Své nohy dám do pohybu po naleštěné podlaze, která je všude kolem. Mé gumové boty po ní lehce kloužou a vydávají divné zvuky, které se v obrovské budově ztrácí. Nohy se mi chvějí, ale stále se snažím udržet sebevědomá. Ruce se mi potí, když svírám mikrofon a pomalou chůzí dorazím na své místo kde se snažím stát sebevědomě. Začínám se na ostrých světlech potit a můj hlas slábne. Přehazuji si v ruce mikrofon, který začíná být mokrý od mého potu na rukách, který se tam z nervozity nahromadil. Polknu těžkou slinu, která mi zabraňovala v dýchání a přešlápnu. Stojím na velké značce a snažím se pohled nasměrovat s úsměvem na porotu. Mé úzké džíny se zdají být upnuté víc a víc, jakoby měli prasknout návalem strachu. Skousnu si ret a opatrně mikrofon přesunu ke svým rtům a tím pustím svůj ret ze sevření mých zubů. Nadechnu se a ke svým ústům vyšlu povel k mluvě.

,,Jsem Michaela Malá, je mi 15 let a dnes vám budu zpívat písničku, kterou určitě každý zná. Tímto chci dokázat svému otci, že dokážu něco víc než si myslel on.‘‘ Dokončím svou mluvu a ukážu s úsměvem palec do zákulisí odkud se na mě usměje moje podpora. Tóny hudby se ozývají v divadle a já čekám na tu chvíli kdy začnu zpívat. Vzrušení ve mně se nedá popřít. Mikrofon, který jsem si složila níže znovu přesouvám blíže ke rtům a tím chci ukázat, že ve mně něco je. Stejně, jako dnes všichni tady. Zhluboka dýchám, abych písničku uzpívala a hledám vhodnou chvilku. Právě přichází a já si dám mikrofon k ústům a začínám zpívat. První slova zpívám s vážnou lehkostí, ale pomalu přidávám na hlasitosti, která je v téhle písničce potřebná. Cítím, jak se mi napíná krční žíla a odhaluje mojí odhodlanost k tomu získat to co chci. Splnit si sen. Začínám se pohybovat po jevišti a dávat lepší prohlubeň mému výkonu, který jak se zdá vyrazil každému dech. Nezajímám se, co se děje okolo. Začínám vypínat a užívat si tohle všechno. Jeviště, zpěv, muzika, obecenstvo, které vám tleská. Moje nervozita odplouvá na lodi spolu s pocením, které ho následuje. Začínám se bavit a usmívat do písně, kterou se zase zpomaluje. Při téhle jedné sloce pomalu scházím schody směrem k porotě, která rozhodne o mé budoucnosti jedním slovem, které vysloví každý z nich. Mám vážnou tvář a snažím se do každému slova dát všechno, co se ve mně celou dobu skrývalo. Roztáhnu ruku ve které nedržím mikrofon a zpívám poslední tón při kterém hlavu obracím dozadu. Poté mikrofon odtahuji od svých úst a nechávám doznít hudbu. Rychle se narovnám a zazpívám poslední větu, která všechno ukončí. Otočím se a podlaha zapíská pod mými boty. Vyjdu schody a přibližuji se ke značce kde jsem začala. Cítím všechny ty pohledy na mých zádech a znovu pociťuji nervozitu, která se ve mně hrne na povrch v podobě potu, která zase lpí na mikrofonu. Mikrofon křečovitě držím a určitě se i křečovitě směji. Strach z neúspěchu je strašně silný.

,,Mohu tohle popsat jedním slovem,‘‘ ozve se mladá porotkyně a ve mně se hromadí slzy, které se pomalu, ale jistě chtějí dostat na povrch. Mrkám, abych je neukázala. Stále si ve své tmavé mysli nacházím kousek světla a slovo “Věř‘‘. Mladá porotkyně má vážnou tvář a doslova i přísnou. Polknu těžký knedlík v krku a čekám na její odpověď se kterou si dává načas a mě to znervózňuje ještě víc. Hraji si s prsty, které drží mikrofon a snažím se držet pořád sebevědomě.

