Další kapitolka je na světě a snad se bude líbit. Dala mi zabrat. Takže přeji krásný zbytek dne a příjemné čtení. 

Kořenářka mu dlouhou chvíli jen mlčky hleděla do očí, ale potom pomalu přikývla. V ten moment se k ní vrhla Liliana a k ohromení starší ženy ji objala.

„Je mi to líto. Strašně moc! Nebyl to dobrý člověk," vydechla dívka a dál ji objímala.

Maruna na ni ohromeně hleděla. I přes to, že se ji pokusila zabít, tato mladá dáma jí nabízela útěchu a nic za to nežádala. Její oči byly naprosto bez postranních úmyslů. To ji naprosto dojalo. Nikdy by to nečekala a v tu chvíli se jí v očích zaleskly slzy, které celou dobu zadržovala a nechala si je stékat po obličeji.

„Měla jste tak strašný život, drahá, srdce mi pro vás krvácí. Kdyby žil, tak bych ho šla vlastnoručně zabít," šeptala Liliana dál, když v tom ucítila paže kolem pasu, ohromeně zvedla zrak a Maruna s ní.

Fergus ji jemně objímal, když pronesl: „Liliano, akorát by sis ublížila."

Načež ji odsunul a pronesl ke kořenářce: „Chápu vaši nenávist, můj otec nebyl nejlepší muž na světě, což jsem si stačil všimnout, už když jsem byl malý kluk. Můžu vám však přísahat, že nejsem jako on. Ovšem slova nestačí po takové prožité hrůze."

Proto vytáhl meč z pochvy a obřadně ho Maruně, která na něj nechápavě zírala, vložil do rukou a klekl si před ní.

„Dávám ti svou zbraň na důkaz mé nevinnosti. V tento moment mě klidně můžeš zabít. Máš můj život ve svých rukou."

Liliana ohromeně vydechla nad tím projevem svého manžela. Nikdy by si nemyslela, že si před někým klekne. Kořenářka si dál prohlížela meč ve svých rukou a přitom střídavě hleděla na laidra na zemi.

Vzápětí však na kolena vedle něj klesla i Liliana a než se na ni stačil obořit, pronesla něžně: „Jsem na tebe hrdá, má lásko."

Načež zašeptala k Maruně: „Můžete nás zabít oba, ale jedině tak. Fergus je to nejlepší, co mě v životě potkalo."

A pevně sevřela manželovu ruku. Maruna je sledovala a oči se jí znovu naplnily slzami, když upustila meč na zem.

„Nemůžu vás zabít, myslela jsem, že budu moct, ale vy nejste jako váš otec," vydechla žena unaveně, načež se otočila a zavolala na syna: „Odcházíme, Sloane!"

Syn matku objal kolem ramen a společně se vydali pryč, rozhodnuti čelit životu.

„Kam si myslíte, že jdete?" ozval se za nimi vzápětí Fergus rozhodně.

Sloan se nejistě obrátil a Maruna ho vzápětí napodobila. Laidr došel až k nim, přičemž Liliana mu byla v patách.

„Přece si nemyslíte, že vás nechám vrátit se do té rozpadající chalupy. Jsme...ehm..." dál nemohl pokračovat a musel si odkašlat.

Dívka se na něj zářivě usmála, když ho tiše doplnila: „Jsme rodina. Sloan, jestli se nemýlím je syn Fergusova otce, že?"

Maruna se kolem sebe poplašně ohlédla, ale když se na ně nikdo nevrhal, nejistě na ně dál hleděla.

„Nikdo vám syna nevezme, Maruno. Je dospělý, ale ani kdyby byl ještě dítě, my bychom mu neublížili. Jen vás nechceme nechat v té bídě, kde vás někdo může kdykoliv přepadnout. Na našem panství by se vám žilo lépe a navíc, drahá kořenářko, rodiny si mají pomáhat," dodala jemně.

Později manželku Fergus něžně vysadil na koně před sebe, zatímco Maruna se Sloanem je nejistě následovali.

„Proč nemůžu jet na svém koni, Fergusi? Vždyť jsem na něm přijela!" zaprotestovala dívka v sedle a vyzývavě našpulila ústa.

