Omlouvám se, že kapitolka trvala tak dlouho, ale měla jsem absolutní blok a nemohla jsem se ho zbavit. Nyní to snad už bude v pohodě. Tak snad se vám kapitolka bude líbit, protože já jsem hlavně ráda, že už to šlo zase psát. Ian se zase ukáže jako mazaný chlapík, ale Alice se taky nedá zahanbit. Tak přeji pěkné počteníčko.

Ian se rozhodně nijak lehce nevzdal a po opileckém spánku ho napadl další geniální plán. Okamžitě se řítil za svým laidrem, aby se s ním o to podělil.

Jakmile ho objevil venku cvičit muže, zavolal na něj tak, aby ho snad nemohl přeslechnout: „Laidře!!! Potřebuji se s tebou poradit!"

Fergus uhnul před Brianem, se kterým cvičil a mrskl pohledem k ohradě, o kterou se opíral jeho přítel. Za co bože za co?, povzdechl si v duchu, když dal mladíkovi pohov a s mečem na rameni se vydal blíž k nesnázím.

„Rychleji to už nešlo, viď, Fergusi?" otázal se Ian, ale když si všiml, jak se laidr zachmuřil dodal: „No, to je jedno. Vymyslel jsem, jak se z toho dostat, příteli!"

Fergus se opřel o dřevo a s pozvednutým obočím se otázal: „A jak, Iane? To by mě opravdu zajímalo vzhledem, že si mi usnul v posteli..."

„Co sem pleteš postel?" nechápal Ian.

„Usnul si mi v ní!" odsekl.

„A co vždyť odpoledne nikdo nespí, tak se snad nemusíš tak rozčilovat, že jsem tam trochu nabíral síly!" odvětil naprosto bez starostí a vůbec si nevšímal, jak jeho laidrovi cukala žíla na čele. Byl k tomu naprosto slepý.

„Jistě, máš snad svoji postel, tak by ses mohl příště uvelebit tam."

„Jestli ti o to tak jde, laidře, klidně, ale stejně nechápu, jak postel souvisí s mým problémem," vrtal do toho Ian dál.

Fergus zamyšleně potěžkal meč v rukou a zamyslel se, jestli by hodně bolelo, kdyby zbraní přítele bouchl do hlavy, aby se vzpamatoval.

„Hodně by to bolelo, můj pane," ozval se za ním vzápětí pobavený hlas, až se Fergus ohromeně otočil a uviděl tam stát Gruaga, kterému vědoucně zářily oči.

„Myslíte,? Já si naopak myslím, že by to potřeboval," prohodil laidr, když Ian pořád dokola opakoval: „Postel? Postel? V tom je tajemství mé záchrany?"

Gruag se opřel o hůl a prohodil vesele: „Jen, co bude v manželském svazku bude z něj šťastný muž, laidře. Stačí ho jen trochu popostrčit."

„Možná do tamtoho hnoje, nemyslíte?" odvětil Fergus a bylo to snad poprvé v historii celého klanu, kdy se starcem žertoval.

Gruag zabrousil pohledem na dané místo a prohodil: „Velmi dobrý výběr, pane! Jste moudrý muž!"

Načež se s úsměvem vzdálil.

„Tak, co si myslel tou postelí?" zeptal se Ian zoufale a bouchl ho do ramene.

V ten moment musel laidr odhodit meč hodně daleko, aby jím svůj úmysl nesplnil.

„Prosím tě, ty si měl plán, tak mi ho řekni, Iane, a přestaň se zajímat o postel," odsekl rozčíleně.

Přičemž si všiml, jak se Brian hnal, aby to byl on, kdo zvedne laidrovi meč. Povzdechl si a zadíval se na přítele. Ian ho vzrušeně chytil za košili, až sebou muž trhl a vrhl na něj nechápavý pohled.

„Najdu Alici jiného ženicha a pak zruší sázku," vyhrkl vítězně a vrhl na přítele pohled plný nekonečného nadšení.

Fergus to však s ním zrovna moc nesdílel.

„Ale ona si chce vzít tebe, Iane."

„Neznáš ženy, jakmile jí začne dělat nabídky pár švarných mládenců, bude v sedmém nebi a bude nadšeně vybírat z těch nadšenců a na mě úplně zapomene, laidře. No nejsem naprosto geniální?" prohodil s novou jiskrou v očích a začal se rázem kolem rozhlížet, aby našel vhodné kandidáty.

„A proč myslíš, že někdo si bude chtít Alici jen tak vzít, když se ho zeptáš?" otázal se Fergus.

„Samozřejmě nic není zadarmo, můj drahý příteli, to jen tobě se zlaťáky povalují všude, ale já si něco našetřil, tak to obětuju, abych je přesvědčil."

