Další kapitolka je tady a myslím, že si užijete jak smíchu, tak i romantiky. Fergus se nám začíná chovat jako velký muž. :DD  Písnička se hodí spíše až k druhé části kapitoly. Tak si dnešní kapitolku užijte a těším se na vás u další.

Když se v noci Liliana tulila k manželovi, ucítila, jak ji k sobě něžně přivinul a vzápětí oba upadli do klidného spánku. Byla v naprostém bezpečí. Ovšem ráno, když otevřela oči, a pomalu položila ruku na druhou polovinu postele, ucítila jen prázdno. Zmateně otočila hlavu a otevřela oči. Opravdu místo vedle ní zelo prázdnotou.

„Kampak si mi zmizel, Skotíku?" zamumlala si pro sebe a vzápětí se zasmála nad svými vlastními slovy.

Rozespale se protahovala a užívala si pocit, že se mohla jen válet a nic nedělat. Správně by se měla zlobit, že ji nechal manžel sledovat, ale při vzpomínce na Ianův vzhled, když se přikulhal, jí jen na tvář znovu vrátila úsměv. Chudák nevinný trpěl, pomyslela si a zachichotala se do dlaní. Přetočila se na posteli a mazlila se s přikrývkou, až se dostala skoro na konec postele. Na poslední chvíli se zastavila před pádem a zadívala se pod sebe.

Že to neměla dělat, pochopila vzápětí, kdy zaječela, jako by ji na nože brali. Odkulila se na druhou stranu a schovala se pod pokrývku s přáním, že takhle si jí nikdo nikdy nevšimne a ona bude v bezpečí.

„Co se děje? Maličká?"

„Má paní, kde jste?"

Uslyšela vzápětí bouchnutí dveří a hlas Iana a jejího manžela. Okamžitě ze sebe odhodila pokrývku a vzpříčila se na kolenou. Oba muži leknutím vykřikli, když se tak před nimi zjevila a Ian dokonce vypadal, že sebou sekne. No nevypadal jen, protože protočil oči v sloup a sesunul se na zem. Očividně nemá rád překvapení.

„Panebože, Liliano, bál jsem se, že se ti něco stalo," prohodil její manžel s úlevou a naprosto svého nehybného přítele překročil, jako by tam nebyl.

Dívka však v prstech svírala deku, když vyjekla: „Stalo! Málem jsem se zbláznila, můj pane. Je to odporné, hnusné!"

Muž se okamžitě prsty dotkl zbraně a očima pročesával celou místnost.

„Kde je? Kdo ti, co udělal, maličká?" zašeptal.

Liliana vytřeštila oči a stejně tichým hlasem odvětila: „Podívej se vedle postele. Tam to je, drahý. Zbav mě toho, jinak přísahám, že z té postele nevylezu."

Muž se okamžitě vydal k straně postele a dívka ho vyděšeně sledovala. Už to musel vidět. Musel.

„Jak by se sem tělo mohlo vejít, má drahá?" zeptal se náhle muž a dívka po něm mrskla polštářem, až o krok ustoupil, aby ho stihl zachytit.

„Jaké tělo? O čem to mluvíš, můj pane? Je tam přece....krysa!" vypískla a pro jistotu se přesunula ještě víc k druhé straně postele.

Manžel na ni v ten moment, co to řekla, upřel ohromený pohled.

„Ty mi chceš, drahá, říct, že tu ječíš, jen kvůli kryse?" dostal ze sebe ohromeně, jakmile mu její slova došla.

„Ale je odporně veliká a chlupatá!" obhajovala se dívka a otřásla se jen při té představě.

Když však vzápětí na to muž vybuchl smíchy, Liliana po něm mrskla vražedným pohledem. Ovšem Fergus jen odhodil meč na zem a že těsně minul Ianovu bezvládnou hlavu, tak toho si ani nevšiml. Dál se smál, až mu tekly slzy z očí.

