(Pro Ariatothova13)

* Marinette / Beruška *

"Marinette! Je čas vstávat!" Volá na mě mamka z kuchyně, já seběhnu dolů, nasnídám a odejdu do školy, tedy alespoň jsem v to doufala. Byla jsem v polovině cesty, když se ulicemi Paříže rozezněla strašná rána, rozhlédl se jsem se a uviděla padoucha, bylo to Kamenné srdce, první padouch se kterým jsem kdy bojovala, okamžitě se mi vybavily vzpomínky na to, jak jsme ho s Kocourem porazili, zvládli jsme to jednou, zvládneme to i po druhé, Doběhla jsem za roh a křikla: "Tikki , tečky! ,, a tím jsem se transformovala.

* Adrien / Černý kocour *

Byl jsem u školy, když tu jsem uslyšel ránu rozhlédnu se nevěřím vlastním očím, na Eiffelovu věž šplhá Kamenné srdce. Všichni už jsou ve škole, skvěle se mohu transformovat "Plaggu, drápky!"  křikl jsem, jakmile jsem se transformoval, tak jsem se rozběhl k Eiffelově věži, Beruška už tam byla "Zdravím má dámo." Ahoj kocoure. "Pozdravili jsme se a jako na povel vyšplhali na vrchol věže. Kamenné srdce už tam bylo.

* Lišaj *

"Můj plán vchází skvěle, brzy budou mirákula Berušky a Kocoura má. Stanu se nejvyšším vládcem světa! ,,

* Marinette / Beruška *

Když jsme vyšplhali na vrchol věže, tak se tam objevili všichni padouši, se kterými jsme kdy bojovali. "Kocoure, odkud se tu všichni vzali?" "Nevím, má dámo." Pak mi ale svitlo, přešla jsem ke Zlolustrátorovi a dotkla se ho, rozplynul se, byla to iluze. "Kocoure, skrč se!" křikla jsem a roztočila jojo tak, aby mi ho hodím trefilo všechny padouchy. Plán mi vyšel, všichni se rozplynuli, až na Kamenné srdce ten byl jako jediný skutečný.Kocour použil kočaklizmu a rozbil jeho ruku na hromadu suti , okamžitě jsem sebrala list papíru, který mu z ní vypadl, roztrhla jsem ho a chytila akumu "Už jsi nadělal zla dost, malý akumo.", otevřela jsem jojo a vylétl z něj bílý motýl "Mějte se hezky, motýlku "zavolala jsem. Vyhodila jsem jojo do vzduchu a zakřičela "Kouzelná Beruška!" 

* Adrien / Černý kocour *

"Ty jsi naprosto úžasná!,, zvolal jsem a dal jí pusu na tvář. Mile se na mě usmála a já radostí málem vyletěl do nebe. "Musím jít, za chvíli se proměním a ty už by jsi taky měl jít.,, řekla mi s pohledem upřeným na můj prsten. Kývl jsem na ni, cestou jsem chytil Ivana a odnesl ho dolů, nikdy neovládne svůj vztek a tak se už podruhé proměnil v Kamenné srdce. Když jsme seskočili na zem, tak jsme se rozloučili a každý jsme se rozběhli na jinou stranu. Doufám že ji zase brzy uvidím, říkal jsem si.

*Marinette / Beruška*

Když jsem dorazila do školy tak mi slečna učitelka opět udělila kázání o tom, že škola není žádný holubník a tak by se tam mělo chodit pravidelně a ne jak se komu zlíbí. " Ano slečno Bastierová.,, odpověděla jsem jí. O pět minut později se to samé stalo Adrienovi,"Ano slečno Bastierová, pokusím se o to aby se to už neopakovalo.,, zněla jeho odpověď na učitelčino kázání. Chudák slečna učitelka, ta už z nás musí být na játra.

*Slečna učitelka Bastierová*

Marinette a Adrien zpravidla chodí pozdě, říkala jsem si. Jestli ještě jednou příjdou pozdě pošlu je k panu řediteli ten si s tím jistě poradí.