,,Úžasné!‘‘ vykřikla znovu ta mladá porotkyně a dokončila tím svou větu. Vyskočila ze židle a spolu s obecenstvem začne tleskat a usmívat se. Moje slzy přetekly přes okraj. Pocit štěstí a úlevy i když ne úplné. Znovu se posadí a usmívá se na mě širokým úsměvem. Její oči se lesknou a jde vidět, že by nejraději brečela. Pak můj pohled padne na ostatní porotce. Nejdřív jde mladší, který má ruku pod svou hlavou a vážnou tváří mě sleduje. Sleduje mé slzy, které kamery točí přímo na záznam, který stoprocentně pustí v televizi. Koušu si vnitřní stranu rtů a snažím se upokojit svoje pocity, které mám smíšené.

,,Byla jsem úžasná! Jako kdybys už někdy zpívala na obrovském jevišti,‘‘ řekne s úsměvem a já si začínám utíkat slzy, které mi padají přímo na mé tílko. Usmívala jsem se, ale nemohla jsem odpovědět. Teď už vím, že postupuji, ale potřebuje vědět názor baculatého postaršího pána, který z mého pohledu sedí napravo. Nadechnu se a podívám se na něj. Má z nich nejpřísnější obličej. Moje myšlenky zůstanou prázdné a sleduji jeho. Moje srdce se snaží vyskočit z mé hrudi, která ho drží. Slyším, jak se ozývá v mých uších, které jsou napnuté, aby slyšeli jasnou odpověď.

,,Ztratil jsem slova,‘‘ řekne a úšklebek zdobí jeho tvář. Nechápala jsem jestli je to v dobrém nebo ve zlém. Cítila jsem, jak se mi sny boří, jako hrad s písku. Mráz mi přejel po zádech. Ucítila jsem na vnitřní straně rtu krev ke, které jsem se prokousala za celou tu dobu. Dívám se na něj stále dál a neskrývám svoje slzy, které se stále dostávají ven. Nakonec můj pohled spočine na všech, kteří se na sebe podívají. Pomalu doufám, že odejdu domů a nic z toho nebude pravda. Natočí mě a dají do televize, aby si ze mě udělali srandu.

,,ANO!‘‘ zakřičeli všichni najednou a já se zhroutila. Sedla jsem do podřepu a držela se pod očima kde byl můj největší úsměv na světě.

,,Děkuju!‘‘ řeknu do mikrofonu a posílám se slzami polibky všem okolo a odcházím pryč. Mé nohy mě odnášejí do zákulisí kde na mě čeká moje podpora ke které se vyřítím a obejmu jí. Mé tělo spočine na mé opoře, kterou objímám v medvědím obětí a doslova drtím. Slzy se mi řinou do očí z radosti, kterou mi to způsobilo. Brečím mé opoře do ramene a dýchám zhluboka. Mé myšlenky byli najednou hned bílé a jasné. Otočila jsem se na kameru a setřela si slzy. Ukázala jsem palec nahoru i s novými slzami, které se dostávali do mých očí. Poté jsme spojila obě ruce v modlitbě k Bohu, který mi ke všemu nejvíce pomohl a můj úsměv zdobil obličej mé maličkosti, která se dívala směrem do nebe a zvedala ruce nahoru. Všechno to zachytila kamera, která mě po celou dobu točila. Prohrábla jsem si své krátké hnědé vlasy a vyšla směrem pryč ze zákulisí a byla ještě dále od jeviště, které mi změnilo život. Na kterém jsem vydala všechno, co ve mně je.

Ráda si poslechnu vás názor na tenhle příběh. Otázka. Je tu někdo s takovým snem, jako já? Popsala jsem přesně to, co chci zažít! Určitě, když máte takový sen, tak mi napiště do zpráv.

Budu ráda za vaše Votes, které mi dáváte i za komentáře, kterými mě občas obdaříte :)