Prosknost (1/2)
Mia byla nadšená, když jí a Williama Oliver přizval k misi v Rusku. Nikdy neměla příležitost podívat se za hranice a tohle pro ní byla skvělá příležitost.
Rusko ale její představy nesplňovalo ani v nejmenším. Mimo zimi z něj viděli jen zaplivanou putiku s vrstvou prachu ve které by se dalo ledacos pěstovat.
Nebylo to příliš odlišné od místa v budoucnosti ze kterého přišla, bohatí se starali jen o to být ještě bohatší a nad spodinou každý ohrnoval nos.
Možná to bude znít ironicky ale je to první místo v minulosti co jí skutečně připomíná domov.
Ten pocit ještě umocnilo zjištění, že kvůli splnění mise musí do klubu rváčů.
Kam jinam by se taky měla uchýlit mladá dívka, kterou vycvičila členka ligy zabijáků, když uteče z domova....
„Mám klasicky dvě zprávy, dobrou a špatnou. "řekl Oliverův známý Rus.„Našel jsem Generála Bukova."
„A to je ta špatná zpráva? To pořadí mě trochu mate. "poznamenal ne zrovna inteligentně její bratr i když se stále chlubí jaký je génius. Očividně jen přes počítače.
„Špatná zpráva je, že je to chlap, co má rád sázky a krev, což znamená, že ho najdeme na jediném místě."oznámil s vážnou tváři a dlouho je nenapínal.,, Krovavaja baňa."
„Krvavá lázeň," přeložil to William pro ostatní co nemluví rusky.
„Nezní to krásně? "poznamenala jediná další žena ale k ničemu dalšímu nedostala příležitost. Oliver jí přerušil.
„Na tom není nic krásného."řekl temně. „Je to klub rváčů. "
„Vypadá to jako místo, kde jsem potkal ji."poznamenal Will s tím svým přitroublým výrazem a nezapomněl na Miu i ukázat.
„Kdeže tě potkal?" vyhrkl nevěřícně otec a výraz v jeho obličeji rozhodně stál za to.
„Když jsem poprvé odešla z domova, musela jsem si nějak vydělat peníze. "vysvětlila mu Mia nezaujatě.,, Takže jsem bojovala a vyhrávala."
„Jaký otec, taková dcera. Co, soudruhu? "rejpnul si do něj s chutí Rus když viděl jak se Oliver tváří.
„Ty, já a Laurel půjdeme do toho klubu najít Bukova." rozhodl samozvaný vůdce když se trošku vzpamatoval.„Vy dva zůstanete tady. "
„Neslyšel jsi, co jsem právě řekla? V takových klubech jsem vyrostla. "protestovala Mia zatímco její bratr jen zíral.
„Nevyrostla jsi v klubech, které vede Bratva." oponoval Oliver, sklopevně přesvědčený o své pravdě.
„Tak proč jsi nás na tuhle misi přizval, když nás nenecháš pomoct? "zeptala se už rozladěně.
„Tohle není normální mise. Tohle je Bratva." prohlásil to jako by to byl jediný fakt, který potřebuji vědět aby to vzdali. „Jsou to hrozní lidi a vy jste moje děti. "
„Ano, ale nejsme malé děti." odporovala mu Mia naštvaně.
„No, já vás tak vidím." řekl nakonec a vypadal, že už se o tom nehodlá dál bavit. „Je mi líto, ale tak to bude."
No a Oliver je chtěl nechat stranou a jít tam jen s tím svým oblíbeným Rusem a Black canary.
To od něj nebylo zrovna nejmoudřejší, sice nemá takové zkušenosti s bojem proti zločinu ale má jiné zkušenosti, které by se mohli hodit.
Vždyť v budoucnu byla Neporažená.
Takže dá rozum, že ho neposlechla. I se svým bratrem se vydali za nimi.
Dorazili akorát ve chvíli kdy Oliver bojoval v kleci.
„Wow,"řekla když viděla svého otce ale myslela to vážně jen napůl. Valnou část své pozornosti věnovala posuzování jeho stylu.
Mia musela uznat, že je to schopný bojovník ale na takový zápasy nebyl stavěný. Jeho zabijácký instinkt ho vedl k rychlému vítězství aby se neunavil ani nezranil, jenže to tady není k ničemu.
