Cahir Moonwood

William Moonwood

Ve spalujícím písku Arábie, daleko od rušných ulic Londýna, jsem se já, William Moonwood, ocitl ve vyhnanství. Kdysi notorický zloděj v srdci britského impéria jsem se nyní toulal labyrintem uliček Rijádu a hledal útěchu a vykoupení.

Můj mladší bratr Cahir byl vždy stínem, který šel v mých šlépějích. Ale na rozdíl ode mě podlehl temnější cestě a skončil odsouzen k životu v otroctví na nelítostných galérách. Tíha jeho nepřítomnosti těžce doléhala na mé srdce.

Jedné osudné noci, když jsem se skrýval ve stínu sultánova paláce, jsem zaslechl tichý rozhovor. Ze vzdálených břehů Anglie připlul posel se zprávou. Cahir, můj bratr, unikl z jeho řetězů.

Zaplavila mě vlna protichůdných pocitů. Radost z pomyšlení, že ho znovu uvidím, ale děsí se při pomyšlení, že je teď uprchlíkem. Věděl jsem, že sultán vynaloží veškeré úsilí, aby ho dopadl.

Poháněn směsicí lásky a úzkosti jsem se vydal najít Cahira. Prohledal jsem každý kout města a sledoval každou fámu a šepot. Nakonec jsem narazil na zchátralou tavernu na okraji města.

Když jsem se přiblížil k potemnělému interiéru, uslyšel jsem povědomý hlas. Byl to Cahir a jeho smích byl stejně chraplavý jako vždycky. Projela mnou úleva. Ale když jsem vstoupil do tlumeného světla, uviděl  jsem tmavé kruhy pod jeho očima a ztrápený výraz v jeho pohledu.

"Bratře," vydechl jsem.

Cahir se otočil a jeho tvář ztvrdla. "Nemáš právo mi tak říkat," odplivl si. "Nechal jsi mě shnít v té pekelné díře."

Do očí se mi nahrnuly slzy. "Neměl jsem na vybranou," protestoval jsem. "Kdyby zůstal, oběsili by mě."

Cahirův hněv se trochu zmírnil. "Já vím," řekl. "Ale pořád to bolí."

Seděli jsme mlčky dlouhou chvíli, tíha minulosti visela mezi námi. Konečně Cahir prolomil napětí.

"Změnil jsem se, Williame," řekl. "Viděl jsem toho příliš mnoho. Nemůžu se vrátit k tomu, že jsem zloděj. Potřebuju nový život."

Pomalu jsem přikývl. "Rozumím," řekl jsem. "A já ti pomůžu, jak jen budu moci."

A tak se v srdci cizí země znovu setkali dva bratři, jejich pouto se znovu upevnilo ve zkoušce protivenství. Společně bychom čelili všemu, co nám budoucnost přinese, s vědomím, že máme jeden druhého, a to stačilo.