Typická ranní rutina, kterou maldý Tom Hiddleston absolvoval už po tisícé, avšak zároveň poprvé. Dnes byl jeho první den na Royal University of Arts, kam se dostal díky stipendiu, které vyhrál na jedné z talentových soutěží. Jeho rodiče nepatřily k těm, kteří by si mohli dovolit platit tak vysoké školné. Žili v malém paneláku ve Westminsteru, kde jen tak tak zvládali zaplatit nájem a veškeré výdaje spojené s životem v hlavním městě Anglie. Tom si však nikdy na nic nestěžoval, byl to vzorný student a hodný člověk, který by se po druhé rozdal. Miloval severskou mytologii a historii umění, literaturu, nebo divadlo. Chodit na tak prestižní školu byl jeho splněný sen. Jediná podmínka jeho stipendia bylo vyznamenání a zájem o studium.
Svůj volný čas většinou trávil v jedné malé pekárně, kde pracoval jako obsluha abarista v jedné osobě. Když si chtěl něco koupit, vždycky si na to musel vydělat a on tak od ranného dětství poznal hodnotu peněz, protože nikdy neměl nic zadarmo. Jeho otec pracoval jako stavební dělník a matka jako prodavačka v obchodě, při čemž si vždycky po práci chodila přivydělat jako uklízečka. Nebyl to perfektní život, ale byl jeho a on miloval každou maličkost, která se v jeho životě objevila.
Černovlasý chlapec rychle vyskočil z postele a začal se oblékat do své uniformy, na kterou sahal tak opatrně, skoro jak kdyby se pod jeho dotekem mohla rozpadnout. Byl to nádherný pocit, mít na sobě něco nového. Oblékání mu zabralo sotva pár minut, stejně jako rychlé sčesání jeho černých vlasů dozadu, vyčištění zubů a zabalení batohu do školy. Zrovna si rovnal svých několik sešitů do tašky, když v tom mu zazvonil telefon. Chlapcovi rty se roztáhly do krásného úsměvu a on rychle skočil po starém vysouvacím mobilu značky LG.
Thor píše. Ve skutečnosti mu nepsal žádný Thor, ale jeden neznámý muž se kterým už vedli konverzaci téměř půl roku. Psali si každý den i několik hodin a mladý Tom si uvědomil, že se do onoho muže zamiloval. Již na začátku jejich konverzace si nastavili podmínky: neřeknou si o sobě žádný osobní údaj, jméno, věk, kde žijí nebo pracují, zkrátka nic. Znal jej jen pod jeho přezdívkou, stejně jako on jeho pod přezdívkou Loki.
Celou cestu do školy pak strávil posloucháním písniček a odpovídáním na Thorovi zprávy. Bavili se o škole, jelikož před nedávnem se dozvěděl, že jeho anonymní internetový kamarád/crush, (sám nevěděl co vlastně byli) pracuje jako profesor. Samozřejmě nevěděl a ani nechtěl vědět, na jaké škole. Tomovi to vyhovovalo přesně tak jak to nyní bylo. Jejich psaní museli oba přerušit ve chvíli kdy odbyla devátá hodina a to znamenalo začátek vyučování.
Ačkoliv najít třídu a dostat se tam, kde skutečně měl být, dalo zabrat, k jeho štěstí, se dostal přesně na místo kde potřeboval být. Všichni ve třidě se vesele bavili a sdělovali si dojmy z prázdnin a co se za tu dobu odehrálo, kde byli na dovolené a mnoho dalšího. Tím že byl Tom nový, neměl se ani s kým o čem bavit. Nehledě na to, že celé léto stejně strávil v práci, takže by ani neměl čím zajímavým přispět.
Posadil se na jediné místo, které bylo volné a kde naprosto nikdo sedět nechtěl, dokonce ani on samotný. Přímo před katedrou. S obrovským zklamáním zamířil na jediné volné místo a alespoň se posadil co nejvíce k oknu, kde na něj kantoři nemuseli tolik vidět, jelikož na stole v této části měli položené květiny a kalendáře, takže to vytvořilo jakýsi pomyslný plot mezi jeho stolem a učitelským stolem. Ani si však nestačil vyndat svůj zápisník a penál, když se otevřeli dveře a do nich vešel někdo, do koho byste ani v nejmenším případě neřekli, že je váš třídní učitel.
