Na ulici byste mě nerozeznali od spousty jiných lidí. Ničím jsem nevybočoval, nic by vás nedonutilo se na mě podívat podruhé.

Rád jsem chodíval parkem a vodil svoji malou dcerku s vlasy barvy čokolády za ruku.

Byl jsem na ni patřičně hrdý, byla mou pýchou, byla tím nejlepším, co jsem za svůj život udělal.

Do toho parku jsme chodívali každý den. V létě i v zimě, za deště i se zmrzlinou v ruce. Když napadl sníh, stavěli jsme tam sněhuláka. Moje dcerka se vždy smála a musela to být ona, kdo mu nasadil nos z mrkve.

Miloval jsem ty časy.