„To snad nemyslíš, můj pane, vážně! Místo, aby si svou ženu zachránil, tak se jí směješ!" zuřila dívka a mrskla po něm dalším polštářem, aby se vzpamatoval.

Muž se mu však uhnul a vyhekal ze sebe: „Myslel jsem, že tě někdo vraždí! A přitom je tady jen malá krysa!"

„Je velká!" ohradila se rozzuřeně.

Manžel zakroutil hlavou a koutky úst mu stále cukaly smíchy.

„Tak zbavíš se jí???" vyjekla rozčíleně, když se k ničemu neměl.

„A co za to, má drahá?" otázal se muž vesele, jakmile mu nehrozilo, že by se zase hned rozesmál.

Dívka po něm vrhla jedním vražedným pohledem ze své sbírky a odsekla: „To ti nic neříká, ochrana vlastní ženy, ty barbare?"

„Ochrana? Pokud vím, drahá, nikdo ti neubližuje!" poškádlil ji vesele a bylo vidět, že se jejím strachem skvěle baví.

Liliana se už nadechovala k nějaké pořádné nadávce, když v tom se její manžel sklonil, a hbitě pro něco šáhnul pod postel. Načež vzápětí vstal s krysou v ruce. Dívka s hrůzou zaječela, tak že ji musel slyšet celý klan.

„Odnes tu havěť někam!!!! Nebudu tu ani minutu s tou obludou!!!" křičela, když se s ní k ní začal přibližovat.

Hbitě seskočila z postele a couvala od něj.

„Vždyť ti nic nemůže udělat, drahá," škádlil ji dál a posouval se k ní.

„Ještě krok, Fergusi, a zažiješ takové peklo, které si nedovedeš představit," vypískla a uskočila doprava a hodlala utéct ven, ale dřív, než se mohla dostat ke dveřím, byl tam její manžel a zabouchl jí je před nosem.

„Peklo, drahá? To by si udělala svému drahému manželovi?" prohodil vesele.

Dívka však zrak upírala na krysu v jeho rukou a neměla daleko k hysterii. Jestli to nedá pryč, holýma rukama ho zabije, dušovala se v duchu.

„Přesně tak, drahý, to proti tomu byly tvoje rozstříhané košile nic," vydechla zlověstně s očima stále upřenýma na tu havěť v jeho rukou.

Manžel na ni upřel zrak a oči mu jiskřily smíchy.

„Co se stalo? To jste mě nemohli uložit aspoň na postel?" přerušil je náhle Ianův ochraptělý hlas.

Liliana mu věnovala lehký pohled, jak se štrachal na nohy, ale jakmile na nich byl, k jejímu překvapení k němu její manžel přešel a dal mu krysu do dlaní.

„Zbav se té havěti, lady Liliana už ji nechce ani vidět," rozkázal a otočil se k ní.

Liliana však zrak nespustila z havěti, proto první zaznamenala, že to nebyl nejlepší nápad. Ian ještě trochu zmatený ze své mdloby pohlédl na své ruce a vzápětí se mu oči rozšířily hrůzou a on zavřeštěl jako ona předtím a pustil tvora na zem. V ten moment se k němu přidala ve vřeštění i dívka a přeběhla k posteli a vyskočila na ni.

Fergus se díval na jednoho a pak na druhého, načež složil hlavu do dlaní.

„To mi chceš, Iane, říct, že se bojíš krysy? Jsi Skot, ne? Skoti se něčeho takového nebojí," prohodil nechápavě.

Jeho přítel se okamžitě odlepil od stěny, ke které se přitiskl v panické hrůze a zatvářil se sebevědomě.

„Samozřejmě, že ne! Jen jsem se lekl, po té ráně do hlavy se mi na okamžik zdálo, že je to něco o hodně horšího než obyčejná krysa. Pff, té bych se rozhodně nebál," snažil se vychloubačnými řečmi zachránit vlastní chrabrost.

