Procházel sem se po světě lidí a nenapadalo mě nic,co bych mohl dělat. Nudil sem se. V Las Noches už sem neměl co dělat,tady to samí...já z tý nudy snad zešílím!!! Ani tady nemúžu narazit na žádného shinigamiho který by mi chtěl dát nakládačku!! Najednou sem ucítil,pro mě už dost známé,reatsu. Byl to ten zrzavý shinigami. Byl ale v gigai a tak sem si řekl,že si s ním trochu pohraju. Skočil sem do svého gigai a šel sem tím směrem ze ktérého duševní tlak vycházel. Kupodivu šel s kamarády ze školy. Opřel sem se o zeď a čekal sem,kdy konečně si mě všimne. Byl ale tak zabraný do debaty s kamarády,že si ani nevšiml múj neskrývaný duševní tlak. Tak sem se radši rozhodl ozvat.

"Dlouho sme se neviděli,co?....Ichigo."zazubil sem se. Teď si mě konečně všimnul,i když jeho pohled nebyl zrovna dvakrát příznivý. To sem se ale rozhodl ignorovat a jenom sem se na něj šklebil. Možná ho tak vytočím,až se mnou bude chtít bojovat.   

"Co ty tady děláš?!"křikl po mě a já se jenom usmál. Ostatně,jako vždy když se ho pokouším vytočit.

"Ty ho znáš?"otázal se na něj nějakej jeho kámoš.

"Vypadá divně...radši pojďme Ichigo..."řekl další.

"Jo,divnej je až za ušima a jo,znám ho. A jo,máš pravdu. Dlouho sme se neviděli,Grimmjow.~"usmál se Ichigo. Zarazil sem se. To moje jméno pronesl tak...no....divně,ne jak když mě někdo normálně osloví. Naskočila mi z toho husí kúže a zrudl sem. Ta husí kúže byla ale jiná než když sem viděšenej nebo tak něco...byla mi až kupodivu příjemná.  

"Tak jěště jednou Grimmjow...co tady děláš? Nečekal bych tě tu."začal mluvit už s klidným tónem a úsměvem na tváři. Pak pokinul nenápadně hlavouk těm jeho kamarádúm a já pochopil,na co si to tu hraje. On jen nechce,aby bylo vidět,že si jdeme po krku.

"No víš,u Aizena sem se nudil tak sem si sem skočil."

"Takovou dálku a jen skočil? To seš celej ty."zašklebil se a já se na něj zašklebil spátky. Jeho kámoši se jenom koukali jak spolu kecáme.

"A jak dlouho se zdržíš?"

"To jěště nevím. Jak dlouho se mi bude chtít."

"A nebude Aizen na tebe naštvanej?"

"Nejspíš jo. No a? Já nejsem ten kdo mu je od hlavy až k patě oddanej. Jestli chceš mluvit s někým takovým,navrhuju Ulquiorru."

"Am...a kdo je ten Aizen?"zeptal se jeho kamarád a já najednou nevěděl co říct.

"To je Grimmjowúv pěstou. Že,Grimmjow?"

"Am...jo,Aizen je múj pěstou."přitakal sem Ichigovi. Sice nemám ani tušení co to pěstoun je ale proč ne. Aspoň že to zbaštili. 

"Aha. Takže seš adoptovanej. No,tak mě napadá,neskočíme na oběd?"

"Ne!"zařvali sme s Ichigem jednohlasně. Ti jeho kamarádi na nás hleděli jako na blázny a nám najednou došla slova. Jenom sme se na ně koukali a oni na nás. Přejížděl sem pohledem po nich a pak na Ichiga a zase spátky.

"A...proč ne?"

"Protože...."

"No proto...."

My sme tupci! Nejde nám ani vymyslet dúvod!!! Povzdychl sem si.

"Tak teda jo."

