve? No tak to nic..." zavrtěl Malfoy hlavou.

„ Cos mi chtěl?" nechápal Severus.

„ No, na to přijdeš sám.. časem," Lucius se potutelně usmíval.

Severus si s tím nechtěl lámat hlavu. Přešel k toaletě. Jak předpokládal, jeho někdejší spolubojovník nebyl žádné prase jako Červíček! Díky bohu, aspoň tak!

Večer, když o tom tak přemýšlel, nedávalo mu Luciovo chování smysl. Snad na to přijde později.

***

Den třetí

Po práci, kterou Severus nenáviděl, protože se při ní musel přemáhat, aby se nepozvracel, měl Severus volno a mohl jít do malé knihovničky - mohl zde najít romány, vědu, dějiny... atd. Byly to mudlovské knihy, žádná kniha týkající se kouzel se zde nevyskytovala.

Pokud by ho nebavilo číst, mohl jít do posilovny. Tam však Severus nehodlal vstoupit. Nebo tu dále byla možnost, chodit pracovat s dřevem do dílny. Severus si pochopitelně vybral knihovnu.

Právě si vytáhl jednu knihu z dějin, když mu zastoupil cestu nějaký vězeň. Severus vzhlédl. Ten pohled, který se mu naskytl se mu nelíbil. Obklopila jej banda místních rváčů.

„ Tak co, Snape! Koukám, že tě knihomolectví nepřešlo! Tady už nejsi v Bradavicích!" ušklíbl se vazoun, ve kterém Snape poznal svého bývalého žáka Smitha. A hned jako by mu vlili krev do žil.

„ Myslel jsem, pane Smithe, že jste chytřejší. Zřejmě jsem se hluboce mýlil. Kdybyste totiž alespoň jednou poslouchal, co jsem vám říkal o následcích kletby Cruciatus, nebyl byste teď tady!" ušklíbl se Snape.

„ Měl jsem tě tenkrát rovnou zabít!" ucedil Smith.

„ Ale neudělal jste to a byl jste natolik pošetilý, že jste na mne zaútočil před Brumbálem!" vysmál se mu Severus.

„ Chlapy, dejte mu co proto!" zařval najednou Smith.

Hromotluci kolem se vrhli na hubeného muže. Neměl šanci. Chytili ho a drželi tak pevně, že se nemohl hýbat. Pak mu jeden z nich stáhl kalhoty i spodní prádlo. Další dva mu roztáhli nohy a s nimi i půlky. Poslední se blížil s mohutnou erekcí.

Když ji vrazil do Snapeovy panenské zadnice, Severus zařval bolestí. Jenže hromotluk nepřestával. Vrážel do něj svůj kolík stále silněji, hlouběji a hruběji. A pak se s mohutným výkřikem udělal do jeho útrob.

Když ho pustili, všude byla krev. Smith do Snapea ještě kopnul a řekl: „ Takhle to dopadá, když mě někdo naštve, Snape! Dobře si to pamatuj! Možná se ti to i líbilo, tak můžeš přijít. Nezapomeň, že moji chlapci jsou při chuti stále a to jsi zažil jen jednoho, toho nejmírnějšího!" pak odešel.

Severus omdlel bolestí. Měl natržené snad všechno, co se dalo. Když šel Malfoy náhodou kolem, uviděl ho, jak tam leží v tratolišti krve a v bezvědomí. Myslel si, že ho někdo propíchl, dokud si nevšiml odkud krvácí.

„ Severusi. Cos to vyváděl?" zakroutil Lucius hlavou. Poté ho odnesl na ošetřovnu...

***

Den čtvrtý

„ No sláva, konečně jsi se probral," řekl Malfoy.

„ Kde to jsem?" zachraptěl Severus. Sestra mu honem podala skleničku vody.

„ Na ošetřovně. Poslyš, ty asi moc nevíš, jak to tady funguje, co?" překřížil si Lucius ruce na prsou.

„ Poinformuj mne," pozvedl Snape obočí.

„ Tady se musíš k někomu přidat, jinak jsi nahranej. Už se určitě rozkřiklo, co ti Smith a jeho banda udělali. Teď jsi veřejně nechráněn! Může se to opakovat a nebo dostaneš nakládačku od kohokoli, koho jsi kdy naštval nebo se na někoho jen křivě podíval!" vysvětlil mu.