Liliana skákající na posteli, vyjekla: „Já se taky rozhodně nebojím, můj pane!"

Manžel po ní vrhl pobavený pohled, kterým jasně dával najevo, že jí nevěří ani nos mezi očima. Dívka na něj roztomile zamrkala.

To už se Ian nenápadně plížil ke dveřím, aby zmizel do bezpečí, ale sotva se dotkl kliky, ozval se hlas laidra: „Tak tu krysu chyť, když se jí nebojíš, Iane!"

Liliana měla i přes vlastní strach, co dělat, aby se nerozesmála při pohledu na výraz v mužově tváři. Ian chtěl protestovat, ale pak rozhodně kývl a rozhlížel se po kryse.

„Asi už zmizela..." prohodil po chvíli a v duchu se mu ulevilo.

Když v tom dívka zavřeštěla a začala znovu nadskakovat naprosto ne dámsky na posteli a začala ukazovat do rohu.

„Tady jéééé! Fuuuuuj!" vřeštěla a Fergus jen tak tak zdusil smích při pohledu na ty dva.

Protože jakmile to Ian uslyšel, vrhl pohled do toho rohu a zbledl. Nevypadal zrovna jako člověk, který se nebojí.

„Jestli ta odporná krysa nebude do minuty venku, je jedno, kdo to udělá, budete se modlit, abyste to udělali," vyhrožovala dívka a vrhla vražedný pohled na manžela.

Ian vypadal, že znovu omdlí a jeho žena ho propalovala vražedným pohledem, Fergus nad tím jen zavrtěl hlavou. To snad nebylo ani možné, pomyslel si, když se rozešel k rohu.

Hrubě odstrčil Iana na stranu a zabručel: „O všechno, abych se tu staral sám."

Načež se hbitě sehnul a očima hledal, kde je ten hlodavec, který zde nadělal tolik rozruchu. Nic neviděl, ale jen čekal, až dívka začne vřeštět. A nemusel čekat dlouho, přesně jak si myslel. Vzápětí vykřikla a on se vrhl do druhého rohu, zatlačil hlodavce do rohu a vzápětí měl krysu v rukou. Vítězně se otočil na ty dva a oba na něj s úlevou hleděli.

„Odnes to, než to pustíš, můj pane!" vyjekla dívka a posadila se na postel.

Manžel se zasmál a došel až k Ianovi, přičemž mu v očích pobaveně zajiskřilo, když k němu přiskočil a dal mu krysu před obličej. Jeho přítel zařval a pak sebou znovu sekl. Kdyby se Liliana nebála, že jí manžel udělá to samé, asi by se smíchy neudržela na nohou. Ostražitě ho sledovala, když se otočil.

„Ať tě ani nenapadne, mně udělat to samé, můj pane," zahrozila mu rozhodně.

Její manžel se k ní zamyšleně blížil, ale pak se pobaveně rozesmál.

„To by neprospělo věci, drahá, akorát bych tu chudinku musel chytat znovu," prohodil vesele.

„Chudinku?" vypískla dívka rozčíleně, a když muž vážně přikývl, mrskla po něm svou dekou.

Fergus se hbitě uhnul a v očích mu zajiskřilo.

„Pozvánka do postele, maličká? To se nedá odmítnout," provokoval ji, když otevřel dveře a vyšel ven.

Liliana se za ním zvědavě dívala, když se vrátil a povzdechl si při pohledu na ležícího Iana.

„Pořád jen dělá potíže," zamumlal, když si ho přehodil přes rameno a vynesl ho ven. Vzápětí se však vrátil a zavřel dveře na závoru.

„Už se těším na slíbenou odměnu, maličká," prohodil. Načež se k ní přibližoval.

„Neměl by ses, Fergusi, starat o vojáky?" pokusila se ho se smíchem odehnat, ale muž se zastavil až před postelí, kde ji k sobě přivinul a než se nadála, políbil.