Manžel se vyhoupl za ni a něžně ji k sobě přivinul, když zašeptal: „Protože tohle bude bezpečnější, maličká."

„Myslíš?" poškádlila ho vesele a nalepila se na něj tak těsně, jak jen mohla.

„Možná tě nechám jít pěšky, Liliano," dodal přidušeně.

Dívka se ušklíbla a otočila se na něj. Načež na něj malicherně vyplázla jazyk. Fergusovi zacukaly koutky úst a vzápětí se bouřlivě rozesmál.

„Víš, jak nás tahle výprava sblížila, můj pane?" dodala vzápětí rozveseleně.

Manžel si ji k sobě přivinul a pobídnul koně do kroku.

„To se asi dozvím od tebe, má drahá, ale podle mě tím, že jsme byli dnes málem zabiti."

„Jak dojemné," zašveholila, a pak mu položila ruku na své šaty v místě břicha.

„Budeme mít dítě," zašeptala.

„To už je tam nyní?" vyjekl a trhl rukou pryč.

Liliana se pobaveně zasmála a znovu se otočila, i když ji už nejednou varoval, aby to nedělala.

„Ale jdi ty, Skotíku," pronesla něžně a pohladila ho po tváři.

„Liliano, tohle není kočár a není tu kočí. Nic nevidím!" odsekl vzápětí místo odpovědi.

Liliana se ani nehnula, zatímco on ji jednou rukou svíral a druhou otěže, přičemž se modlil.

„A já myslela, že umíš i jízdu poslepu, to tě tvůj mistr nenaučil?" poškádlila ho a otočila se zpět, přičemž se jen uchichtla při jeho úlevném vzdychu.

Následný měsíc Liliana jenom zářila. Marunu i s jejím synem si vzala na starosti, a když se na ně někdo jen křivě podíval, vraždila ho pohledem. Usmívala se při každé činnosti a žádné starosti jí její náladu nemohly zkazit.

Fegus začal okamžitě výcvik se Sloanem, který to nadšeně přijal. Očividně pochopil, že dobrá schopnost umění s mečem se hodí.

Také však laidr musel z donucení své krásné ženy, napsal o tom, co se stalo bratrovi.

„Ty tu chceš vidět, mého bratra?" utahoval si z ní, když to navrhla.

Liliana se nafoukla a odsekla: „Je to i jeho nevlastní bratr. Měl by to vědět."

Načež jí zajiskřily oči, když dodala škodolibě: „Když mě bude hodně rozčilovat, stačí mu říct, že jsi ho nepozval ani na jednu svou svatbu a bude, můj předrahý manželi, klid."

„Jak jsi tvrdá, má paní," zašeptal, když si ji k sobě přivinul.

Liliana se mu vyvinula a se sladkým úsměvem se vrhla za stůl.

„Já jen když mě někdo nutí, drahý," zašeptala zkroušeným hláskem, ale oči jí čertovsky zářily.

„Možná bych tě měl potrestat, aby sis začala vážit mé autority," poškádlil ji a hbitě se k ní vrhl.

Liliana mu se smíchem uhnula a zaprotestovala: „Řekla bych jen pravdu, můj pane!"

To už k ní však manžel udělal dva kroky a ona chtěla uskočit, ale její manžel ten pohyb čekal a lehce ji schvátil, za jejího pištění, do náručí.

Liliana se v něm uhnízdila a otázala se sladce: „Že to nebude bolet, můj pane?"

Fergus se k ní sklonil a vášnivě ji políbil.

„Jen když mě nebudeš provokovat, maličká!"

A položil ji na postel. Liliana se opřela o lokty a zazubila se.

„To já ani neumím, můj pane."

A jejich rty se znovu spojily v úžasném polibku.

Následující den Fergus stál u ohrady a sledoval, jak Malcolm cvičí Sloana, který chudák vypadal, že každou chvíli omdlí.

„Ještě jednou a ty nohy dej víc od sebe. Ať udržíš rovnováhu, dívej se mi do očí. Ty ti prozradí nejvíc!" řval na něj a Fergus se skvěle bavil.

