Loki seděl ve svém pokoji a nechával jiskřičky kouzla slévat do všelijakých iluzí. Iluze ho obecně bavily z magie nejvíc. A navíc mu šly skoro samy. I když od té doby, co začal trénovat s Wongem, se lepšil i v ostatní magii.

Wong byl celkem fajn. Klidný a trpělivý. Nepanikařil, když Loki něco popletl. A celkem ochotně zabředal do různých filozofických debat. Mnohé z nich dokonce sám začínal. Třeba dneska.

„Vesmír má přirozenou tendenci setrvávat v rovnováze. Veškeré využití magie by mělo směřovat k jejímu udržení. Pokud magii využiješ k porušení rovnováhy, bude se snažit ji nastolit zpět a zpětný ráz toho návratu tě může i zničit," pronesl najednou. „Nezáleží při tom, zda půjde o jedno velké kouzlo, nebo řadu malých. Počítá se výsledný stav."

„Thanos rovnováhu porušil a nic se mu nestalo," namítl Loki. „Chci říct, nevypadá to, že by se vesmír snažil něco s tím vším dělat. Jediný kdo se o něco snaží jste vy."

„Jsi si jistý, že tu rovnováhu porušil?"

„Vyhlazení poloviny vesmíru není narušení rovnováhy?"

„Thanos si pravděpodobně myslí, že ne. Pokud mohu soudit z toho co vím, je naopak přesvědčen, že ji tím obnovil. A kdo ví, třeba má i pravdu."

Loki při vzpomínce na ten rozhovor zamyšleně nakrčil čelo. Wongův přístup ho mátl. Pokud Thanos rovnováhu obnovil, proč se pomáhá Tonymu a ostatním jeho akci zvrátit. A pokud ji porušil, nestačilo by počkat, až se vesmír obnoví automaticky?

„A ty víš, jak se vesmír obnovuje?" zajímal se Wong, když mu tuhle otázku Loki položil. „Třeba jsme to právě my, kdo má narušení napravit. Nebo sis představoval, že se vesmírem prožene nějaká opaleskující vlna a všechno, co bude za ní, bude najednou v pořádku?"

Upřímně, si to Loki přesně tak představoval. Nebo přinejmenším velice podobně, takže raději místo odpovědi jen neurčitě pokrčil rameny a pokusil se odvést pozornost jinam.

„Co když selžete?" položil další otázku, která ho napadla. „Bude to znamenat, že Thanos udělal správnou věc a vesmír nechce, aby ji někdo zvrátil?"

„Pokud naše snaha selže, bude znamenat jen, že jsme to nezvládli. Nic víc. Vesmír ti nebude bránit něco udělat. Jen se pak bude snažit opravit, pokud mu tvůj zásah nevyhovuje. Jestli byla Thanosova akce špatná, najde si vesmír jinou cestu, jak ji napravit. Třeba jsi jednou z jeho možností i ty. Vrátil ses ze smrti, nemyslíš, že to bude z nějakého důvodu?"

Jasně. Loki, spása vesmíru. Proto mi nikdo nic pořádně neřekne a Tony dokonce zatrhl Friday, aby se se mnou bavila o tom, jak pokračuje jejich plán, pomyslel si Loki. Přitom beze mě by je nejspíš ani nenapadlo zabývat se magickou podstatou kamenů. Na tuhle námitku ale Wong jenom pokrčil rameny a vrátil se výuce magie.

„Nikdo mi nic neřekne," postěžoval si Loki nahlas prázdné místnosti. „Thor ve mně vidí akorát malýho brášku a Tony? Já ani nevím co Tony. Chvíli vypadá docela v pohodě a najednou jako by ho něco kouslo nebo co. Stáhne se do sebe a pozoruje mě, jako by čekal, že mi naroste druhá hlava. Rocket se se mnou nebaví vůbec, ale ten tu teď stejně většinu času není. Nejmilejší je Pepper, jenže ta přijde jen jednou za čas." Ušklíbl se, na Asgardu si ze všech dospělých okolo sebe taky nejlíp rozuměl s Frigou. Vlastně i ta valkýra, Brunhilda mu byla nějak zvláštně sympatická. Možná díky způsobu, jakým občas stírala Thora. Měl bratra rád, ale už jako kluk  myslel Thor víc svaly než hlavou a jak se zdálo, zůstalo mu to doteď. „Asi si s holkama rozumím víc," povzdechl si. „To mi teď ale moc nepomůže." V tom se zarazil, oči vytřeštěné před sebe na čerstvě vytvořenou iluzi.

„No jasně," zasmál se. „Že mě to nenapadlo dřív." Vyskočil z postele, na které doposud seděl a vyrazil ven. Drobná postava, jejíž obraz zformoval napůl bezmyšlenkovitě, se pomalu rozplývala.

„Nazdar Thore!" vyhrkl úlevně, když bratra bez problémů objevil před monitorem ve společné místnosti. „Co hraješ?"