„Ti počkají, drahá!" všeptl jí do úst a dívka se zachichotala a přitiskla se k němu blíž.

„Takhle si nevynahradíš, že si mě trápil, i když si věděl, že se bojím," zamumlala, když se od něj odtrhla. Fergus se na ni pousmál.

„Opravdu ne?" zašeptal s přídechem touhy v každém slově.

Dívka na něj s očekáváním hleděla. Muž se k ní pomalu skláněl a jeho ruce lehce vjely do jejích nádherných vlasů. Oči jí zaplanuly novým žárem, když se na nohou vzpříčila a objala ho kolem krku a políbila. Vír vášně a lásky ji vnesl do proudu emocí a ona se poddávala polibku. Zacházel s ní jako s hadrovou panenkou. Jemně, aby jí neublížil a každý dotek byl jako pohlazení motýlích křídel.

S ním byla nekonečně šťastná. Jejich těla, jako by byla stvořena právě pro sebe a touha byla závratná. Když padla vedle něj, muž ji něžně přikryl a políbil do vlasů. Liliana se k němu přitulila a unaveně si povzdychla.

„Tak jsem ti to drahá, vynahradil?" zamumlal jí do ucha a dívka se zachichotala.

„Možná trošku, můj pane," zamumlala vesele.

„Jenom trochu?" zaprotestoval muž.

Liliana se na něj jen obrátila a jen pokrčila rameny. Děsil ji, když se bála, jen ať to nemá zadarmo, pomyslela si rozhodně. Za což byla okamžitě ztrestána polibkem. Něžně se poddala jeho síle a jejich smích se rozléhal celým domem.

Následující den ji manžel probudil něžným polibkem a vybídl ji.

„Vstávej, má paní, něco ti chci ukázat," prohodil něžně.

Dívka se na něj překvapeně zadívala ale když se dál tvářil tak strašně vážně, oblékla se do prvních šatů, na které narazila. Načež šokovaně vykřikla, když ji jemně, ale pevně popadl do náručí.

„Fergusi, zbláznil ses?" vyjekla překvapeně a o chvíli později ji manžel nesl v náručí po nádvoří.

„Fergusi, no tak řekni mi to!"

„Kam mě to neseš? Vždyť se na nás všichni dívají," mluvila dívka, přičemž se ho pevně držela, ale její manžel po ní jen hodil zvláštní pohled a stejně jako když jí v komnatě oznámil, že jí chce něco ukázat.

Neměla vůbec ponětí, co by to mělo být, ale po celém těle cítila vzrušení. Nemohla se dočkat. Nechala se nést jako královna a pobaveně sledovala, jak na ně všichni šokovaně hleděli, ale jak se zdálo Fergusovi to vůbec nevadilo.

„Klidně bych to zvládla jít, můj pane," dodala vážně, ale muž se jen zachechtal a odvětil konečně: „Já vím, drahá, ale dopřej mi tu radost nést tě jako královnu mého sr- hradu," opravil se rychle a mrskl po ní nejistým pohledem.

Liliana se na něj zachmuřeně zadívala. Chtěl říct něco jiného, ale nakonec se opravil. Ve vzduchu něco bylo a ona nevěděla, jestli se má těšit nebo bát. Když s ní začal stoupat na cimbuří, zadržela dech. Jakmile vystoupil na poslední schod, opatrně ji postavil na nohy. Dívka se kolem sebe rozhlédla a pak se obrátila na manžela.

„Iane?" křičela Alice a muž se otočil.

Žena do něj div nenarazila. Jen doufal, že se nedozvěděla, že se bojí krys, to by pak poblouznění žen bylo rozhodně těžší. Věnoval jí úsměv muže, který ví jak na ženu.

„Něco se stalo, Alice?" zeptal se.

