Povídka byla napsána v roce 2015 pod mou jinou přezdívkou

HP/SS
Žánr: komedie

Varování: slash, ujetá pohádka, ujeté oblečení
Děj: Severus netuší, co je realita a co sen :-D

***

Hluk, který odkudsi přicházel, jej vytahoval z neklidného spánku. S nespokojeným mlasknutím se protáhl a otevřel oči.

Proč je tu takové světlo.

Málem oslepl z toho jasného slunečního jasu a tak přivřel oči do škvírek.

Kde by se ve sklepení vzalo tolik světla?

Jakmile si oči přivykly, otevřel je víc a uviděl, že vůbec není v obvyklém tmavém pokoji ve sklepení. Nepoznával toto místo. Bylo tak odlišné od toho co považoval za dobrý vkus, že nemohl uvěřit tomu, co vidí. Postel byla nalakována modrou barvou.

Modrá! Kdo normální si namaluje postel na modro?

Naproti posteli vyselo obrovské zrcadlo ve tvaru velké ryby, zlatě orámováno.

Vrchol nevkusu, pokud mohl Severus soudit. Noční stolky opět s rybí tématikou. Snape se ušklíbl nad tou odporností. Z otevřených oken, které propouštěly mnoho světla, slyšel šumění přílivu a ze zdola domu křik a dětský pláč.

Dítě? Kde jsem se to u Salazara ocitnul?

Rozhlídl se po tom příšerném pokoji a hledal své věci. Nikde neviděl ani náznak černé barvy.

Kde mám k čertu oblečení?

A vstal a nahý přešel ke skříni. Byl v ní jen velký růžový kufr a v něm pestrobarevné svršky. Všechno v duhových barvách.

Co to je? Ubytoval se tu sebou snad klaun?

A pak si všiml visačky na kufru, kde se skvělo Severus Snape.

Ne! To nemůže být mé? Ani náhodou ne!

Pak znovu prohrabal kufr, ale nikde nenašel svou hůlku.

Tohle už přestává být vtipné. Jestli přijdu a to, kdo mi toto způsobil, vlastníma rukama ho zardousím!

Měl na výběr buď sejít dolů nahý anebo převlečený za šílence. At už je dole kdokoli, jistě ho tím pobaví.

Se zavrčením na sebe nasoukal boxerky, těsné šortky a tričko s rozhalenkou. Všechno v nádherných duhových barvách, na které ovšem převládala fialová s růžovou. Snažil se na sebe moc nedívat, už jen z té představy, co má na sobě, se mu dělalo mdlo.

Ještě afro na hlavu a mohl bych se vrátit v čase do šedesátých let a jít tancovat disko. Odfrknul si Snape naštvaně a pak se vydal do jámy lvové.

Sešel těch pár schodů a ještě se ani nerozkoukal a už mu na obličeji přistálo něco žlutého. Plyšový kačer při kontaktu s jeho obličejem zakdákal. Snape zavrčel a pohled mu padl na asi pětiletého chlapce s černými vlasy.

"Ahoj tati," zašveholilo dítě a chytlo Severuse za ruku.

"Cože?" vyhrkl Snape a tím přilákal pozornost všech v místnosti.

V obývacím pokoji a přilehlé kuchyňce sedělo Weasleyovic zrzavé osazenstvo se svými malými dětmi. Mezi nimi pobíhalo ještě alespoň pět dětiček se stejně černými vlasy, jako mělo to dítě, co ho tak pošetile nazvalo otcem. Vymanil se ze sevření dětské ruky, nicméně to už se k němu hnalo černo-zrzavé stádo dětí. Několik se mu pověsilo na nohy a na ruce. Nemohl se ani pohnout. Jeden přes druhého křičeli jako šílenci. A poté z kuchyně vypotácel Potter s břichem tak velkým, že sotva chodil.

"Ahoj miláčku," zašveholil a mrknul na něj.

Co to? Ne! To ne!

Jeho obavy se naplnili, jakmile odehnal ten dětský hmyz od sebe. Potter se k němu hrnul. Připlácnul ho ke zdi tím svým břichem a pak ho políbil. Dost vášnivě.

Salazare, co to je? Pottere, zkáznil ses, oh je to celkem dobré. Ne! Je to Potter!

Snape ho vytřeštěně odstrčil, přičemž jeho ruce spočinuly na potterově břiše, které vypadlo, že každou chvíli pukne.

"Řekni něco trojčátkům, mají rádi tvůj hlas," usmál se Harry.

"Trojčata?" vyhrkl Snape a zíral na to velké břicho.

"Doufám, že ti nevadí, že jsem pozval Weasleyovi z vedlejšího domu. Nemusíme trávit dovolenou pořád jen sami," usmál se Harry.

