„Hawkeye?" „Clinte?" Thor s Tonym vystoupili z avengejetu a zaraženě se rozhlíželi. Bartonovic farma byla tichá. Až moc tichá na to, že bylo časné jarní odpoledne a na přední louce právě přistál supermoderní letoun.

„Třeba nejsou doma," navrhl Thor váhavě a popošel k budově.

„Možná," zamumlal Tony a pokusil se nahlédnout za dům, aniž tam doopravdy došel. „Možná nejsou doma déle, než by se nám líbilo."

„Jak to myslíš," zaváhal Thor.

„Tak jak to říkám," pokrčil Tony rameny. „Polovina obyvatel galaxie, vzpomínáš?" Zamyšleně utrhl stéblo trávy a strčil si ho do úst. „Louku už pěkně dlouho nikdo nekosil," upozornil Thora. Hromovládce nervózně přešlápl z nohy na nohu a věnoval louce nevrlý pohled.

„Farmaření nerozumím," zavrčel.

„To já taky ne, ale že se tráva pravidelně kosí ví snad každý," odsekl Tony. „Na seno, nebo co. Každopádně tahle je tak vysoká, že by ses v ní mohl skoro schovat i ty."

„Nevidím důvod, proč bych se měl schovávat v trávníku, když jdu navštívit přítele," nechápal bůh. Tony protočil oči a nadechl se k nějaké štiplavé poznámce ...

„Já se v letadle nudím, Thore." Lokiho hlas se jim ozval těsně za zády. „Proč tu pořád stojíte?"

„Nejsme si jistí, že je Clint doma," vysvětlil mu bratr situaci poněkud zjednodušeně.

„No a proč to nezkusíte?" pokrčil Loki rameny a než se oba muži vzpamatovali,vyrazil rázným krokem k domu.

„Jestli tam Hawkeye je, budeš mít z bratra kebab," neodpustil si Tony při pohledu na rázujícího boha zmatků.

„Přece by nestřílel po dítěti," znejistěl Thor.

„Pokud mu dojde, co je to děcko zač ..."

„Loki!" Thor ho ani nenechal domluvit a vyrazil za bratrem. Tony se ušklíbl. Ve skutečnosti nevěřil, že by Barton po Lokim bez varování vystřelil, ale rýpat do Thora bylo skoro stejně zábavné, jako dělat si legraci ze Steeva. Oba brali všechno tak roztomile vážně. Až na to, že zrovna teď by asi nebyl dobrý nápad provokovat Kapitána Ameriku. Náhlý příval vzpomínek ho zavalil nostalgií, která spolehlivě překryla předchozí pobavení. Raději se tedy vydal za Thorem, zjistit jak se věci vyvíjejí. Dostihl ho právě když vstupoval, nebo spíš vdusával, na verandu. Loki už byl ovšem tou dobou dávno u dveří a aniž by si všímal bratrovy snahy ho zastavit, popadl za kliku.

„Je otevřeno," ohlásil spokojeně a chystal se vstoupit. Thor po něm bleskově hrábl. Jedna věc je motat se okolo domu, ale bez pozvání nakráčet přímo dovnitř opravdu neznělo jako nejlepší nápad. Tony se natáhl a nakoukl pootevřenými dveřmi dovnitř.

„Vypadá to tam prázdně," konstatoval. „Nelíbí se mi to Thore. Počkejte venku, podívám se po domě raději sám. A probůh, dohlédni na svého bratra, než udělá nějaký průšvih," instruoval Tony blonďatého hromovládce a vyrazil dovnitř, zanechávajíc oba bratry na verandě.

***

„Thore? Thore?!"

„Hmm?" Thor se pokoušel nahlédnout za Tonym a Lokiho, snažícího se přivolat jeho pozornost příliš nevnímal.

„Thore, proč mě Tony nemá rád?" nenechal se Loki odradit.

„Heh, cože?" vzpamatoval se Thor.

„Proč mě Tony nemá rád?" zopakoval Loki otázku.

„On no ... On nemá rád děti obecně," uklidňoval ho Thor. „To neřeš."

„To není pravda. V pokoji má fotku kluka, co není o moc starší než já a myslím, že toho rád má. Proč by si tam jinak tu fotku dával."

„Peter je výjimka," zamumlal Thor nepřítomně. „Počkej, v pokoji? Cos dělal v Tonyho pokoji?" vyjevil se, když mu došlo, co právě slyšel.

„Já, no, zabloudil jsem?" zkusil to Loki s nevinným výrazem. „Je to tam moc velké, v Tonyho věži."

„Nelži," zavrčel Thor. „Orientaci máš perfektní a na velké prostory jsi zvyklý. Navíc vím jistě, že si Tony zamyká." Loki se pokusil zatvářit ještě o stupínek nevinněji.

„Byl jsem zvědavý," pípl pod bratrovým zamračeným pohledem. „Na nic jsem tam nesahal. No skoro na nic. Vážně. A všechno jsem vrátil na místo. Thor jen rezignovaně zavrtěl hlavou. Snad opravdu v Starkově pokoji nic neprovedl, jinak by už Tony prskal jak vzteklá kočka.

„To nic nemění na tom, že jsi tam neměl co dělat. Tonyho pokoj je Tonyho, a ty tam bez jeho svolení nesmíš," zakončil diskusi rozhodně.