Připomnělo mu to jeho chvíle s bratrem. Taky na něj řval jako Malcolm na Sloana.

„Doufám, že mu neublíží," ozvala se vedle něj náhle Maruna.

Muž se na ni překvapeně zadíval, protože si vůbec nevšiml, kdy přišla. Žena mu věnovala vážný pohled, a pak se vrátila pohledem k synovi.

„Nemusíš se bát, Maruno, takovým výcvikem jsem prošel i já a vidíš nic mi není," pronesl klidně a dál muže pozoroval.

Každý krok, pohyb byl pod jeho pohledem. Dokazoval tím, kdo je zde vůdcem.

Pak však uslyšel sladký smích a otočil se, protože ihned poznal, o koho se jedná. Vzápětí zřel svoji ženu, která s úsměvem vyšla zpoza rohu a v rukou svírala květiny. I jemu se zvedly koutky úst při pohledu na jeho nádhernou manželku, která mu zamávala.

„Úplně se rozzářila, že?" ozvala se vedle něj Maruna.

Aniž by od Liliany odtrhl oči, přikývl.

„Díky tomu vašemu lektvaru. To vám nikdy nezapomenu," dodal, když jeho žena zmizela v jednom z domků.

Žena na okamžik znejistěla, proto se na ni pozorně zadíval a ona prohodila vesele: „Vlastně to, co jsem vaší paní dala vypít, byly jen neškodné bylinky, které posilují zdraví. Nebylo to nic na otěhotnění, můj pane!"

Fergus ohromeně vydechl, když mu její slova došla a zaplavil ho bezmezný vztek.

Vztyčil se nad ní a zařval: „Ty jsi nás podvedla???? Žádný lék to nebyl? Ty máš, ale odvahu, Maruno, mi to říct. Copak si zešílela, až se to Liliana dozví, ta tam bude její neuvěřitelně dobrá nálada! Za tohle bych tě měl přinejmenším někam zavřít.."

„Laidře, uklidni se. Chápu tvé rozhořčení, ale nyní mě dobře poslouchej," pronesla žena naprosto klidně a ještě s úsměvem zamávala synovi, který se po ní nejistě ohlédl.

Načež promluvila pomalu a vážně: „Tvá paní nepotřebuje žádný lék na dítě. Je naprosto zdravá. Jediné, co potřebovala, a to taky dostala, byla víra. Tu už totiž ztratila, když dlouho nemohla otěhotnět. Nyní vidíš, co s ní udělala jen myšlenka, že vypila něco na otěhotnění? Pustila tu starost z hlavy a raduje se. To je přesně, co potřebovala."

Načež na něj zamrkala a drze dodala: „Nyní jen stačí plnit manželské povinnosti a dítě na sebe nedá čekat, laidře!"

Když však upřela pohled na Lilianu smějící se s Janet a jejím manželem, potutelně prohodila: „I když myslím, že už dlouho čekat nebudete, můj pane."

Viděla jeho ohromený pohled, a tak spiklenecky dodala: „Lektvar na těhotenství ani namíchat neumím, můj pane. Nejsem čarodějnice."

A vesele se zasmála, zatímco laidr na ni ohromeně hleděl, než vydechl: „To myslíš vážně, Maruno? Tenhle podvod má vyjít?"

Žena bezstarostně pokrčila rameny.

„Řekla bych, že už vyšel, můj pane!" odvětila a vydala se pryč, pak se po pár krocích otočila a zvolala: „Nemusíš mi děkovat, laidře!"

„Já tě zabiju!!" vykřikl za ní rozčíleně, protože se konečně vzpamatoval z šoku, který mu uštědřila.

„Sakra!" zaklel pak tiše pro sebe a zatnul pěsti.

„Takže Maruna nenamíchala ten lektvar?" ozval se za ním pobaveně Ian.

Fergus se k němu hbitě otočil a zahrozil mu: „Jestli jí řekneš jediné slovo, vykopeš si hrob!"

Ian si z té hrozby naprosto nic nedělal, dokonce mu smíchy zaskočilo.

„A můžu si vybrat místo, drahý příteli? Na kopci by se mi nelíbilo, ale co takhle pod tvou postelí, abych tě mohl do nekonečna strašit?" škádlil ho přítel vesele a jiskřičky mu v očích zářily.

