Nadešel čas další kapitolky a v minulé jsme zjistili, že náš Skot přece jenom ví, že má v těle nějaké srdce. Jak sladké!! :3 A v dnešní kapitole se dozvíme, jak Ian reaguje na to, že by si měl brát Alici a  jak si to užívá Alice. Taková oddechová kapitolka.

„Posloucháš mě, Fergusi???" zeptal se už asi po desátý Ian laidra, když spolu další den seděli v síni.

Fergus svíral korbel a pohledem sledoval svou paní, která něco řešila s Alicí a Janet.

„Fergusi?" ozval se Ian znovu, načež do něj prudce bouchnul.

Druhý muž po něm vrhl rozmrzelým pohledem.

„Iane, nemůžeš mě nechat klidně dopít?" otázal se otráveně.

Ian nedbal na jeho rozladění a prohodil: „Konečně se mi věnuješ, příteli, je opravdu úžasné, že sis uvědomil city, které chováš ke své paní, ale nemusel si to udělat zrovna včera. Nebo si mi to mohl aspoň říct předem, když jsem ti tak pomáhal.."

„Bylo to rozhodnutí v jedné chvíli, neplánoval jsem to, Iane," přerušil ho a s úsměvem se zase podíval na Lilianu.

Ta si jeho pohledu všimla a věnovala mu sladký úsměv, až mu srdce poskočilo. To už se mu před očima objevila ruka. Rozčíleně zamrkal a znovu zrak vrátil k Ianovi.

„Jsem opravdu velmi rád, že se mi tak věnuješ, laidře. Já tu trpím a mého nejlepšího přítele to vůbec nezajímá," prohodil Ian káravě.

Laidr si povzdechl a znovu si loknul.

„Tak se konečně dostaň k věci," zabrumlal smrtelně vážně.

„Vždyť to se snažím celou dobu, kdyby sis přestal všímat své ženy, stačil by jeden moment, víc bych po tobě ani snad nemohl žádat, laidře. Vsadil jsem se s Alicí a jen kvůli tobě, příteli, jsem prohrál."

„Tak si prohrál a co s tím, Iane?" otázal se nechápavě Fergus.

Ian se chytil za hlavu a zadíval se na něj jako by se zbláznil.

„Chápu chápu neznáš stále tak úplně situaci, jinak by ses rozhodně netvářil tak klidně, můj pane. Tak já ti to prozradím. Vsadili jsme se o to, že když prohraju, což jsem neměl v úmyslu, kdyby se ti náhle nedostalo božího vzkazu, ani by se to nestalo, že si no... vezmu Alici," mlel jedno slovo přes druhé.

Fergus překvapeně zvedl obočí a teprve nyní se na přítele pořádně podíval.

„Ty ses vsadil, že si ji vezmeš?" vypískl ohromeně.

Ian k němu okamžitě přiskočil a zacpal mu ústa, snad aby ty osudná slova nikdo jiný neslyšel, což působilo dost komicky. Když mu téměř seděl na klíně a laidr se kuckal smíchy. Liliana po nich vrhla zmateným pohledem, ale manžel na ni jen mávl.

„Pššt. Nemusíš to tu tak vyřvávat, Fergusi. Vsadil jsem se o to jen proto, že jsem ti věřil, že zatím ani nevíš, co to láska je. Copak jsem mohl vědět, že ses bouchl do hlavy a prozřel si? Jednoduše a jasně...Můžeš za to ty, laidře!" obvinil ho rázně a upil ze svého korbelu piva nejspíš, aby se uklidnil.

„Já? K čertu, Iane, muselo být jasné, že někdy to už vypluje na povrch."

„Někdy, to je to správné slovo, můj pane. Takže, co s tím hodláš udělat?" odsekl Ian klidně.

Fergus se rázem přestal smát a zadíval se na něj zděšeně.

„Já? Snad ty! Ty si to slíbil," odvětil rozkazovačně.

Načež se zadíval na Alici v hloučku žen, která úplně zářila, a pak na zamračeného přítele.

„Vlastně, jaký důvod máš, že si ji nechceš vzít? Je krásná a milá," dodal vážně.

„No tak tohle mi nedělej. Já jsem svobodný a hodlám zůstat i dál. Miluju všechny ženy, rád jim skládám komplimenty, dávám jim kytky a způsobuju, že se červenají, ale po čas manželství to skončí a musíš se věnovat jen jedné ženě. Obdivuju tebe a tvou ženu. Milujete se a očividně se budete hádat až do smrti, ale já nechci obdivovat jednu ženu," prohlásil muž vážně a zamrkal na služebnou, která jim přišla dolít pivo.

