Zdravím. Jsem Luk Amar Ibn-La’Ahad, syn Háda, z třináctého srubu a tohle… tohle je můj domov. Tábor Polokrevných, který se nachází na Long Islandu. V táboře jsem již dva měsíce. Zde jsem potkal i svého bratra Setha. Žiju celkem nudný a osamělý život, i přesto, že srub sdílím právě se Sethem. Nechápete, hm? Nevídáme se. To ale nevím, co mi sudičky namíchaly… 
Další den. Další osamělý den strávený se stíny jako náhradou za živé bytosti. Jako každý druhý den sedím pod pingpongovým stolem a potichu tvořím ze stínů zvířata a věci. Občas si nevědomě přejedu přes jizvy na rukách. Vzpomínám si na ně moc dobře. I na důvody, kvůli kterým vznikly. I teď s tím mívám problémy. Občas ztuhnu a nedělám nic. Tedy… Když kolem stolu někdo projde. Jinak se prostě věnuju svým stínům. Alespoň ty se se mnou baví, narozdíl od ostatních v táboře. Bohužel kamarády nemám. Už jen proto, že jsem syn Háda. Navíc se neumím socializovat a mívám fobie z nenadálých doteků. Nevím, kolik času jsem pod stolem strávil, ale najednou slyším hlasy a kroky, které se velmi rychle blíží k mému místečku. Přestanu si hrát a skoro zatajím dech, už už chci zmizet, jenže než to stihnu, tak se vedle mě najednou objeví tělo někoho, kdo zaplul pod stůl a narazil do mě. Nemusím vám popisovat, jakej nával paniky jsem cítil. Jenže moje hladina strachu se ještě zvedla, jelikož mi přiložil prst na rty. Zmohl jsem se akorát na zamžourání, protože najednou ke stolu doběhnou další nohy a nakonec i jakési velké zvíře, které tu začne čmuchat. Neopovažuju se ani nadechnout, aby si mě náhodou nevšimli… Naštěstí zvíře a asi i jeho páneček odejdou a já si můžu prohlédnout člověka, který tu najednou sedí se mnou. Co si budem, to, že jsem na kluky, vím už nějakou dobu, ale žádnej nebyl nikdy tak krásný. Jeho plavé vlasy měl lehce rozcuchané a jeho zelené oči skoro zářily adrenalinem. Jenže to už mladík vydechl a promluvil tím nejhezčím hlasem, který jsem kdy slyšel. "Heh... omlouvám se za vyrušení. Nevěděl jsem, že tu někdo je." Usmál se a já cítil, jak mi červenají tváře a jsem neschopen slova.