Tati máme si připravit evakuační zavazadla?" zeptali se děti po ránu.

„Není třeba. Není totiž kam se evakuovat. Jediné bezpečné místo je tady", odpověděl jsem dětem a byl potěšen, že přemýšlí o různých alternativách jako já. „Mimochodem veškeré evakuační zavazadla mám pro vás připravené od vašeho narození. Myslel jsem na všechno . I na situace až se budeme muset při jiných pohromách skrývat v lesích. Na vládu bych nespoléhal." Děti hned začaly zjišťovat jestli máme opravdu všechno potřebné. Jmenovali vše co je napadlo. Já je ujistil, že to buď máme a nebo to není potřeba.

Sněhulák další jarní dopoledne nepřečkal. Jako mnoho dalších. Co by však někteří dali za jeho výdrž.

V každém ohledu jsem si užíval klidného jarního dne s dětmi, zatímco vláda zakazuje vývoz respirátorů. Doma si můžeme klidně chodit bez. Nevím jestli je opatření vlády účinné když se stejně všechno dováží z Činy. Naše masivní výroba aut nás asi nezahrání.