To už ho, ale laidr plácl do zad, až se na něj přítel ukřivděně zamračil.

„Ach, bože, já se budu vdávat!!!!" nadšeně vypískla Alice v hloučku žen.

Všechny ohromeně zadržely dech nad tou naprosto neočekávanou novinkou. Tak tohle nikdo nečekal. První se však vzpamatovala Liliana. Nadšeně vykřikla a objala Alici.

„Ach, to je úžasně, drahá, to mě velice těší. To je skvělá novina!" gratulovala jí, zatímco žena přímo zářila štěstím. Janet ji také objala a dojatě si otřela slzu z oka.

„A kdo je ten šťastný?" vyhrkla Liliana nedočkavě.

Sama se přímo štěstím vznášela a chtěla, aby všichni cítili to samé, co ona ke svému manželovi. Alice zářila jako sluníčko, když jim naznačila, aby se přiblížily. Novinka to měla být úžasná! Už jen svatba je nenechávala chladnými. Všechny se k ní naklonily a čekaly se zadržovaným dechem, aby se dozvěděly jméno toho šťastného muže.

Alice se zatvářila tajemně, načež vyhrkla: „Ian!!!"

V tu chvíli byly všechny na chvíli zmateny. Zarazily se a zíraly na ni nechápavě. První se vzpamatovala Janet a zamračila se.

„Ian McGenů?"

„Ne, určitě Ian z vedlejšího klanu, že, Alice?" prohodila Mária s přemýšlivým výrazem.

Liliana kolem klany neznala kromě pár, ve kterých byla, rozhodně netušila, kde nějaký Ian existuje. Její zvědavost rostla každým okamžikem. Nechápala, kde se mohli setkat. Zda se někde tajně setkávali, třeba na úpatí hor nebo jinde. Zasněně se pousmála nad tou romantickou představou.

Alice se zatvářila, jako by se všechny zbláznily, a pak vyhrkla: „Nemyslím žádného Iana z jiného klanu!"

„Takže to byl jen vtip?" nechápala Liliana, ale když se otočila na Janet, všimla si, jak se jí rozšířily oči překvapením a vzápětí vypískla: „Ty si budeš brát našeho Iana? Laidrova nejlepšího přítele??"

Liliana ohromeně vyvalila oči a přes místnost hodila pohledem na právě zmíněného muže. Nevypadal zrovna jako šťastný muž, který si bude brát milovanou ženu. Pak však zrak obrátila k Alici a nadšeně ji objala.

„Moc ti to přeju, Alice!" pronesla smrtelně vážně.

„Ian bude dobrý manžel," dodala pobaveně, ale Alice na ni zamrkala.

„Já to vím, má paní, a jsem ráda, že mi to schvalujete. Ian si jen musí na tu myšlenku zvyknout, už moc dlouho se věnoval spoustě žen. Nyní nebude mít čas na jinou než na svou ženu," pronesla naprosto klidně Alice.

Liliana se na ni zvláštně podívala a pak ji vzala za ruku a odvedla od rozradostněného kroužku žen.

Načež zašeptala: „Ty ho miluješ, že ano?"

Alice se jí zadívala přímo do očí a chvíli naprosto nic neříkala, až se dívka bála, že se jí snad nějak dotkla. Ovšem vzápětí se žena rozzářila, až jí do tváří vystoupila červeň.

„Ach, já toho mizeru miluju, má paní, máte pravdu. Už velmi dlouho, ale dosud si mě kromě jednoho či dvou poplácání ani nevšiml, ale nebude to trvat dlouho a nebude si mít na co stěžovat," pronesla moudře žena.

Liliana spráskla ruce a zavzdychala.

„Ach, už se těším na tu svatbu. Bude nádherná," vydechla dívka zasněně.

„Tak už jí jdeš říct, že nic nebude, Fergusi? Že to zakazuješ?" zaskuhral Ian opile.

„Je to sázka, neměl ses o to sázet, když si to nechtěl splnit, Iane. Já to zrušit nemůžu, na tohle se moje moc laidra nevztahuje. Musíš prostě přesvědčit svoji nevěstinku, že to byl jen vtip," prohodil vážně.