„Iane, nikomu nic neřekneš!!" okřikl ho Fergus rozzlobeně.

„A víš, co by si mohl říct na mém pohřbu. Můj nejdražší přítel, který mi každý den prozářil svým úsměvem. To by mě doopravdy dojalo," mlel Ian dál naprosto vesele.

„O smrti není radno žertovat!" okřikl ho laidr zlostně.

Ian se zatvářil na oko naštvaně, když odvětil: „To nebyl žert, laidře můj předrahý, to bych opravdu v nebi rád slyšel."

„Ty půjdeš leda do pekla," zamumlal Fergus, když ho stále nebral vážně.

„Takže nikomu nic neřekneš, Iane?" dožadoval se frustrovaně odpovědi.

Přítel na něj však jen zamrkal se smíchem.

„Takže ani své nádherné manželce, laidře?"

„Ani té! Ženy si hned všechno povědí," odsekl laidr zlostně.

„Co si ženy povědí, drahý?" ozval se náhle za nimi sladký hlásek jeho ženy.

Zatraceně, zaklel v duchu a ještě než se otočil zmrazil přítele pohledem.

Liliana stála před nimi a provrtávala je zvídavým pohledem, načež si založila ruce na hrudi.

„Tak co bude, drazí pánové?" zašveholila a hleděla z jednoho na druhého.

Ian se pustil do řeči dřív, než se zmohl druhý muž jen otevřít ústa.

Naklonil se k dívce a prohodil švihácky: „Jak jsme skvělí manželé!"

Liliana se pobaveně uchichtla, zatímco její manžel vypadal jako by právě prodělal smrtelný šok.

Dívka nahnula hlavu a otázala se ho: „Jsi v pořádku, Fergusi?"

Manžel se probral, jemně ji objal a políbil na nos.

„Když jsi se mnou tak v naprostém pořádku, maličká," zamumlal něžně a ona se celá nadšená přivinula ještě blíž.

Nechala se jím obejmout, až téměř zmizela v jeho objetí a její srdce nadšeně skákalo do výšin.

„Už se těšíš až budeme mít malého drobečka, můj pane?" zamumlala po chvíli ticha v jejich společném objetí.

Fergus zatnul zuby a zalétl pohledem k Maruně, která stála u prvního stavení. Nejraději by jí zakroutil krkem. Jenže jeho žena byla tak strašně šťastná, asi by jí těžko vysvětloval zrovna smrt Maruny.

Povzdechl si a pak zašeptal něžně: „Těším se na našeho kloučka, maličká."

Jakmile se Liliana s manželem rozloučila, rychle se vydala do domu, ale než prošla dveřmi, otočila se, aby zkontrolovala, zda za ní někdo hledí. Pak se vydala znovu ven.

Také ona toho musí hodně zařídit. Nechtěla, aby ji někdo sledoval, aby věděl, kam šla. Když si byla jistá, že každý se věnuje jen své práci a na ni nemá čas, vydala se mezi domky, až se zastavila před domkem Maruny. Těžce polkla a zaťukala. Když žena otevřela překvapeně se zarazila při pohledu na laidrovu manželku.

„Má paní?" klesla do poklony, ale Liliana nad tím jen mávla rukou a už kolem ní vešla dovnitř.

„Něco se stalo?" otázala se Maruna, když za ní zavřela dveře.

Liliana k ní stála zády a prohlížela si, jak rychle zvládla udělat podobnou výzdobu jako v minulém domečku. Těžce polkla a pak se k druhé ženě obrátila s nejistým pohledem.

„Posaďte se, má paní!" požádala ji kořenářka, když viděla dívčino váhání.

Liliana vděčně kývla a usedla na jednu židli a druhá žena vedle ní.

Načež se k ní dívka nahnula a zamumlala: „Víte, Maruno, já vlastně ani nevím..."

Odkašlala si a nepatrně zrudla.

Pak to rychle dopověděla nejtišším hlasem, jakým bylo ještě něco slyšet: „jak poznat, že jsem těhotná."

