Trvalo to jako lačný sraní ale je to tady! 😂😂😂

*Claude Faustus*

Podíval jsem se na školní budovu, byla to velká gotická vila. Doslova obrovská, měla černou fasádu, vysoká okna, místy prokukovaly cihly a z rohů okapů na mě shlížely kamenné chrliče. Vypadaly jako kočka s hlavou buldoka, křídly draka a v otevřených tlamách měly ostré zuby.

Nádech, výdech, posunul jsem si brýle na nose, zvedl jsem ze země kufr a prošel jsem železnou, černou, kovanou bránou.

Došel jsem až ke dveřím, byly ze silného, černě lakovaného dubového dřeva. Podíval jsem se na ceduli co na nich byla přibitá. 

Střední umělecká škola v Londýně

Tato škola je internátní, takže tu budu muset bydlet. Doufám že budu mít normální spolubydlící. 

Vzal jsem za kliku a dveře jsem otevřel, vešel jsem a zase zavřel. Rozhlédl jsem se po chodbě, bylo v ní plno lidí, démonů, shinigami, andělů a dalších stvoření.

Do oka mi padla parta kluků stojící opodál. Došel jsem k nim a pokusil se aspoň o slabý úsměv.

"Zdravím, jsem Claude Faustus. Kdo jste vy?,,

Odpověděl mi černovlasý kluk asi tak mého věku, díval se na mě krvavě rudýma očima.

"Aby bylo jasno Claude, jsem Sebastian Michaelis, tohle jsou Bardroi, Joker, Ciel Phantomhive, Alois Trancy a Agni. Tahle škola je naše a každý nás tu poslouchá. Takže i ty. Je to to jasný?!,,

Jen jsem vyděšeně couvl a kývl. 

"A-ano.,,

Rychle jsem utekl pryč, běžel jsem nahoru po schodech. Přesněji řečeno k pokojům, na jedněch dveřích bylo moje jméno, ale bylo tam ještě jedno, Richard. Příjmení chybělo.

Zaklepal jsem a otevřel dveře. Vešel jsem a zase zavřel. 

V pokoji bylo jedno křeslo, dvě postele, velká televize, dva psací stoly a pár dalších kusů nábytku. Nacházela se tu i tři okna a jedny dveře, vedly do koupelny.

Na jedné posteli seděl kluk asi tak mého věku, vypadal že je o něco vyšší než já, měl delší černé vlasy a rudé oči.

"Zdravím, jsem Claude Faustus. Kdo jsi ty?,,

"Richard. Rád tě poznávám Claude.,, 

Měl docela milý úsměv, nepřišel mi jako někdo od Sebastiana.

"Ty, Richarde nevíš náhodou co je zač ta parta Sebastiana Michaelise?,,

"Jo, něco jako gang na škole. Vyhýbej se jim a když už je potkáš ani na ně nemluv a dělej že tam nejsi.,,

"Díky za radu.,, Podíval jsem se na něj. Byl docela stylově oblečený, černý kabát a k tomu šála. Narozdíl ode mě. Já mám černou košili a kalhoty.

"Nemám moc přátel a tak tipuju že si ze mě budou dělat srandu a budu terčem posměchu.,, 

Povzdechl jsem si. 

*Richard*

Podíval jsem se na něj, vstal jsem a objal jsem ho.

Claude byl chvíli zaražený, ale pak objětí oplatil.

Asi tak pět minut jsme tam tak stáli, Claude fňukal a stěžoval si, já mu jen naslouchal.

Po chvíli jsem odešel zpět ke svojí posteli a lehl si.

"Budeš tam ještě dlouho stát jako tvrdý y?,,

"C-co?,,

Faceplam. 

Mezitím co Claude nic nechápal a Richard už jen koulel očima si Claude vybalil věci a ubytoval se.

Snesla se temná noc a...

[Ne! Nemysli na to ty úchyle! XD]

Richard a Claude usnuli, KAŽDÝ VE SVÉ POSTELI.

Druhý den ráno oba démony probudil jeden veleotravný zvuk. Budík.

[Ne, dnes to nebyl vzdychající Alois. XD]

*Claude*

Vyskočil jsem z postele ve svém úžasném černém pižamu s potiskem žlutých pavučin (Richard to nevydržel, řekl že jsem kawaii a objal mě.) a šel si vyčistit zuby, učesat se...

Richard udělal to samé, pak jsme si vzali věci a šli jsme do učebny. 