„Jo, přesvědčím," prohodil a napil se znovu z korbelu na pivo a vrávoravě vstal.

„Ale podle jejího rozzářeného obličeje bych řekl, příteli, že je to marné," dodal laidr při pohledu na výrazy všech žen okolo Ianovi vyvolené.

Měly naprosto zasněný výraz a obzvlášť Alice.

„Ksakru. Budu jako ty!" vyhrkl a Fergus po něm vrhl zamračeným pohledem.

„Co tím míníš, Iane?"

„Ale nic, neposlouchej mě! Jsem opilý," zaskuhral Ian a chtěl se natáhnout pro další korbel piva, ale laidr mu ho vytrhl z ruky.

Druhý muž k němu zvedl nevrlý pohled.

„Už si opilý dost, běž si někam lehnout, ať se z toho vyspíš," přikázal mu nevzrušeně.

Ian se i dokonce poslušně zvednul, ale ještě se k němu otočil.

„Ale ty zatím zařídíš všechno potřebné, aby to skončilo, příteli," zabrblal.

„Jistě, jdu sehnat kněze," zavolal za ním vesele laidr a Ian málem hrůzou klopýtl.

„To rozhodně nebylo nic veselého," zaskuhral a pomalu se sunul ze síně.

Liliana náhle ucítila ruce na svých očí. Na okamžik v ní hrklo, ale jakmile si uvědomila, kde je, uvolnila se. Tady se jí nic nestane.

Položila své ruce na hrubé ruce na jejích očí a hlasitě se zamyslela: „Kdo jen to může být? Nějaký potulný zpěvák, který mě míní poznat?"

Uslyšela za sebou zahučení, a tak vyhrkla: „Fergusi, drahý, já přece vím, že jsi to ty!"

Rázem jeho ruce zmizely a ona se k němu s láskyplným úsměvem otočila a ostatní ženy se rozutekly pryč. Muž ji něžně objal a ona se k němu přivinula.

„Stýskalo se mi," zamumlala dívka a Fergus zvedl překvapeně obočí.

„Vždyť jsi tu byla s ostatními ženami," vyhrkl, ale dívka se postavila na špičky a naklonila se až k jeho ústům.

„To neznamená, že si mi přitom nescházel, drahý," zašeptala něžně.

„Tak, co kdybychom si našli tichý koutek a..."

„No, můj pane, takové návrhy!!" vypískla se smíchem.

„Já myslela jen na naši duchovní lásku!" dodala rádoby zklamaně.

Fergus se zatvářil jako by spolkl žábu, ale vzápětí se ovládl, ovšem to už se dívka smála na celé kolo. Chvíli na ni jen zíral, ale pak mu začaly cukat koutky úst a vzápětí se k ní přidal. Přivinul si ji k sobě a užíval si její blízkost.

Když ji vzápětí popadl do náručí, dívka vykřikla smíchy a nechala se nést za smíchu ostatních v síni pryč.

„Můj pane, kazíš mi reputaci," škádlila ho a s rozpustilými světélky něžně hladila jeho tvář a usmívala se.

Muž na okamžik zakolísal.

„Jestli nechceš, má drahá, skončit na zemi, radil bych ti přestat," pronesl chraplavým hlasem.

Dívka se na něj zamyšleně dívala a v rukou držela jeho vlasy.

„Musím se zamyslet," prohodila zádumčivě.

„Má milovaná, rozmýšlej rychle. Nejsi zrovna..." prohodil naprosto bezstarostně, ale ona mu položila ruku na ústa.

„Raději si, můj pane, rozmysli odpověď. Přece by si tuhle chvíli nechtěl zkazit?" přerušila ho s očima plnýma smíchu.

„Já rozhodně ne," zašeptal a rozeběhl se po schodech, až před ním muselo služebnictvo unikat a zastavil se teprve před jejich postelí. Vzápětí v ní oba se smíchem skončili.

„Vlastně o tobě nic nevím, Fergusi!" prohodila, když se k němu později tulila.

Muž ji překulil a zamumlal: „Všechno důležité o mně víš, má dámo, že jsem laidr."

Dívka se po něm se smíchem ohnala, ale on ji chytil za ruku a políbil ji do dlaně.

„Nemysli si, že mě tímhle zmateš, můj pane," prohodila se smíchem, když mu vytrhla ruku.

„Laidr není to nejhlavnější," dodala s přikrývkou vytáhnutou až po uši.

Fergus se opřel o loket a díval se na ni s úsměvem.

