Tahle Jednodílovka je speciálně věnována mé nejlepší kamarádce ElikaHlavikov která zbožňuje Delphi🖤

Delphi se ďábelsky zazubila.
Vyplázla na Eufémii, která jí odmalinka vychovávala ironicky jazyk a utekla domovními dveřmi ven.
Rozběhla se napříč velikánskou rozlehlou zahradou plnou ozdobných keřů a stromů.

Venku bylo sychravo a Delphi měly plátěné boty plné vody, ale nezastavovala se.
Běžela dál a dál, dokud jí nedošla energie.
Zastavila se uprostřed lesa, sedla si na malý pařez a rozeštkala se.

Bylo jí líto úplně všechno.
Smrt jejích rodičů, její útěk od Eufémie i to, že neměla kam jít.

Musela si najít práci, což bylo v jejím případě takřka nemožné.
Bylo jí něco přes 20 let, ale nic pořádně neuměla.
Uměla jen několik málo jednoduchých kouzel a díky její rodině by jí v kouzelnickém světě všichni ihned odsoudili do Azkabanu.

Když ucítila ledovou ruku na svém rameni trhla sebou.
Seskočila z malého pařezu a zadívala se na nově příchozího.

Byl to muž. Něco okolo 30 let.
Jeho pobledlý obličej lemovaly delší plavé vlasy a na sobě měl černý plášť do deště.
Auguron se na něj udiveně hleděla a nebyla schopna jediného slova.

"Kdo jsi, dítě?"

"Jsem Delphi"

"A copak tu tak sama děláš Delphi?"

"Nic"

"Pojď, jestli tu budeš takhle sama ze sebou sedět na pařezu v tom dešti, tak se brzy nachladíš"

"Nemám kam jít, nemám nic a nikoho"

"Tak teď máš mě"

"Jste moc hodný, ale nemůžu k vám jen tak jít, vždyť mě ani neznáte"

Draco jí podal ruku a i s ní se přemístil do Malfoyovic sídla.

Delphi sebou mlela a chtěla pustit Dracovu ruku, ale marně.

Byla celá promrzlá a promočená.
Oči se jí samou únavou zavíraly a žaludek jí ze samého hladu ukrutně bolel.

"Máš hlad Delphi?"

Delphi dlouze pokývala hlavou.
Sedla si na postel v Dracově pokoji a otřela si ubrečené oči.

Draco jí donesl suché oblečení a po delší době i talíř plný jídla.
Delphi měla takový hlad, že se až zdálo že je bezedná.

Snědla rychlostí blesku všechno, co na talíři bylo a ještě měla hlad.

"Dávali ti vůbec najíst?"

Delphi s plnou pusou pokývala hlavou směrem k Dracovi.
A usmála se na něj.

"Víš...podle matky měla její sestra dceru, měla prý bílé vlasy a hnědé oči, zrovna tak jako ty.."

"Když jsem tě uviděl v tom lese, poznal jsem že nejsi jen tak někdo, Delphi"

Auguron polkla poslední sousto a vyděšeně poslouchala Dracovo mluvení.
Bála se, že příjde na její rodiče a vyhodí jí, ale v tom se zarazila.

Říkal že jeho matka měla sestru a ta měla bělovlasou dceru?
To znamená že kdybych ta dcera byla já....Tak by byl ten muž můj bratranec?

"A...můžu se zeptat na vaše jméno?"

"Samozřejmě, jsem Draco, Draco Malfoy"

Rod Malfoyů Delphi znala.
Eufémie o nich mluvila jako o nejbohatší rodině vůbec.
Delphi se na Draca hleděla jako na zjevení.

Přestala až když se ve dveřích objevila usmívající se žena.
Polovinu vlasů měla bloňdatou a druhou tmavě hnědou.

Žena zatahala Draca za rukáv a vytáhla ho z pokoje do obýváku.
Draco se na ní usmál a zavřel za sebou dveře.

"Draco co to má znamenat?! Kdo je ta dívka?"

"Já...myslím že to je její dcera"

"Její? Koho tím myslíš Draco?"