„ A s kým jsi ty?" zajímal se Snape.

„ Já? Já jsem sám. Ale jsem taková osobnost, že si na mne nedovolí ani vztáhnout ruku. Znám se s ředitelem věznice!"

„ A nemohl bys mne ochránit ty?" zeptal se a ihned své neuvážené prosby litoval.

„ Což o to, klidně bych mohl.. ale něco za něco," ušklíbl se Malfoy.

„ A co by to jako mělo být? Nic nemám," pokrčil Snape rameny.

„ Dáš mi sebe! Třikrát týdně do postele!" řekl Lucius úplně vážně.

„ COOOO? Jsi se zbláznil? Já nejsem buzerant! Mám se jím stát, abys mě chránil před ostatníma buznama? Nejsem na hlavu, zapomeň na to!" zavrtěl hlavou.

„ Však ty ještě přijdeš a s prosíkem, abych tě přijal pod svá ochranná křídla," zasmál se Malfoy odporně a odešel.

Co si o sobě vůbec myslí? Oni mne de fakto znásilní a on mi nabízí, že s ním mám skákat do postele a tvářit se ještě u toho radostně!

***

Den pátý

Když Severuse pustili z ošetřovny, mohl se opět vrátit do práce. Co čert nechtěl, vyšlo na něj patro, kde měl celu i Smith.

„ Ááá, Snape, tak pojď, ten hajzl už to potřebuje," ušklíbl se mladík a ukázal na snad nejodpornější WC, jaké měl tu možnost Severus umýt. Zvedl se mu žaludek.

„ Co co, Snape, nějakej háklivéj!" vysmál se mu.

„ Nebyl bych, kdybys byl alespoň trochu civilizovaný člověk a dodržoval základy správné hygieny!" sekl po něm pohledem. A hned mohl tušit, že to neměl dělat. Smith se k měnu přihnal a dal mu takovou pěstí, že vzal druhou o onu odpornou mísu. Padl a byl v bezvědomí. Probudil se opět na ošetřovně a opět naproti němu seděl Lucius.

„ Tss, Snape, ty si nedáš pokoj," smál se blonďák.

„ Moc vtipné!" procedil skrz zadrátovaná ústa. Přes noc musel mít tuto podpěru, aby mu srostla čelist, kterou mu Smith zlomil.

„ Nerozmyslel sis to?" zeptal se Lucius pobaveně.

„ Ne, vypadni!" zahučel Snape a až bolest ho umlčela.

„ No dobrá, uvidíš, že to bude ještě horší," varoval ho Malfoy a odešel.

***

Den šestý

„ Tak co, Snape, jak ti srostla huba?" smál se Červíček.

„ Nech toho, nebo..." podíval se na něj tak, že by normálně Červíček omdlel, ale tady mu nějak narostl hřebínek.

„ Nebo co? Nemůžeš mi nic udělat, patřím ke Smithovi!" řekl s úsměvem a sledoval, jak Snapeovi pomalu jeho slova docházejí.

„ Byl jsi vždycky podlézavý parchant, to je pravda!" ulevil si.

„ Možná, ale vždycky jsem z toho něco měl. Jako třeba tohle!" ukázal Snapeovi medailon, který Severus nemohl najít ode dne, kdy ho Smithovy chlapy zneužili. Byla v něm fotka jeho matky.

„ Ty zmetku, kde jsi to vzal! Dej to sem!" vrhl se na něj. Červíček překvapeně vykvikl a utekl z cely. Snape ho honil po celém patře. Bohužel na konci chodby na něj čekalo překvapení. Smithova banda.

Teď už začal couvat Severus. Utíkal, co mu síly stačili, jenže nebyl dost rychlý. Teď litoval, že nikdy moc nesportoval. Když ho dohonili, opakoval se průběh z předchozích setkání. Opět skončil na ošetřovně. Tentokrát na tom byl o hodně hůř a neprobral se celý následující den!

***

Den osmý

„ Ani mne nepřekvapuje, že tě tu vidím," ušklíbl se Snape, když spatřil Lucia u svého lůžka, když se probudil.