„A co až Alice zjistí, že si je uplatil?" prohodil vesele Fergus, ale to už na něj Ian vrhl pohled jako by se zbláznil.

„To se nedozví, to bych byl mrtvý muž. Zásada číslo jedna zatloukat, zatloukat."

Načež se otočil na podpatku a vrhl se na uskutečňování svého plánu.

„Ruperte, nechtěl by si ženu?" otázal se o chvíli později nenápadně přítele, který leštil zbroj u brány.

Muž na něj šokovaně pohlédl a rázem mu oči ztmavly vzteky, když odsekl: „Nechci, já už ženu přeci mám. Morganu copak si nepamatuješ, žes mi šel za svědka?"

A pomalu vstával s kopím v rukou. Ian těžce polkl a zalétl okem k domku kde se o stěnu opírala žena s velkým břichem a na líci jí hrál lehký úsměv. A sakra, já zapomněl, prolétlo mu hlavou.

Pak se však zase otočil k Rupertovi a prohodil: „Samozřejmě nezapomněl, to byl takový vtip. Jistě vím, že jsem vám šel za svědka, když jste se brali s Marunou."

„MORGANA!!" zařval Rupert rozezleně.

„No tak z tebe se teda vstává vztekloun.." prohodil Ian, ale uprostřed věty se zarazil, když přítel zvedl oštěp opravdu nad hlavu.

„Chápu, byl to jen vtip," dodal a rychle se vzdaloval pryč ale přesto si neodpustil poslední zamrkání na Morganu, která roztomile zčervenala.

No její manžel se už tak pěkně nečervenal. Byl rudý zlostí.

„Ještě jednou na mou paní mrkneš a jsi mrtvý muž, Iane!" zavolal za ním muž.

Ian mu zamával a neodpustil si poslední poznámku: „Stává se z tebe suchar!"

A pak se dal na ústup, protože těsně vedle něj se o okamžik déle zabořilo kopí do půdy.

Poté zkusil štěstí u dalších dvou mužů, ale ani jeden nesvolil, a když jim Ian nabízel peníze hnali ho ven z domku jako by je smrtelně urazil, takže mu nezbývala jiná možnost, než utíkat pryč.

„Alice, jak tu můžeš, tak klidně stát a pozorovat, co Ian dělá?" otázala se Liliana nechápavě přítelkyně, když konečně pochopila, o co se to Ian snaží.

Alice se na ni tajemně pousmála a šeptla vesele: „Je zábavné sledovat jeho marnou snahu, stejně si vezme mě a pochopí, že to je to nejlepší, co ho mohlo potkat."

„Ale jak víš, že někoho nepřesvědčí?" otázala se Liliana vesele.

Alice se na ni usmála a odvětila: „Já s nikým jiným souhlasit nebudu. Miluju Iana, ale to on neví."

Načež dodala uličnicky: „Navíc jsem zvědavá, jestli mi aspoň nabídne nějakého krasavce."

A vzápětí se obě pobaveně rozesmály, když uviděly Iana, jak se zoufale žene za Brianem.

„Zdá se, že budeš mít hodně mladého manžela," dostala ze sebe vesele.

„Ten lump zmate chudáka Briana," ozvala se za nimi s utajeným smíchem Mária.

„Briane?! Počkej!!" zakřičel Ian, když se za mladíkem řítil a snažil se být nenápadný potom jak ho zřídili ve vesnici, kde ho špatně pochopili a mysleli si, že chce pěstovat mnohoženství.

Přitom nic takového neřekl a už se na něj hnali s vidlemi. Nechápal, co bylo špatné na tom, že jim nabízel peníze? No nic! Jenže bohužel ti mladíci byli ženatí, což měli říct dřív a pochopili to naprosto špatně. Nechtěl koupit jejich ženy. Bože, to by mu tak ještě scházelo!

Takže vzal nohy na ramena a vesničané se za ním se hnali s vidlemi a jimi by to opravdu hodně bolelo! Naštěstí byl dost rychlý a stačil, než se objevili v zatáčce, zmizet v lese a vyšplhat na strom. Takhle rychle nikdy neběžel. Na stromě ho naštěstí nenašli, a tak se dostal bezpečně zpět. Ovšem ani tato příhoda ho neodradila od jeho již trochu méně geniálnějšího plánu.

„Briane!" naposledy vykřikl, když chlapce doběhl.

Ten na něj šokovaně pohlédl, ale Ian si toho ani nevšiml.

Naopak ho vzal kolem ramen a prohodil, jakmile se vydýchal: „Alice je pěkná žena viď?"

„No já... nev.." dostal ze sebe nejistě jinoch, ale to už ho Ian přerušil.

