Ship: Tarqua
Kniha: DZZV
Postavy shipu: Tarnar a Aqua
______________________________________

Aqua si jela na tajno do lesa na svém koni, uháněla jím jak splašená a užívala si tu chvíli svobody, kdy nemusela řešit žádné problémy či být držena ve vlastním zámku.

Ale jak si tak prohlížela tu okolní krajinu, málem zašlapala ležícího muže na cestě, který byl zřejmě v bezvědomí.

,,U všech bohyň, to se mi snad jen zdá, když jsem včera Alora pustila z věznice jasně jsem mu říkala ať už ty lidi v lese nemlátí.''

Bědovala si Aqua když vzpomínala na mladíka, kterého pod zámkem v žaláři měla tři dny za napadení civilistů v lese, kterým projížděla.

Když k muži dorazila, zjistila že nebyl nějak zraněn, takže usoudila že zmlácený nebyl, poklekla k němu a jemně s ním zatřásla.

,,Halo pane, jsme v pořádku?'' Zeptala se ho a přitom se ho stále snažila probudit.

Jenže v momentě, kdy to nejméně čekala, se muž vzbudil, povalil Aqvu na zem pod sebou a podržel jí nůž u krku.

Jenže Aqua neměla čas být v šoku, hluboko ve svém mozku se opět ozvaly její instinkty z dob Arény, jak to začali lidé v Quadrii nazývat.

Takže na nic nečekala, hlavou silně praštila muže do nosu, ten na malý moment přestal dávat pozor což se Aqvě hodilo, překulila se s mužem na druhou stranu, vytrhla mu nůž z ruky a dala mu ji na stejné místo, kde ji měla ona když byl v pozici jako v ten moment ona.

,,Ale, to se sluší napadat ženu která se bála o váš zdravotní stav? Navíc ještě samotnou královnu, tomu říkám vychování na úrovni.''

Řekla a jen letmo si prohlédla osobu pod sebou, pár pramínků jeho světle hnědých vlasů mu padalo do očí, které měl zelenější než ta nejzelenější tráva na zemi, jemné pihy mu zdobily nos a byly tak světlé, že šly vidět jen zblízka jeho tváře.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem napadnout samotný poklad království vody, reflexy, zřejmě to znáte i vy.''

Řekl a Aqua mezitím jen s protočením očí vstala a nabídla muži pomocnou ruku, kterou přijal a taky se zvedl.

,,Jen tak mimochodem, vaše výsosti, neměla byste sedět v zámku a kralovat místo toho abyste stála uprostřed ničeho s chlápkem který vás málem zabil?''

,,Heh, věř mi, blízko smrti jsem už byla, nebyl by pro mě problém tě zlikvidovat bez mrknutí oka.''

Řekla mu narovinu a on jen naprázdno polkl, Aqua milovala když někoho mohla vyděsit.

,,A co se týče toho vladaření, inu, jsem mladá, nemůžu zůstat zavřená jen doma a pomalu umírat nudou, musím někdy vypadnout ven, jinak bych se tam z toho zcvokla, kralování je sice důležité, ale moje psychika důležitější.''

Svěřila se, povzdechla si a založila si ruce na hruď. ,,Ale když už jsme u toho svěřování, který cvok by ležel uprostřed lesa a nechal se málem pošlapat koněm?''

,,No, šel jsem na ty výroční trhy o kterých jsem se doslechl od mých přátel z Centrálního města, jenže jak jsem tak šel, napadli mě a omráčili, taky si nezapomněli vzít suvenýry v podobě mé brašny s jídlem a mými penězi, takže to by byl příběh cvoka který byl málem pošlapán koněm.''

Řekl a Aqua se i přes svou nevoli zasmála, věděla že smát se cizímu neštěstí nebylo zrovna dvakrát nejslušnější, ale nemohla si pomoct, ten muž ji jen svou přítomností nutil do úsměvu.

,,No tomu se říká lidově slušná smůla, jestli chcete můžete jet do města se mnou a mohl byste být mým doprovodem, možná tím naštvu Adase že jsem ho jako slíbený doprovod vyměnila za cizího člověka, ale tak, má smůlu chlapec.''

Nabídla mu Aqua a on se vděčně usmál. ,,Opravdu by jste to pro mě udělala? Tak to děkuju, jste opravdu tak laskavá jak se o vás vypráví.''

Zalichotil jí a Aqua lehce zčervenala, poté společně nasedli na Aquininého koně a vyrazili zpět do města.

,,Mimochodem, mohl bych se  asi představit, jsem Tarnar.'' Představil se Tarnar, Aqua se na něj pootočila a usmála, Tarnar jí úsměv oplatil.

,,Těší mě Tarnare, já jsem Aqua, vítej v Královstí vody.''

V ten moment, aniž by si toho byli vědomi, byly jejich nitky osudu spojeny, víc než by mohli oba dva tušit.