„ Děláš mi opravdu starosti," zavrtěl hlavou Lucius a sedl si k němu na postel. Tohle ještě nikdy neudělal, a tak si ho Snape prohlížel více než předtím. Vypadal opravdu jinak. Nebyl suverénní.

„ Mluvil jsem se Smithem. Nechá tě na pokoji!" řekl poté.

„ Ale..."

„ Než něco řekneš, nic za to nechci, tedy pokud nebudeš chtít sám. Až doposud to byla vcelku zábava, ale to, co ti udělali tentokrát... dal jsem mu, co proto a věř, že si to bude dlouho pamatovat!"

„ Co jsi mu udělal?"

„ Požádal jsem ředitele, aby mu dal uklidňující elektrické šoky," řekl Lucius temně.

„ A kde je teď?"

„ Není tu s tebou, je na patře pro psychicky labilní vězně! A tam nějakou dobu pobude. Až se vrátí, bude jako beránek," zasmál se. Severus se však nesmál.

„ Opravdu nechceš nic za to?" zeptal se konečně.

„ Opravdu nic nechci, jen pokud nebudeš chtít sám. Víš, kde mne máš hledat. Teď spolu stejně budeme trávit více času. Svou práci už nebudeš dělat, budeš se mnou a pomůžeš mi s mou prací!" řekl Lucius a odešel.

Severus marně přemýšlel, co vedlo Lucia k tomu, aby mu dal tak velkorysou nabídku. Nicméně byl šťasten, že už ho nebude nikdo ponižovat a bít.

***

Den dvanáctý

Pustili ho z ošetřovny a jeho první kroky vedly k jeho zachránci. K Luciovi.

„ Jsem rád, že jsi tu. Máme spoustu práce, tak pojď!" řekl a vydal se sním do knihovny.

„ Nezapomeň, že se před ostatními musíme chovat tak, jako by mezi námi opravdu něco bylo! Jinak mně i tebe budou podezřívat a ty opět skočíš na ošetřovně," řekl mu ještě než vstoupili do knihovny.

„ Rozumím," přikývl Severus. Byl ochotný udělat cokoli, jen aby se zbavil těch otrapů.

Lucius ho tedy popadl kolem ramen a takto spolu vešli do plné knihovny. Všichni po nich vrhaly nevraživé pohledy. Nikdo však neřekl ani slovo. Severus si oddychl.

Jak se ukázalo, být Malfoyovým společníkem bylo výhodné i z jiných stránek. Jelikož mu musel pomáhat v práci, což představovalo archivování knih, byl Snape ve svém živlu. Ale také při obědě měl jiné jídlo než všichni ostatní!. Večer se s ním Severus loučil.

„ Počkej, a co pusa na dobrou noc?" škádlil ho Malfoy.

„ Co?" vytřeštil oči Snape.

„ Všichni se dívaj! Čekaj na to! Celý den jsi to neudělal, říkal jsem, že musíme alespoň budit zdání fungujícího vztahu!"

„ Eee... no... dobrá!" zabručel a přišel k Luciovi blíž. Když už byl jen na krok u něj, Lucius ho popadl a než mohl Severus cokoli udělat, přisál se Malfoy vášnivě na jeho rty. Zprvu to vypadalo, že se Snape bude bránit. Avšak poté se přizpůsobil a dokonce začal polibek oplácet. Když se do sebe odtrhli, oba měly rty naběhlé a rudé.

„ Tak... zítra," řekl Snape a honem rychle spěchal pryč.

V noci přemýšlel, co se to s ním děje. Nikdy nebyl na kluky a teď s ním zamává jeden polibek od Malfoye?

To muselo být jen tím okamžikem!

Rozhodl se o tom dál nepřemýšlet a šel spát. Ráno moudřejší večera.

***

Den třináctý

Když se však ráno probudil, tíseň, kterou cítil včera, nezmizela. Byla snad ještě horší, a když se vydal na snídani a přisedl si k Luciovi, začalo mu bušit srdce rychleji.

Co se to se mnou jenom děje!

