Když od sebe poodstoupili, Birdie řekla: ,,Jsem ráda, že jste zpět."
Snape se zašklebil, jemu se to nejspíš tolik nezamlouvalo. Oba mlčeli, Birdie se usmívala, Snape se tvářil víceméně neutrálně. Birdie došlo, že potřebuje Snapea něčím probudit. Takhle by tam totiž mohli postávat do konce světa.
,,Tak na shledanou, pane profesore," pravila rozjařeně a vydala se pryč.
,,To mě necháte samotného uprostřed lesů?" houkl na ni Snape pohoršeně.
Birdie se zastavila, otočila se k němu a předstírala, že uvažuje. ,,Asi ano. Co jiného bych měla dělat?"
,,Postarat se o mne. Oživila jste mne, tím pádem za mou osobu zodpovídáte."
Birdie se chtěla zasmát, ale nakonec to vydržela a s kamennou tváří odpověděla: ,,To si snad myslíte, že vás dovezu k sobě domů a tam vás budu živit?"
Snape mlčel. Nelíbilo se mu to. Nechtěl žít s Nestovou. Nechtěl se doprošovat. A už vůbec nechtěl přiznat, že vlastně nemá na vybranou.
,,Já se o vás samozřejmě ráda postarám," řekla po chvíli Birdie. ,,Ale jen pokud o to skutečně stojíte."
Snape protočil oči v sloup. ,,U pohanský nohy! Ano, Nestová! Máte mě, dostala jste mě do kouta, vyhráváte! Potřebuju vaši pomoc!" zvolal až s teatrálním rozčílením. Birdie se něžně usmála.
,,Moc ráda vám pomůžu. Moc ráda vás ubytuju. Moc ráda vás přijdu jako kamaráda."
Snape zbělel zlostí. ,,Kamarád? Kamarád?! KAMARÁD?! Nejsem váš...!"
,,Šššš... Vyplašíte zvířata," napomenula ho šeptem Birdie a vydala se k vlakové zastávce.

Severus Snape by nikdy nepočítal s tím, že se bude tajně plížit do vlaku. Poté co byl oživen svou bývalou studentkou. Která ho za života vytáčela k nepříčetnosti. Jeho život byl v tomto momentě doveden ad absurdum. Díkybohům nikdo do Londýna necestoval. Občas některý ze studentů musel odjet kvůli třeba rodinným záležitostem, ale tentokrát měli štěstí. Celý vlak měli pro sebe. Severuse napadlo, že by si sedl do úplně jiného kupé než Nestová, jenže si byl jistý, že by se mu potom záhadně ztratila a on by zůstal na londýnském nádraží jako bezdomovec. Představa žebrání a nemytých rukou v něm vyvolávala odpor. Usadili se a čekali. Birdie si očividně něco zpívala v duchu, protože se kývala ze strany na stranu a klepala si nohou do rytmu. I když tu hudbu neslyšel, stejně ho vytáčela. Konečně se vlak s mírným cuknutím rozjel. Birdie občas natočila hlavu a usmála se na Severuse. Byla tak šťastná, že to ani slovy nemohla vypovědět! A to i kvůli své bezpečnosti, protože Snape nenáviděl její citové výlevy. Byla si jistá, že kdyby mu řekla, jak se její duše raduje, vyhodil by ji z okénka. Tak své potěšení nesla ve své duši a radovala se jen přiměřeně, aby nedošla k úrazu.
,,Víte, že jste mne předurčila ke zkáze?" zeptal se po chvíli Snape. Birdie udiveně zvedla obočí.
,,Pročpak?" otázala se na oplátku. I když to vlastně byla věta, kterou by tipovala, že uslyší právě od něj a právě v tuto chvíli. Bylo to pro něj příznačné. Nicméně ji zajímal důvod, proč si to tentokrát živýmrtvýneživý Snape myslí.
,,Copak neznáte ten příběh tří bratří? Jeden z nich oživil svou milou, ale ona nesnesla návrat. Musela se zabít. Život byl pro ni jen a pouze utrpením."
,,Tak to se u vás moc nezmění, vy jste na utrpení zvyklý," uklidnila ho Birdie a zpěvem dodala: ,,Je to vskutku Nikdopán,
Nikde sedí sám a sám,
vymýšlí si Žádný plán
pro nikoho..."
Severus se nadechl nosem a pravil: ,,Jsem zvědav, jestli vás zavraždím již ve vlaku, nebo dojede živá až do Londýna, kde vás zabiju už určitě."