Fandral pozoroval jehně, které se točilo kolem své matky, doráželo na ni a sem tam se nakojilo. Ve chvíli, kdy se uchechtl jednomu neplánovanému kotrmelci, ovce vyděšeně zabečela.

Rytíř zalapal po dechu. Z oblaku zelené záře vyšel Loki s jehnětem v ruce.

„Loki?" zašeptal překvapeně.

Bůh si mládě přitáhl blíže k sobě. „Zlobíš se?" hlesl vystrašeně.

„Já..." Přistoupil blíž a opatrně pohladil malé zlaté růžky. „Je ti podobný," zhodnotil.

„Neubliž mu, prosím."

Vzal ho za bradu a pohlédl mu do uslzených očí. „Doufám, že někdy porodíš dítě mně. Nechci se cítit méněcenně vedle nějakého berana."

Loki se rozzářil. „S radostí."

Budeme si představovat, že na té louce je hooodně jehňat, jo?