Načež si zajela do vlasů a na svou obranu okamžitě vyhrkla: „Nejsem samozřejmě nijak nezkušená! To rozhodně ne a matka mě řádně poučila."

Nervózně vstala a začala chodit po místnosti.

„Ale k dítěti mi jen řekla, že žena to pozná!" dodala rozčíleně a odhodila si vlasy z čela.

„Ale já asi nejsem správná žena a matka," dodala šeptem.

Maruna na ženu před sebou ohromeně zírala a vzápětí měla, co dělat, aby zůstala naprosto vážná a pobavení omezila jen na lehce zvednuté koutky úst.

„Má paní, jste naprosto v pořádku. Každá žena zažívá tyto pocity, jen si je většinou nechají pro sebe, ale není nic špatného se zeptat. Pro ženu je otěhotnění nejvýznamnější krok v životě. Mohu se zeptat, kdy naposledy jste krvácela?"

Liliana zrudla jako pivoňka.

„Maruno! Takové otázky jsou neslušné!" vypískla káravě.

Žena se však jen zasmála a odvětila: „Jen mi to řekněte."

Dívka se dál mračila, ale pak se vážně zamyslela.

„Vždycky v tom shonu zapomenu," prohodila a omluvně se na ženu usmála.

„No, vím, že jsem se byla den předtím s Fergusem projet, má drahá," dodala a pak se zasmála.

„No, na projížďce jsme nyní téměř neustále," zamumlala a zrudla ještě víc.

Žena se však jen usmála, stoupla si ke stolu a pronesla: „To nevadí, má paní. Něco vám namíchám a podle toho uvidíme, jak to je. Mám to vyzkoušené na jiných těhotných ženách."

„Opravdu? A co do toho dáte?" zeptala se Liliana zvědavě a snažila se ženě vidět přes rameno.

Maruna jí však dál bránila ve výhledu, když se smíchem prohodila: „To je tajemství, má paní!"

„Dobrá dobrá," ustoupila Liliana a usadila se ke stolu a dodala vesele: „Stejně to jednou zjistím!"

A rozesmála tím také druhou ženu.

„Tady, má paní. Vypijte to!" pronesla Maruna, když před ní po nějaké době položila nádobu, s kdo ví čím.

Liliana kolem toho obmotala prsty a zažertovala: „Není to otrávené?"

Žena se pousmála a odvětila ve stejném duchu: „Už jsem dostala, co jsem chtěla, má paní!"

Dívka si přiložila nádobu až k ústům a přičichla si k tomu.

„Fujj, to páchne!" zamumlala, ale Maruna se jen pobaveně usmála.

Načež si to dívka naklonila, tak, aby mohla pít, když v tom se zarazila a otázala se: „A co se má vlastně má stát, jestli jsem opravdu těhotná?"

„To uvidíte, když budete opravdu těhotná. Jen pijte a ničeho se nebojte!" uklidňovala ji Maruna.

Fergus šel do stájí, aby objel pozemky a zjistil, jestli je všude klid, když si všiml seskupení u domu Maruny. Byl to tak zvláštní jev, že se tam pomalu vydal, obzvlášť, když tam byl nalepený i Ian, který s ním měl jet.

„Co se to tu sakra děje?" zařval za nimi, až všichni vyděšeně nadskočili a někteří i zaječeli, když se otočili a uviděli před sebou svého laidra.

Ian se vzpamatoval první, nejspíš protože byl na Ferguse zvyklý a poznamenal vesele: „Naprosto nic, můj pane!"

„To ti nevěřím," odsekl nabručeně Fergus a obrátil se na Malcolma s pozvednutým obočím.

Voják znejistěl, a pak promluvil: „Vevnitř je tvá paní!"

Laidr okamžitě pocítil strach o svou paní, ale to už se na něj vlídně usmála Janet, která se vynořila za Malcolmem.

„Nemusíte si dělat starosti, laidře, nic jí není!" zašveholila, aby ho uklidnila.

Fergus naprosto nic nechápal.

„Tak co tam dělá a vy tady? To tady nikdo nemá práci?" zahřměl a snažil se tvářit opravdu děsivě rozzlobeně.

