Malý bloňdatý chlapec seděl na okenním parapetu ve druhém patře zvláštního domu. Mohl mít něco okolo šesti let. Byla noc a chlapec se díval na hvězdy. Čas od času se podíval přes opravdu prapodivný dalekohled, který měl na krku.

"Lysi! Kdepak jsi?"
Křikl ženský hlas z vedlejší místnosti a malý Lysander seskočil z okenního parapetu. Okno nechal otevřené a delekohled se mu stále pohupoval na krku.

Bez jediného slova otevřel dveře vedoucí do kuchyně a usmál se.
U kuchyňské linky stála Lysanderova také bloňdatá matka a v ruce držela mísu těsta.

"Kde jsi byl Lysi?"
Otázala se lehkovážným tónem Lenka a pohladila svého syna po jeho blonďatých rozcuchaných vlasech,při čemž ho celého zasypala moukou,kterou měla na rukou.

"Pozoroval jsem hvězdy mami "

"Jsou nádherné Lysi,viď?"

"Jo.."

Lysander si až teď všiml svého dvojčate Lorcana. Lorcan seděl na jídelním stole v tureckém sedu a byl celý od pudinku.
Lysander a Lorcan vypadali na chlup stejně,takže bylo občas i pro Lenku těžké je rozeznat.

"Ahoj Lori "
Odvětil z úsměvem na tváři Lysander a Lorcan si otřel svou ušmudlanou pusu do vlastního rukávu.

"Už byste měli jít do postele kluci"
Přikázala Lenka a Lorcan seskočil z jídelního stolu a šel si do kuchyňského dřezu umýt ruce a obličej od pudinku.

"Budeš nám něco povídat mami?"
Cekl Lorcan a oba chlapci se zadívali na svou matku.

"Samodřejmě. Šupajděte nahoru,já za chvíli příjdu"

"A příjde i táta?"

"Ne zlato,tatínek je v Americe,studuje škrkny"

Lysander smutně sklonil hlavu,popadl svého bratra za rukáv a oba odešli dolů do přízemí,kde měli společný pokoj.
Oba chlapci byli vzhledově úplně stejní,jejich zájmy se však značně lišily.

Zatímco Lysander měl rád magické tvory,magizoologii, astronomii a pěstování rostlin, Lorcan měl rád čtení,runy, jasnovidectví a také se mu zamlouvali mudlové a jejich všemožné vynálezy, které kouzelníkům příjdou zbytečně složité,hloupé a nebo vůbec neví o jejich existenci.

Lorcan se převlékl do svého proužkovaného pyžama a lehl si do své postele,která byla navrchu.
Lysander si vytáhl svůj dalekohled a zadíval se na noční oblohu přes střešní okno na druhé straně pokoje.

Když do pokojíku vstoupila Lenka s šálkem čaje v ruce,Lysander odhodil dalekohled na psací stůl,sundal si boty a skočil do spodní postele palandy, přímo na postel pod Lorcanem.

"Budeš nám něco povídat  mami?"
Zopakoval Lorcan už podruhé a Lenka si k posteli přitáhla židli od Lorcanova psacího stolu.

"A o čem bys chtěl povídat?"
Lorcan se hluboce zamyslel a Lenka se pousmála.

"O...o Harry Potterovi!"
Křikli Lorcan a Lysander najednou a Lenka na malou chvilku zavřela oči.
Poté co je otevřela se znovu usmála a oba chlapci se na svou matku zaujatě dívali.

"Tak dobře kluci. Řeknu vám něco o Harrym.."

"Strejda Harry je hrdina,že jo mami?"

Lenka se zaculila a bezhlasně přikývla.

"Řeknu vám,jak jsem se z Harrym poprvé potkala....bylo to..když jsem chodila do čtvrtého ročníku a Harry do pátého. Potkali jsme se v Bradavickém expressu.
Já jsem si četla otcův jinotaj a najednou se otevřely dveře kupé a byl tam Harry. Nejdříve si o mě myslel,že jsem podivínka, ale potom se se mnou začal bavit a tak trochu jsme se zkamarádili a když jsme vystoupili z vlaku,tak jsme s Harrym,Nevillem, Hermionou a Ronem jeli stejným kočárem."

"Do Bradavic jezdí kočáry mami?"

"Ano,táhnou je testráli "

"Co jsou testráli?"

"To jsou taková milá stvoření. Jsou jako koně s křídly. Většina lidí je nevidí a ti co je vidí se jím většinou vyhýbají,protože se jich bojí,ale není čeho se bát,jsou opravdu moc milí a přátelští..."

Lorcan už měl své oči přimhouřené únavou,Lysander namísto toho vypadal čilý a pozorně sledoval dalekohled,který ležel na jeho nočním stolku,jakoby se snad bál,že mu ho někdo vezme.

"Lysi...copak se stalo?"

Lysander se otočil a místo dalekohledu nyní pozoroval svou bloňďatou matku.
Lenka se usmála od ucha k uchu.
Sundala malého Lysandera z jeho horní postele,vzala si chlapce do náruče a podala mu dalekohled. Dítě se přitulilo ke své matce a nasadilo si dalekohled zpátky na krk.
Lenka pohladila svého syna po tváři,mávnutím hůlky otevřela okno jejich pokoje. Sedla si na okenní parapet a malého modrookého Lysandera si posadila na klín.