Řekl jsi mi poslední sbohem, aha. Tak ty všude tvrdíš, jak jsem ti ublížila, jak jsem ti lhala a ty potom napíšeš, že jsi mě doopravdy nemiloval. Tak kdo v tomhle vztahu lhal? Nikdy jsi mi neřekl, že jsem krásná. Vystavoval jsi mě sebou, jako trofej, kterou jsi ulovil. Nechápu, jak ti mohla tak věřit. Byl jsi něco čemu jsem říkala ‘‘moje naděje‘‘, ale zlomil jsi mi srdce. Víš co? Poslední sbohem ti dám já a takhle! Představím náš příběh všem. Ukážu všem, co jsem s tebou zažívala. Když jsem tě prosila ať to neděláš. Když jsem prosila, krvácela, brečela, naříkala a křičela. Když mě to nejvíc bolelo, ty jsi se smál a pak jsi mě pohodil, jako kus hadru, který už nikdo nepotřebuje. Ty lži, že je to všechno z lásky. Že je to všechno kvůli mně. Kdyby to bylo kvůli mně tak mě to tolik nebolí. Teď budeš krvácet ty, budeš tak moc krvácet, že se budeš stydět za všechno, co jsi mi provedl. Užívej si dokud můžeš, zlato. Pamatuješ? ‘‘Nebude to bolet.‘‘

,,Hele já vím, je to narychlo, ale budeš semnou chodit?‘‘

,,Ty jsi mi říkal, že budeš radši kamarád.‘‘

,,Stejně se tak chováme, tak můžeme ne?‘‘

,,Dobře, miluji tě.‘‘

,,Já tebe, zlato.‘‘

Pocit, který jsem zažívala, znovu jsem se zamilovala. Po takové bolesti, kterou mi způsobil můj bývalý přítel. Tohle byla další šance, která mě mohla nahodit do života. Mohla. Myslela jsem si jak budu šťastná. Nový začátek, nový život, nová láska. Začali jsme spolu chodit ani o sobě nic nevěděli.

,,Dotýkal bych se tě.‘‘

,,Tak se mě dotýkej.‘‘

Povolila jsem mu něco, co jsem neměla.

,,Celá jsem tvoje, můžeš mě dotýkat, jak chceš.‘‘

Povolila jsem mu, že se mě může dotýkat. Zezačátku se mi to líbilo, milovala jsem ho. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, ale když potom se mě dotýkal kde jsem nechtěla odmítala jsem.

,,Říkala jsi, že jsi celá moje. Jsi MOJE! Můžu si s tebou dělat, co chci. Ty mi v tom nezabráníš, protože mě miluješ a nechceš mě ztratit.‘‘

Někdy mi to přišlo dost divné. Nechala jsem ho přesně, jak říkal. Milovala jsme ho a nechtěla jsem ho ztratit. Nechtěla jsem, aby mi zmizel ze života. Chtěla jsem být milovaná. Chtěla jsem jeho. Vždy to bylo horší když jsme byli samy. Nikdy mi, ale do očí neřekl, že mě miluje a že jsem krásná. Jednoho dne jsem ale řekla DOST a to jsem neměla.

,,Cože jsi to řekla?!‘‘

,,Dost! Přestaň na mě už sahat prosím. Nejsem žádná laciná děvka!‘‘

,,Jsi MOJE!‘‘

,,Ne, už nechci být tvoje!‘‘

,,Co jsi to řekla?!‘‘

,,Nechci být tvoje.‘‘

Uhodil mě. Jeho dlaň narazila do mojí tvář. Ucítila jsem tlak a štípání na levé straně hlavy. Opravdu se to stalo, že kluk, kterého jsem milovala mě uhodil? Opravdu se to teď děje? Nemohla jsem uvěřit. Spadla jsem na zem a držela si tvář. Pár neposedných slz si našlo cestu ven a steklo po mých tvářích. Se strachem jsem se dívala na svého přítele. Opravdu mě uhodil? Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Sehnul se ke mně a chytil mě za čelist.

,,Jsi moje a miluješ mě. Sama to víš a přestaň si lhát. Neopustíš mě ani kdybys chtěla.‘‘

,,Miluji tě..‘‘

,,Tak je hodná holka. A čí jsi?‘‘

,,Tvoje.‘‘

,,Dobře.‘‘

Jeho smích se mi odrážel v uších. Smál se mi. Když přestal pomohl mi na nohy. Neomluvil se mi a jeho tvář neměla žádný výraz. Dívala jsem se mu do očí, když jsem ucítila ránu do nosu. Znovu jsem upadla na zadek. Začala jsem hodně brečet a ucítila, jak mi krev vytéká z nosu. Opravdu mi dal pěstí?

,,A to máš za to, že brečíš!‘‘

Znovu zakřičel a odešel. Nechal mě tam jen tak. Brečela jsem. Byla jsem sama u lesa a krvácela z nosu. Nemohla jsem uvěřit, že člověk, kterého miluji mě právě praštil. Několikrát se opakovalo, když jsem nechtěla. Když jsem s ním šla ven musela jsem každého zabavit. On byl s děvčaty a mě nechával s kluky. Modřiny, které jsem schovávala pod oblečením jsem skrývala pořád.