"Bellatrix"

Narcissa se zhroutila na sedačku.
Od smrti své sestry na ní dočista zapomněla.
Draco se posadil vedle ní.

Narcissiny oči byly zalité slzami a ruce se jí rozrušením klepaly.

"Mami? V pořádku?"

"Zavolej mi jí, drahoušku"

Draco se zvedl, vešel do svého pokoje a posadil se na kraj postele.

Delphi seděla na okenním parapetu.
Dívala se do zahrady a pozorovala padající kapičky deště, který nepřestával bubnovat do střechy sídla.

"Delphi?

Delphi rychle zvedla hlavu, ale vzápětí jí zase smutně sklonila.
Chtěla projít kolem Draca a opět zamířit ven, ale Draco jí zadržel.

"Nikam sestřenko!"

Delphi stála kousek od Draca jako přikovaná.
Draco jí pevně chytil za zápěstí a podíval se jí do očí.
Měla je hnědé. Srčela z nich zlost a nenávist, stejně jako u její matky.

Draco sebou při pohledu do jejích očí malinko škubnul, ale zůstával ledově klidně stát.

"Má matka tě chce vidět"

Delphi se vyprostila z Dracova sevření a bezeslova kolem něj prošla.
Otevřela mávnutím ruky dveře a zavřela je za sebou.

Narcissa byla celá roztřesená.
Delphi se posadila vedle ní a ona se vlídně pousmála.
Pohladila Delphi po vlasech a ona vyděšeně uhla.

"Jsi Delphi, že ano drahoušku?"

"A-ano"

"Ty jsi ale vyrostla, pamatuji si tě jako miminko v zavinovačce"

"Opravdu?"

"Ano, vlastně...jsem tvá kmotra, ale myslela jsem si že jsi zemřela"

"Já mám...kmotru?"

"Ano"

"Vy jste...sestra mé matky, že ano? Znala jste jí dobře?".

"Ano, Bellu...jsem znala dobře. Byla jsem jediná na světě koho doopravdy měla ráda...A ještě tebe samozřejmě"

"Jsem unavená...paní.."

"Jsem Narcissa Malfoyová, Bella mi ráda říkala Cissy"

"Můžu tu zůstat?"

"Samozřejmě drahoušku"

"Tak...jdu spát teto Cissy"

"Dobrou noc zlatíčko"

Cissy jí políbila na čelo a ona odešla spát.

Najednou se v přítomnosti Draca cítila tak v bezpečí, jako ještě nikdy.

Ležela na posteli a Draco jí něžně masíroval záda.
Za celou tu dobu nevydala ani hlásku.
Poslední dobou příliš nemluvila.

Astoria jí neměla příliš v lásce, ale Draco si jí přímo zamiloval.
Scorpius jí bral jako starší sestru a Narcissa se o ní všemožně starala.

"Delphi? Nechtěla bys na Příčnou ulici? Mezi lidi?"

Delphi se vyděšeně zvedla, ale nevydala ani hlásku.

"Delphi už zase nemluvíš?"

"Promiň Draco...Já...bojím se že by mě chytili a dali do Azkabanu"

"Ale di ty! Copak ty si nechceš najít práci, manžela a mít děti?"

"Ani ne, nikdo by o mě nestál"

"Kdybys nebyla o 17 let mladší a nebyla moje sestřenka tak bych o tebe tedy stál"

"Bez tebe nikam"

Draco jí prohráhl její bělounké vlasy a ona rychle zamrkala.

"Jsem tak rád že jsi tady, sestřenko"

"Já taky, bratránku"

Oba se zachychotali a Draco musel rychle zmizet, aby na to nepřišla Astoria.
Zamával Delphi na rozloučenou a vypařil se.

Auguron si sedla na kraj postele a přemýšlela sama o sobě.
Už jakžtakž a rozuměla sama sobě, co si ale v životě přála dokázat, to byl i pro ní samotnou tvrdý oříšek.
Nechtěla být jako ostatní.
Nehodlala strávit život jako ostatní, mít děti, rodinu, práci, povinnosti a ostatní důležité věci.
Přála si být volná.
Rozhodla se pro to, co nebylo dvakrát správně- utéct.