Vysoký svalnatý brunet, ostříhaný na krátko a oblečený v bílé košili, společenských kalhotech a černých polobotkách, typickou pohodovou chůzí vešel do třídy a kývnul na několik žáků, kteří zvedli ruku na pozdrav. Celá třída se rázem postavila a Tom s nimi. Sledoval pak jak se učitel usmál a mávnul rukou na pokyn toho, že si mají sednout.
Zprvu si profesor odkašlal, pak se usmál a promluvil hlubokým hlasem, ze kterému Tomovi naskákala husí kůže po celém těle. Teď naprosto rozuměl děvčatům, která toužebně koukala na svého profesora a pozorovali ho jako svatý obrázek.
"Takže, všechny vás tu po prázdninách vítám a jsem rád, že se to letošní léto obešlo bez větších úrazů a ztrátů na životech. Zároveň bych také na konci tohoto roku, požádal vás všechny, abyste mi vytvořili seznam, kam a kdy máte v plánu letět na dovolenou, abych vás pak nemusel vídat i o prázdninách, jako tady slešnu Sandersovou na Bahamách. Žádné větší změny v tomto roce neproběhnou, snad jen ta, že vám přibude jeden nový předmět, kterým je plavání. Vzhledem k nedostatku učitelů jej budu muset zastat stejně jako tělesnou výchovu. Děvčatům vzkážu jen jedinou věc a to je ta, že při vyšší absenci než je deset procent nenechávám projít ročníkem," a s úsměvem typu 'já jsem ten kdo určuje pravidla', mrknul na všechny dívky které hlasitě zaskučely v neouhlas.
"A poslední věcí je, že bysme tu měli mít novou tvář: je tady Thomas William Hiddleston?" zeptal se a rozhlédl se po třídě, jako kdyby chlapce ani neviděl. Tom tak jen zvedl ruku a pak sledoval jak se na něj jeho třídní profesor usmál.
"Aaaa, tady jsi. Jmenuji se Christopher Hemsworth a jsem váš třídní profesor, vyučuji dějiny umění, výtvarná cvičení a tělesnou výchovu spojenou s plaváním. Doufám, že se ti u nás bude líbit," pronesl takovým způsobem, až se Tomovi podlamovala kolena a on byl rád, že sedí. Nakonec mu to jeho nohy však dovolili a on přeci jen vstal a potřásl si s mladíkem rukou.
"Děkuji, těší mě," vydechl a pak se znovu posadil do své lavice.
Zbytek dne si pak vyměnil pár zpráv s Thorem a jinak se snažil zapojit do kolektivu, při hrách které vymýšlel Hemsworth. Spočívalo to zkrátka v tom, aby se všichni představili a něco o sobě řekli, díky čemuž je Tom mohl poznat snadněji. Celkově to bylo hezky strávené poledne.
Když se vrátil ze školy cítil se podivně šťastný.

Jak čas plynul, Tom se zcela začlenil do kolektivu. Našel si také nové přátele, kterými byli Tom Holland a Jessa Thompson, společně tvořili legendární nerozlučnou trojku. Všechno bylo tak jak mělo být a téměř se zdálo, že i na Toma se usmálo nějaké to životní štěstí. Téměř. V posledních dnech mu jeho platonická láska Thor úplně přestal odepisovat. Když už se náhodou nějaké té odpovědi dočkal, byla jen strohá a chladná, nebo rovnou zlá. Celkově se jej jeho Thor snažil za každou cenu odehnat. Aby toho nebylo málo, mladíkovi se začalo zdát, že k němu před časem začal, jeho třídní profesor, Chris chovat až nezdravou náklonnost. Neustále si žádal jeho pomoc, nebo mu skládal kdejaké komplimenty, které už byli na hraně, vzhledem k jejich postavení. Navíc o něj neměl nejmenší zájem. Nechtěl Hemswortha, ale Chrise. Bohužel už nevěděl a ani nemohl vědět, že miluje a zároveň odmítá tustejnou osobu.
Když mladík jednoho dne narovinu odmítl Hemsworthovu náklonnost, netušil co tím rozpoutá za peklo. Najednou mu záhadným způsobem dával vždy hodší známku než zasluhoval, choval se k němu hnusně a zneužíval vůči němu svého postavení. Zkrátka bylo toho na něj už moc.