,,Omlouvám se..‘‘

,,Aha.‘‘

,,Omlouvám se, za to, že jsem tě mlátil. Nechtěl jsem. Já tě miluji. Doufám, že mě kvůli mým chybám neopustíš, já bez tebe nemůžu žít. Jsi moje droga. Bojím se, že si najdeš jiného a mě necháš jen tak. Nechci abys byla s nikým jiným než semnou. Ty víš, že tě miluji víš než cokoli na světě.‘‘

,,Ano..‘‘

Uvěřila jsem jeho blbým kecům. Jeden den jsem přišla za ním. Myslela jsem si, že už takový není, že se změnil a poučil ze svých chyb. Po půl roce s ním jsem otěhotněla. Šla jsem za ním, abych mu to řekla. Bála jsem se co on na to.

,,Co tady chceš?‘‘

,,Já-já, přišla jsem ti říct novinu.‘‘

,,Jakou zase?‘‘

,,Jsem těhotná.‘‘

Díval se na mě a měl vztek v očích. Nemohla jsem uvěřit jeho reakci. Vždycky mi říkal, jak strašně by chtěl děti, vždycky jsme ho považovala za toho hodného, milého, ale on takový není ani zdaleka.

,,A já doufám, že si necháš vzít.‘‘

,,Nenechám.‘‘

,,Buď si to necháš vzít nebo to z tebe vymlátím!‘‘

,,Je to tvoje dítě!‘‘

,,Bůhví s tím si šoustala ty děvko!‘‘

,,Dobře..‘‘

,,Co dobře?!‘‘

,,Nechám si to vzít..‘‘

,,Hodná holka.‘‘

Rozbil můj život na kusy. Neužil mě, jako něco hnusného. Jeden večer jsem potkala jednoho důležitého člověka v mém životě. Byli jsme venku a potkali jsme jeho, mého přítele. Zuřil.

,,Co ty děvko?! Já ti snad nestačím?!‘‘

Bušil do mě hlava nehlava a já brečela a křičela. Mlátil do mě uprostřed lesa a já volala o pomoc, kterou se mi nedostávalo.

,,Neřvi! Tohle si zasloužíš! Jsi jenom hnusná, tlustá kurvička!‘‘

Vyřvával a já nemohla snést jeho slova. Nadával mi a mlátil mě. Z pusy mi tekla krev, z nosu. Když skončil ještě mě znásilnil. Vytrpěla jsem si všechno s potom odešel. Pomlácenou a znásilněnou mě nechal ležet uprostřed lesa. Třeba doufal, že tam umřu a nikomu to neřeknu. Jenomže já posbírala všechny síly a přišla jsem domů. Od té doby jsem ho neviděla.

Když jsem tě uviděla po dlouhé době, nevěřila jsem. Měl jsi novou oběť. Doufala jsem, že tentokrát umřeš pod jejíma rukama. Doufám, že umřeš a shniješ v pekle. Doufám, že se nikoho už nedotkneš a že umřeš  bolestech. Nejsi nic víc než jenom srab. Mlátíš holky a myslíš si, že jsi největší. Když si ale vzpomenu, jak jsi brečel a křičel, když tě můj přítel mlátil. Nejkrásnější pocit. Zasloužil jsi si to. A zasloužíš si umřít. Pořád tě miluji, i když jsi mi způsobil tolik bolesti. Avšak nevrátím se k tobě. Nevrátím jenom protože jsi mě nezasloužíš. Nezasloužíš si žít s láskou v srdci, protože ty nemáš potuchy, co to je. Myslíš, že když ti jedna ublížila, že ubližuje každá, ale to není pravda. Nikdo nikomu nechce ublížit. Všechno má důvod, avšak ty jsi neměl důvod. Pomalu jsem ti snesla modré z nebe a ty jsi mi ještě ubližoval. Naše dítě jsi mě donutil dát pryč. Všechno bylo jenom proto, aby jsi se mě víckrát nedotkl. Bála jsem se tě a milovala. Byl jsi zezačátku moje štěstí, ale když jsem ti odporovala ubližoval jsi mi. Jsi psychicky chorý a měl by jsi se jít léčit. Nic jiného na to říct nemůžu. Jsi monstrum, které si sice zaslouží druhou šanci, ale ty jsi jí musíš zasloužit. Jsi ubožák. Nic víc než jenom agresivní psychopat. Přeji ti v životě trošku štěstí.

A TOHLE JE MOJE POSLEDNÍ SBOHEM PRO TEBE, ..

Všechno, co je zde napsáno je samozřejmě smyšleno :)

Nic není podle pravdy. Všechno je moje fantazie vymyslet, co nejsmutnější příběh. V depresivních chvilkách jich píšu víc. Tuhle jsem chtěla zveřejnit, že i když se tohle někomu děje. Může to zastavit. Musí odejít a někomu to říct, nesmí mlčet. Nesmí mlčet jenom protože někoho miluje. Každý si zaslouží kousek štěstí. Každý si zaslouží mít nadějí a každý si zaslouží druhou šanci. Věř, běž a dokážeš. Nikdy neříkej nikdy a věř.