*Adrien / Černý kocour*

Po škole jsem si ještě povídal s Marinette, je moc milá a pěkná, dokonce až tak že kdyby jsem nemiloval Berušku tak bych s ní možná i chodil. Když jsem dorazil domů, otec mi stejně jako vždy nevěnoval vůbec žádnou pozornost a tak jsem se odebral do svého pokoje a pustil si televizi. Ani ne po pěti minutách se ozvalo zaklepání ne dveře, "Dále!,,, zavolal jsem. Dveře se otevřely a do pokoje vešla Natalí, podala mi složku papírů a řekla "Tady jsou testy že všech předmětů na které chodíš, vím že ty testy píšeš i ve škole, ale otec si přeje aby jsi si napsal i tyhle.,, Kývl jsem a vzal si od ní tu složku, posadila se ke mě a já začal psát, za dvě a půl hodiny jsem byl hotov a složku jí vrátil, usmála se na mě a odešla. 

*Marinette / Beruška*

"Kde jsi byla tak dlouho?,, zeptala se mě mamka. "Povídala jsem si s Adrienem.,, odpověděla jsem jí nadšeně. "No tak to je skvělé zlatíčko, že jsi si našla takového kamaráda jako je on.,, odpověděla mi s úsměvem mamka. Já došla do pokoje a plácla sebou na postel, otevřela kabelku a Tikki vylétla "Marinette to je super ty jsi zvládla mluvit s Adrienem aniž by si u toho zrudla jako rajče!,, zvolala radostně a já si to až teď uvědomila "No jo, máš pravdu Tikki.,, vypískla jsem. Měla jsem takovou radost, mluvila jsem s ním jako kdyby to byl zcela normální kluk, hned zítra mu zkusím dát svoje číslo. Zvedla jsem se z postele a sedla si za stůl, na kousek papíru jsem napsala své číslo a pak ho ještě hezky ozdobila. Začala jsem se svou oblíbenou činností - módním návrhářstvím, tentokrát jsem navrhla červené plesové šaty s černými puntíky a k tomu černé lesklé boty na podpatku, modelce jsem namalovala vysoko posazený drdol a červenou mašličkovou čelenku, na rukou měla dlouhé černé sametové rukavice. Až po nějaké době mi došlo že se té modelce hodně podobám, pousmála jsem se a v tu chvíli Tikki zvolala "Marinette rychle okamžitě se transformuj!,, podívala jsem se na ni, poletovala před televizí kterou stačila zapnout když jsem se věnovala svému návrhu. Zadívala jsem se na televizi za ní a nevěřila vlastním očím, v ulicích Paříže probíhala Volpina, " Tikki, tečky!,, křikla jsem a tím se transformovala. Otevřela jsem střešní okno a vylezla na střechu, po střechách jsem doskákala až k domu Agrestovích, zarazila jsem se když jsem si uvědomila kde to jsem.

*Adrien / Černý kocour*

Vihlédnu z okna a to co vidím mi málem vyrazí dech, Beruška honí Volpinu. Vběhnu do koupelny, pustím vodu, aby to vypadalo že se sprchuji a křiknu"Plaggu, drápky!,, a tím se transformuji. Vyskočím z okna a dopadnu akorát tak abych stačil vysunout tyč a Volpina se o ní přerazila. Když dopadla na zem, tak jí Beruška klekla mezi lopatky aby se nemohla zvednout."Pusťte mě já jsem pravá Volpina!,, křičela. "Promiň ale tohle už tu jednou bylo.,, řekla Beruška a sundala jí z krku náhrdelník, neproměnila se, už zase to byl podvrh, dupla na něj a on se rozlomil vejpůl, vylétl z něj akuma a následovala Beuščina rutina.

*Marinette / Beruška*

Opět to byla Lila Rossi, "Lilo nesmíš se nechávat ovládat svou žárlivostí, superhrdina je v každém z nás, ať už s maskou nebo bez ní.,, řekla jsem, ona na mě kývla a odešla. Už sem neměla moc času takže jsem už chtěla jít jenže jsem uslyšela jakýsi hlas "Volpina také selhala, já už se snad zblázním!,, "Lišaj, musíme ho chytit je na blízku.,, řekla jsem a Kocour souhlasil. Pak ale namítl že již nemáme mnoho času, ač nerada musela jsem souhlasit.