„A já myslel, že ano," poškádlil ji, ale dívka po něm vrhla polštářem, kterému se muž lehce vyhnul a otázal se: „Tak, co by si, maličká, chtěla vědět?"

Liliana se vítězně usmála a prohlásila vznešeně jako královna s tou dekou až po krk: „Všechno o tvé rodině. Znám jen tvého bratra a nikoho víc."

Muž se pousmál a nenápadně vzal do ruky konec její deky.

„To ti nestačí můj předrahý starší bratr, Liliano? Je to také laidr a má své území nedaleko mého a jelikož je starší, já se mu musím podvolovat v nějakých věcech.."

„Jako když sis jel do Anglie pro nevěstu?" rýpla si do něj lehce.

Muž si namotal další kousek její deky na ruku a zazubil se na ni.

„To byl jeho nejlepší příkaz, jaký kdy vydal, maličká! Lepší ženu si neumím představit," pronesl vážně.

„A co kdybychom teď přestali mluvit a..." dodal s ďábelskými jiskřičkami v očích.

Zatáhl za deku, ale dívka ji sevřela ještě pevněji a plácla ho po ruce. Vůbec si nevšímala jeho ohromeného pohledu.

„A co tvoji rodiče? Další bratři či sestry? Musíš nějaké mít, jestli teda nejsi sirotek," pokračovala a nedbala na jeho pohledy.

Muž zaskučel a pak pomalu rukou putoval po dece výš a výš.

„Můj otec umřel před deseti lety v bitvě, kterou válčil se Skoty a matka zemřela žalem. Sestra však moc dlouho netruchlila a rychle si hledala za rodinu náhradu. Samozřejmě si musela vzít největšího nepřítele našeho klanu. Manguse McGuye. Neviděl jsem ji už dlouho. Je šťastná tam, kde je," pronesl s povzdechem a posouval se dál a dál.

Odsunul kousek deky a vzápětí další. Liliana se zachichotala nad jeho chováním a odtrhla jeho ruku od sebe.

„To tě ani potom nechtěla vidět, Fergusi?" vyhrkla nejistě.

„Nesmí překročit práh našeho území," pronesl chladně.

Liliana se zvedla na kolenou.

„Takže tě chtěla potom vidět?" vyhrkla radostně.

Fergus se na ni zadíval jako by se zbláznila a raději ji zatahal za deku, která se jí konečně uvolnila a on se usmál. Něžně ji začal hladit po břiše.

„Fergusi, na něco jsem se ptala," prohodila s náznakem hněvu, ale nemohla se na něj dlouho hněvat, když si ji podmaňoval milujícím pohledem.

Se smíchem ho od sebe odtrhla a zmocnila se jeho úst. Muž se zasmál a přivinul si ji k sobě blíž. Zrovna ji převalil pod sebe, když v tom se ozvalo zaklepání.

„Kčertu," zaklel Fergus, zatímco dívka se zachichotala.

„Budeme dělat, že tu nejsme," zašeptala a oči jí jiskřily pobavením.

Fergus se nejistě zadíval na dveře a vzápětí se se smíchem chopil znovu jejích úst. Propadali se do souznění, když se dveře rozrazily. Liliana vyjekla šokem a spadla z postele, jak se rychle Fergus zvednul. Bolestivě vyjekla při tvrdém dopadu.

„Iane! Zbláznil ses? To ti nedošlo, že když ti nikdo neotvírá, že tu nejsme?" zařval vzápětí její manžel vražedným tónem.

Liliana jen vystrčila ruku z pod postele, aby z ní stáhla pokrývku a opatrně se do ní zahalila, přičemž se kousala do rtu, aby se nesmála nahlas.

„Ale, laidře, vždyť tu jste," odvětil Ian nechápavě.

„Zabiju tě, Iane, zabiju," zanadával znova Fergus.

„Tak, co jsi tak nutného potřeboval, že to nemohlo počkat?" zeptal se zlostně.

Liliana se krčila za postelí jen v pokrývce a tiše se smála nad komičností situace.

„Já nevěděl, že je vstup zakázán, laidře."

„Jistě, a to že ti nikdo neřekl, že můžeš vstoupit, bereš jen jako nedopatření?" otázal se Fergus ostře.

„Dneska nejsem v kondici, Fergusi, mám špatnou náladu," prohodil Ian.

„Já taky, z tebe. Tak už to vyklop, příteli!" odsekl.