Zrovna seděl na hodině dějin výtvarného umění a psal test. Mobilní telefony museli mít všichni povinně položeny na katedře, když v tom Tomovi přišla první zpráva od Thora, což samozřejmě vzbudilo i pozornost Hemswortha, který až doposud koukal do svého telefonu. V tu chvíli se Tomovi sevřel žaludek a v duchu se mohlil, aby Thor už nic nenapsal. Situace se opět uklidnila, a Hemsworth se vrátil ke svému telefonu na který něco začal zuřivě psát, hned na to opět zazvonil Tomův telefon, který hlásil příchod nové zprávy. Mladý student se v duchu proklínal, jelikož věděl že za vyzvánění JEHO telefonu v hodině. Si vyslouží nepěkný céres. Hemsworth však jen vzal telefon do ruky a donesl ho před Toma, který se až moc nenápadně soustředil na svou propisku: "Pane Hiddlestone, vypněte si prosím zvonění. Thor jistě na vaší odpověď počká, než skončí vyučování," pronesl nahlas a celá třída se jako na povel začala smát. Všichni kromě Toma a Jessy, kteří svého profesora sledovali naštvanými pohledy.
"Myslím si, že byste se měli věnovat spíše svým testům, než tomu co tu říkám vašemu spolužákovi. Nebo snad chcete abych to už vybral?" zvedl hlas a ve třídě opět zavládlo hrobové ticho. Jednu ruku s telefonem natáhl ke svému žákovi a ten jen obratem vypl telefon úplně.
"A za porušení pravidel, která znáte, dnes zůstanete hodinu po škole," dodal a vrátil se se spokojeným úsměvem zpět za katedru, kam položil mobilní telefon.
Tom nevěděl na koho má být naštvaný víc, jestli na sebe, na Hemswortha, nebo na Thora! Vnitřně zuřil, avšak na venek na sobě nedal nic znát. Nebude si poslední dva dny před Vánočními prázdninami lámat hlavu s hloupostmi.
Test odevzdal jako první, jako vždy, a zbytkem vyučování proplul ve větší pohodě. K jeho štěstí dnes Hemswortha už na žádný předmět mít nebude a ostatní učitelé jej měli rádi. U oběda si společně s Tomem a Jessou zanadávali na adresu jejich třídního, než se rozloučili a Tom se vydal do "poškolní" třídy.
Přišel o něco dřív než jeho třídní a tak si vyndal svoje učení a domácí úkoly, které si začal zpracovávat. Vyrušil jej opět až jeho telefon, na který přišla další zpráva od Thora. Tom jej rychle otevřel a začetl se. Na jeho poslední zprávu, kde mu prakticky položil svoje srdce na dlaň a napsal, že ho miluje odpověděl jen pouhým: 'Mé srdce patří někomu jinému." To byla ona zpráva, díky které seděl v této místnosti. Oči se mu zalili slzami a on se musel několikrát nadechnout, aby je zahnal zpět. Proč to tak moc bolelo, být odmítaný?
Z hluboka se nadechl a pustil se do čtení další zprávy, která zněla: Já tě učím?! a černovlasému chlapci během vteřiny ztuhla krev v žilách a jeho srdce, bolelo, jako kdyby jej někdo vyrval z hrudi a rozmačkal jej. Ne, ne, ne, ne, ne! Panikařila jeho mysl, když v tu samou chvíli přišla další zpráva: Jmenuji se Chris Hemsworth, je mi 28 let, žiji ve Westminsteru a učím na umělecké škole The Royal Academy of Arts.
Po přečtení této zprávy Tom v šoku zkoprněl a položil svůj telefon na lavici, displayem dolů. Tohme musela být ta nejhorší noční můra! Proč musel být život tak krutý a musel mu brát jediného člověka, kterého miloval. Místo toho dostal jen pokrytce, který zneužívá svých pravomocí a za každou cenu musí mít navrch.
"Tak si to ty," ozvalo se odedveří ve kterých stál překvapený brunet, který byl opřený o furta.
Tom neodpovídal, cítil jak se uvnitř hroutí, mezi tím co jeho hrudí pulzovala nesnesitelná bolest. Ztratil svého Thora. Ztratil ho už navždycky. Cítil jak slané slzy stékají po jeho tvářích a jeho tělo se třese, vzlyk který vyšel z jeho úst později tak přinutil staršího dojít až k jeho studentovi.
"Tome, proč brečíš?" zeptal se a chtěl jej jen konejšivě pohladit po zádech. Když se mladšího však dotkl, okamžitě vystřelil do stoje tak rychle, až převrhl židli na které celou tu dobu seděl.