„Dobře, ale to nevysvětluje, proč mě Tony nemá rád," vrátil se Loki k původnímu tématu neodbytně. „Nepřijde mi, že by to bylo jen proto, že nemá rád děti. Mám pocit, že nemá rád konkrétně mě. Jako bych mu něco udělal. Až na to, že ho znám sotva pár dnů."

„To se ti jen zdá," zavrčel Thor. „Nejspíš se jenom bojí, že mu obrátíš naruby dílnu, nebo laboratoř." Pohled, který na něj Loki vrhl, dával jasně najevo, že ho tak úplně nepřesvědčil, ale nechal to být a zvědavě se rozhlížel kolem.

„Proč musíme čekat tady?" ozval se po chvilce.

„Protože to Tony říkal."

„To tedy neříkal. Říkal, že máme počkat venku. Je tu spousta jiného venku, kde můžeme čekat, než těhle pár prken."

„Říkal venku, ale myslel tady," odmítl Thor uvažovat o průzkumné výpravě po okolí. „Nauč se trpělivosti, to ti neuškodí." Loki si nedůvěřivě odfrkl, ale protože Thor vypadal neoblomě, přestal ho přesvědčovat a s trucovitým výrazem se usadil v rohu verandy.

Ani Thor ale nebyl z vynuceného čekání nadšený. Nelíbilo se mu, že musí postávat v závětří, zatímco jiní jsou v akci, i když šlo jen o prohledávání staré farmy. Kdyby nemusel dohlížet na Lokiho, vykašlal by se na Starkův pokyn a vyrazil by za ním, ale rychlý pohled na ostentativně se nudícího bratra ho přesvědčil, že pokud ho tu nechá nehlídaného, během pár vteřin bude v tahu a pravděpodobně bude prozkoumávat tu nejnebezpečnější, nebo alespoň nejkřehčí věc v okolí.

„Jak je možné, že když jsme byli oba děti, vetšinou jsem spadl do průšvihu já?" zabručel si pod vousy. Ze zamyšlení ho vytrhl zvuk motoru. Překvapeně se otočil k příjezdové cestě, po které se blížil zaprášený džíp a automaticky sáhl po sekeře, když ale uviděl, kdo z auta vystupuje, znatelně se uvolnil. Z místa řidiče totiž vyklouzl muž, kterého sem přijeli navštívit.

„Hawkeye, buď zdráv." Thor sestoupil z verandy, aby přítele pozdravil. Loki seběhl za ním a teď zvědavě vykukoval zpoza bratrových zad. Hawkeye mu pozdrav opětoval krátkým pokývnutím.

„Zdravím. Pořídil sis dítě?" zeptal se. Mezi řečí vylovil z vozu luk a toulec, který si automatickým pohybem připevnil na záda. Thor překvapeně zamrkal, než mu došlo na co se Hawkeye ptá.

„Ne, to ne. Ve skutečnosti je to ... Poněkud složitější." Hawkeye pozdvihl obočí a přeměřil si chlapce pohledem.

„Jak moc složitější?"

Thor si přitáhl Lokiho k sobě. „Tenhle chlapec je Loki, můj bratr Loki," oznámil. Hawkeye se upřeně zadíval na malého boha a ruka se mu bezděky sevřela na lučišti. Loki mu věnoval zářivý, dětsky upřímný úsměv.

„Vy jste Hawkeye?" zeptal se. „Thor mi o vás vyprávěl. Rád vás poznávám." Hawkeye s hlubokým výdechem uvolni sevření zbraně a obrátil se na Thora.

„Jestli je to nějaký trik ..."

„Žádný trik," ujistil ho blonďák. „Opravdu je to Loki a podle toho co si pamatuje tě opravdu vidí poprvé. Jak jsem říkal, je to poněkud složité."

„Co dneska není? No dobře, rád tě poznávám Loki, alespoň doufám," kývl chlapci. „Ačkoliv tě rád vidím, Thore, a určitě mě zajímá, jak došlo k téhle - složité - situaci," obrátil se pak zpátky na boha hromu, „pochybuji, že jste tu na čistě společenské návštěvě."

„Vlastně jsme tě chtěli požádat, jestli by tu Loki nemohl na chvíli zůstat. Stark Tower tak nějak není uzpůsobená na děti. Tady na farmě je spousta místa a tak. Ideální místo pro kluka," vysvětloval Thor. Hawkeye se zhluboka nadechl a přes tvář mu přeletěl stín.

„To bohužel nepůjde," odmítl rozhodně a bez dalšího zamířil k domu. Thor se překvapeně otočil za odcházejícím mužem.

„Chápu, že z toho nápadu nejsi nadšený, vzhledem k tomu, co se stalo, hmm, tenkrát, ale přišel jsem tě požádat jako přítele," ozval se. Hawkeye se zastavil a otočil se k Thorovi.

„Neodmítl jsem tě kvůli tomu, co se stalo hmm-tenkrát," odpověděl mu klidně.

„Proč potom?"

„Já myslím vím proč," ozvalo se od domu. Na verandě stál Tony a s na sebe neobvykle vážným výrazem.

„Je mi to líto Clinte," řekl.