Bohužel od té doby, kdy si jeho drobná žena všechny obmotala kolem prstu, nebylo to účinné jako dřív. Rozčíleně zachroptěl.

„Samozřejmě, že máme, laidře, ale to chvíli počká," odvětila Janet.

Fergus se prorval kolem svých mužů a žen k oknu. Právě mu došla trpělivost. Nahlédl dovnitř a uviděl obě ženy v družném hovoru.

„K čertu, co vám připadá zajímavé, na tom, co si ty dvě povídají? Iane?" zahřměl, ale oči ze své ženy nespustil.

„To je přeci jasné, pane," zašveholil nějaký ženský hlas.

Fergus se obrátil a všichni rychle sklonili zrak.

„Tak dozvím se to konečně?" pokračoval a už měl opravdový vztek.

Tohle není možné taková neposlušnost.

„Čekáme, jestli je tvoje žena těhotná, Fergusi!" prohodil konečně Ian, zatímco Malcolm nejistě dodal: „Takže kdybyste nám zase udělal místo?"

Fergus upřel zrak na všechny před sebou a v hlavě mu zněla jejich odpověď. Dítě!

Janet se na něj zazubila a dodala na vysvětlenou: „Maruna jí dá vypít lektvar a podle toho pozná, jestli je těhotná, laidře!"

Muž se zamračil a odsekl: „To snad, ale neznamená, že tu na to budete číhat. Já sám tu počkám! Běžte, zmizte!"

Lidé začali reptat a hádat se jeden přes druhého.

„Ale laidře!"

„Vsadil jsem si. Potřebuju vědět, jestli jsem vyhrál nebo ne!"

„Bude to tak romantické. Přece nás nenecháte bez té odpovědi."

„Klidně.." začal Fergus, aby je všechny dostal pryč, když vykřikla Janet jako posedlá: „ Už pije!"

V ten moment se dav natlačil k oknu a málem svého laidra porazili.

„Zatraceně," zaklel, když se snažil udržet rovnováhu.

„Tohle si vyřídíme!" zahromoval, ale místo bázlivých pohledů na něj jeho poddaní jen udělali pššt a hleděli do okna.

Fergus zlostně klel a měl chuť je pozabíjet, ale místo toho taky upřel pohled do okna. Tahle chvíle rozhodne, jestli Marunu obejme nebo zabije.

„To je tak romantické," ozval se šepot.

„Nic nevidím."

„Laidře, řeknete nám vše, co vidíte?"

„Prosím tě, neruš ho, víš, jak je to pro něj dojemná chvíle, Malcolme? Ach, bude otcem."

Fergus se ani neotočil a prohodil zlostně: „Když je to taková krásná chvíle, co kdybyste odešli?"

Uslyšel za sebou hučení nesouhlasu a nadávky dokonce. Však on si je potom najde a uvidí, co je laidr zač. Nyní se však nehodlal hnout.

Slyšel za sebou smích Iana, který okamžitě poznal a úplně si ho uměl představit, jak se tvářil.

„Potřebuješ kolem sebe svou rodinu, abys unesl ten výsledek, můj drahý příteli," poučil ho přítel a ostatní okamžitě hučeli na znamení souhlasu, přičemž se samozřejmě nikdo ani nehnul.

Liliana hleděla do nádoby, jako by v ní mohla vidět svůj osud a nemohla tak vidět kupu lidí namačkaných u okna. Už když pila minulý lék, byla si jistá, že pomůže a v duchu dávno věřila, že je těhotná, ale chtěla mít jistotu.

Zvedla oči a zadívala se na Marunu: „Ne, že bych nevěřila tomu minulému lektvaru na otěhotnění. Jsem si skoro jistá, že jsem těhotná, ale potřebuji jistotu."

Kořenářka přikývla a Liliana konečně začala pít nápoj. V první chvíli, kdy se tekutina dotkla jejích úst se dívce udělalo tak zle, že se jí to vzpříčilo v hrdle a odhodila misku a začala zvracet.

Jakmile se jí udělalo líp a neměla potřebu mít další chvíli hlavu v kýblu, omluvně se zadívala na kořenářku.

„Omlouvám se, ale nem..."

