Opět se omlouvám, mělo to vyjit včera.
  Zapoměla jsem...

  ,,Kde jsi byl tak dlouho?" Upřel svůj pohled na Bena. Pak se však zahleděl na mě a pozvedl tázavě obočí. ,,A kdo je tohle? Tvrdil jsi, že jdeš za kamarádkou, né za kamarádem..."
  S toho muže mi naskočila husí kůže ale rozhodně mi nepřipadal jako šílenec...
  ,,To je Sam. Svezl mě domů." Představil mě. Jeho otec si mě celého změřil až se zastavil u mých nohou kde seděl Max.
  ,,Máš pěknýho psa." Zavrčel.
  ,,Víš tati..." Začal opatrně Ben. ,,Ten není Sama." On na něl upřel trochu překvapený pohled.
  ,,Takže ho hlídáte? To je pěkné, ale u nás nebude." Pohlédl jsem na Bena. Dělá si ze mě srandu? Já ho mít nebudu! Ani nemůžu! Spring mi doma stačí. On jen omluvně pokrčil rameny.
  ,,Pojďte dál ať tu nestojíme mezi dveřmy." Uslyšel jsem ho jak na nás volá. Vydal jsem se tedy za ním do baráku. Ben rychle vyběhl schody s tím, že bude za chvilku zpět a tak mě tu nechal ze svým otcem.
  ,,Same?" Oslovim mě náhle. Moc se mi nelíbilo že jsem tu s ním zůstal sám ale chtěl jsem se přeci něco dozvědět!
  ,,Ano?" Lepší šance už možná nebude.
  ,,Co děláš ve volném čase? Potuluješ se po vesnici?" Nezněl už tak nepříjemně jako předtím u dveří. Trochu mě to zaskočilo.
  ,,No... Spíše právě naopak." Řekl jsem pravdu. ,,Jsem doma a pracuji."
  ,,Pracuješ na zahradě?" Vyptával se dál a rukou mi pokynul, abych se posadil. ,,Neber to špatně, vím že to Benovy vždy trvá najít si přátele a tak mě překvapilo, že mu to tentokrát šlo lépe." Nevím co to Ben o něm tvrdil. Mě začal připadat jako fajn člověk... Tedy... Ryl se mi do soukromí, to ano, z prvu mě dost vyděsil, to taky ano, ale dělal to kvůli svému synovy...
  ,,Ne, jsem mechanik. Tedy alespoň se o to snažím. Zdědil jsem dílnu a nejspíš i trochu talent po otci." On se trochu zarazil a pak se na mě zkoumavě podíval.
  ,,Nejmenoval se tvůj otec náhodou Nikolas?" Zeptal se a já na něj překvapeně zůstal civět.
  ,,Vy jste znal mého otce?" Tohle mě dostalo. Jak se mohli znát?
  ,,Jistě." Přitakal ten muž teď již s úsměvem. ,,Pracovali jsme spolu. Byl jsem tehdy hlídač. Vzpomínám si na tebe, dost jsi vyrostl, nepoznal jsem tě. Nikolas tě měl moc rád. Občas si tě brával do práce." Brával do práce..? Vždyť mě nikdy...
  Vytřeštil jsem oči. ,,Otec tam pracoval?!" Muselo mu hned dojít o čem se bavím, protože pokýval pomalu hlavou.
  ,,Ani sis toho ani nevšiml co? Jo jo, vzpomínám, jak jsi z nich byl nadšený když jsi byl malý." Najednou se zamyslel. ,,Já se ti vlastně nepředstavil co?" Podal mi ruku. ,,Jsem Mike."
  Pořád trochu překvapeně jsem mu ruku stiskl. Takže to můj táta byl tamní mechanik! Věděl o Springovy? A pokud ano... Mohl bych někde u nás najít nějaké náhradní díly, součástky nebo třeba plány? Je pravda že já ve staré tátově dílně nikdy moc neuklízel...
  ,,Eee... Miku?" Zeptal jsem se opatrně. On mi pokýval hlavou abych se ptal. Zhluboka jsem se nadechl. Jak začít? ,,Ben se mi zmínil o jedné věci... Tvrdil jste, že jsou ti roboti tam živý a..." Zastavil mě zvednutím ruky.
  ,,Ať si o mě klidně všichni tvrdí že jsem blázen ale já vím, co jsem viděl. A tvůj otec to věděl také." Slyšel jsem v jeho hlase takovou odevzdanost. Čekal že začnu tvrdit, že se zbláznil. Mám mu říct o Springovy? Možná později...
  ,,Věřím vám." Řekl jsem a on na mě překvapeně pohlédl. ,,A myslím, že mám i důkaz. Až budete chtít, tak se za mnou stavte a proberem to ale teď už se musím vrátit. Vyřiďte Benovy že jsem musel jet pracovat..." Dřív než stihl cokoliv říct jsem od tamtud vypadl. Zatím mu o tom živém robotovy v mé dílně říkat nebudu.
  Nastoupil jsem do auta ale to jsem uslyšel kňučení. Povzdechl jsem si. Ani já nemám srdce z kamene. Pustil jsem toho psa na místo zpolujezdce a vyrazil. Snad kvůli němu nenabourám...