Tmavě modrá obloha ho vítala a nabízela mu potřebný klid. Muž věděl, že to byla jedna z mála věcí, která v něm tento pocit vyvolávala. Někde, kde mohl být sám sebou.

A přesto hvězdy potřebovali něco nebo někoho, kdo by jejich příběh předával dál. Stačilo se jen položit na záda a číst. Věděl, že se nejednalo o realitu, ale přesto je přijímal raději než všechnu bolest, která se nacházela kolem.

Stačilo jen nalézt svou spadlou hvězdu, o kterou by se nemusel bát každou chvíli co se ztratí za mraky. Každou padající hvězdu obrečel. I když se to mohlo zdát sebehloupější.