(Skok o dva týdny dopředu, protože už mě prostě nebaví jet v téhle melancholické lince)

S Wadem jsme zrovna dodělávali faktury, když na dubové dveře někdo zaklepal. Adeline to nebyla, ta by si při takovém bušení musela zlomit ruku. „Dále!" Do místnosti se vehnal jako velká voda skřítek Nori. Byl celý zadýchaný a lil z něj pot. Asi musel celou cestu sem běžet a vyběhnout i schody. „P-pane W-wilsone! M-mám pro vás důležitou z-zprávu!" Vítězně zvednul v ruce nějaký šanon a když konečně popadnul dech, dospěchal ke stolu a položil ho na něj. „Pamatujete, jak jsme dva týdny zpět natočili pana Parkera? Dostalo se to do tisku, dělaly se články a videa. Byla to fůra práce zpracovat, ale přineslo to ovace! Normálně bych kvůli toho za vámi nechodil, ale tohle je trochu jiná situace. Ten časopis byl snad nejprodávanější číslo za celou dobu naší produkce a za ta videa nám doslova trhají ruce!" Celý radostný se až klepal ten ubožáček. Byl tak uchvácen, že si ani nevšimnul Wadeova nezájmu. Zato mě to zajímalo hodně. „Ale já jsem slíbil ty fotky a video jen pro jeden klip a jeden časopis. O jakých střižích to mluvíš?" „No, byla by škoda to nevyužít, tak jsme zbytek archivovali a udělali menší videa, kdyby se podařilo je ještě udat. Zatím je máme pořád u sebe, ale doslova se o vás perou všechny možné stránky! Polovina módních časopisů se u nás snaží objednat si vaše speciální fotky a chtějí, abychom vás umluvili na další focení. Já vím, že asi řeknete ne, ale každý z časopisů nabízí dvacet tisíc za fotku! Dvacet tisíc! Dokážete si představit ten balík peněz, kdybychom jim ty fotky vážně dali?!" Štěstím až skákal do vzduchu. Otevřel ten svůj šanon a mezi mýma fotkama a čísly videí se zmítaly desítky lístků. Na každém byl název časopisu nebo sociální stránky, požadavek a telefonní číslo, kam se ozvat. „Pane Wilsone? Pane Parkere? Já......nechte si to projít hlavou. Koukněte na ty časopisy, jsou to vážně skvělé firmy, a dejte mi zítra vědět. Vážně by byla škoda tohle nevyužít. Jo a ještě jedna věc. Víte, že jste rozpoutal novou módu pane? Populární osobnosti po světě se nechávají fotit jako opačné pohlaví. Je to dost zajímavé, co vše jste dokázal jedním videem a časopisem. Slyšel jsem, že snad i velký magnát Stark se na něco takového upsal. Tak děkuji za váš čas. Na shledanou!" Dveře se zase rychle zaklaply a byl fuč. Koukal jsem na tu složku a nevěděl, co si myslet. To jsem byl až tak žádaný jako ženská?! „Brouku, doufám že o tom neuvažuješ, že?" „Já nevím. Takový balík peněz je opravdu hodně. Tolik si stěží vyděláš za měsíc, natož pak jen za jeden týden." „Nemusíš to dělat. Peněz máme dost. A navíc.........." Pomalu se ke mně začal přibližovat, až mě téměř položil na stůl. „.....ty podvazky by ti mnohem víc slušely v posteli." Zachvěl jsem se pod horkem jeho dechu. Od té nešťastné náhody s matkou se mě skoro ani nedotknul, aby se necítil špatně, pořád se obhajoval tím, že mě nechce zneužívat a teď, teď je tak zatraceně blízko. Zaskučel jsem a natlačil se hrudníkem a ten jeho. Ani mému příteli neuniklo slastné zasténání. „Petey...." Zajel mi rukou k pasu a dostal se pod látku košile. Přimkl jsem se k horkému doteku. Dech se mi zrychlil a tep se splašil. Byl jsem zadýchaný víc než po uběhnutí maratonu, a to se mě skoro ještě ani nedotknul. Ruce mi samovolně začaly přijíždět po těle mého neskutečně sexy přítele a já z toho pouhého doteku úplně šílel. „Jsme v práci." „Tak pojď domů." Chytnul jsem ho za kravatu a stáhl ho na sebe. Rty jsem se přisál na jeho krk a opečovával každý kousíček drobnými polibky. Wade zasténal a v ten moment celý ztuhnul a odskočil ode mě na dobrou vzdálenost pěti metrů. Zmateně, stále ještě nadrženě a zároveň zlomeně jsem se na něj podíval. Co to má znamenat? Proč to udělal? Do očí se mi začaly hrnout slzy. Musím pryč. Seskočil jsem ze stolu a při úprku z kanceláře jsem ještě zachytil svou bundu. „Petere, kam to běžíte?" Slyšel jsem, jak za mnou volá Adeline, ale neohlížel jsem se. Sletěl jsem schody a pár kroky byl venku z budovy. Běžel jsem domů, k mámě domů. Stopnul jsem si taxi a při cestě se neskrývavě rozbrečel. Taxikář mě vyhodil před domem a podal mi alespoň kapesníky. Poděkoval jsem a zaplatil. Přes slzy jsem toho moc neviděl, ale zvládnul jsem dojít až k domu a odemknout si. Stále jsem ještě nesundal klíče. Vyběhnul jsem schody do patra a zhroutil se na máminu postel. Zamuchlal jsem se do drahých peřin a brečel jako malé dítě. Uvnitř mě se to trhalo a vřelo. Padaly stěny a celá města. Můj dokonalý svět se bortil od základů. Neměl jsem se ani komu svěřit, teta byla až ve Francii a Tony už odjel. Křečovitě jsem svíral peřinu a nechal slzy volně kanout po mých lících. Srdce mi chytla ledová ruka. Je to, jako bych dostal facku, jako by mi někdo sundal růžové brýle. To všechno, ale milionkrát silnější. Je to, jako byste byli celý život slepí a když by vám někdo daroval zrak, zjistili byste, že jste jen chovaná zvěř v kleci na zpustošené zemi bez flóry, fauny, vody a bez slunce. Ta facka, co se mi dostala, byla uvedením do hrozné reality. Wade mě držel celou dobu nad vodou, utěšoval mě, že jsem si ani nevšimnul, že je to všechno jen dobrosrdečná přetvářka. On už mě nemiluje, už ke mně nic necítí.

Tak jsem to chtěla ještě o něco prodloužit, ať si to ještě chvilku užijete. Snad jsem vás moc nenaštvala. Ale čekali jste něco jiného, co? Dejte vědět, jak se vám líbila kapitola. Ja hlavně nezapomeňte na hvězdičky!

Vaše Tiranis!