"Jaké to je v Bradavicích?"
Otázal se černovlasý chlapeček a jeho starší bratr sedící naproti němu cukl hlavou.

"Pšš Regi!"
Křikl po svém mladším bratrovi Sirius a malý Regulus se zamračil.

"Proč mám být po.."
Zbytek už Regulus nedořekl, protože mu Sirius zakryl pusu dlaní. Regulus se zamračil ještě víc a snažil se dát Siriusovu ruku,která mu zakrývala pusu pryč.
Když se mu to konečně povedlo, zhluboka se nadechl a klepl Siriuse přes prsty.
Sirius zaúpěl bolestí a poposunul si židli dál od Reguluse.

Z horních pater se ozval křik a oba chlapci nastražili uši a pozorně se zahleděli na strop,jakoby tam byla napsaná odpověď na vše.

"Jde o Siriuse Orione! Je v Nebelvíru!"

"Já vím Walburgo! Vybral si špatnou cestu!"

"Co když se Regulus taky dostane do Nebelvíru?!"

"Regulus ne! On se jistě dostane do Zmijozelu,jako správný Black!"
Potom už chlapci hádky svých rodičů neslyšeli a když se za jejimi zády objevila Walburga, oba chlapci silně polkli.

"Siriusi!"
Zahřměla Walburga a Sirius si jí prohlédl od pat až po hlavu a zpět.
Měla tmavě hnědé vlasy, hnědé oči, ze kterých jiskřila zlost a nenávist a na sobě tmavě zelené šaty,jako by se chystala na bál.

"Jsi ostuda rodiny Siriusi Orione Blacku!!"

"Mě to tak vyhovuje matko!"

"Vypadni do svého pokoje Siriusi!! Už tě nechci ani vidět!"

Sirius se prudce zvedl ze židle,až se židle převrátila a s hlasitým úderem dopadla na podlahu.
Sirius utekl do svého pokoje, který byl úplně nahoře v nejvyšším patře domu.

Jeho pokoj byl narozdíl od všech ostatních místností na Grimmauldově náměstí normální.
Sirius tam měl podivně vyhlížející zelono-hnědé tapety na všech čtyřech stěnách,noční stolek i postel měl z tmavého leštěného dřeva a podlahu měl z hnědých prken.
V pokoji měl spoustu pohybujících se fotek, na fotkách byl převážně on,společně se svými třemi kamarády. Jamesem, Remusem a Peterem.

Nad postelí měl dva plakáty. Na jednom bylo modré auto a na druhém mudlovská motorka.
Plakáty se nehýbaly, byly to jen plakáty, mudlovské plakáty.

Sirius si je musel na zeď přilepit kouzly, aby mu je matka nemohla strhnout a vyhodit je,o což už se nespočetkrát pokoušela a jednou se jí to dokonce skoro povedlo.

Sirius si lehl na svou postel a hlavu zabořil do polštáře.
Když v tom se najednou ozvalo lehounké klepání,kterého si však Sirius nevšímal a dál ležel z hlavou zabořenou do polštáře.

"Siriusi? Jsi tam?"
Otázal se lehký holčičí hlásek. Sirius zvedl hlavu z polštáře a přiložil ucho ke dveřím.

"Siriusi? Jsi tam nebo ne?"
Otázala se dívka za dveřmi a Sirius souhlasně zabručel.

Dveře se otevřely. Stála v nich bloňdátá dívka. Měla na sobě fialové šaty,na nohách střevíce a ve vlasech zapletených pár květin, které se ve sluneční záři vycházející z okna v Siriusově pokoji krásné třpylily.

"Co tady chceš Narcisso?"
Štěkl nevrle Sirius a Narcissa přimhouřila oči.

"Tvá matka mě za tebou poslala,prý ti mám něco říct.."

"A co?!"

"To nevím.."

"Fajn,tak už zase běž! Třeba za Bellatrix nebo za Andromedou!"

"Bella je pryč,víš přeci že už do Bradavic nechodí a Andy má moc učení na OVCE.."

Sirius všechny ze své rodiny nenáviděl,obzvlášť svou matku,otce a své tři sestřenice,nejstarší z nich byla Bellatrix,druhá nejstarší byla Andromeda a nejmladší byla Narcissa,která Siriuse pozorovala,jako by byla orel a Sirius by měl být její kořist.

"Jsi ostuda rodiny Siriusi Blacku.."
Zadrmolila Narcissa a zmizela v pokoji pro hosty,kde jistě byla i její matka,otec a možná i jedna z jejích sester.
Sirius podrážděně zabouchl dveře, znovu si lehl na svou postel a hlavu zabořil do polštáře.

Po chvíli ho však vyrušila sněhově bíla sova, kterou Sirius poznal,patřila jeho kamarádovi. Patřila Jamesovi. Sova několikrát zaťukala na veliké okno zatažené tmavě zelenými závěsy,div jí dopis nespadl.
Sirius s elánem vstal,odhrnul zelené závěsy,při čemž ho málem oslepila sluneční záře. Otevřel sově okno a ona mu na hlavu schodila zapečetěný dopis.

"Díky"
Zazubil se Sirius. Sova přikývla a už byla pryč.
Sirius rychle rozpečetil dopis a začetl se do něj.

Milý Siriusi

Doufám,že tě tvá matka neukamenovala za to,že jsi skončil v Nebelvíru.
Jestli chceš,můžeš zítra přijet k nám.
Mamka už mi to povolila a taťkovi to bude jedno.
Remus i Peter jsou teďka u nás,ale bez tebe to není ono.
Odepiš co nejdříve,teda jak už jsem psal,jestli ještě žiješ a jestli tě tvá úžasná matka neukamenovala.

James, Remus a Peter

Remus se nad dopisem zaculil. Odhodil si ho na noční stolek a honem začal hledat čistý pergament a brk.