„Jak je to ještě daleko?" Ptal jsem se už nejméně posté. Z auta už jsme dávno přesedli do Quinjetu, ale jak čas ubíhal, začínal jsem být vystrašený čím dál víc. Z USA jsme se dostali o hodně výš nad chladné subpolární oblasti Kadady a mě se začínal stahovat žaludek nervama. „Už tam budem, tak ještě pět minut." Znepokojeně jsem se v křesle vrtěl a doufal, že je Deadpool v pořádku. To že nemůže umřít, neznamená, že se nemůže zranit. „Jsme tu." Tony vypnul letové režimy a spolu jste se vydali hledat mého (možná) přítele. Nemuseli jsme hledat dlouho, než jsme zpozorovali na promrzlé zemi stopu krve. Sakra. „Wade!" Rozeběhl jsem se po rudé cestě. Srdce jsem měl až v krku a bál jsem se skoro až dýchat. Stark ve svém brnění letěl vedle mě a skenoval krajinu. „Támhle je!" Ukázal jsem v běhu na jeskyni ve skále ke které ta cesta vedla. „Petere, hlavně se uklidni. Musíš pochopit, že je tvůj známý možná už po smrti." „To neříkejte." Rozeběhl jsem se ještě rychleji k jeskyni. Vpadl jsem dovnitř a rychle doběhl k tělu na zemi. Klekl jsem si blíž a natočil si bezvládnou skořápku k sobě. „Wade. Prosím vzbuď se. Prosím, to nemůžeš myslet vážně! Vstávej! Wade!" Držel jsem tělo v náruči a tiskl se k němu. Byl ještě teplý, nemohl tady být dlouho, nebo ho ta mutace udržuje v hibernačním stavu. Stark mi ho na sílu sebral a odletěl k letounu. Když jsem se konečně dostal zpět, byl už Wade na lehátku se spoustou sledovacích zařízení nad sebou. „Co mu je?" „Ku podivu nic vážného. Jen je už den v kómatu. Nechápu, jak to mohl přežít." Došel jsem k lehátku a chytl ho za ruku. „Je jeden z vylepšených." „Aha. Tak to ses zas tak moc bát nemusel. No nic, já to jdu odřídit a ty na něj dohlédni." Sedl jsem si vedle lehátka a pozoroval zjizvenou tvář. Celou cestu jsem mu mačkal ruku a modlil se, aby byl v pořádku.

„Řeknu ti, žádný krasavec to teda není. Nechápu, co naněm takového vidíš, ale pokud je pro tebe tak důležitý, tak bys mu měl asivysvětlit tu fotku, než na to přijde sám." Tony seděl na židli a popíjel kávu.Od příletu uběhly další dva dny a Wade se stále neprobouzel. „On o ní ví. Právěproto se mi straní." Ze stropu se ozval hlas umělé inteligence. Friday náspřerušila v dost trapném rozhovoru, za což jsem byl docela rád. „Pane,aktivita pasivního vědomí se snížila. Do deseti minut se pacient probudí." Nanic jsem nečekal a vystřelil jsem na ošetřovnu. Chytl jsem Wadea za ruku aupřeně se na něj díval. Pomalu se mu začala třepat víčka, až zcela otevřel svénádherné oči. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a když mě uviděl, rychle vytrhl svouruku z mého sevření. „Co tady sakra dělám?! Kde to vůbec jsem?! A co tadydo háje děláš ty!? Říkal jsem ti, že se ke mně nemáš přibližovat." Jako raněnézvíře jsem k němu stočil pohled. „Wade, já tě musel zachránit. Co jsiproboha dělal v té tundře?! Mohl jsi si ublížit!" Odvrátil se ode mě.Opatrně jsem k němu došel a položil mu ruku na rameno. Nebránil se, takjsem se k němu přimkl a silně jej objal. „Kde to jsem Petere?" „V NewJersey. Stark mi pomohl tě ošetřovat a dohlížel na to, abys byl v pořádku.Co jsi proboha dělal v Kanadě?" „Jel jsem se zabít. Ono je to dost těžký,když nemůžeš umřít. Výbuch ti nepomůže. Zapálit se jsem taky zkusil. Nakonecjsem dospěl k řešení, že zmrznout na kus ledu je nejúčinnější. Než by měněkdo objevil, mohlo by uplynout i stovka let." Zalapal jsem po dechu a stočiljeho pohled k sobě. „Ty ses chtěl zabít? P-proč?" „Protože jsi mi vyrvalsrdce. Miluju tě ty jeden bastarde, ale pro tebe jsem jen hračka. Užil sistýden v Londýně a chtěl mě tam nechat, stejně jako to děláš každýmu. Hneddalší den jsi se líbal s někým dalším! Zničil jsi mě Parkere, tak měalespoň nech umřít v klidu." Z očí mi tekly slzy. Nedokázal jsemmluvit, jen jsem svíral jeho dlaně ve svých.

Tak trochu té smutné nálady ke konci dílu. Jak se vám to líbí? Snad to není nějak moc přitažené za vlasy. Budu doufat v komenty a hvězdičky!

Vaše Tiranis!