Utíkaly dny, týdny, měsíce. Všechno se poslední dobou točilo jen kolem těhotenství, matčiny závěti a mé a Wadeovy firmy. Strejda Banner skutečně dorazil a provedl zavedení uměle oplodněného vajíčka do Catiny dělohy. Naštěstí se podařilo a uchytila se hned dva z pěti pokusných. A pak že máme malé šance. Moji kluci jsou ti největší průkopníci. Od šestého měsíce těhotenství se počítalo miminko za oficiálně platné a já splnil matčinu závěť. Kolaudace hrobky byla za mnou, matce i otci jsme tam nechal vytesat jména, ačkoli byli pohřbeni či vysypáni jinde. Potomka jsem zajistil, rovnou dva. Chlapečka a holčičku. Ještě jsme se nedomluvili na jménech, stále se kvůli tomu hádáme. Wade by chtěl nějaké netradiční až historické jméno, jako Baltazar nebo Horvát. Pro holku třeba Evženie (Jevgenia) nebo Edeltrude (Routa). Já chtěl jména podobná jak pro holčičku, tak pro kluka. Když už jsou to ta dvojčata, tak ať se i podobně jmenují. Třeba Oliver a Olivia, nebo Alex a Aleksandra, prstě něco takového. No a Cateline chtěla jména rodinné a nebo mystické. Všichni jsme se tedy shodli, že naše děti se budou jmenovat netradičně, ovšem shodnout se na konkrétním jméně byl problém. Nakonec jsme vytvořili dva seznamy, pro kluka a pro holku. Každý si vybral pět jmen z každého seznamu a jeho nabízené mohly být jendva z těch pěti. Každý měl šestkrát právo veta a brzy se bude hlasovat, jen co si každý pečlivě vybereme deset jmen. Ostatní věci ze seznamu jsem měl již hotové a tak mi byla otcova firma navrácena. Ze začátku s ní bylo skutečně hodně práce a ještě hodně práce na ní stále je, ale jsem skutečně velmi rád, že ji mám zase zpět, stejně jako milionová konta. Wade měl trochu problém, jelikož je poslední dobou pořád doma a firma mu trochu upadla. Asi právě proto je te'd do nocí v kanceláři za hromadami papírů a ani Adeline nemá tolik rukou, aby ho jich zbavila.

Cateline teď bydlí u mé tety, která se před měsícem stala oficiální vítězkyní soutěže o nejlepší koláče. Její firmička pomalu ale jistě roste a bují. Je prosperující a nese jen samé dobré ovace. Cateline se má u ní skvěle. Může sníst na co si ukáže a Wade jí platí prakticky všechny výdaje, protože s těhotenským bříškem nemůže pracovat. Často si stěžuje, že už jí ten fotoaparát schází, ale nikdo jí nedovolí, aby se válela někde v trávě a fotila kytky. Teď se musí start o mé dva miláčky.

Každou neděli chodíme společně s Wadem k holkám na oběd a povídáme si. Od minulé návštěvy zůstala u tety kytara, na kterou jsem se naučil hrát a teď s ostatními dětem zpíváme, aby se měly v bříšku dobře. Hodně si s nimi povídáme, měníme hlasy, vyprávíme pohádky a hrajeme hry. Chceme, aby si pamatovali naše hlasy. Jsem rád, že jsem to udělal. Budu mít děti a už se na ně nemůžu dočkat.

„Kluci, tak co, jak jste daleko s výběrem? Cate už má všech deset." „Pracuje se na tom. Do noci sedím za stolem plným papírů, ale snažím se. Už jich mám vyškrtnutých z padesáti asi třicet. Finální desítka je na dosah." „Já mám asi dvanáct a už se mi nechce žádné škrtat. Ještě na to kouknu a příští týden to vylosujeme." „Beru! Už chci vědět, jaká to krásná jména nosím uvnitř sebe."

POVINNĚ PŘEČÍST!!!!!!!!!!!

Tak jsem tady zase. Dneska jsem se rozhodla vám udělat opravdu radost a ještě nekončím! Dneska dostanete ještě jednu kapitolu a VŠICHNI POVINNĚ odpovíte na dotaz pod ní, jinak to tu ukončím a čau pipi. Vážně, nedělám si z vás prděl!

Vaše Tiranis!