Zdravím! Rozhodla jsem se vytvořit knihu jednorázových příběhů, o jedné či pouze pár kapitolách. Jako první se můžete těšit na dvoukapitolovou jednorázovku na pár, u něhož NIKDO nečekal, že ho tady objeví :D Enjoy!

***

Hlavní pár: DeiNaru

Vedlejší pár: ItaDei, SasuNaru

Žánr: komedie, romantika

Upozornění: 13+, shounen-ai, vulgární výrazy

Tématika: Silvestr, hecování, žárlení

***

Byl mrazivý, jednatřicátý prosinec, poslední den toho roku. Většina lidí se právě v ten okamžik, když nad horskými vrcholky dopadaly nádherně tvarované, ledové krystalky sněhových vloček, snažila oddávat každoročním společenským povinnostem oslav konce roku a začátku toho nového, a za doprovodu svých přátel, milovaných, nebo příbuzných bujaře a vesele popíjela a užívala si poslední okamžiky do doby, než hodiny ukáží půlnoc. Stejně tomu tak bylo i u čtveřice mladých mužů pobývajících na rodinné chatě v horách asi sto padesát kilometrů od Konohy, jejich rodného města.

Právě v ten okamžik, kdy hodiny odbily půl desátou večer, se za oknem mihl vysoký černovlasý muž s příjemně řezanými rysy a ještě milejším úsměvem v obličeji. Na malý okamžik se skrz zamrzlou skleněnou tabuli, pokrytou mnoha obdivuhodnými a divokými vzory, které mráz vytvořil, podíval ven do tmy a temným zrakem několik okamžiků sledoval krásu prvního zimního měsíce, který měl však velice brzy skončit a být nahrazen dalším v pořadí. Zatímco se z vedlejší místnosti linula tichá hudba, občasné výkřiky a smích jeho dalších společníků, on tam jen tak postával a odpočíval, a snažil si ten okamžik vštípit do paměti, aby si ho zapamatoval na celý život.

"Co tak vejráš, Itachi?" vyrušil ho z přemýšlení jemu velice dobře známý hlas, "neměl jsi takhle náhodou jít pro jednohubky?"

Jmenovaný sebou jemně cukl, než se s úsměvem ve tváři otočil a trochu provinile se zazubil.

"Dostal jsi mě," řekl jen a mykl rameny, otočil se a zády se opřel o kuchyňskou linku, a složil ruce na hrudi, "jen jsem si chtěl trošku připomenout ty roky, co jsme sem jezdili s našima. Rád na to vzpomínám."

Jakmile ta slova dořekl, úsměv se mu stáhl do letmého úsměvu. "Pamatuješ, Sasuke? Jako malej jsi sem jezdil rád. A v pubertě ses mohl pominout, když naši něco takovýho navrhli. Jako kdybys nás všechny začal nesnášet."

Druhý jen pokrčil rameny a lehce se ušklíbl. "No a co? Byl jsem teeneger a fakt jsem neměl potřebu s váma trávit všechen svůj volnej čas. Radši jsem byl s kámošema. Asi jako každej mladej člověk. Teda, až na tebe, samozřejmě," protočil očima mladší muž, vyplázl na bratra jazyk, pak se otočil, udělal několik kroků k lednici a otevřel ji. Chvíli do ní čučel, než sáhl dovnitř a vytáhl dva tácky s pohoštěním.

Pak otočil hlavu, až se mu tmavé, krátké vlasy zvlnily kolem bledého, aristokratického obličeje a krátkým posunkem na sebe strhl bratrovu pozornost.

"Pojď, vezmi taky něco," houkl na něj.

Itachi nakrčil obočí. "Myslíš, že ty dva stačit nebudou?" zeptal se pochybovačně.

Mladší několikrát zamrkal stylem, jestli si z něj náhodou nedělá srandu. "Těm dvěma?"

"Taky fakt," kývl nakonec hlavou dlouhovlásek, rozešel se k chladničce a vyndal z ní ještě jeden tác jednohubek s krabí pomazánkou. Pak dvířka zavřel a zamířil ke dveřím do obýváku, aby je svému sourozenci mohl podržet, "ty dva jsou jak popelnice. Absolutně nechápu, jak toho můžou tolik sníst, aniž by přibrali jediný pitomý gram."