Přes den byl s Luciem a přistihl se, že se mu líbí s ním mluvit, že je mu dobře, že je šťastný, když ho může něčím potěšit. Když mu přinesl knihu, kterou Lucius už tak dlouho hledal a nemohl najít, Lucius ho objal a lehce políbil na rty.

Severus je pootevřel a pozval jej dál. Lucius toho ihned a rád využil. Líbali se tak dlouho, dokud nad nimi nervózně neodkašlávali nespokojení vězni, kteří si chtěli půjčit knihu.

Když se večer loučili, Severusovi se nějak nechtělo pryč z Luciova náručí. Podíval se do těch šedých očí a Lucius pochopil. Zavedl ho do své cely. Zatáhl závěsy kolem, aby nikdo neviděl, co tam spolu provádí. To byla jejich věc, jejich soukromí.

První polibek a jejich vězeňské kombinézy šli ihned dolů. Lucius položil Severuse na postel. Ano, na postel, Lucius neměl kavalec! Líbal jej a přitom hladil všude tam, kam dosáhl. Když přejel rukou po naběhlém penisu, Severus vykřikl.

„ Ššš, klid, nemám tu ztišovací kouzla!" zašeptal mu do ucha a pak mu do něj zajel jazykem. Tmavovlasý muž myslel, že zešílí pod jeho doteky. A když se blonďatá hříva sunula přes hrudník k břichu, kde jazykem zanechávala stopu až k jeho klínu, prohnul se v luk. Lucius uchvátil Severusův penis do svých úst a sál tak mocně, že se Snape okamžitě udělal.

„ Tak nedočkavý!" usmál se Lucius, když spolykal všechno, co mu Severus nabídl.

„ Promiň," vyhrkl Snape mezi vzdechy.

„ Nevadí.. otoč se," přikázal mu Malfoy. Severus se tedy otočil na břicho. Lucius pod něj vložil polštář a roztáhl mu nohy. Vzal ze stolku kelímek s lubrikantem, který často používal pro sebe. A namazaným prstem pomalu zajel do Severusova análního otvoru. Ten zavzdychal a sevřel svaly.

„ Uvolni se, bude to skvělé!" zašeptal blonďák a počkal, dokud jej Severus neuposlechl a poté přidal další prst. Když našel malý hrbolek, kam prominovala jeho prostata, zatlačil na něj a Severus byl v sedmém nebi!

Poté byly prsty nahrazeny něčím větším a delším! Když Lucius pomalu sunul svůj penis do jeho úzké zadnice, musel se hodně přemáhat, aby se hned neudělal! Bylo to nádherné. Když si Severus zvykl, poprosil ho Lucius, aby si klekl na všechny čtyři aby měl lepší přístup. Poté se v něm začal pohybovat. Zprvu pomalu a poté rychleji a rychleji. Severus vycházel jeho přírazům vstříc, až oba společně dosáhli vrcholu.

***

Severus spokojeně ležel na Luciově rameni a hrál si jednou rukou s jeho chloupky na hrudi. Byl šťastný. Nikdy by nevěřil, že tady zažije takové štěstí.

„ Jak ti je?" zeptal se Lucius svého milence.

„ Nikdy mi nebylo lépe," řekl.

„ Možná ještě bude líp. Počkej, něco pro tebe mám. Nějak jsem ti to zapomněl dát, když jsem to získal zpět," řekl Lucius a vstal z postele. Zamířil ke své skříni, odkud vytáhl malý váček a ten hodil Severusovi.

„ Co je to?" podivil se.

„ Otevři to a uvidíš," usmál se blonďák. Severus rozevřel váček a vytáhl z něj řetízek a na něm... medailon jeho matky.

„ Lucie...kdes..."

„ Sebral jsem ho tomu parchantovi Červíčkovi, když byl Smith už nahoře u bláznů!"

„ Ani nevíš, jak jsem šťastný, že ho zase mám. Je to má jediná památka na matku. Díky Lucie!" řekl Severus a vrhl se mu kolem krku.

„ No no, abys mě samou láskou nesnědl!" zasmál se Malfoy.

„ To teď s radostí udělám!" řekl a vrhl se na svého nového milence. Nikdy by nevěřil, že na takovém místě dokáže být alespoň trochu šťastný.

KONEC

Za beta read děkuji KateTomlinson6917