„Cítím sníh," řekl Loki a zachvěl se. Ne, že by mu byla zima. Ale pokaždé, když si vzpomněl na sníh a mrazivé počasí, na mysl mu vytanula vzpomínka, při které v ledovém Jötunheimu zjistil svůj pravý původ.

„Už by sněžit nemělo," opáčil Fandral, nastavil tvář čerstvému větru a začichal. „Ale nejspíš máš pravdu."

„V tomhle se nepletu," ujistil ho odevzdaně.

Opřel se do mohutného objetí a s povzdechem si zabořil hlavu do Fandralovy hrudi. „Nenávidím zimu."

„Já vím," pohladil ho něžně po vlasech, „ale já ti slibuju, že si se mnou na zimu ani nevzpomeneš."

Bůh neplechy neměl důvod pochybovat.