Sasuke si smíchy odfrkl. "To mi povídej. Naruto se cpe sladkým, div nepraskne a já si dám čtvereček čokolády a týden to vypracovávám ve fitku. Jsem vedle něj jak bečka."

"To aby sis dal pozor," zazubil se starší muž, počkal si, až k němu bratr dojde, naklonil se a spiklenecky na něj mrkl, "nebo z tebe bude tlustý prase a Naruto si najde jinýho. Hubenějšího, hezčího a mladšího," ušklíbl se pobaveně.

"Drž hubu a otevři konečně ty dveře," protočil mladší očima otráveně, "nebo nám to sežerou i s rukama."

Starší se jen uchechtl, než nakonec kývl hlavou, natáhl ruku a dlaní zatlačil do dřevěné desky dveří, které se o pár vteřin později se skřípěním otevřely. V další sekundě se tak oba bratři vrátili do velkého, od krbu příjemně vyhřátého obýváku, kde se nadšenými hlasy právě v tu chvíli bavili jejich dva partneři, jistě o něčem velice zajímavém. Seděli na zemi u konferenčního stolku vyřezávaného na zakázku, opírali se o gauč a pohodově popíjeli pivo, avšak jakmile si tmavovlasé dvojice všimli, najednou zmlkli a spiklenecky na sebe mrkli.

"Co nás tady pomlouváte?" pousmál se zvědavě Itachi, udělal několik kroků směrem ke stolku a jednohubky na něj položil. Pak se otočil, natáhl se pro ty, které nesl Sasuke a udělal s nimi to samé. Nakonec se posadil na gauč a ladně přehodil nohu přes nohu.

"Nepomlouváme," zamrkal dlouhovlasý blondýnek a trochu se k němu blíž posunul, aby se ze strany mohl hlavou opřít o jeho pravou nohu. V momentě, kdy v zlatavých pramenem ucítil velkou, teplou dlaň a obratné prsty, které se jimi hned začaly probírat, se jeho ústa roztáhla do širokého, zamilovaného úsměvu. Na vteřinu zvedl hlavu a modrými, průzračnými hloubkami se zadíval do očí svého dlouholetého partnera a milence, a v okamžiku, kdy se jejich zraky střetly, jemně zčervenal v obličeji. Nakonec dodal. "Nepomlouváme nikoho důležitýho. Jen Sasukeho."

Jakmile ta slova dořekl, sklopil pohled a zabodl se do obličeje mladšího muže, který si zrovna sedal na zem vedle svého přítele, a v momentě, kdy po něm šlehnul naštvaným pohledem, se jeho ústa ještě víc roztáhla.

"Jak vtipné," protočil očima mladší Uchiha a v okamžiku, kdy se jeho milovaná polovička pobaveně zachechtala, zpražil i ji přísným, ostřížím zrakem, "Hej, neměl bys náhodou být na mojí straně, hm?"

Naruto, plavovlasý pětadvacetiletý mladý muž, se na něj s širokým úsměvem ve tváři jen vysmátě otočil a pokrčil rameny. "Když z tebe je tak snadný dělat si srandu," zazubil se a šibalsky na něj mrknul.

"Tak to fakt dík za podporu," zamručel otráveně a pak se otočil na druhého blonďáka, "A ty už mi dej taky pokoj, Deidaro. Nechápu, co máš pořád za problém."

Jediné odpovědi, které se mu však dostalo, bylo vypláznutí jazyka a hlasitý smích od všech jeho tří momentálních společníků, což ho donutilo si jen hlasitě povzdechnout a zavrtět nad nimi hlavou.

***

Zatímco čas plynul a večer se stejně jako celý zbytek roku chýlil ke konci, zábava v chatce vesele pokračovala dál. Čtveřice mužů se za doprovodu energické hudby bavila o všem možném, vyprávěla si vtipy, samozřejmě, že většinou na účet jednoho z nich, nebo si prostě jen vyprávěla o jiných, společně prožitých zážitcích. Praskání rozpálených polen v krbu, vločky padající za okny a vůně obložení celé chaty, v níž se díky vysoké teplotě pravidelně ozývalo skřípání dřeva, jim k tomu nádherně přizvukovalo.