"Trojčata? Dovolenou? Ničemu nerozumím!" chytil se Snape za hlavu. Zavřel oči ve snaze utřídit si myšlenky. Jenže nepřestávající dětský křik a nahlas puštěná televize mu to neumožnili. Otevřel oči a zaměřil svůj pohled na tu bednu s hýbajícími se obrázky, ze které zrovna křičelo jakési podivné prase.

"Já jsem prasátko Peppa chro, tohle je můj malý bratříček Tom chro, a moje maminka chrooo. A tohle je můj tatínek chroooo!"

Zíral na obrazovku a chvíli přemýšlel, jestli se náhodou nezbláznil. Křik, idiotské dialogy a písničky z bedny neustávaly. Popadl ho díky tomu vztek a rozzuřeně vytrhl kabel od televize z elektrické sítě. Podařilo se mu ovšem tímto nešetrným pohybem vyhodit pojistky v celém domě.

Jakmile televize nehrála, všechny děti naráz začali neskutečně ječet. Musel si zacpat ušní bubínky.

"No, to se ti teda povedlo!" zamračil se Harry s rukama v bok.

"Ničemu nerozumím. Ocitl jsem se snad v nějakém jiném vesmíru nebo co? A proč nemám hůlku?" rozkřičel se Snape.

"Dohodli jsme se přeci, že o prázdninách kouzlit nebudeme, copak jsi zapomněl?" podivoval se Harry.

"Nejspíš jsem zapomněl, že jsem si tě Pottere vzal, a že mám s tebou jedna dva, tri… Merline… sedm dětí a k tomu ještě to tvoje břicho!" rozkřikl se Snape a chytil se znovu za hlavu.

"A je, že ty sis zase nevzal svoje lektvary?" svitlo Harrymu najednou.

"Jaké lektvary?"

"Na paměť. Musíš je brát od toho hadího útoku. Ten jed zasáhl tvůj mozek. Občas máš velké výpadky paměti," vysvětlil Harry.

"Takže mi chceš říct, že tohle je všechno pravda?" vyřešili Snape oči na svého manžela.

"Samozřejmě" usmál se Harry.

"Ne!" sednul si Severus na zem a se zoufalým výrazem ve tváři objal svá kolena a houpal se dopředu a dozadu. Potom omdlel.

***

Nabyl vědomí. Otevřel oči, ale všude byla tma. Rukou šmátral na vedlejší noční stolek a nahmatal hůlku.

Hůlka!

Okamžitě se posadil a hůlkou si rozsvítil. Byl ve svém milovaném sklepení.

O díky Salazare!

Ale pak uviděl, jak se v koupelně svítí. Pomalu se tam vydal a spatřil Pottera s hlavou v míse. Byl celý nahý a po obrovském břichu ani památky.

"Pottere?" vydal ze sebe přiškrceně.

Harry dokončil, co zrovna dělal, spláchnul a šel si vyčistit zuby. Sebral Severusovi přitom jeho kartáček. Snape na něj zíral s nevírou v očích.

"Co je?" divil se Harry.

"Prosím? Vidím tě tu nahého, jak používáš moje věci a ty řekneš jen, co je? Co tu u Merlina pohledáváš?" prsknul na něj Snape.

"Už se ti zdál zas ten sen co?" protočil Harry panenky.

"O čem to mluvíš?"

"O tom, že kdykoli se ti zdá ta příšernost o dětech a dovolené, tak si pak zas nepamatuješ, že sis mě vzal. Mimochodem tvoje dítě, tvoje skutečné dítě, mi opět přivodilo náhlou nevolnost! Kdyby tě to vůbec zajímalo," ukázal si Harry na malé bříško.

"Tohle se mi snad zdá!" vytřeštil Snape oči.

"Ne Severusi, tohle je realita. Brzy se to srovná, vezmi si ten lektvar, co sis uvařil," poradil mu Harry.

Snape se zamračil a vešel do ložnice, na nočním stolku ležel lektvar se vzkazem. Bylo to jeho písmo.

Až se ti zas jednou bude zdát, že jsi mimo, vypij to!

Otevřel lahvičku a vypil ji na jeden lok. Po chvíli se mu myšlenky začaly pomalu srovnávat. Všechno zapadlo na správné místo, jako ozubená kolečka v hodinkách. Pak se zadíval na právě přicházejícího Harryho a přitáhl si ho k sobě na postel k polibku.

"Příště mě to nalij do krku, jakmile se proberu," nařídil mu Severus.

Zaplálo mu touhou v očích. Povalil Harryho na záda a jal se dobývat do jeho zadnice.

"Hej počkej, co děláš?" chechtal se Harry, tedy ne, že by se mu to nezamlouvalo.

"Jdu mu domluvit, přeci," pousmál se Severus a přivolal si lubrikant.

Konec