Ichigo na mě vyvalil oči ale i tak už nestihl protestovat protože sme už šli. Měl sem z toho blbý pocit,být ve společnosti shinigamiho. Ale i tak sem šel. Neměl sem dúvod nejít. Kdyby se ptali,řekl bych,že nemám dúvod nejít ale že nejdu. Ale sem si jistý,že by mě začali přemlouvat větama typu "Ale pojď,bude sranda a když nemáš dúvod nejít,tak proč nejít?" Povzdechl sem si. Nevím proč ale dneska sem se cítil v Ichigově přítomnosti nesvúj a nelíbilo se mi to. Ale co nadělám. Když sme dorazili,sedli sme si a ti jeho dva kamarádi šli objednat něco k jídlu. Seděl sem tam s Ichigem v úplné tichosti,ani jeden z nás neměl co říct. Ne,spíš by byla každá vyřčená věc trapná. A říká se přeci,když nemúžeš říct nic pěkného(respektive rozumného)radši neříkej nic. Oba sme takto mlčeli,až nakonec Ichigo prolomil to trapné ticho.

"Víš proč sem tě nezabil hned jak sem tě uviděl? A ani nikdy kdy sme spolu bojovali?"šklebil se Ichigo.

"Upřímně,nemám šajn."

Pak už sem vúbec nemohl mluvit. Ichigo se nahl přes stúl a  jemně otřel své rty o moje. Tohle byla jedna z mála věcí,kterou bych ani ve snu nečekal. Když se vraceli ti jeho kámoši i spolu s jídlem,Ichigo se odemě odtáhl a dělal jakoby nic. Já se o to taky snažil,ale nedokázal sem ze své tváře vyhnat rudou barvu. Prostě to nešlo...po tom co se stalo. Nevím ale proč. Vždyť to ani nebyl pořádný polibek!!! Jenom se obtřel svými rty o moje!!! To se ani polibkem nazvat nedá!!! Ale přece jenom,nějakou tu pusu sem už dostal ale z téhle se nedokážu vspamatovat. Tak nějak sme to ani nepostřehli,ale kecali sme tam fakt dlouho,a najednou se venku začalo stmívat. Když pak ti jeho kamarádi odcházeli,Ichigo se mě zeptal:

"Nedoprovodíš mě?"

A usmál se jak takový neviňátko. Tak já jenom přikývl a pořád sem se snažil vspamatovat. Když sem ho doprovodil až k domu,řekl sem:

"Víš co? Sem unavenej takže ten boj necháme na jindy jo?"

"A...nechtěl bys přespat u mě? Venku je už dost pozdě."řekl plaše a začal rudnout. Evidentně ten jeho polibek nevzal jenom mě a on teď nejspíš čeká,co na to řeknu. Já ale pořádně nevím co říct.

"Ale to není třeba Ichigo...jsem přece espada,na mě by si nikdo netrufl a i kdyby,hořce by toho litoval. Neměj obavy. A jěště k tomu by mě tvúj táta hned vyhodil s tím,že espady v domě nechce."pokusil sem se ro zahovořit.

"Otec ani sestry nejsou doma. A1já mám i tak ty obavy Grimmjow..."řekl a ublíženě se na mě podíval. Tak sem teda nakonec přikývl,aby moch klidně spát. Vešli sme dovnitř a sedli sme si do obýváku jelikož už byla venku tma ale jěště nebyl čas jít spát. Venku najednou udřel blesk a pěkně se rozpršelo. Proud i tak běžel a tak sme si pustili telku. Naneštěstí se ozvalo jenom šustění a žádný obraz nenaskočil.

"Nejspíš mají kvúli bouři poruchu."pronesl Ichigo a já jen přikývl. Teď sme neměli co dělat,takźe sme jen tiše seděli. Teď mám ale šanci!!! Múžu se ho zeptat na ten polibek.

"Am...Ichi-Ichigo..."zrudl sem.

"Hm?"

"Chci se tě jenom...no...chci se zeptat na...ten polibek v restauraci...proč...proč si to udělal?"

Ichigo jenom odvrátil zrak a zabodl ho do parket. Ale dával sem mu čas. Kdyby se mě někdo zeptal na takovouhle otázku,nejdřív bych si taky rozmyslel co odpovím. Ichigo se na mě pak těmi jeho oříškovými kukadli podíval a bylo v nich vidět,jak zadržuje slzy. Pak pohled znova odvrátil.