"Nešahejte na mě, nechte mě bejt!" vykřikl a Chrisova tvář se zkroutila do ztrápené grimasy. Tolik bolesti kolik bylo vepsané v černovláskově tváři, ještě nikdy u nikoho neviděl.
"Co blázníš? Vždyť jsem to já, Thor. Psali jsme si spolu," řekl a odmlčel se. "Já se ti omlouvám, že jsem ti ublížil, jak v tom internetovém, tak i v tom reálném životě, nebylo to správné," pravděpodobně by i dál pokračoval, ale Tom už nic z toho nechtěl slyšet.
"Vy nejste on," vzlykl a otřel si slzy do svého rukávu. "Člověk, který psal ty věci se vám nepodobá ani v nejmenším," řekl vycouval ze třídy a utekl.
Jestli teď odejde, ztratíš ho napořád, prolétlo Chrisovou myslí a mladý učitel vystřelil ze židle jako o závod. Běžel co mu nohy stačily, avšak bylo pozdě. Chlapec nebyl nikde k zastižení. Zkrozšeně se tedy odebral do třídy, kde posbíral černovláskovi věci, které měl následně v úmyslu odnést na vrátnici. Jenže pak zaslechl tichý vzlyk.
Vzlyky šly od společných toalet a čím více se blížil, tím větší dostával naději. Tiše odložil věci na okno a došel k mladíkovi, který seděl zády ke dveřím na zemi.
"Loki," zašeptal a mladší se s trhnutím otočil. Pohled na jeho, pláčem zarudlou tvář, skutečně bolel.
"Ne, jděte pryč," odmítavě se otočil a schoulil se do klubíčka.
"Dvanáctého května jsem ti napsal, že nedokážu žít v povrchním světě lidí, kteří si jen na něco hrají. Paradoxem bylo, že i já jsem si hrál na někoho kým jsem nebyl. Pamatuješ si zbytek té zprávy?" zkusil chlapce rozpovídat, ale bylo jen ticho. "Jsi mým světlem, které mi dává chuť být lepším člověkem, protože horší než sebeklam už snad je-," citoval dále, avšak chlapec jej přerušil a sám větu dokončil: "Jen klamat tebe," odpověděl a Chris zaregistroval, že vzlyky ustaly.
Váhavým krokem se přiblížil a sedl si naproti černovláskovi, kterého chytil za ruku.
"Jsem to pořád já, ten který ti psal ty zprávy, jak ty hezké, tak ty špatné," vydechl. "Kdybych mohl věnoval bych ti své srdce fyzicky, i když ty už jej dávno vlastníš," promluvil a pohlédl do modrých studánek v nichž se stále ukrývaly stopy po slzách.
"Porušil jsi pravidla, Thore," řekl najednou mladší a ostýchavě se usmál. Chybovat bylo lidské a odpouštět Božské, on možná přeci jen zatoužil být nachvíli Bohem.
"Bez toho bych s tebou nikdy nemohl mluvit o věcech, které víme jen my dva," usmál se starší. Bez dechu sledoval jak se mladší přiblížil a objal jej, hned po té jej zdráhavě políbil.

Chvíli na to bylo slyšet už jen šustění látky a přerývavé vzdychy, obou mužů. Černovlasá dívka, která nakoukla dovnitř klíčovou dirkou, zčervenala a usmála se na svojí kamarádku.
"Myslím, že teď asi na záchod nemůžeme. Mám pocit, že vevnitř se vyučuje severská mytologie, nebylo by vhodné narušovat chod hodiny," zasmála se a plácla si s druhou hnědovlasou dívkou, Michalle.
"Takže už je to oficiální?" s nadějí se na ní otočila a vykulila oči.
"Jo, vypadá to, že brácha se dal konečně s "Lokim" dohromady," rozesmála se a společně s kamarádkou Michalle se Marry Hemsworthová ujala odhánění opozdilců, kteří chtěli na toaletu, před opuštěním budovy. Konec konců, ona nechtěla, aby její bratr přišel o práci.
"Jak jsi věděla, že jsou to oni?" zeptala se šeptem její kamarádka, nakonec.
"Jsem ráda v obraze a mám hesla od všech jeho sociálních sítí. Nebo spíš on má jedno který používá všude," řekla s vážnou tváří a prázdnou chodbou se ozýval jen tichý smích dvou dívek.

Takže to byl příběh o tom, jak Thor poznal Lokiho...