„Přede mnou se nemusíš ostýchat. Jsi mladý muž a jistě už si přemýšlel nad ženěním."

Brian se na něj zadíval jako na blázna a zavrtěl hlavou.

„Nejdřív se něčím chci stát, než si najdu ženu, která si mě bude vážit," prohodil chlapec jako by ho Ian smrtelně urazil.

„A opravdu nyní ještě nechceš ženu?" ozval se muž zoufale.

Brian nejistě zadíval na nádvoří, kde Alice se Lilianou stály a obě se na něj sladce usmívaly, proto se rychle pohledem vrátil k laidrovu příteli.

„Myslím, že Alice si chce vzít jen tebe, Iane, navíc bych řekl, že moc dobře ví o tvém plánu. Tváří se až moc pobaveně. A taky je na mě dost...ehm...stará," prohodil a konec dodal dost nejistě.

Ian okamžitě rozčíleně zrudl a zadíval se na něj zlostně.

„Stará?? Jak si dovoluješ se o mé nevěstě vyjadřovat tak hanlivě?" vyjekl zuřivě a začal si vyhrnovat rukávy, aby ho srovnal do latě.

Brian vyvalil oči ohromením a koktal: „Jen jsem tím chtěl říct, že pro mě je Alice starší, ale jinak je v nejlepších letech, Iane...."

Ian však neposlouchal a vytáhl z pochvy meč.

„Zatraceně, Iane, já se s tebou nechci bít, navíc vždyť si ji nechceš vzít, tak co blázníš?" mlel Brian dál.

Liliana si zaclonila oči rukou a sledovala Briana s Ianem.

„Nezdá se ti, Alice, že Ian se zbláznil?"

„To vím už od rána, má paní. On zase přijde k rozumu," odvětila jemně Alice hrající si s Janetiným malým chlapečkem.

Liliana však muže dál sledovala, když nejistě dodala: „To jsem zrovna nemyslela, zdá se, že Ian je dost rozčílený a chce na Briana útočit mečem."

Alice okamžitě vstala a oči jí zajiskřily radostí.

„Ach, poperou se o mě, to je tak romantické," vyhrkla nadšeně.

Liliana se však tak vesele netvářila při pohledu na výraz Briana. Hbitě si pozvedla sukně a rozeběhla se k místu, kde oba muži stáli.

„Má paní, já to zařídím," pokusila se ji Alice zastavit, ale nemělo to účinek.

Její paní už uháněla jako o život.

„Budeš se se mnou muset utkat za tu urážku, Briane!" pronesl Ian rozhodně s mečem v rukou.

„Už jsem ti to vysvětlil!" vyhrkl druhý muž nejistě, ale vzápětí mu rozhodně zahořely oči odhodláním, už nemohl ustoupit, aniž by ztratil svoji tvář.

Prudce proto vytáhl meč z pochvy a zhluboka se nadechl.

„Můžeš si za to sám, najednou se biješ za Aliciinu čest, ale to ty celý den se snažíš, jak se z toho dostat!" odsekl Brian a zamával mečem před sebou.

„Ty spratku!" zařval Ian a zrudl rozčílením nad jeho pravdivými slovy.

Nikdy by to však nepřiznal. Nechtěl si ji brát, ale nikdo ji urážet nebude! Miluje ženy a jejich krásy se nikdo nedotkne, ale být jen s jednou? To ne!

„Jsi jen uražen, že jsi ji odmítl!" odsekl Ian a prudce na mladíka zaútočil.

Brian však na svoje mládí byl dost mrštný a útoku se lehce vyhnul, přičemž druhý muž jen rozčíleně zaklel. Ovšem okamžitě se vzpamatoval a pustil se do boje s novým odhodláním. Meče se o sebe ostře střetávaly a muži se drtili pohledy. Liliana přiběhla k hloučku lidí, kteří podívanou pobaveně sledovali a snažila se skrze nich dostat až k bojující dvojici.

„Okamžitě toho oba nechte, nebo si ještě ublížíte!" vykřikla rozčíleně, ale očividně ji naprosto nikdo neposlouchal.

„Přikazuju vám to jako vaše paní!" dodala, aby tomu dala důraz.

Ale ani jeden stejně neudělal, co chtěla. To už se vedle ní objevila Alice a zazubila se na ni bezstarostně.

„Já se o to postarám, má paní," prohodila vesele, když se prorvala dál a pak si dala ruce v bok a ostře vykřikla: „Tak do toho chci vidět krev. Chci vidět, který z vás si mě zaslouží. Nebudu spokojená, dokud tu jeden z vás dvou nebude ležet mrtvý!"