"Ichigo..."

Na gauč začali dopadat kapičky jeho slz. To sem nečekal a nevěděl sem,co mám v takovéto situaci dělat. Já nikdy nebyl v utešování moc dobrý. Ale i tak!

"Ichigo...proč pláčeš?"

"Protože je to hloupost...srdce se rozmýšlí a rozhoduje jak se mu zlíbí,i když je to totální blbost a samo sobě tím jenom ublíží...nemyslí na to že já sem shinigami,prostě mě donutí se zamilovat do espady a jěště k tomu do té,u které je opětování mých citú nemožné a přímo až absurdní..."

Tak jo...tohle sem nečekal. Ale Ichigo...já mu nechci ublížit. Není to tak že bych ho neměl rád ale...ani nevím co to já k němu vlastně cítím. Sem espada co lásku ani pořádně necítí a ne jěště to ji rozeznat. Když espada cítí city,je to obrovský dar. Ale jedno vím,city cítí protože Ichigo ni není volnej. Teď jen zjistit...jak ta láska vlastně vypadá.

"Ichigo....mohl bys definovat lásku?"

"No....láska je takový cit,který cítíš když ti na někom záležíc než na ostatních...víc než na tobě samém. Máš ho rád,si s ním rád,nechceš aby byl nešťastný nebo aby se mu něco stalo...láska je když ti někdo rozbuší srdce a musíš se usmát nad každou představou na něj,i kdybys na něj byl hrozně naštvaný nebo z něj byl třeba smutný...donutí tě se zamyslet,rozesmějě tě a nedokážeš se na něj dlouho zlobit...to je láska."řekl Ichigo a usmíval se přitom přes slzy. Jak sem tohle slyšel,začal sem si srovnávat věci. Na Ichigovi mi záleží,ostatní mám na háku. Mám ho rád,strávený čas s ním je skvělý a nechci aby byl nešťastnej. Když mi dal tu pusu,srdce mi začalo bušit jako nikdy,a buší do teď. Když na něj myslím nebo spomínám v Las Noches,vždy se usmívám. A nikdy sem se na něj dlouho nezlobil. Někdy musím přemýšlet pěkně dlouho aby mi ta jeho logika dávala smysl a rozesmát mě teda vážně dokáže. Tak jo...nejspíš ho fakt miluju. Ale i tak si nejsem jistý ale nechci aby byl nešťastný. Ichigo,ty pitomče pitomá! Teď už doopravdy nevím!!! Ale...skusím ho utešit. Pevně ale zároveň něžně sem ho objal,aby se v klidu vyplakal a utišil. Srdce mi teď bilo jako o závod ale i tak sem se cítil šťastný a usmíval sem se. Jen se modlím aby to mé neposedné srdce,které mi chce vyskočit z hrudi nebo co,neslišel. Po chvíli sem ucítil,jak mě Ichigo taky objal a zabořil svou tvář do mé hrudi.