Bylo to skoro jako v dobách, kdy byli bratři Uchihové ještě stále malé děti a kdy sem spolu s přáteli rodičů a jejich dětmi pravidelně jezdili na Silvestra. Ten čas už ale dávno pominul. Oba dva, jak Sasuke, tak Itachi, byli už dospělí, měli vlastní práci, partnery, i soukromý život a se svými rodiči se vídali už jen zřídka. Na sebe si však vždycky dokázali najít nějaký čas, k čemu skvěle přispívalo i to, že si Deidara s o tři rok mladším Narutem tak skvěle rozuměli. I přesto, že mezi nimi nebyl žádný příbuzenský vztah, sedli si od první chvíle, co se poznali, tak moc, až to vypadalo, že dokonce i oni dva jsou sourozenci. Fakt, že oba měli plavé vlasy a modré hloubky, tomu jen přidával na skutečnosti.

Mladší zlatovlásek, ležící svému partnerovi v náručí, se natáhnul pro další dvě jednohubky, obě si je nacpal do pusy a pak je spláchnul plechovkou piva. Alkohol, který už několik hodin popíjel, mu stoupl do hlavy. Svět kolem sebe viděl přes tenký, mlžný opar, který snižoval jeho zábrany na nejnižší možnou míru. Naposledy polkl, nebesky modrým pohledem přejel přes bledou ruku usazenou na svém stehně, a tiše zavrněl.

Už se nemohl dočkat, až si na oslavu nového roku připíjí, pustí pár petard a pak si se Sasukem půjdou pořádně zašukat do jejich pokoje. Říkalo se přece "jak na nový rok, tak po celý rok". A něco takového přece nemohli zanedbat!

"Bože, vy dva jste se hledali, až jste se našli," vyrušil ho z přemýšlení hluboký, příjemný hlas jeho přítele, což ho přinutilo se na něj obrátit. Zrakem se však téměř okamžitě vydal tam, kam směřoval tmavovláskův pohled.

Rychle se obrátil, jen aby o vteřinu později pohlédl na Deidaru, který si do úst cpal tři jednohubky naráz a vypadal přitom jako nejšťastnější člověk na světě. Itachi, jenž se celou dobu probíral jeho rovnými loknami, se jen pobaveně usmíval.

"Mham prosthě hlad," pokrčil rameny Dei s plnou pusou a konečně sousto spolknul.

"Jste oba nenažraný jako bečky. Vy byste se k sobě fakt hodili," ušklíbl se mladší Uchiha, levačkou zajel milenci do vlasů a pořádně mu je rozcuchal, "Divím se, že jste se ještě nedali dohromady."

Jeho přítel se pobaveně rozesmál, odtáhnul se od něj, po čtyřech přelezl až na místo, kde se Dei zčásti opíral jak o gauč, tak o Itachiho a šibalsky mu vtiskl pusu na tvář, jako kdyby to snad bylo to nejběžnější, co by mohl v té situaci udělat. Pak kolem něj omotal vypracovanou pravou paži a přitáhl si ho k sobě blíž.

"To by se ti líbilo, co," zazubil se a předvedl jim tak dokonale rovné, bílé zuby.

Sasuke si odfrkl. "No to sotva," zamručel, "Stačí, že jste otravní samostatně. To bysme to vyhráli, kdybyste si vy dva něco začali."

Lehce podnapilý Dei natáhl nohy a přehodil jednu přes druhou. Spiklenecky, jako kdyby se s Narutem snad na něčem domluvili, mu položil hlavu na rameno a pořádně se k němu přitulil.

"Kdybysme se my dva dali dohromady, vy dva byste se tu posrali z toho, jak sexy by to bylo," uchechtl se, "máte jediný štěstí, že dva blonďáci se k sobě naprosto nehodí. Viď, Naru?"

