Tato povídka byla napsána v roce 2007

Postavy: HP / SS
Žánr: romantika
Kategorie: slash
Přístupnost: 15+
Varování: lehká erotika
Poznámka: můj úplně první slash

Stručný obsah: Při hodině nitrobrany narazí Snape v Harryho hlavě na něco opravdu zajímavého. Vidí sebe, jak se líbá s Harrym, jeho sen. Harry tomu všemu nemůže uvěřit, vždyť on není na kluky... Tak jak to vlastně je?

***

Zase čtvrtek! Začínal pomalu čtvrtky nesnášet. Kdyby nebylo Snapea, byl by jeho život jednodušší. Brumbál mu to ale nařídil a on, i kdyby nechtěl – Snapea nenáviděl nejvíc na světě – nemohl se Brumbálovi vzepřít. Věděl, že to s ním myslí dobře, i když si začínal myslet, že ho snad trestá.

Ať už to bylo jakkoli, dnes byl opět čtvrtek a Harry musel po večeři zajít do sklepení. Opět se vystavit ponížení, kdy bude Snape jedovatě poznamenávat, jak je Harry naprosto neschopný. Že nedokáže ani tak jednoduchou věc, jako je vyčistit mysl.

K čertu s ním!

Zaťal ruce v pěst až mu zbělely klouby a pak zaklepal. Zevnitř se ozvalo obvyklé, nic neříkající „dále". A tak Harry vstoupil.

Snape seděl za stolem a zrovna do myslánky vypouštěl přebytečné vzpomínky pro případ, že by se to Potterovi náhodou povedlo.

Severus se musel na tímto nápadem ušklíbnout, Potter nebyl moc dobrý žák a Nitrobrana mu tedy rozhodně nešla. Pochyboval dokonce o tom, že až s lekcemi skončí, zanechá to na něm nějaké stopy.

„Tak Pottere," ozval se jeho nepříjemný jízlivý hlas, „vyčistil jste si včera před spaním mysl?" řekl Snape svou obvyklou otázku.

Harry nervózně přešlápl a zalhal, že ano. Včera byl tak utahaný po famfrpálovém tréninku, že jakmile dopadl na měkkou postel, okamžitě usnul. Bohužel pro něj, neuměl moc dobře lhát a Snape to na něm hned poznal.

„ Proč lžete, Pottere? Vím, že lhaní je váš denní chleba, ale zde si na to nezvykejte. Uvidíme tedy, jak si dokážete poradit s mým útokem na vaši mysl," prohodil Snape a bez varování vnikl do Harryho myšlenek. Použil Legilimens neverbálně a tím Harryho nachytal nepřipraveného. V hlavě teď Harrymu vířilo tisíc myšlenek :

Dudley, jak ho svazuje do kozelce a spouští po srázu.

Bazilišek.

Dudley, jak křičí, že chce víc dárků k narozeninám.

Mozkomoři při famfrpálovém zápasu.

Harry jak vyčaruje Patrona, aby zachránil sebe a kmotra.

Cedrikova smrt.

Voldemortovy hadí oči.

„Né!" zakřičel Harry a omdlel.

I v Severusovi zanechaly Harryho vzpomínky neklid. Ty oči, mozkomoři. Prostě všechno. Ne, Potter není nějaký ustrašenec, ale Snape by mu nikdy nepřiznal, že si o něm myslí něco jiného, než tvrdí a proto mu i teď vynadal.

„Pottere, domníval jsem se, že už jste alespoň trochu pokročil, ale jak vidím, stále nic. Copak jste úplně tupý, nebo se vám prostě líbí být středem pozornosti a vyžíváte se v tom, když vás ostatní litují nebo obdivují? Co je lepší, sláva nebo lítost Pottere?" Severus byl schválně zlý a nepříjemný.

Věděl, že by s ním neměl takto mluvit, zvláště po tomto zážitku, kdy viděl, že Harry není ustrašená jako ta krysa Červíček, ale nedalo mu to.

Strašně rád ho provokoval a štval. Někde hluboko, ale opravdu hluboko v duši měl pro tohoto vzpurného chlapce slabost. A ne ledajakou... Ale za žádných okolností by se k tomu nikdy nepřiznal. To by ho museli donutit vypít kotlík Veritaséra. Věděl, že kdyby se to někdo dozvěděl, z pomluv a výsměchu by již nevyšel.

Viděl to ve své hlavě jak zpomalený film. Všichni na něho zírají a ukazují si prstem a křičí fůůůůůj, Snape je gay!

Ne, to nehodlal připustit. Avšak dnes si dovolil Snape udělat něco i přes svůj zákaz, že se nebude Harrymu nijak přibližovat.

Když se chtěl Harry vyškrábat nahoru, podal mu Severus ruku. Harry se ne něho nejdříve nevěřícně podíval, ale pak přijal a nechal si od něj pomoci. V Severusovi ten dotyk dlaní vyvolal znepokojení a vzrušení, přesně to, co by v jeho přítomnosti jako jeho profesor neměl cítit, ale nedovedl si pomoci. Harry ho prostě přitahoval. Oči jasně zelené a ty jemně vykrojené rty. Severus si pomyslel, jaké by to bylo, zlíbat je.

