„Tati! Tati! Tati!" Celý rozespalý jsem se probudil nagauči našeho obýváku. Oči jsem měl stále ztěžklé a energie jen po málu. A k tomuvšemu mě už zase budí ten zatracený živoucí budík! „Ale notak. Nech tátu ještě spinkat, hm? Je teprve ráno a je sobota." Čtyři malé dlaně mě čaply za rukáv špinavého včerejšího trička a stáhly mě na podlahu. Narazil jsem si zadek a bouchnul se do hlavy. „Au! Sakra Nathanaeli, Olivie, to neumíte být opatrní?!" „Tati honem! Přijdeme pozdě!" „Pozdě kam?" Málem mě shodil poryv jejich křiku. Byly jako dvě atomové bomby. Vypůjčil jsem si je teprve před týdnem od Cateline, abych se o ně taky chvíli postaral zase já a už to začínám nezvládat. Wade musel předevčírem nečekaně odjet a mě dochází ruce. „Na letiště! Strejda Tony s Morgan a strejdou Stevem přijedou!" A jo, ta návštěva. Budou tady týden jen pár bloků odsud v pronajatém bytě, co si tady Tony platím, ani nevím proč. „Nechte tátu se alespoň obléct,hm? Zatím vám dáme snídani, co vy na to? Čoko křupky s mlékem?" „Jo!" „Jo!"Ani jsem se nestihnul pořádně rozkoukat a už jsem stál v pokoji sám a rámus šel slyšet zase z jiné části bytu. Jen jsem si znaveně povzdechnul avydal se do kuchyně. Ti moji rošťáci mě jednou zabijou.

Tímto vám chci poděkovat za obrovskou podporu při psaní tohoto příběhu. Jsme na konci a já si nedokážu představit, že bych to bez vás dopsala. Vždycky zažívám v příběhu krizi, paranoidně to je kolem té 30 až 40 kapitoly, kdy s tím chci pokaždé seknout a už to nikdy z koše nevyndat. Moc vám děkuju, že jste mi dodali sílu tu story dopsat a dokončit s noblesou.

Děkuju jarnihvezdě, liscejessie a ostatním šílenkám z vaší party, co mě sledovaly a četly tenhle příběh. Dodávaly jste mi sílu dopsat to a tak je tahle kapitola speciálně pro vás.

Děkuju svým kamarádkám, zlatým čekatelkám, kterým tenhle příběh patří a snad se jim i líbí. Přísahám, že bez nich by můj život byl o hodně temnějším a bezvýchodnějším místem. Díky az to že jste a za to že jste takové, jaké jste. Za to že mě podporujete a za to, zě mě berete i se všemi mými chybami a že jich není málo. (Ovšem po vašem výstupu před dvěma dny dost silně pochybuju, že ještě někdy nějaký příběh dostanete, protože si toho nevážíte.)

Děkuju čtenářům tohoto příběhu, kteří mi každým svým přečtením a hlasem vykouzlili úsměv na tváři. je to úžasný pocit psát příběh, který ještě ani není hotový a už má přes 3 tisíce zhlédnutí. A za to vděčím jen vám a tomu, že jste si našli ten čas se na to podívat a třeba to i okomentovat.

Děkuji i samotnému Wattpadu, díky kterému smím tenhle příběh ukazovat dál a sbírat odvahu k tomu se skutečně do psaní ponořit.

Děkuji Micce114, která mi dělá covery příběhů a ani tento není vyjímkou. Je to moje asi největší podpora, kterou znám i mimo elektronický svět a za nic na světě bych ji nevyměnila.

@Micka114 -moc ti děkuju!!!!!!!

Tímto vás chci vyzvat k šíření tohoto příběhu mezi známými, doporučte mě, sledujte mě na Wattpadu a hvězdičkujte moje příběhy. Budu ráda, pokud se s vámi tímto příběhem nerozloučím, ale posuneme se společně dál a dál, dokud neumřu stářím s tisícovkou příběhů na profilu. Všechny vás mám ráda a všem vám držím palce i ve vašich vlastních dílech. Pokud chcete, napište mi tady pod kapču nějakou vaši dobrou knihu a já se ráda podívám.

Pište mi, pokud byste si ode mě přáli nějaký příběh. Vše nápady zvážím a pokud se mi budou líbit, zpracuju je do kratších nebo i delších povídek! Nestyďte se, já vás nesním, naopak budu ráda, pokud vám budu smět udělat radost!

Držte se zlatíčka moje, dále mi buďte na blízku a hlavně.......NEUMŘETE MI! Potřebuju fanoušky!

Vaše Tiranis!

PS: Na profilu mám ještě jeden Spideypool příběh, tak ho běžte zkouknout! A nebo i něco jiného!