Diváci nejsou zvědavý na rychlé vítězství bez větší námahy ale naopak. Chtějí krev, neočekávané zvraty a vítězství až v poslední řadě.
Vlastně pokud si na konkrétní zápas diváci nevsadí tak je vůbec nezajímá kdo vyhraje ale samotný boj.
Vlastně byl zázrak, že mu to vítězství uznali. Bylo to tak suché, že i jí se nechtělo na to dívat.
To byl asi důvod proč nešla s ostatními pro auto ale šla nenápadně za ním. Nemohlo jí uniknout, že není jediná komu se ten zápas nezdál a jeden z těch chlapů šel jen pár kroků za jejím otcem.
Jen nepočítala s tím, že jí přepadne po cestě pět chlapů. Nechtěla budit příliš velkou pozornost a prozradit je, tak nebojovala a čekala co se stane.
Její otec ale při svém plánování vynechal jednu skutečně důležitou informaci, že ho tu znají snad úplně všichni.
Než to překvapení stačilo odeznít poslal jí jeden z těch chlapů tvrdou ránou do bezvědomí aby nedělala problémy.
***
„Tak jo, jak vysoká je šance, že můj otec a sestra jsou ve spárech ruské mafie ale nejsou ještě mrtví?"zeptal se William s počínající panikou zatím co nespouštěl oči z tabletu.
„Nízká,"řekl Rus upřímně.„A každou sekundu, dokud je nenajdeme, je nižší a nižší."
„Jejich telefony nejsou online."pokračoval při zoufalém přecházení po místnosti.„ Proč nejsou jejich telefony online?"
„Zničili je, aby je nebylo možné sledovat."odpověděl mu Anatoli klidně.
„Nenapichují si tví příbuzný v jednom kuse navzájem sledovací zařízení?"zeptala se Laurel maličko kousavě když nemohla už vydržet jak šílí.
„Normalně bych řekl "no to snad ne " ale teď v tom vidím určité výhody."řekl s náznakem naděje. „ Už ses někdy hackla na bezpečnostní kameru?"
,,Ne,"
„Tak to gratuluju. Teď se něco naučíš o jediném kladu ruského špionážního státu."pokračoval a předal jí svůj tablet aby jí mohl ukázat jak na to.
***
Svým způsobem byla znechucená když se Oliver tak snadno vzdal a řekl jim vše co chtěli vědět.
Přišlo jí to zbabělé.
I proto je taky poslechla když jí rozvázali a poslali na čáru. Chtěla ho potrestat aby viděl jaké to je, ale než mohla začít stalo se něco co neočekávala.
Otevřeli se dveře a vešli chlapy s někým kdo tu neměl za žádnou cenu být, měl zůstat ve státech v bezpečí.
„Našli jsme ho jak čmuchal v baňe," řekl jeden z poskoků když strkal Connora na její původní místo.
Nechtěla ho tu, protože navzdory tomu že by měl v budoucnu pracovat pro nějakou tajnou službu ho vždy viděla jako někoho koho musí ochraňovat. Vždyť kdykoliv se společně s někým rvali tak ho musela zachraňovat.
Ne, že by se neuměl prát ale byl málo nelítostný a to ho vždy malém stálo život.
Hlavní padouch co měl celý jejich únos na starosti viděl pohled co na něj vrhla hned když ho přivedli.
„Tak zvýšíme ceny,"řekl s hnusným ušklebkem a přešel k muži, kterého zná déle než svého bratra a otce dohromady.,, Pokud do šedesáti vteřin nezazvoníš na zvonek proženu mu hlavou kulku."
Jestli byla ještě do té chvíli odhodlaná vyhrát fér, tak se její přesvědčení v tu chvíli rozplynulo. Neřekl jí žádné konkrétní pokyny a v sázce bylo příliš mnoho než aby nehledala klíčky.
Časoměřič se rozběhl a na ní se vrhlo pět chlapů, ale to jí příliš nezajímalo. Přesila pro ní nebylo nic nového ale potřebovala se nějakým způsobem dostat ke zvonku, ať už při tom přijde k zranění nebo bude muset prolít něčí krev.
Jeden z protivníků jí přitlačil ke zdi a pustil do ní proud z elektrického obušku. Oliver sykl ale pro ní to znamenalo dobrou zprávu. Vytrhla mu ho a než jí skončil limit hodila jím proti zvonku.