Harry byl z jeho pohledu nesvůj. Nechápal, proč je na něj Snape najednou milý a co se to s ním dnes děje. Jen věděl, že teplo vyzařující z jeho těla, mu bylo příjemné. Toto zjištění Harryho natolik vyděsilo, že Harry rychle vytrhl svou ruku ze Snapeových a utekl pryč. Spěchal tolik, že si u něho zapomněl neviditelný plášť.

Když celý udýchaný dorazil na kolej, jako obvykle na něho čekali jeho kamarádi Ron a Hermiona. Chvíli tam s nimi poseděl, ale pak se vymluvil, že je utahaný a jde spát. Ti dva tam ještě zůstali, Hermiona totiž Ronovi pomáhala s opravou úkolu na lektvary.

Harry se v rychlosti vysprchoval, vyčistil zuby a zalehl. Snažil se vyčistit mysl, ale jeho vzpomínky stále utíkaly tím směrem, odkud se právě vrátil. Ke Snapeovi.

Co to dneska bylo? Je to divné, proč jsem se s ním cítil příjemně? Ach bože, asi už z toho začínám bláznit. Kašlu na to!

Zařekl se Harry a sebral lahvičku uspávacího lektvaru ze stolku. Neužíval ho moc často, jen když opravdu potřeboval usnout co nejrychleji. Doufal, že dnes se mu nebude nic zdát. Bohužel, jeho přání se mu nesplnilo.

Všude byl bílý kouř a nebylo vidět na krok. Harry mával rukama kolem sebe, aby tu mlhu rozehnal. Byla to zvláštní mlha, jako by se na něho lepila. Nic neviděl, všude kolem bylo jen bílo. Pak ucítil jak kolem něho někdo prošel, rychle se otočil, ale nikdo tam nebyl. Zvláštní.

„ Je tu někdo? Haló?" zavolal, ale odpovědí mu byla pouze ozvěna jeho hlasu. Kde to jsem? A proč tu jsem?

Náhle kolem něho zase někdo prošel, tentokrát blíže, a on mohl cítit jak plášť zavadil o jeho ruce. Co je to, kdo si se mnou hraje?

Náhle ho někdo zezadu objal. Pevně, velice pevně a dýchal mu na krk. Neznámý se přesunul k jeho uchu. A opět mu na ně dráždivě dýchal. Harry to nechápal, ale začínal být vzrušený. Co se to děje? Kdo to je?

Pak si ho ten neznámý otočil čelem k sobě a než mohl Harry cokoli udělat, políbil ho a to velice vášnivě. Když se odtáhl, mohl v tom neznámém poznat Severuse Snapea.

Harry sebou trhl a s výkřikem se probudil. A co hůř, zjistil, že je vzrušený a že ho ten sen vyvedl z míry víc, než si myslel.

„ Co, co, co se děje Harry?" vykoktal ze sebe Ron, který se lekl, když Harry ze spaní křičel.

„ Nic Rone, dobrý. V pohodě," snažil se Harry uklidnit spíše sám sebe. V duchu si nadával, ale hlavně se ptal, co se to s ním proboha stalo?!

Ron uklidněn jeho slovy se znovu zavrtal do peřin a usnul. Harry už však nedokázal spát. Byl příliš rozrušený na to, aby si zas lehnul a pokoušel se usnout.

Tohle se musí nějak normálně, rozumně vysvětlit! Prostě musí!

Bylo ráno a Harry po svém snu už neusnul, jen se tak díval z okna a modlil se, ať už konečně vyjde slunce. Doufal, že s nocí jeho problém zmizí. Když ostatní vstali a chystali se do školy, uvědomil si Harry, že si u Snapea nechal svůj neviditelný plášť.

Sakra, budu si pro něj muset zajít. No, nedá se nic dělat. Stejně máme dneska lektvary.

Harry byl při dnešní dvouhodinovce obzvlášť zamlklý. Za žádných okolností se nechtěl Snapeovi podívat do tváře. Pokaždé, když kolem něho Snape prošel, se začal červenat. Nedokázal to ovládnout a nechápal, proč se tak znepokojuje, když Snape nemůže za žádných okolností zjistit, co se mu dnes v noci zdálo, leda že by mu dal napít Veritaséra.

Samozřejmě, že si Severus všiml, že Harry dnes není ve své kůži. Dokonce mu dnes nemohl nic vytknout a to ho neuvěřitelně žralo. Potřeboval ho nějak dostat do svého kabinetu, chtěl mu vrátit jeho plášť, ale také ho chtěl trochu potrápit. Jenže on mu nedal žádnou záminku, až na konci hodiny, kdy známkoval jejich výtvory.

