Chvíli mi trvalo než jsem pochopil co se děje. Uslyšel jsem jak někdo pomalu otevírá zadní dveře. Někdo tu byl...
  Matka by sem nikdy nepáchla a Spring to být také jistě nemohl, když mi právě zmizel ve skříni. Měl jsem jen dvě teorie. Zloději a ten mámin blb...
  Do rukou jsem popadl železnou trobku a vydal jsem se opatrně mezi regáli. Ať už to byla jakákoliv z těchto dvou variant, dám jim slušnou pecku aby nezapoměli, že se na cizí pozemek neleze.
  Uslyšel jsem kroky a už jsem se napřahoval, když jsem se stihl na poslední chvíli zarazit. Nechápavě a trochu i vytočeně jsem se díval na nezvaného návštěvníka. Vlastně na návštěvníky.
  ,,Co tu chcete?!" Vyjel jsem po nich a svou trobku nechal jako výhružku pozvednutou jak nějaký baseballista. Užíval jsem si klidu se Springem a ona to zkazila! Zase mi pokazila náladu...
  Kristal pozvedla ruce na důkaz že se vzdává a Ben za ní její gesto hned napodobil.
  ,,Co s tím chceš dělat?" Zeptala se pomalu. Podíval jsem se na ní a přimhouřil oči.
  ,,Jste na soukromém pozemku. Mám právo vám jich pár vrazit." Zavrčel jsem.
  ,,Ty tak." Pokoušela mě Kristal. Je pravda, že se mi do toho nechtělo ale nesmí ho najít. To bych jim nevysvětlil...
  ,,Co tu chcete?" Otočil jsem se na Bena.
  ,,Já nic! To ona mě sem dotáhla!" Sklopil jsem tyč při poslouchání jeho trochu roztřeseného hlasu. Neublížil bych mu. Už tak to schytává od jiných.
  Okolo nohy se mi něco otřelo a tak jsem se na to překvapeně podíval. Okolo mých nohou se prohnal hnědý středně velký pes a vydal se dál do dílny.
  ,,Hele," otočil jsem se zpět na ně. ,,Zavolej si toho čokla zpádky! Pro zvířata to tu není bezpečné!" A pro vás také ne... Pomyslel jsem si ale raději si to už nechal pro sebe.
  ,,Neboj, on není blbej. Nebude ti tu žrát šrouby nebo pít olej." Ozval se opatrně Ben. Spíš se bojím aby nenašel něco většího...
  Ani jsem nedokončil myšlenku a z dílny se ozvalo štěkání a když jsem se otočil, na co asi to psisko štěkalo? Samozřejmě že na tu železnou skříň...
  ,,Asi se mu tam něco nelíbí..." Poznamenala Kristal a vydala se k němu. ,,Co v té skříni máš?" Zeptala se.
  ,,Co je ti do toho?!" Zavrčel jsem. ,,A vůbec, co tu chcete?! Já nemám čas se s vámi vybavovat!" Kristal mě nevnímala a začal tišit toho svého psa.
  ,,Kristal mi řekla co se stalo tvému otci..." Ozval se vedle mě náhle Ben až jsem leknutím nadskočil. ,,Moc mě to mrzí." Zašeptal.
  ,,Už je to dávno." Řekl jsem pouze a rychle se vydal za Kristal protože se zrovna chystala otevřít tu skříň.
  ,,Hej, to neznáš ani trochu slušnosti?!" Vyjel jsem po ní. ,,Vlezeš mi sem bez ohlášení, navážíš se do mě a teď mi tu ještě budeš prohledávat skříně?!"
  ,,Kdy jsem se do tebe navážela?" Otočila se na mě. Alespoň se přestala zajímat co je v té skříni...
  ,,Před chvílí třeba?" Zavrčel jsem a ona protožila očima.
  ,,Žiješ v mimulosti! Proč to prostě nehodíš za hlavu a nejdeš dál?!"
  ,,Je vidět že jsi nikdy nestratila někoho blízkého." Zavrčel jsem na zpět. ,,Ty máš všechno! Rodiče ti dají všechno o co si řekneš! Rozmazlují tě až běda! Proto si ničeho nevážíš! Jenže já tehdy přišel o otce. O jediného kdo se o mě zajímal. A vy jste mě nechali na holičkách. Prostě jste se ke mě otočili zády, když jsem potřeboval podporu. Nejste moji přátelé a nikdy jste ani nebyli!"
  ,,Nefňukej mi tu jakej seš chudáček! Tvrdíš že jsi přišel o všechno jo? A co třeba tvoje matka? To je nic?!"
  Vřelo to ve mě vzteky. Ona. Nic. Neví! Nejraději bych tí tou trubkou umlátil...
  ,,Ta se zajímá pouze o ty svoje chlapy. Já jsem jí ukradenej." Zavrčel jsem. ,,A teď, vypadni!" Zařval jsem na ní a znovu pozvedl tu trubku.