Žena se usmála a prohodila s očima navrch hlavy: „Právě tudy šel laidr a někam unášel lady Lilianu!"

Ian se zachechtal a odvětil se smíchem: „Asi jí šel vyznat lásku!"

Myslel to naprosto ironicky, jako vtip, ale Alice se rozzářila a zakřičela: „Laidr vyznává lady..."

Rychle k ní přiskočil a zacpal jí ústa.

„Pššt, to jsem si dělal legraci, Alice!"

Žena se mu uvolnila a prohodila: „A co když je to pravda?"

Ian se znovu zasmál. „To bude ještě doba, než si to přizná, drahá Alice, ale když to bude pravda, což nebude tak..."

„Si mě vezmeš!" vypískla pobaveně.

Muž na ni pohlédl jako by se zbláznila.

„To ne, to přece..."

„Nebo se snad bojíš, Iane?" prohodila vyzývavě.

„Nebojím, když budu mít ale pravdu já, tak mi budeš vařit ty jídla, co si sám vyberu, celý týden," odvětil a žena klidně kývla.

Načež se vydala pryč. Vzít si ji? Nyní díkybohu za Fergusovu nechápavost, pomyslel si vděčně, ale jeho zrak ještě zabloudil na vzdalující siluetě Alice. Nikdy si ji moc neprohlížel, jako ostatní na hradě. Když ji viděl, jak míří po schodech na cimbuří, rozhodl se taky zjistit, co má jeho laidr za lubem.

Fergus své ženě nabídl ruku a ona ji přijala a vkročila na cimbuří. Foukal tam vítr, který si lehounce pohrával s jejími rozpuštěnými vlasy. Nejistě pohlédla na manžela, který si náhle sundal pléd. Byla zmatená. Přece nechce přímo tady...

„Tady, celá se klepeš," prohodil tiše, když jí pléd přehodil přes hlavu a ona se do něj vděčně zachumlala.

„Děkuju," šeptla a vynadala si za své myšlenky.

Načež zavěšená do něj ho následovala po cimbuří, přičemž si užívala výhled do dáli. Kolem ní se rozprostírala nádherná krajina, která vypadala, jako by nikdy nepoznala člověka. Sklouzla zrakem z krajiny a z pod řas pohlédla na svého manžela, který stejně jako ona mlčel.

„Můj pane, co si mi tu chtěl ukázat?" prolomila konečně ticho ona sama a upřela na něj pevný pohled.

Muž se k jejímu šoku nejistě obrátil zády k ní. Liliana měla, co dělat, aby se nerozesmála, ale nechala toho. To už se k ní otočil a upřel na ni vážný pohled. Něco se vznášelo ve vzduchu. Liliana cítila, že dnešní den si bude pamatovat ještě dlouho. Vítr ji nešetrně do tváří nahrnul vlasy, proto je rozčíleně odhodila z čela.

„Maličká..." promluvil muž konečně a odkašlal si.

Dívka byla naprosto fascinovaná jeho nejistým pohledem. Vypadal na okamžik zranitelně. Do té chvíle na něm neviděla skoro žádné zaváhání. Pozvedla si sukni a poodešla k němu blíž. Načež ho uchopila za ruku.

„Můj pane, mě můžeš říct cokoliv," promluvila tiše, jako by jinak mohla narušit jejich soukromí.

Fergus se jí zadíval do očí a náhle mu obličejem problesklo odhodlání. Jeho rysy se zpevnily a pochybnosti, jako by odvál vítr, který si hrál s konečky jejích vlasů. Něžně ji pohladil po tváři, až dívka vydechla nad těmi city, které ji obklopily.

„Maličká, chtěl bych ti něco říct. Nevím kde začít, nemyslel jsem, si že to kdy někomu řeknu, ale...k sakru...uff... dobře asi to nebude znít jako od Iana, který by to řekl stokrát líp, ale já nejsem on, má drahá.." dostával ze sebe Fergus těžce a dívce s každým jeho novým slovem bušilo srdce víc a víc.