"Tak když láska znamená tohle...tak tě asi miluju..."zašeptal sem mu do ouška a objal sem ho ještě pevněji. Ichigo jenom torchu zrudl a neodtrhával pohled od mé hrudi. Pak ale hlavu zvedl a zadíval se na mě s výrazem,jaký sem u něj ještě neviděl. Usmíval se tak něžně a nevinně a přitom měl v očích ty slzy...nedokázal sem odolat. Palcem pravé ruky sem mu setřl slzy a jemně sem přitiskl své rty k jeho. Ale jenom něžně a pomalu. Měl sem pocit,že je v téhle situaci tak křehký,jakoby ho měl sebemenší dotek rozbít. Jako porcelánová panenka. Ichigo mě taky políbil. A líbali sme se dlouho. Nevím ani jakdlouho,vím jen že to bylo hodně dlouho. Pak sem se ale konečně odhodlal k tomu,po čem sem tolik toužil. Začal sem Ichiga pomalu svlékat,kousek po kousku jeho oblečení dopadalo na podlahu. On taky nezústal nečiný a začal svlékat mě. Začal sem ho líbat na krk,na hrudi,jeho ouško sem samozřejmě nevynechal a mlsně sem ho po něm olízl. Je pravda že to sem byl spíš já jako to předtím,že sem ho utešoval a tak. Tohle sem já. Ale i tak na něj pújdu něžně,protože bych mu nechtěl hned na poprvé ublížit. Přecházel sem po jeho hrudi a samozřejmě sem se zastavil i u jeho bradavek,se kterými sem si hrál a čas od času je i skousl. Tohle sem opakoval dokud nebyla tvrdá a stejný postup i u druhé. Ichigo se pod mími doteky jenom zvíjel slastí a vzdychal. Čas od času mu ujel i menší sten,který mi absolutně nevadil,spíš mi lichotil. Pokračoval sem pořád níž a níž,až sem se zastavil při jeho boxerkách,které sem mu prozatím nechal. Prozatím znamená do teď. Hned jak sem se k nim dostal sem mu je stáhl a začal sem se věnovat jeho,teď už úplně tvrdému,mužstvý. Nejdřív sem ho olízal po stranách a až pak sem ho pohltil celého do úst. Ichigo se slastně prohýbal,vrtěl a sténal. A sténal pěkně nahlas. Vúbec bych se nedivil,kdyby ho bylo slyšet až ven. A do sem do něj jěště nevnikl. Sem zvědavý,jak moc bude řvát pak. 

"Grimmi~ "pronesl to tak ublíženě a tak roztomile,že se mi na moment zastavilo srdce. Natahoval ke mě ruce,jakoby si mě chtěl přitáhnout blíž,oči měl od slasti mírně přivřené a jeho tváře byli v jednom ohni.

"...už to prosím neprotahuj....já už tě chci v sobě..."řekl s těží mezi vzdychy. Sakra Ichigo! Já se tu s velikou námahou jen tak-tak ovládám abych ti tu nenatrhl zadek a ty řekneš že už mě chceš v sobě! Do háje už se sebeovládáním! Vnikl sem do ním jedním prstem. A pak i druhým a třerím. S přípravou sem se moc nepáral. Hned jak sem úcítil,že sevření jeho nitra kolem mých prstú povolilo,vyndal sem je a nahradil je svou plně vzrušenou erekcí. Vnikl sem do něj pomalu a naráz. Ichigo slastně a znova pěkněnahlas zasténal. Vúbec se nedržel spátky. Ale zase...kdyby mi vadilo jak sténá v postely,jak bych ho mohl milovat? To by nebyla láska. Začal sem do něj přirážet a Ichigo začal sténat jěště víc. Já pomalu strácel kontrolu sám nad sebou,přirážel sem pořád hlouběji a tvrději. S každým hlubším nebo tvrdším přírazem Ichigo zasténal víc. Jak je mi jeho hlas příjemný. Pokaždé když zasténal,vzdychl nebo něco řekl,sem se nad jeho krásným hlasem málem rozplynul. Najednou Ichigo zasténal snad na celé město. Pochopil sem to tak,že tam je jeho citlivý bod a namířil sem tomu bodu všechnu svou pozornost. Když bylo na Ichigovi vidět,že se za chvíli udělá,zrychlil sem na maximum a zapojil sem ruku,která začala opečovávat jeho úd. Ichigo za malou chvíi vyvrcholil na mou ruku a částečně na naše břicha. Mě stačilo pár přírazú a se slastným a tlumeným výkřikem jeho jména sem se taky udělal. Chvíli sem vydýchával svúj orgasmus,pak sem z Ichiga vystoupil a zvalil se na něj jelikoš na gauči nebylo víc místa.  Nevím proč,ale musel sem se usmát. Koukl sem se na Ichiga a přtáhl sem si ho za bradu do polibku. 

"Grimmi~...Já tě miluju...."

"Já tebe taky Ichi~"

The End

Snad se lbilo,dávejte koment a i vote poteší :D