Maruna se však na ni potutelně usmívala, když ji zvedla na nohy a jemně pronesla: „Neomlouvejte se, má paní. Tohle je výsledek, který jsem čekala."

Načež jí položila ruku na břicho a zašeptala: „Musím vám blahopřát, lady Liliano. Jste těhotná!"

Liliana ohromeně o krok ustoupila, a pak si pomalu položila ruce na břicho, přičemž sklopila zrak.

Těhotna!!!!!!! Jupíííííí!! Budeme mít děťátko!!!!, děkuju bože děkuju, vřískala v duchu. Její největší přání se právě splnilo. Už předtím to tušila, ale tak se bála, že si to jen představuje, že raději nedoufala. Pod rukama jako by cítila nový příval energie. Po tvářích jí stékaly slzy, když se vrhla na Marunu a div ji radostí neporazila.

„Jsem těhotná! Děkuju děkuju!" vykřikla, a pak si uvědomila, že to musí říct jedinému člověku na světě, kterého miluje víc než dítě pod svým srdcem.

„Fergus," zamumlala.

Naposledy zatočila s kořenářkou a rozeběhla se ven, najít manžela a sdělit mu tu nejúžasnější novinku.

„Ehm.. má paní, ještě chvilinku," zavolala na ni Maruna, když se dotkla dveří.

Liiana se nejistě otočila a čekala, co jí žena chce říct.

Maruna se zazubila a poznamenala: „Nyní mohu promluvit. Ten lektvar jsem vám dala předtím, nebyl na otěhotnění jen na posílení ducha. Na otěhotnění lektvar neznám. Potřebovala jste zpátky získat víru, nic víc. Tu jste po té dlouhé době ztratila a bez ní jste byla ztracena."

Liliana na ni ohromeně hleděla, a pak se začala mračit, až i kořenářka nejistě podupávala nohou.

„Takže vy jste mě obelstila?" otázala se chladně a propalovala ji pohledem.

Maruna sklopila zrak a chystala se na vztek a výčitky, i když doufala, že to vezme Liliana jinak.

Vzápětí však když zvedla hlavu a ohromeně uviděla, jak se lady směje.

„Nikdo mě tak krásně neobelstil, Maruno. Děkuji," dodala jemně a otočila se, aby utekla, když si žena odkašlala.

Dívka se k ní vrátila pohledem a Maruna dodala vesele: „Tohle vlastně nedokazovalo nic. Věděla jsem, že se vám udělá špatně. Už předtím jsem věděla, že jste těhotná. Pradleny prozradí všechno."

A pak se k ohromené ženě nahnula a zašeptala: „Ale když já tak miluju drama! Nemohla jsem si to nechat ujít, má paní, obzvlášť když to přiláká všechny těhotné ženy."

Liliana si ji s úsměvem změřila a prohodila: „Vlastně mě to nepřekvapuje, jste velmi mazaná Maruno, ale pro mě je hlavní, že jsem těhotná."

Načež se smíchem vyběhla ven.

„Fergusi!!" vykřikla, když uviděla manžela vystoupit ze stínu.

Okamžitě se k němu rozeběhla a bylo jí jedno, že ji někdo uvidí, že nejde jako dáma.

„Budeme mít dítě!!! Tentokrát to je naprosto jisté, můj drahý!" vykřikla, když mu padla kolem krku a se smíchem se nechala obejmout.

Muž ji k sobě pevně přitiskl a zatočil s ní.

„Ach, maličká. To je úžasné. Ne, to ty jsi úžasná a má!" vdechl jí do vlasů, když ji jemně položil na nohy.

Liliana k němu zvedla obličej, po kterém se jí koulely slzy štěstí. Něžně jí je setřel a znovu si ji k sobě pevně přivinul.

„Miluju tě!" vydechl a ona se rozplakala ještě víc.

„Má drahá, no tak neplač, to jsem nechtěl.." okamžitě se ospravedlňoval Fergus, ale Liliana k němu  zvedla oči a položila mu prst na ústa.

„Jsem jen šťastná. Budeme mít dítě. Budeš mít dědice a naše láska bude ještě silnější," zašeptala něžně.

p.s. tak spokojeni, že konečně budeme mít malého Skotíka?