„Dobrá, když si tak nedůtklivý! Alice nechce nechat být tu věc se svatbou! Ona se do toho snad úplně zbláznila. Celé ráno ji přesvědčuju, že je to naprosto špatný nápad a ona pořád mluví o tom, jak se těší. Budeš mě muset prohlásit za mrtvého, na nic jiného to nevidím," konstatoval zoufale.

„A co kdyby sis ji prostě vzal, Iane? Ženu stejně potřebuješ a Alice tě očividně má ráda. Použij svoje umění svádění žen na ni a budeš ten nejspokojenější manžel," prohodil Fergus vážně a Liliana by ho v tu chvíli pochválila, kdyby neseděla za postelí na zemi.

„Zbláznil ses, laidře? Já jsem milovník žen a ne jen jedné."

„A co kdyby si to aspoň zkusil?" pronesl Fergus lehce.

Liliana vykoukla ven a uviděla Iana, jak jejího manžela vraždí pohledem. Vzápětí se nezvaný host posadil na postel a teprve v ten moment si dívka všimla, že má v rukou džbán piva. Nyní si z něj přihnul.

„Zkusit to asi budu muset, příteli," zaskuhral.

Náhle mu však oči zazářily štěstím.

„No jistě, když neseženeš kněze, tak nebude moci být svatba! Vyřešili jsme to!" vypískl a jazyk se mu motal z alkoholu.

„Víš, že ho seženeme, Iane, a dost.."

Nedopověděl ani, protože Ian se svalil na jejich postel a začal hlasitě chrápat, jako dřevorubec.

V ten moment dívka se zvedla a zadívala se na svého manžela.

„To si snad dělá srandu, usnout v naší posteli," nechápavě zašeptal Fergus při pohledu na Iana.

Liliana se na něj zazubila.

„Vypadá to, že nám nezbývá než vstávat, můj pane," prohodila provokativně a s dekou kolem těla omotanou hledala svoje šaty, které si mlžně pamatovala, měly ležet nedaleko od její strany postele. No, neležely.

„Nehledáš, má drahá, tohle?" ozval se za ní náhle Fergus.

Dívka se k němu otočila a usmála se, když v jeho rukou uviděla svoje šaty.

„Děkuju," zamumlala a natáhla se po šatech, ale než se jich vůbec mohla dotknout, její manžel s jiskřičkami smíchu uhnul z jejího dosahu.

„A co za to, má paní?" otázal se vesele.

Liliana se na něj zaškaredila a znovu se mu pokusila šaty ukrást. Její muž to však čekal a se smíchem se dostal z jejího dosahu.

„Snad by si to nechtěla dostat jen tak, má paní?" provokoval ji dál.

Liliana na něj chtěla zakřičet, ale v ten moment Ian obzvlášť zachrupal. Liliana nadskočila leknutím a byla by upadla, protože se sklouzla po něčem mokrém na zemi, a to ani nechtěla vědět, co to je. Avšak než sebou mohla švihnout na zem, ucítila pevné paže, které ji zachytily a když zvedla hlavu, uviděla nad sebou Fergusův pobavený obličej.

„Má paní, buď trochu ohleduplná, vždyť vzbudíš našeho drahého zlatého přítele," prohodil šeptem.

„Já tě.." zašeptala rozdurděně a pokusila se mu vytrhnout, ale on jí to nedovolil. Jeho úsměv mluvil za vše.

„Fergusi, je tu Ian," vypískla na oko dotčeně.

Muž se rozčíleně podíval na přítele, který kromě chrápání nejevil známky života a povzdechl si.

„Zatraceně! Nemohl padnout v síni? Tam by nikomu nepřekážel," zaskuhral s čelem zvrásněným rozzlobenými vráskami.

Liliana se po něm ohnala a rozzlobeně šeptla: „Takhle se mluví o příteli? Že se nestydíš, můj pane."

Manžel si ji k sobě přivinul a vjel jí rukama do vlasů a ona pocítila to úžasné mravenčení po páteři. Instinktivně se k němu přivinula a zachichotala se, když ji políbil neuvěřitelně něžně a poté ucítila v rukou něco měkkého. Jemně se od něj odtrhla a překvapeně zazírala na své šaty, které jí tam vložil.

„Měla by ses obléct, maličká, rozhodně nechci, aby tě takhle viděl Ian," zašeptal jí do ucha a něžně jí lípnul pusu a vyběhl ven.