Vylezl jsem z kabinky rudý až za ušima. Vlasy jsem měl rozčepýřené na všechny strany a oblečení celé vykasané a celkově jsem byl opravdu dost neupravený. V jedné ruce jsem držel zavíčkovanou nádobku s tekutinou a tou druhou jsem se snažil, jak jen to jde, upravit. Zabouchnul jsem dvířka kabinky a letěl chodbou zpět do ordinace. Jen pár sekund po mě vyběhl ze stísněného prostoru Wade, ale on byl na rozdíl ode mě řádně upraven. Nebýt té pekelně velké boule mezi nohama, ani byste si nás nespojili dohromady. Naneštěstí pro Wadea, se stojákem se moc běhat nedá, a tak jsem mu prchnul z dohledu. „Prosím, tady to je." Podal jsem té divné sestře kelímek a opatrně vešel dovnitř do ordinace. Cate už byla oblečená a seděla na židli v rohu. „Tak, napište sestře vaše telefonní číslo a až budou výsledky, tak vám dáme vědět, ano? Bude to tak do deseti dnů. Momentálně je ve výzkumáku celkem frmol." Na rozdíl od sestry, doktor byl až přílišně přívětivý. Takový trochu pohádkový děda. „Jistě. Budeme vyčkávat. Děkujeme a na shledanou."

Cesta domů byla tichá. Všichni měli smíšené pocity. Já jsem přemýšlel nad budoucností. Pokud nebude žádný přílišný zádrhel, budu mít dítě. Bude ze mě táta. Bože můj, vždyť mi ještě není ani 30. To je nemyslitelné, nezvládnu to. Z myšlenek mě probralo šťouchnutí do lokte. Wade seděl za volantem auta a občasně se na mě podíval. Když si všimnul, že už ho vnímám, mile se na mě usmál. Nejistým úsměvem jsem mu oplatil jeho krásný láskyplný pohled a chytl jeho ruku, kterou měl položenou na řadící páce. „Ehm, Wade? Přejel jsi můj dům." Teta se nahnula trochu dopředu a proťala naši tichou duševní chvilku. „Oh......a-ano. Pardon." Nervózně se zasmál a otočil auto do protisměru. Tetu a Cateline jsme vyhodili u nich doma a sami jeli k nám. Cat totiž své věci přestěhovala k tetě do bytu, jelikož v době těhotenství bude bydlet u ní. Ještě naposled jsem těm dvěma zamával, než se mi ztratily za rohem domu. „A teď už jsme zase jen my dva." Wade se spokojeně pousmál a šlápnul ještě trochu víc na plyn. „Neblázni, takhle tě zastaví policie." „Nezastaví." S pozdviženým obočím jsem sjel celou jeho postavu pohledem. Jakási zvláštně strhující energie z něj sálala celým povrchem těla. Nutilo mě to na něj pořád zírat. Na jeho vypracované tělo a lesknoucí se hlavu, přišel mi k sežrání.

Doma jsme zajeli těsně ke vchodu a následně už si to mířili po schodech do patra. Wade mě držel za zápěstí a opatrně, aby mi neublížil, mě táhl nahoru. Umíval jsem se a chvílemi se i smál nahlas. Ještě jsme ani nebyli u našich dveří a Wade už mě tlačil na stěnu chodby. Vyšvihl mě do vzduchu a já mu obmotal nohy kolem pasu. Za nepřetržitého líbání nás hnědoočko odvedl až ke dveřím bytu, odemkl je a následně je za námi zabouchl a natlačil mě zády na ně. Nebyl jsem schopný se kontrolovat. Cítil jsem omamný pocit z jeho přítomnosti. Potřeboval jsem každý jeho dotyk, každý kousanec jeho zubů i laskání jeho jazyka. „Wade..." Ruce jsem položil za jeho krk a přitáhl si ho blíž k tělu. Cítil jsem, jak mi rozepíná košili s krátkým rukávem a stahuje mi ji z ramen. Za chvíli už se naše těla dotýkala jedno druhého. Nedošli jsme ani do ložnice. V oparu touhy jsem nejasně postřehnul, že jsme snad jen skončili snad jen na prahu obýváku. Ležel jsem na koberci, rifle i s páskem stažené po kolena. Wade se skláněl nade mnou a svými ústy mi zabraňoval v racionálním myšlení. Chtěl jsem ho cítit, mít ho u sebe a šeptat jeho jméno. Vzepřel jsem se a pánví se otřel o problém v boxerkách svého přítele. Oba jsme blaženě vydechli. Zopakoval jsem to. Bylo to skvělý. Při každém dotyku mi projela tělem vlna rozkoše. Přes hučení v hlavě jsem nic, než ji nevnímal. Krev z těla se přesměrovala dolů a nenechávala mě normálně fungovat. Wade opakoval moje pohyby. Byli jsme na sobě téměř nalepení a jen svými vybouleninami v rozkroku naráželi do sebe. Rukou jsem se za hlavou držel chlupatého koberce. Potřeboval jsem oporu, jak mě Wade svými nárazy posouval po podlaze. Skučel jsem pod ním a vzdychal. Opakoval jeho jméno a nechával se uspokojovat stejnými odezvami z druhé strany. Nakonec jsem to už nevydržel a když Wade sáhnul dolů a promnul mi přes látku trenek varlata, udělal jsem se a hned nato i on. Skulil se vedle mě a za doprovodu rychlého splašeného dechu nahmatal mou ruku. „Už nikdy......" Nadechnul jsem se. Potřeboval jsem doplnit vzduch do plic, jinak bych nedokončil větu. „...nikdy ti tak dlouho neodepřu sex. Jsme pak oba...." Znova doplnit vzduch do plic. Hlavně nezapomenout dýchat. „...jako nadržení křečci." Wade mi stisknul ruku pevněji a nefalšovaně se ze srdce zasmál. „Tím chceš říct, že mě už nikdy neopustíš?" Natočil jsem hlavu na stranu, vzepřel jsem na jednom loktu a láskyplně se usmál na plešouna vedle sebe. „Ano, přesně to chci říct." Naklonil jsem se a věnoval jeho zaskočené šťastné tváři jeden z mnoha milujících polibků, co jsme si ten večer ještě dali.

Tak jsem se rozhodla, že vám zpříjemním ráno. Vím, trochu peprná na tak brzký čas, ale byla předepsaná, tak co. Snad se vám líbí, jelikož je v ní spoustu mé prokrastinace. Tak hurá na dnešní test z biologie!

Vaše Tiranis!