"Jasná věc," přikývl mladší, ale nijak se neměl k tomu, aby ho ze zajetí pustil a vrátil se zpět k Sasukemu. Místo toho se natáhl ke stolku pro další plechovku piva, obratně jí jednou ruku otevřel, přihnul si a krátce se napil. Pak plechovku postavil vedle sebe na podlahu.

"Prokazujete nám ohromnou službu," protočil ironicky černýma očima Sasuke.

Jeho bratr, sedící jen kousek od blonďaté dvojice, jen pokrčil rameny a několikrát významně zamrkal. V pravačce držel sklenici červeného, kořeněného vína, jelikož pivo mu nikdy nic moc neříkalo a v momentě, kdy jeho zrak padl na objímající se blondýnky, jen lehce upil.

"Cože?" vyvalil oči mladší, "Neříkej, že tobě se ta představa snad líbí."

Jakmile ta slova dlouhovlasý Deidara zaslechl, prudce otočil hlavu a ústa se mu roztáhla do rošťáckého úšklebku. "No, Itachi? Líbí se ti představa, že bych si to tady s Narutem rozdával?"

Nejstarší v místnosti ještě chvíli mlčel, než konečně promluvil. "Proti nějakému mazlení bych asi úplně nic neměl," řekl jen a v temných hloubkách se mu zvláštně zablesklo, a pak, očividně téže dost ovlivněný vypitým alkoholem, se naklonil a jemně oba dva pohladil po vlasech, "Co? Nechtěli byste nám předvést nějakou show, když je ten Silvestr?"

Ústa mladšího Uchihy v ten moment povadla. "Děláš si prdel, že jo?" zamrkal, "Nenechám toho tvýho bojfrenda, aby se po Narutovi plazil jako liána!"

Nechápal to. To byli všichni tak strašně moc ožralí, že jim to připadalo jako dobrý nápad? Dobře, dobře. Sám musel uznat, že byl ještě před chviličkou docela v náladě, ale fakt, že se to tady začínalo skoro až nebezpečně zvrhávat k prasečinkám mezi Deidarou a Narutem, se mu absolutně vůbec nelíbil a velice rychle kvůli němu vystřízlivěl. Stačilo, aby se podíval na tři rozesmáté obličeje, aby si v duchu vzpomněl na bratrova slova, která mu asi před hodinou řekl v kuchyni, když zrovna šli pro občerstvení.

"To aby sis dal pozor, nebo z tebe bude tlustý prase a Naruto si najde jinýho. Hubenějšího, hezčího a mladšího."

Deidara byl stoprocentně hezčí a hubenější. Dělily je sice tři roky, ale na věku přece tolik nezáleželo. Silně stiskl ruce v pěst, když si představil, že by mu ta blonďatá nádhera měla přebrat jeho přítele a prudce vyfoukl vzduch nosem jako vzteklý býk. I když znal Deidaru už léta, stále se občas naskytla příležitost, kdy se zachoval tak, aby mu pokud možno co nejvíc pocuchal nervy. A tohle na to poměrně dost vypadalo.

Z otravných myšlenek ho vytrhl rozjařený hlas jeho přítele, který téměř okamžitě stáhl jeho pozornost zpátky k dění.

"Ale no tak, Sasuuuu," protáhl provokativně blondýn jeho jméno a mrknul na něj, "Nebuď takovej morous, pořád. Navíc, Deidara na mě přece sahat vůbec nemusí."

S těmi slovy se zvedl, skrčil se, odtáhl konferenční stolek několik metrů od gauče, aby mu v jeho dalších plánech nepřekážel, pak vzal druhého plavovláska za ruku, vytáhl ho do stoje a znovu se na Sasukeho s mrknutím oka otočil.

"Nemusíš se bát. Deidara na mě ani nesáhne!" uchechtl se a mykl rameny, "O mě se to samý ale říct nedá!"

Jakmile to dořekl, obratně se otočil, trhnul rukou, jíž stále držel tu blondýnovu a prudce si ho k sobě přitáhl, jen aby se o vteřinu později mohl nalepit na jeho rudé, alkoholem ochucené rty, a v dalších okamžicích předvést oběma bratrům to, jak pořádně to spolu dokáží roztočit!

Pokračování můžete očekávat během příštího týdne :3

Vaše Majo