Modrovlasý hoch seděl na své neustlané posteli. Vypadal smutně. Jakoby ho něco ošklivého trápilo.
Měl na sobě modrý pletený svetr,na kterém bylo velké zlaté T.
Jen tak tam posedával a čas od času si prohrábl své rozcuchané tyrkysové vlasy.
Potom už ho sezení nejspíš začínalo nudit a tak rychle vyskočil na nohy a pomalými krůčky, tak,aby nikoho v celém domě nevzbudil došel na chodbu a svou hůlkou si posvítil na rámeček,ve kterém byla spousta všemožných hýbajících se fotek.

Úplně napravo v rohu byla fotka celé Wealeyovic rodiny,vedle fotka z Harryho a Ginnyiny svatby a vedle nich fotka muže a ženy. Žena měla fialové vlasy,spadající až na ramena. Vedle ní stál asi o hlavu vyšší muž,měl zjizvený obličej a pár vrásek na čele,i přes to všechno se však stejně jako žena usmíval a oba společně drželi na rukou malé batole.

Byli to oni,byli to Teddyho rodiče.
Teddy by si tak přál aby byli naživu,aby je mohl jen jednou jedinkrát potkat,obejmout je,nebo jim poděkovat za to,co dokázali a že nezemřeli nadarmo.
Teddy si svou rozsvícenou hůlku přidržel těsně u oné fotky. Potom natáhl ruku a přejel po ní svou spocenou dlaní.
Ještě chvíli na fotku smutně civěl,potom ho napadlo,že by mohl jít na chvíli ven a pokochat se noční oblohou.

"Nox!"
Špitl bezhlasně a schoval si hůlku do kapsy. Ještě se na schodech otočil a znovu se zadíval na fotku svých rodičů. Potom se pokusil se vší tichostí sejít schody. Dařilo se mu to,tedy dokud dole pod schody nezakopl o stojan na deštníky, vyrobený z trolí nohy a nenadělal randál přes celý dům.

"Teddy? To jsi byl ty?"
Ozval se z venku příjemný mužský hlas a Teddy se zarazil. Hlas patřil jeho kmotrovi Harrymu,kterého měl Teddy tak rád. Obdivoval ho. A taky se ho často ptal na jeho rodiče,protože je Harry dobře znal,především Teddyho otce,Remuse Lupina.

Teddy rychle vběhl do malé kuchyně v přízemí,otevřel šuplík v jedné z dřevěných skříněk a zašmátral v něm. Když nenašel to co hledal,šuplík se vší opatrností zavřel a otevřel další.
V dalším opět nenašel to,co hledal a tak ještě ho napadlo otevřít poslední šuplík,ten,který byl úplně navrchu.
Teddy byl celkem nízký a proto si od stolu přitáhl židli,postavil se na ní,otevřel vrzající šuplík a znovu,už potřetí v něm zašmátral.

A opravdu. Konečně našel to,co hledal. Vytáhl ze šuplíku tabulku čokolády a nenápadně se usmál.
Potom si čokoládu zastrčil do kapsy u kalhot,které měl na sobě a vystřelil za Harrym.

Harry seděl před Doupětem a hleděl se před sebe. Hleděl do dáli,na noční oblohu a na hvězdy, jakoby v nich snad dokázal číst..

"Ahoj Teddy..pojď,posaď se."
Řekl milým přátelským tónem Harry a Teddy si vedle něj sedl na dřevěnou lavičku.

"Nedáš si?"
Otázal se znenadání Teddy. Vytáhl si z kapsy tabulku čokolády, kterou před chvílí vzal z kuchyně a ukázal jí Harrymu.
Harry se uchechtl a dal Teddymu ruku na rameno.

"Víš že jsi docela podobný svým rodičům?"

Teddy se nechápavě díval na Harryho a potom se podíval na nebe. Doufal,že ho jeho rodiče sledují,že ho vidí s jeho kmotrem, jak tu o půlnoci posedávají na lavičce před Doupětem a baví se.

"Vážně?"

"Ano.."

"Jací byli Harry?"

"Mám ti o nich vyprávět?"

"Prosím..nikdy si mi o nich nic moc neřekl..."

"Tak dobře Teddy, povím ti něco o tvých rodičích, o Nymfadoře Remusovi Lupinových.."

Teddy se úsmál a vytáhl si z kapsy tabulku čokolády, kterou před malou chvílí vzal z Mollyiny kuchyně a doufal,že si toho Molly nevšímne, i když Teddy moc dobře věděl,že Molly byla ten nehodnější člověk na světě a nikdy by se na něj nedokázala zlobit.

"Jsi jim podobný Teddy..Jsi nešikovný jako ona a pokaždé z kuchyně vezmeš čokoládu."

"Táta měl rád čokoládu?"

"Ano..poprvé,když jsem se z Remusem potkal..bylo to ve vlaku. Chtěli jsme si ve vlaku do Bradavic najít volné kupé,kde nikdo nebyl,ale všude už bylo plno a tak Hermiona navrhla,že si sedneme do kupé z Remusem, kterého jsme tehdy vůbec neznali a ani se s námi nebavil,on totiž spal.
Já jsem Ronovi a Hermioně začal povídat o Siriusi Blackovi, tehdy ve vlaku jsem si ještě myslel,že je kriminálník..potom,z ničeho nic vlak zastavil a vypla se světla."

"Páni..."

"Netušili jsme,co se to děje a proč stojíme,když ještě nejsme u nádraží v Prasinkách. Byli jsme docela vyděšení. Teda všichni,kteří vlakem tehdy jeli byli vyděšení..a potom se ochladilo. Byla ve vlaku taková zima,že nám šla pára od úst. Potom..potom se otevřely dveře vlaku a vypadalo to,že někdo bude nastupovat,ale ten někdo nebyl jen tak někdo..byl to mozkomor."

Harry si odkašlal a Teddy se na něj vykuleně civěl,jako by ho dnes viděl poprvé.

"Ten mozkomor prohledával vlak,aby se ujistil,že tu není Sirius Black a tak trochu se zastavil u našeho kupé a vešel do něj..a jelikož na mě mozkomorové silně působili,díky viteálu,který ze mě Voldemort udělal,tak mi pomalu začal vysávat duši a já ztrácel vědomí..A on mě zachránil,Remus mě zachránil. Vyčaroval patrona a mozkomora odehnal..a já mezitím úplně omdlel..
Když jsem se probral, bylo mi divně.
Remus mi podal čokoládu,prý to pomáhá a měl pravdu..."

"To je..to je..páni...a řekneš mi jak si poprvé potkal mamku?"

"Možná zítra Teddy,jsou dvě hodiny ráno, musíš jít spát.."

"Tak jo.."

Teddy si do pusy strčil čtvereček čokolády a odešel spát do svého pokoje...