Harry byl tak nervózní, že když předával zkumavku do Snapeových rukou, třásly se mu ruce tak, že ji upustil přímo na Snapeův pergamen, kam psal známky. Lahvička se roztříštila a obsah zničil popsaný list pergajenu. Severus se pro sebe usmál, jak mu krásně Harry nahrál. Zatvářil se zlověstně a zasyčel: "Pottere, to jste takové nemehlo, že nedokážete udělat tak jednoduchou věc, jako předat v pořádku váš lektvar k oznámkování? Strhávám Nebelvíru 20 bodů za to, že jste mi zničil poznámky. Vaši spolužáci budou jistě potěšeni tím, že kvůli vám mají všichni hodnocení za H."

Všichni nesouhlasně mručeli a dávali Harrymu najevo, že je pěkně naštval.

„A co se týče vás, dnes večer se stavte v mém kabinetě. V sedm, buďte přesný! Každá minuta zpoždění, znamená další hodinu trestu," Severus si vychutnával jeho zmatený pohled. Nechápal vlastně, co se to s ním stalo, ale přišlo mu to náramně vhod.

Tentokrát ho jeho kamarádi nechlácholili, když se večer chystal ke Snapeovi. Hermiona byla hluboce uražena, že dostala své první H kvůli Harrymu, a tak po večeři naštvaně odešla do ložnice. Čímž vypálila rybník Ronovi, který od ní chtěl opsat úkol na přeměňování, a tak se s ním nebavil i on.

Bezva, celej Nebelvír mě nesnáší! Nemůže to být horší. Pomyslel si Harry, když odcházel z koleje.

***

Harry stál před Snapem a klepal se strachy.

Co si na něho vymyslím? Mohl by krájet tlustočervy nebo strouhat muší larvy. Ne, to je moc jednoduché. Mám to, to je ono. To bude to pravé, pravý trest pro něj. Další lekce Nitrobrany. Severus nasadil svůj ironický úsměv.

„Tak Pottere, jsem rád, že jste přišel včas, říkám si, jestli byste byl takto dochvilný, kdybych vás předtím nevaroval, co se stane, když přijdete pozdě. To již asi nezjistím," prohodil Severus konverzačním tónem. Harry byl ve střehu, to že se s ním Snape takto vybavoval, nevěstilo nic dobrého.

„ Protože jste včera neudělal moc velké pokroky, rozhodl jsem se věnovat vám hodinu Nitrobrany navíc," ušklíbl se Snape.

Ach bože, to ne! Jenom to ne, co když zjistí, co se mi zdálo? Vyděsil se Harry.

Harry se zatvářil zoufale a nahrál tak Snapeovi. Tušil, že se s Harrym něco děje, ale nečekal, že to bude tak vážné. Jediný způsob jak to zjistit, bylo podívat se mu do myšlenek a protože nechtěl, aby se Harry jakkoli bránil, opět použil kouzlo neverbálně.

Za chvilku již proplouval bílou mlhou. Harry se tomu snažil bránit, ale nešlo to. Snape byl vynikající Nitrozpytec a když chtěl, nedokázal ho z hlavy vypudit téměř nikdo.

Bílá mlha, nic kolem. Najednou Potter mává kolem sebe. Je ostražitý a otáčí se, ale nikdo tu není. Snape viděl, jak celý strnul a čeká, co se bude dít. Pak spatřil, jak se v jeho kalhotách rýsuje vyboulenina. Severuse to překvapivě vzrušilo.

Co se to s ním děje?

Pak uviděl něco, co ho velice překvapilo. Kolem Harryho se utvořila černá tma a najednou se zformovala v postavu v černém. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že je to on sám!

Pak uviděl něco, co by v životě neřekl, že uvidí. Sám sebe, jak se vášnivě líbá s Harrym. Byl to úžasný pohled.

Harry se vzepřel, ale bylo pozdě. Snape už všechno viděl, celý jeho sen a dokonce i tu příhodu po tom. Styděl se, nechtěl se mu dívat do očí, chtěl okamžitě zmizet. Rozeběhl se ke dveřím, ale Snape je zamkl bezprostředně potom, co Harry vešel.

„ Ehm, Pottere, co mi k tomu můžete říct?" snažil se Snape mluvit klidně. Ale sám bojoval s vlastním vzrušením.

„ No já nevím, byl to jen, jen sen," snažil se Harry vymluvit.

„ Vážně? No dobrá, když to byl jen sen. Něco tedy vyzkouším," řekl a jedním krokem byl u něj.

Byl tak blízko, až Harry zavrávoral. Severus ho zachytil. Obtočil své paže kolem Harryho těla tak těsně, že se mohl sotva nadýchnout. A pak... pak se přisál na jeho růžové rty. Polibek byl lačný a plný touhy. Po počátečním překvapení se Harry také připojil.

„Řekl bych, že jen obyčejný sen to nebyl, pane Pottere," ušklíbl se Snape, když se od sebe odtáhli.

KONEC

Za beta read děkuji KateTomlinson6917