„Anatoly, nalej mi pořádného panáka a budeš můj oblíbený Rus."řekla Mia s úšklebkem když si sedla na barovou židli v jejich dočasném úkrytu. Vousatý Rus se zasmál než jí skutečně nalil panáka průzračné tekutiny.

„Obvykle nejsem sentimentální ale tohle vzbuzuje vzpomínky,"ozval se další hlas. „Black star za barem téměř prázdné putiky do sebe lije patok neznámého původu."

„Je to vodka,"odporovala nezaujatě a obrátila do sebe obsah sklenice.

„Jak dlouho na mě ještě chceš být naštvaná?"zeptal se tentokrát vážně a Mia úplně cítila jak se bojí její odpovědi. „Vážně kvůli jedné mojí chybě zahodíš vše co jsme spolu prožili?"

„To nebyla obyčejná chyba,"zavrčela a křečovitě sevřela broušenou sklenici v ruce. Kdyby věděla, že jí to projde tak by jí po něm hodila. „Connore, pamatuješ co jsem ti tehdy řekla když jsem ti poprvé zachránila kůži?"

„ Že pokud mám spasitelský komplex mám se prvně naučit ochránit sám sebe a teprve pak to můžu zkoušet u někoho jiného?"citoval její slova s nechápavě zvednutým obočím.

„To taky,"řekla mírněji než si vzpomněla o co tu vlastně šlo.„ Hlavně jsem ti ale řekla, že jsem se rozhodla ti věřit. To mělo ale jeden konkrétní háček, jakmile jednou ztratíš mojí důvěru už nikdy jí znovu nezískáš."

„Ale já jí neztratil,"řekl a v pozadí našeho rozhovoru se začalo ozývat nesouhlasné mumlání.„Kdybych neměl tvojí důvěru nechala by jsi mě zemřít už dávno. "

„To mi něco připomnělo,"ozval se Anatoly.,, Vážně by jsi byla ochotná tam Olivera nechat?"

Zmíněný k nim zvedl pohled ale nic neřekl. Nejspíš byl stále ztracený ve svých myšlenkách. Ne každý den se otci stane, že by ho dcera chtěla nechat ve spárech mafie.

„Ano,"řekla klidně a neušlo jí jak sebou otec trhnul. „ Celý život jsem si poradila bez otce, takže by to nebyla taková změna."

„A co život bez něj?"pokračoval se zdánlivě nevinnou otázkou a ukázal na Connora.

V tu chvíli by bylo slyšet i kdyby v místnosti spadl špendlík.

Mia neodpověděla hned, vlastně to vypadalo, že ani odpovědět nechce. Odvrátila od nich pohled k láhvi a šla si nalít.

Nikdo z přítomných tak nemohl poznat, že vzpomíná.
Ta otázka jí k tomu donutila.
Mia si byla jistá, že jí Connor není jedno ale aby mohla odpovědět na to jestli by si dokázala nebo nedokázala představit život bez něj musela přemýšlet.

Před očima jí přeběhl Connorův výraz když jí poprvé uviděl. Přišel do klubu zrovna když bojovala proti tehdejšímu šampionovi.
Bylo to dost krvavý a on byl očividně v šoku.

Zpětně se ho na to zeptala a on přiznal, že neočekával ženu v takovém zápase. Prý si myslel, že ženy bojují jen s ženami.

Tehdy to pro Miu byla tak absurdní myšlenka, že si ho za to dobírala dalšího půlroku.

Nakonec ale uzavřeli pomyslné příměří, když Connor prohlásil, že Black Star je natolik neutrální označení že se může rvát s kým uzná za vhodné.
To byl jeden z prvních plusových bodů co získal za celou dobu co se známe.

,, Já.."chtěla říct, že neví jestli si bez něj dokáže představit život ale byla by to lež.

To si uvědomila ve chvíli kdy se ta myšlenka zformovala.
Nedokáže si představit svůj život bez těch vřelých oči co umí být tak dokonale vyčítavé když se jim to hodí.
Jeho úsměv dokázal zlepšit sebehorší den a navíc přesně věděl jak na ní.

Ano, sice stále byla naštvaná a nejspíš ještě dlouho bude ale její život bez něj by nebyl ono.

Takže místo aby pokračovala v té zbytečné debatě se chopila náhodné flašky na baru a beze slova odešla z místnosti.

Bez ohledu na to co si z toho všichni nejspíš vyvodí ona nemohla jen tak přijmout výsledek ke kterému dospěla. Nemluvě o tom, že by tím Oliverovi jen potvrdila co pro ní ten mladý agent znamená.

„Seru na to, "ozvalo se za jejími zády tiché klení.

Po těch slovech následovalo něco co si Mia nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech.
Connor jí celým svým tělem natlačil na stěnu vedle dveří a políbil jí. Žádný jemný zamilovaný polibek to ale nebyl, takové se k nim nehodily.
Jejich byly jen ty vášnivé.

Jednu ruku naučeným způsobem položila na zeď aby mohl uchopit její zápěstí a druhou mu položila na krk.

„Nikdy ses mě před lidmi ani nedotkl, " poznamenala tiše když jejich rty od sebe oddělila potřeba se nadechnout.

„Nikdy jsi nepříznala kolik pro tebe znamenám," oplatil jí poznámku s pousmáním.

„Nic jsem neřekla, "protestovala Mia a  podvědomě se při jeho slovech zamračila.

„Nahlas ne, ale znám tě dostatečně abych viděl jak ti došlo, že ti na mě záleží stejně jako mě na tobě." vyvrátil její snahu a věnoval jí svůj největší úsměv.

Connor jí znal dostatečně na to aby věděl, že pokud očekává jakékoliv přiznání citů ke své osobě tak se úplně zbláznil. Místo toho přijímal to co mu bylo dáno a snažil se nezklamat to nejúžasnější děvče co ho kdy potkalo.

„Vím, že to od tebe nikdy neslyším nahlas ale to mi nebrání přiznat, že jsem se do tebe zamiloval už ve chvíli kdy jsem tě poprvé viděl viset na kleci a nohama připravit protivníka o všechen vzduch. "dodal klidně s pokrčením ramen.„No a nic co se stane teď nebo v budoucnosti to nezmění."

Než na to mohla Mia ale jakkoliv zareagovat ozval se někdo na koho úplně zapomněla. Dokonce si i myslela, že už dávno odešel.

„aww, "ozvalo se velice nemužně z úst jejího bratra.„ Tedy ségra, pokud ho nechceš ty tak já si ho s radostí vezmu."

William byl takový už od chvíle co ho poznala. Zkrátka se jí stále pletl do vztahu bez ohledu na vhodnost jeho prohlášení, a že většinou byly velmi nevhodně načasované.

„Těžko tě můžu vinit, že jsi mi neřekl o svém původu když já jsem se o svém taky nezmínila, "přiznala Mia šeptem tak aby jí slyšel jen Connor. „ Nejsem pokrytec."

Tím ale jejich rozhovor očividně skončil, protože se ozval rozladěný Oliver.

,, Jelikož to vypadá na velké usmíření, vemte si to někam ven aby jsme si mi ostatní mohli udržet ten kousek příčetnosti co nám zbyl." Zamručel nerudně ale bylo to nejbližší souhlasu s jejich vztahem.

Nic jiného nejspíš nemůžou očekávat.