„Tak, Ivano! Hotovo!" oznámil mi zubař.
Vzala jsem si plastový kelímek s vodou a vypláchla si pusu.

„Na shledanou!" rozloučila jsem se a vydala se do školy. U zubaře jsem strávila dvě nekonečné hodiny, takže přijdu akorát na svačinu. Zrychlila jsem, abych z té přestávky vůbec něco měla. Přešla jsem přechod, zahla doleva a teď už jen stačilo jít rovně.

Užuž jsem zvedala ruku, abych zazvonila na zvonek u naší školy, v tom se otevřely dveře a ven nakoukl náš školník. Asi mě zahlédl.

„Pojď dovnitř," usmál se a já vešla. Potom, co mi odemkl šatnu a já se přezula, jsem se odebrala do třídy. Přestávku jsem naštěstí stihla. Hned jsem se posadila vedle své kamarádky Verči. Ta si mě ale ani nevšimla. Skoro celá třída o něčem zuřivě diskutovala. Vůbec jsem netušila, o co jde, zaslechla jsem jen Vadim a soutěž. Šťouchla jsem jemně do kamarádky, aby si mě začala všímat.

„Jé, ahoj," vyhrkla Verča. „Jak bylo u zubaře?"

„Co myslíš," ušklíbla jsem se. „O čem se tady všichni baví?"

„Víš, asi před hodinou vydal Vadim soutěžní video. Kdo vyhraje, může s ním strávit on a jeho kámoš jeden den."

„Wow," usmála jsem se. Vadima sice moc nesleduju, ale přijde mi fajn. „Zapojíme se?"

„Že váháš," mrkla na mě Verča. Sama Vadima přímo zbožňovala, měla od něj úplně všechno a celý její pokoj byl potapetovaný jeho plakáty. Opravdu bych jí přála, aby vyhrála.

*****

Po škole jsem se vydala k Verče domů. Hned, jak jsme dorazily, zahrnula nás její mamka sladkostmi a křupínky, které jsme rozhodně neměly v plánu odmítnout!

„Tady to je," řekla Verča a ukázala na monitor svého počítače. Klikla na video, kde Vadim popisoval pravidla soutěže. Byla celkem snadná. Stačilo na jeho facebookový profil k nejnovějšímu statusu napsat důvod, proč ho sledujeme. Pokud si nás vybere, ozve se do zprávy, kde mu sdělíme adresu a podobně. Sedly jsme si s Verčou na postel a pustily se do vymýšlení co nejkreativnější odpověď. Nakonec jsme sesmolily tohle:

Sledujeme tě, protože jsi náš vzor. Ne proto, že jsi slavný, ne proto, že máš youtube money... Ale proto, jaký jsi a proto, co děláš. Jsi cílevědomý a milý člověk, který si zaslouží své fanoušky, protože to, co ty děláš není žádné falešné přetvařování. Tvá tvorba jde od srdce a jde to poznat. Tvé fanynky,
Verča a Ivanka.

„Dost dobrý," zdvihla jsem palec nahoru, když jsem si to přečetla. Poslaly jsme to do zmíněného statusu na profilu Vadima. Poslaly jsme to mimochodem přes můj profil, protože Verča se styděla. Občas mám pocit, že toho Vadima fakt miluje.

Jakmile jsme komentář odeslaly, vyply jsme facebook a šly jsme si zahrát The sims 3. Vadima jsme už neřešily a užívaly jsme si hru. Bylo právě půl čtvrté, když mi volala mamka, že bych měla jít domů. Rozloučila jsem se s Verčou a vyrazila jsem. Doma jsem šla na facebook a ze zvědavosti jsem si našla Vadimův profil. Klikla jsem na ten soutěžní status a poskočilo mi srdce! Měl už 19 lajků, takže skoro nejvíc. Sice to neznamená, že vyhrajeme, ale udělalo mi to radost.

Ahoj, vítám vás u své nové fanfikce na Vadima! ☺️ Jak se vám líbila první část?