*Richard*

Celou hodinu jsme si s Claudem povídali. Něco jako toto:

Učitel: *Otočí se k tabuli a něco píše.*

Já a Claude: *Začneme si povídat.*

Učitel: *Hodí po nás BÍLÉ křídy.*

Já a Claude: *Jsme samá bílá čára od křídy.*

No, takhle to šlo zbytek hodin. Ve volném čase se ti dva více poznávali a vymýšleli hlouposti. Claude byl rád že má pravého kamaráda, ale Richard s ním měl jiné úmysly...

Uplynuly tři měsíce a z Clauda a Richarda se stali nejlepší přátelé.

Jednoho dne se už Richard neovládl a muselo se ukázat co je zač...

*Richard*

Bylo už po večerce, já a Claude jsme byli u sebe v pokoji a povídali si.

"Claude? Nepůjdeme se podívat do té staré laboratoře ve staré části školy?,,

"Co když nás někdo chytí?,,

"Jsme démoni, mysli. Tak co?,,

"Ok.,,

"Nikdo tam nechodí, takže tam na nikoho nenarazíme.,,

"Super. Tak jdeme?,,

"Jasně.,,

Vyšli jsme ven z pokoje, Claude se samozřejmě třásl jako osika a bál se že potkáme Seba a jeho partu. Na chvíli jsem ho objal a pak jsme vyrazily. Okolo učeben, úklidové místnosti, záchodů, až do staré části školy...

Otevřel jsem dveře od laboratoře a Claude se zachvěl.

Laboratoř byla stará, plná různých starých nástrojů a děsivých věcí. Byla celá od krve a veprostřed stál lékařský stůl s řetězy a koženými řemeny.

*Claude*

~Já jsem takovej blb!~ proběhlo mi hlavou. Chtěl jsem utéct, ale já druhém konci chodby jsem zahlédl Sebastiana a jeho partu. Vedle mě Richard, tam oni. Kam?

*Richard*

"Chceš se snad nechat zbít?!,,

"Ne, ale ani od tebe znásilnit, zabít nebo mučit!,,

"Co je lepší?,,

"Ani jedno!,,

"Fajn.,,

Chytl jsem ho a hodil ho do laboratoře, došel jsem za ním a zamkl.

*Claude*

"Ne!  Nech mě bejt! Ne!,,

Ječela jsem když mě Richard násilím dotáhl ke stolu, položil mě na něj a přivázal mě řemeny. 

Chtěl jsem použít svoje schopnosti a osvobodit se, ale Richard vzal injekční stříkačku a něco mi píchl do ruky. Cítil jsem se slabý jako moucha a pak jsem omdlel.

Když jsem otevřel oči a pomalu se rozkoukával zjistil jsem že mi nad hlavou zlověstně bliká zářivka a v rohu místnosti u starého psacího stolu sedí na rezavé kolečkové židli vysoká osoba v bílém doktorském plášti, jaký nosí doktoři.

*Richard*

"Šípková Růženka se vzbudila?,,

Zvedl jsem se a došel k němu. Prohrábl jsem mu vlasy a ty má pár místech zrůžověly. 

"Děláš si prdel?!,, Zařval na mě.

Pokusil se osvobodit ale řemeny se mu zařezaly do masa a já mu do rán nasypal sůl. Kousla si ret aby nekřičel, to teda ne.

Na nějakých místech mu z rán kouklay kosti a všude byla krev.

Smíchem jsem se válel po zemi, pak jsem se zvedl a Chrstl na něj kýbl ledový vody aby se spláchla ta krev, z části.

Vzal jsem malý nůž a řízl ho do tváře. Od ucha k oku se mu takhle ne moc hluboký šrám. Kousla si ret a nekřičel. Nasypal jsem mu do rány sůl aby ho to pálilo. Křičel.

Jeff the Killer? Napadli mně. Nařízl jsem mu koutky úst tak aby si je při křiku sám roztrhal. Řval čím dál víc a já se mu smál.

Vzal jsem kleště a vytrhal mu nehty. Nasypal jsem mu do rány sůl, pepř a rozřezal jsem mu je.

Roztrhl jsem mu košili a rozřízl jsme mu břicho a hruď. Hrabal jsem se mu ve vnitřnostech a pak jsem mu zlámal pár žeber.

Brečel, křičel, ale nemohl umřít.

Nekonečný jsem mu na pravé předloktí vyřezal Sebastian Michaelis. Rozvázal jsem ho a na záda mu vyřezal Osobní čubka Richarda. 

Vyhodil jsem jo za dveře a sám odešel. Sebastian a parta už udělali svoje a já udělám svoje zad příště.

Asi si umíme domyslet pokračování...