No tak tohle je první část z mé knížky. Jak jsem předtím napsala, budou to pocity Tamaris. Votujte, komentujte a budu ráda za každou kritiku...

Ještě pár metrů a budu tam. Už mě to tady venku nebaví. Můj kostým skoro pronikl a já nehci na party vypadat strašně. Pravda je to „Monster" party všichni tam budou strašní. A další pravda strašně už vypadám.

Nevím ani jaká příšera vlastně jsem. Polovinu mé hlavy jsem si nechala rovnou a polovinu jsem natočila tak, aby vypadala jako afro. Dále jsem měla umělé upíří tesáky a kolem krku nakreslený steh. Zbytek mojeho oblečení bylo sladěno do krvavě červené a černé.

Konečně jsem tady. Stojím před chatou uprostřed lesa. Třikrát zazvoním a chvíli čekám. Jsem šíleně vděčná Adel, že takovou party udělala.

Dveře se s trhnutím otevřou a já uvidím jednoho z mých nejlepších kamarádů. Štěpán má kostým upíra. Vždycky je obdivoval, takže mě ani moc nepřekvapuje, že má zrovna tuhle masku.

„Vida další pěkná kočka dorazila. Jak to, že tak pozdě Tamaris??"
Jeho hluboký hlas pohladí moje uši.
„No, ahoj." usměju se a tím odhalím moje tesáky „Taky tě ráda vidím. Dneška už podruhé, že?" Štěpán se na mě zazubí a já cítím jak rudnu.
„Račte dál lady." pokyne mi rukou se značnou dávkou sarkasmu.

Chata má čtyři pokoje. Jdu do šatny a sundám si bundu. Najednou mě někdo obejme.
Otočím se a uvidím moji nejlepší kamarádku Adel. Není zrovna ten typ člověka, který by potřeboval nějakou velkou pařbu. Má ráda menší oslavy s lidma, které má nejradši.

Oplatím ji objetí a zašeptám ji do ucha:„Všechno nejlepší" odtáhne se ode mně a já vyndám dárek. Teprve teď si všimnu, že má kostým mumie. Velbloudí barva jí sedí k očím. Podám ji balíček.

„Tamar to jsi fakt nemusela." usměje se s dojetím v očích.
„Ale musela. Kluci stejně nejspíš zapomněli, že??"

Ještě jednou ji objemu a jdu hledat Ondru. Jak jsem čekala, byl u počítače a mixoval písníčky. Na uších měl sluchátka a nic neslyšel. S kostýmem se moc nepáral. Občas měl nakreslený nějaký ten steh, jinak nic.

Využiju moje studené ruce a chytnu ho za krk. Trhne s sebou a spadne ze židle. Neodolám a začnou se smát. Nasadí uražený a nechápavý výraz. To mně rozesměje ještě víc.

Začne se sbírat ze země.
„Čekal jsem trochu vřelejší uvítání, a ne studenou ruku za krk." z jeho hlasů jde cítit, že i on má dost málo k tomu aby si udržel kamennou tvář. Nevydrží to, a taky se zasměje.

„Takže Frankenstein jo?? To musely být hodiny a hodiny práce, že?" neskutečně mě baví do něho rýpat.
„Jo a co jsi ty za příšeru?? Naše třídní??" Přiznávám. 1:0 pro něj.

Adel si zničehonic stoupne na stůl a řekne:
„Dámo a pánové. Hlavním bodem dnešního večera je... že prozkoumáme skály nedaleko odsud. Vztahují se k nim různé legendy, a tak když máme tu Monster party, užijeme si trochu vzrůša."

Vím zatím to bylo o ničem. Počkejte si na další díly. Nikdy nevíte co se stane.