Liliana jen ohromeně vyvalila oči nad těmi slovy, ale na oba muže to mělo zázračný účinek. Oba ustali v boji a ohromeně na ni upřeli zrak.

„Zabít?? Jeden druhého?" vyjekl Brian nejistě.

Alice však naprosto lhostejně pokrčila rameny a odvětila sladce: „Samozřejmě, moje čest bude očištěna jen krví. Snad jste to nechtěli jen tak odbít?"

Liliana už zadržovala smích, když oba muži vypadali naprosto zmateně. Čekali nucení, aby skončili, ale žena je naprosto zaskočila. Alice na to šla mazaně.

„Přece ho jen kvůli tvému pobavení nezabiji," odsekl Ian rozčíleně.

To však nenechalo chladným Briana, a drcl mu do meče.

„Třeba bych zabil já tebe, Iane. Nevěř si tak moc."

„Jasně proti mně, muži s tolika zkušenostmi, nemáš šanci. Co jsi ty proti mně? Ty ses učil bojovat akorát tady na dvorku!" odsekl Ian a zvedl meč, aby znovu boj započal.

„Tak šup, nemám na vás celý den. Jeden prostě toho druhého zapíchněte a kdo vyhraje se stane mým chotěm," přerušila je Alice netrpělivě.

Ian znovu spustil zbraň a otočil se na svoji nevěstu.

„A to je ti jedno, kdo z nás to bude?" otázal se rozčíleně.

Alice se pousmála a prohodila sladce: „Samozřejmě, že chci, aby si vyhrál ty, můj drahý, ale ty si mě vzít nechceš, tak Brian bude možná lepší volba. Vše ať rozhodne boj! Hned!"

Muži se znovu postavili proti sobě, ale už ne tak dravě jako napoprvé. Byli nejistí.

„Ale já jen bráním tvoji čest, Alice!" vyhrkl Ian.

„To on tě tu dnes zostuzuje, to já tě bránil," dodal hned po něm Brian rozhořčeně.

Alice je však oba sjela rozčíleným pohledem a došla mezi ně. Načež jemně pohladila Iana po hrudi. Ten se okamžitě sebevědomě zapýřil a blýskl pohledem po Brianovi.

Žena se na něj sladce usmála a prohodila: „Dříve byli muži, kteří pro dámu byli ochotni umřít, můj drahý. Chceš mi snad naznačit, že jsem se spletla, když jsem si myslela, že jsi taky takový?"

Ianovi ihned spadl úsměv z tváře a rozčíleně zaklel. Projel si rukou vlasy a upustil meč na zem.

„Nespletla, má drahá, ale přece kvůli tvé cti nezabiji přítele!"

„Přítel? Málem jste se zabili už předtím a najednou se ti to nezdá?" odsekla Alice sladce.

„Ale to nic nebylo!!!" vykřikli oba naráz dotčeně.

Alice si dala ruce v bok a odvětila: „Nic ano? Tak si podejte ruce a usmiřte se!"

Oba muži se na sebe podívali rozzlobeně a zase odvrátili pohledy. Ani jeden z nich nechtěl být první kdo se usmíří.

„Tak budete bojovat na smrt nebo co?" otázala se ostře a podívala se na Briana. Ten rozpačitě zrudl a odhodil meč.

„Já tě bránil, Alice," dodal na svou obranu.

„To Ian tu celý den hledal někoho, aby si tě..."

„Zmlkni, ty pacholku," přerušil ho Ian rozzuřeně a měl největší chuť se na něj vrhnout, ale zarazil ho něžný hlásek jeho nastávající: „Copak si hledal, Iane?"

Ian vrhl vražedný pohled po Brianovi, ale když se otočil k Alici, usmíval se jako svatoušek.

„Ach, mělo to být překvapení, drahá, ale tak řeknu ti to. Sháněl jsem ti svatební dar," pronesl sebevědomě, načež k ní došel a objal ji.

„Co kdybychom se vytratili, Alice?" dodal uličnicky a objal ji kolem ramen.

Alici zazářily oči, když zamrkala na šokovanou Lilianu jako by říkala, já to přeci říkala, že ho dostanu. Načež se k němu přitulila.

„Třeba k mému otci, Iane? Strašně rád by tě poznal," dodala nezbedně.

Ian zbledl a na sucho polkl. Liliana se tiše zachichotala při jeho výrazu a i Brian, který se nenápadně snažil zmizet vypadal, že se tím dobře baví.

Muž však táhl ženu pryč, ale Liliana ještě moc dobře slyšela jeho hlas: „To možná počká po svatbě, má milá."

„Takže už se těšíš?" otázala se Alice sladce.

„Jistě, nemůžu se dočkat," odvětil Ian ironicky, ale žena to nevnímala, protože věděla, že muž už prohrál.