Cvičená muška lukostřelce jí nezklamala a zvonek se nejenom rozezněl ale dokonce ho srazila na zem.
V ten okamžik se všichni zastavili a jen nevěřícně na ní civěli.
,, Řekl jste zazvonit, ne jakým způsobem to musím udělat,"poznamenala zadýchaně a hodiny v tu chvíli oznámili konec jejího limitu.
Udělala vše co bylo v jejich silách aby zvítězila a roky mezi spodinou jí pomohli uvědomit si, že nezáleží na tom jakým způsobem ale pouze na vítězství.
„Vyhrálas,"konstatoval zaskočeně mafián s pistolí stále u hlavy jejího, vlastně ani neví jak konkrétně specifikovat to co mají s Connorem. Před jeho zradou bylo hned několik výrazů, kterými šel popsat vztah který spolu měli ale jeho lži byly stále hluboko uvnitř ní a ona se přes tu zradu těžko dostávala. Hlavně proto, že on věděl jak nesnáší lži a přesto to udělal.
,,Tak skloň tu pistoli,"řekla rozladěně když se pomalu vracela k nim. Všechno jí kvůli tomu souboji bolelo ale nesměla to dát najevo. Tohle je jedno z míst kde se slabost neodpouští.
Mafián si vrátil zbraň za opasek a nespouštěl z ní pohled.
„Tenhle test je v Bratvě tradicí ale ještě jsem neviděl nikoho to vyřešit tímhle způsobem."řekl a odstoupil stranou.„Takže na důkaz mého uznání můžeš odejít a jednoho z nich si vzít sebou. Ten druhý tu ale zůstane a...."
Ani to nemusel dokončit. Přešla ke Connorovy a nabídla mu ruku aby mu pomohla na nohy.
Pro někoho by to nejspíš nebyla lehká volba ale ona není jako ostatní.
Dlouho otce nenáviděla pro vše co představoval.
„ Nemůžeš ho tu nechat,"řekl Connor tiše když byl dostatečně blízko aby ho slyšela pouze ona. Vždy zastupoval hlas její svědomí a ona mu naslouchala, i ve momentech kdy na něj byla naštvaná.
Tentokrát se jí ale poslechnout nechtělo. Měla na Olivera vztek za všechny ty důležité informace co jim zatajil, a kvůli kterým jsou teď tady.
Jen se zlomkem toho co neřekl by byly někde úplně jinde.
„A co ty plány?"zeptala se toho mafiána místo aby se dohadovala s Connorem.
„Ty si nechám."řekl nesmlouvavě a odešel za doprovodu dvou goril, které instruoval co s nimi mají udělat pokud včas neodejdou.
Toho se rozhodl Connor využít na poslední pokus promluvit jí do duše o které nejspíš věděl jen on.
„Mio,"oslovil jí šeptem a upřel na ní svůj tmavý pohled. „Už jednou jsem ti řekl, nenech za sebe rozhodovat chyby svých rodičů. "
Položil jí ruku na rameno a úplně ignoroval nepřátelský pohled od jejího otce.
„Znám tě líp než kdokoliv jiný a budu ti krýt záda ať se rozhodneš pro cokoliv." dodal s pousmáním.
„ Znáš mě?"zeptala s výzvou v očích.
„Jak myslíš, že jsem tě našel?" zeptal se řečnicky.„Jsi jediná osoba co znám, která jako první navštíví klub rváčů. Udělala jsi to ve star city a teď i v Rusku. "
„Neměl jsi mě tam chodit hledat," řekla zdánlivě nesouvisle.„Černoch v Ruském klubu rváčů je jak náboženský fanatik v gay klubu."
Chvíli byla vážná atmosféra, kterou narušilo jejich uchechtnutí. Oba věděli, že ani ta druhá varianta není zas tak nepravděpodobná. Někteří lidé umí důkladně skrýt své pravé já.
„Ale nemysli si, že jen proto...." víc říct nestihla, protože Laurel svým křikem vyrazila dveře. Kavalerie dorazila, i když až když bylo po všem.
Mia už neřekla ani slovo, prošla kolem bratra aniž by se na něj podívala. Tohle velké antré jí narušilo jeden z mnoha důležitých rozhovorů co s Connorem vedla od chvíle kdy zjistila, že vše co mezi nimi bylo začalo jen proto, že dostal od svého otce za úkol jí hlídat.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro