Máte tady další část. Jsou to Štěpánovy pocity, a jeho vnímání. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Katniře (Katnira), která píše ty nejlepší povídky na Wattpad. Jsi prostě jednička :'D

Prodírá se lesem. Je krátce po páté hodině odpoledne. Hlavou se mi vrací pořád jedna a ta samá myšlenka. Můj otec... Dneska jsem přišel že školy a on byl zase napitý. Zmlátil mě, i když jsem mu nic neudělal. Někam mě praštil, a mě se zamlžily  oči.

Viděl jsem, jak mamka brečí. Potom se mi zatmavilo před očima. Probudil jsem se o hodinu později. Ležel jsem v posteli a kolem mě stáli všichni tři bráchové.

Pořád mě trochu bolí hlava, ale to nějak zvládnu. Už jsem tu. Dřevěná chata je skvělé místo na „Monster“ party.

Upřímně řečeno, jsem nikdy neměl rád obludy, příšery a další takové kraviny. Jedinou příšeru kterou snesu je upír.

Zaklepu a poslouchám. Zpoza dveří se ozve holčičí smích a něco jako ‚fakt nedělám si srandu.‘  Aha tak Ondra už tu je.

Sám se musím pro sebe pousmát. Ondra je skoro přesná kopie mně. Až na vzhled, kterým se fakt lišíme. A ještě na jednu maličkost... On má vysněný život, zatímco já ho mám strašný.

Otevře mi Adel s úsměvem od ucha k uchu. Vedle ní se ihned zjeví Ondra. Mám co dělat, abych se nezačal smát.

Jeho kostým Frankensteina je opravdu strašný. Asi si od mamky půjčil jen oční tužku a načmáral si pár stehů.

Rodiče... Při té vzpomínce mě bodne u srdce. No, budu se muset dneska nějak odreagovat...

„ Tak tě vítám na naší chatě. Tamar ještě nedorazila.“ usměje se na mně Adel. Ta holka je fakt úžasná. Má vždycky dobrou náladu.

Adel se ohlédne na Ondru a ten udělá příšernou grimasu. Nevydržím to a začnou se smát. Hned po mě vyprskne i Adel i Ondra.

Adel mi pokyne, že mám jít dál. Uvnitř je celkem strašidelná výbava. No, nic pro mě. Chata má asi tři, nebo čtyři pokoje.

Šatna, něco jako jídelna, koupelna a místnost ve které se asi bude odehrávat veškerá sranda za ten večer. Jsou tam dva velké repraky, které jsou napojený na Ondrův počítač.

Očividně tam přes chvílí hráli minecraft. Spíš ho hrála Adel. Ondra se o takové blbosti nezajímal. Měl rád akci, a ne nějaké „stavění“ domečků.

Sednu si na pohovku a kouknu se na mobil. Mám dvě nepřečtené zprávy. Jedna je od manky, a druhá od Davida.
Mamka: Zlatíčko, s tím tátou mi to je líto. Jak přijdeš domů promluvíme si.

David: Bráško, nic si z toho nedělej. Mamka se rozvede a budem mít klid. Užij si to

Přečtu si to, a spadne mi brada. Po tolika letech.... Konečně by mohli žít jako normální rodina.

Adel jde něco dělat do jídelny, a Ondra začal mixovat nějakou tu hudbu. Někdo zaklepe na dveře. Jdu otevřít a uvidím tu nejlepší osobu na celém světě.

Tamaris... Známe se už od první třídy. Vždycky mě fascinovala. Za prvé: vypadala jako kouzelná bytost. Pohybovala se jako koiluzelná bytost a její smích je ta nejhezčí melodie co existuje.
„Vida, pěkná kočka dorazila. Jak to, že tak pozdě Tamaris?? “
„No, ahoj.“ usměje se a já si všimnu jejích tesáků. „Taky tě ráda vidím. Jestli se nepletu tak už podruhé, že?“

Trochu zrudnu. No jo. Vítám ji tu jako by jsem jí týden neviděl a přitom jsme byli dneska oba ve škole.

„Račte dál lady.“ odpovím ji.
Sakra. Vyznělo to až moc sarkasticky. No nic. Jdu si sednout zpátky. S Ondrou se chvíli bavíme o novém počítačovém programu. Vrátí se zpátky k počítači a začne mixovat hudbu. Začne s ‚Cool for the summer‘ od Demi Lovato.

Přes jeho sluchátka mě nemůže slyšet a tak si začnu všímat svého. Do místnosti vejde Tamaris. Ondra ji očividně nezpozoroval.

Přiblíží se k němu a vystraší ho. Ondra vyletí a já s Tamar se začneme smát. Ti dva se vždycky tak nějak probojovali.

Do místnosti napochoduje Adel. Vyleze si na stůl a spustí:
„Dámo a pánové. Hlavním bodem dnešního večera je...,že prozkoumáme skály nedaleko odsud. Vztahují se k nim různé legendy, a tak když máme Monster party, užijeme si trochu vzrůša.“

No... Štěpán má asi horší život než Tamar, že?? Pište a za každou kritiku budu jenom ráda. Následovat bude Adel.