Stejně jako včera jsem dojedla večeři a chtěla s jídelny odejít. Ale než jsem odešla, tak si mě zastavila vychovatelka. Mluvily jsme spolu asi tak deset minut, protože jsem si chtěla číst.

Když jsem byla v polovině schodů tak se rozbilo okno. Najednou tam skočil jeden chlap. Byl moc rychlí že jsem nepostřehla to jak mě chytil pod krkem a ani to že jsme spadli. Všechno jsem si uvědomila, jakmile jsem dopadla na tvrdou podlahu. Chlap se začal smát, a sundal si kapuci. všichni se na nás podívali.

,,Ty sis myslela že tě nenajdu... Svojí oběť najdu i kdyby byla na druhém konci světa. Mohlo ti to dojít, že tě dříve či později najdu." Řekl docela slizkým hlasem. Jedna po něm hodila talíř s bramborami, ale to moc nepomohl spíš ho to víc naštvalo. Z poza zad vytáhl pistoli, zamířil na holku. Holka tam jen tak stála, nevěděla co má dělat. ,,N-nech jí b-být!" Dostala jsem ze sebe a chytla mu ruku kterou mě držel. Po chvíli mě pustil, neměl moc na výběr. Ruku měl totiž spálenou od té mé. ,,Co!!! Jak je to možné?!" ,,Jak... Jestli jsi lovec nadpřirozených bytostí, tak víš co jsem já..." ,,Stupidní holka která se zamilovala do upíra!" ,,Já nejsem stupidní holka! Jsem koruní princezna Démonů a Andělů! Ale zase si se trefil s tím že jsem se zamilovala do upíra." ,,Démon ani Anděl neexistuje, říkáme to dětem aby byli hodné a nezlobili!" ,,Tak ty si myslíš že lžu... Jak chceš" Dupla jsem nohou a kolem mě se objevily plameny a bílá záře.

Po chvíli to zmizelo a stála jsem tam ve svojí podobě. Anděla a démona zároveň. Toto bylo po třetí co jsem se v této podobě ukázala. Ale o tom možná jindy. ,,T-to není možné!" ,,Ale je... máme vlastní světy... Peklo pro démony a nebe pro anděli, stejně tak jako víly mají svůj vlastní svět... A teď by jsi měl zmizet než na tebe použiju další z mých kouzel!" Zakřičela jsem na něj ale on se nehnul tak jsem proti němu natáhla ruku. On se zasmál a rozběhl se ke mě s nožem v ruce. Najednou mi z ruku vystřelil blesk, který ho dostal na podlahu. Když se tak stalo tak jsem pískla na povel. Nikdo nevěděl co se děje, ale pak se otevřel portál a vyšli z něj stráže v černém brnění. Ti ho vzali a vešly zpátky do portálu. Když se portál zavřel, tak jsem se proměnila zpátky.

A musela jsem se jít napít. Když jsem položila prázdnou skleničku na stůl, tak jsem zkolabovala z vyčerpání.

Tak jo toto je další příběh. Ano vymyslela jsem ho když jsem byla na večeři. Ale to nevadí, alespoň víte co se mi honí hlavou. (Kapitola obsahuje 457 slov.)