Sirius zrovna seděl pod rozkvetlým kaštanem a svou hůlkou mával kolem sebe,jakoby snad odháněl mouchy létající kolem něho.

"Co to provádíš Siriusi?"
Otázal se někdo před ním a Sirius zvedl hlavu.
Byla to ona,byla to Marlene Mckinnonová,dívka,do které byl Sirius už nějákou dobu zamilovaný, ale nechtěl si to přiznat.
James mu hodněkrát řekl,ať za ní zajde a pozve jí na rande. Sirius se k tomu však nikdy nedokopal a pokaždé,když se k tomu konečně dokopal, to zase odložil na jindy.

"Snažím se...vyzkoušet,co ta hůlka dovede.."
Marlene už neřekla ani slovo a pobaveně se uchechtla.

"Jsi legrační Siriusi Blacku"

"Kamarádi mi říkají spíš Tichošlápku..."
Opáčil Sirius a Marlene se malinkato zarazila.

"Tichošlápku? Co to znamená Tichošlápek?"

"To je jen taková přezdívka, nic to neznamená"
Marlene se znovu pobaveně uchechtla ,schodila si ze zad svou koženou brašnu a vytáhla z ní knihu: Fantastická zvířata a kde je najít.

"Co to máš?"

"Knihu"
Odpověděla zaraženě Marlene a sedla si do trávy k vedlejšímu stromu.
Sirius se posunul blíž ke stromu a unuděně se o něj opřel.
Už pomalu nudou zavíral oči,když v tom k němu přistoupili tři jeho kamarádi a Sirius se opět probral a býl bdělý jako nikdy.

"Nazdárek Tichošlápku"
Pozdravili jednohlasně James a Peter, zatímco Remus byl stále zabraný do staré,v kůži vázané knihy, kterou si držel přímo před očima a horlivě v ní listoval,jakoby hledal něco životně důležitého.

"Ahoj Náměsíčníku..."
Pozdravil Sirius Remuse a Remus konečně zaklapl starou knihu a podíval se na svého černovlasého kamaráda,který měl svou Nebelvírskou kravatu nakřivo a na jeho hábitu bylo pár malých šedých skvrn.

"Mám nápad hoši"
Prohlásil po chvíli James a Peter,Remus i Sirius nastražili uši.

"Podívejme se kdo nám to přišel! Samotný srábus!"
James se zachechtal a všichni tři jeho kamarádi se přidali.

Snape držel v ruce tucet knížek a se svým kamenným výrazem sledoval čtyřčlennou partičku zvanou Poberti.

"Hej srábusi!"
Zahřměl Sirius směrem ke Snapeovi a Snape přidal do kroku,aby už Jamese,Petera,Remuse ani Siriuse neviděl a nemusel poslouchat jejich narážky.

Všichni čtyři se začali z plna hrdla smát,až se za břicha popadali.
Remusovi však do smíchu moc nebylo,zítra měl být další úplněk a to znamenalo další přeměnu ve vlkodlaka..."

"Reme? V pohodě?"
Otázal se James a Remus jakoby se právě znova probudil.

"Jo...ehm..jo,jsem v pořádku.
Jen jsem se trochu zamyslel..."

"To bude dobrý Náměsíčníku, zítřek zvládneš. "

"To doufám.."

"Tvůj malý chlupatý problém bude v pořádku, zítra půjdeme zase s tebou"

"Divím se,že se se mnou ještě vůbec bavíte...jsem ošklivý,nebezpečný a můžu vás i zabít!"

"Reme co blázníš?! Máme se s tebou přestat bavit kvůli takovýhle prkotině?"

"Nenazýval bych to prkotinou..."

"Sakra Náměsíčníku! Co tě to u merlina popadlo?"
Přidal se Sirius a Remus si vykasal starý hnědý svetr,který měl zrovna na sobě.

"To já jen tak.."

"Už na to nemysli! Jdeme za srábusem!"
Křikl James na celé kolo a Peter,Sirius i Remus se na něj zazubili.

"Jo! Dáme mu co proto!!"
Řekl s nadšením Peter a udělal krok v před,při čemž zakopl o Siriusovu nohu a zřítil se po hlavě na zem.
Všichni včetně samotného Petra se začali smát a Peter se znova postavil na nohy.

"Na tom není nic k smíchu!"

Snape všechny čtyři Poberty pečlivě celou dobu pozoroval zpoza stromu,za kterým měl klid a nikdo ho nemohl najít.

"Hlupáci...Potter,Black,Lupin a Pettigrew...čtyři Nebelvírští šašci..."
Zašeptal někdo za Snapeovými zády a Snape nebyl schopen se ani pootočit a podívat se,komu onen ženský líbezný hlas patří.
Snape se po dlouhé chvíli tupého civění do prázdna konečně odhodlal k otočení,rezavá dívka s tuctem knih v náručí však byla rychlejší a posadila se před Snapea.

"Ahoj Seve"
Pozdravila a Snape se na ní usmál

"Nazdar Lily...kde se tu bereš?"

"Chtěla jsem jít za tebou,ale nemohla jsem tě nikde najít. Ani nikdo ze Zmijozelských to nevěděl a tak jsem tě šla hledat.."

"Musel jsem se schovat před Potterem a jeho kamarádíčky. Víš přece jací jsou.."

"Hlupáci!"
Zahřměla Lily svým medovým hlasem a Snape se znova pousmál.

"Nevšímej si jich, jen se předvádí"

"No já vím. Nesmíš dopustit aby si z tebe takhle utahovali!"

"Nevadí mi to"

"Seve, copak tobě je jedno že s tebou zachází jako z kusem hadru?"

"Asi ano"