*Adrien / Černý kocour*

Lišaje máme na dosah, ale za chvíli se proměníme. S povzdechem jsem se na Berušku obrátil a řekl jí"Pojď se mnou.,, nechápavě se na mě podívala ale šla. Šáhl jsem do kapsy a vytáhl klíče odemkl jsem a vešel dovnitř Beruška mě následovala došli jsme do mého pokoje a já otevřel dveře do koupelny vypnul jsem vodu a vrátil se. "Ale tohle je Adrienův pokoj!,, vyhrkla, dal jsem si prst na pusu a naznačil jí ať je zticha, v tu chvíli jsme se oba proměnili zpět do normálu. Nevěřícně jsme zírali jeden na druhého "Tak ty jsi Beruška!,, zvolal jsem nadšeně a obejmul ji "Adriene, tak ty jsi byl celou tu dobu Černý kocour?,, zeptala se mě překvapeně. Posadil jsem se na gauč a Marinette si sedla ke mně, dal jsem Plaggovi celý camember a on ho zhltal na posezení "A co jí tvoje kwami?,, zeptal jsem se. "Cokoliv, ale nejčastěji sušenky.,, odpověděla mi, usmál jsem se a podal jí talířek se sušenkami. "Díky Adriene.,, řekla mi zatímco se její kwami cpala sušenkama "Není zač, má dámo.,, odpověděl jsem a ona se začala usmívat. Plagg a Tikki nám začali poletovat před očima a pokřikovali "Tak jo dost řečí musíte jít chránit Paříž!,, Plaggu, drápky!,, "Tikki, tečky!,, křikli jsme a vyběhli ven. Za chvíli jsme uslyšeli ten hlas znovu, opět se vztekal nad tím že jeho padouši vždy prohrají, rozeběhli jsme se směrem odkud ten hlas přicházel. Zavedlo nás to zpět dovnitř k trezoru který už jsem párkrát v minulosti viděl. " Kočaklizma!,, křikl jsem a rozbil dveře od trezoru, za ním byla docela prostorná místnost . Lišaj stál u velikého okna a bylo na něm vidět že náš příchod ho vyvedl z míry, po chvíli se začal psychopaticky smát a evidentně se s námi rozhodl bojovat osobně, skvěle měly jsme spoustu energie a času jelikož jsme se transformovali teprve před chvílí takže jsme měly velikou výhodu jelikož jemu zbývaly už jen tři minuty.

*Marinette / Beruška*

Chvíli jsme se prali zcela normálně, Kocourovi to šlo skvěle měl ohromnou sílu, takže se mu podařilo Lišaje zpacifikovat. Udělal to zcela jednoduše, když ho Lišaj chtěl praštit holí po hlavě a tím ho omráčit tak Kocour tu hůl chytil a škubl s ní až tak silně že mu Lišaj přeletěl přes hlavu a spadl rovnou mě k nohám. Neváhala jsem ani sekundu a odepnula mu jeho brož což bylo také jeho mirákulum, když se proměnil tak jsme já ani Kocour nevěřili vlastním očím. "Pane Agreste! Tak to vy jste byl Lišaj!,, zvolali jsme já i Kocour překvapeně, chytře ho neoslovil otče ale pane Agreste, takže mu nedošlo že ho právě porazil jeho syn se svou kamarádkou. "Je po všem, to mirákulum už nikdy nedostanete zpět do vašich rukou.,, řekla jsem a i s Kocourem jsme opustili trezor. Pak jsme oba odešli ke starému mistrovi, nevěděli jsme proč ale táhlo nás to k němu, ten si od nás převzal Lišajovo mirákulum a uklidil ho k těm ostatním. 

* Mistr *

Když chtěli odejít, řekl jsem jim, že já vím kdo jsou, protože jsem jim dál mirákula jelikož se hodili na to stát se superhrdiny, po tom co se změnili, jsem jim vše vysvětlil celé jsem to skončil  větou "Mám pocit, že Beruška a Černý kocour se budou hodit i když už nebudou řádit superpadouši a tak jsem by jsem si přál, aby jste si mirákula nechali a nadále pomáhali občanům Paříže.,, Poděkovali, rozloučili se, s úsměvem na tváři a ruku v ruce odešli z mého bytu.