Okamžitě se strhl hrozný zmatek. Lidi křičeli a lupiči zase řvali, abychom si lehli na zem. Byl jsem mezi prvními, kdo si lehl.

Vzdal jsem to už předem, ale ani odpor by ničemu nepomohl.

Ty peníze jsem ten den nutně nepotřeboval, ale něco v mém životě, muselo tehdy rozhodnout. A tak jsem byl u toho, když nás zloději seřadili do zástupu a začali vybírat bankovky z přihrádek.

Tak moc jsem chtěl cokoli udělat, ale byl to předem prohraný boj. Mohl jsem jen doufat, že nás pustí. Doufal jsem, že si vezmou, co chtějí, a pak všichni půjdeme domů za rodinami.