Snažila se potlačit víru, která jí klokotala v hrdle, ale byl to marný boj.

Její oči zranitelně pozorovaly Ferguse, který si znovu odkašlal a pokračoval: „Nikdy jsem nevěřil na lásku. Myslel jsem si, že muže jen oslabí a on pak přestane být ostražitý a dostane ho kde kdo. Nevěřil jsem na to, že když uvidím tebe, má drahá, že moje srdce tak dávno pevně usazené v mé hrudi, dokáže rozdmýchat v mé hrudi žár, že při myšlence, že by se ti něco stalo, bych nedokázal bez tebe žít. Zoufalství, které mě nutí, chtít tě mít pod dohledem, abych věděl, že jsi v bezpečí. V tu chvíli na skále, kdy jsem tě málem pustil, jsem viděl rudě. Nemohl bych tě ztratit. Když jsi mi v tu chvíli řekla, že mě miluješ, dodalo mi to nových sil a já bych tě tam nenechal spadnout nikdy. Ještě jsem si v ten moment neuvědomoval, že to není jen povinnost, že jsi moje manželka, ale něco jiného."

Liliana cítila, jak jí slzy tečou po tvářích, ale ani na moment neuhnula očima před Fergusovými. Její srdce v její hrudi dělalo kotrmelce.

„Co jiného?" vydechla tiše.

Čas se rozplynul a zůstali jen oni dva. Na nic jiného nebylo místo. Ta chvíle byla napjatá a měla rozhodnout o spoustě věcí. Liliana mu upřeně hleděla do očí a viděla, jak se mu do očí znovu vrací ta nejistota, která tam byla dávno předtím.

Pak se však zhluboka nadechl, upřel na ni pohled a promluvil: „Žena, která dokázala proniknout přes moje chladné vstupování, která mě naučila....milovat."

Liliana vydechla při posledním slově, její srdce se bláznivě rozskákalo a její oči byly plné slz, když si před ni její manžel náhle klekl. Dech se jí zadrhl v hrdle.

„Miluju tě, Liliano!" vydechl s tak odzbrojujícím úsměvem, že mu dívka málem, jako omámená padla k nohám.

O krok od něj ustoupila a její mysl byla zaplavená myšlenkami. Miluje???? Miluje mě??? Opravdu???, honilo se jí v hlavě. Hlava se jí motala ohromením a její oči přetékaly slzami.

„To není možný," zašeptala. „Vždyť si říkal, že láska je nesmys-.."

Dál ji muž nenechal domluvit, protože ji chytil do náručí a zašeptal: „Myslel jsem si to, ale jedna vzdorná, temperamentní dáma mi ukázala, že láska mě naopak posílí, maličká. Byl jsem hlupák, když jsem se snažil popřít své city. Miluju tě, miluju a nikdy nedovolím, aby si na to zapomněla."

Liliana se ho držela kolem krku a hleděla mu do očí, které zářily láskou k ní.

Přivinula se k němu a zašeptala: „Já tě taky miluju, ty můj tvrdohlavý Skote! Už jsem skoro nevěřila, že se tohle stane skutečností."

Muž k ní sklonil a těsně nad jejími ústy zamumlal: „Je to skutečnost, má milovaná. Dala jsi mi ten nejvzácnější dar na světě."

Načež se chopil jejích úst a políbil ji s veškerou láskou, která mu proudila celým tělem. Jak mohl tak dlouho popírat něco tak úžasného?, prolétlo mu hlavou.

Liliana se poddala polibku, který vše změnil. On ji miluje! Miluje ji! Slzy se jí rozutekly po tvářích a uháněly zvěstovat tu novinu.

Náhle se od ní odtrhl a vyhrkl vyděšeně: „Ublížil jsem ti nějak, má drahá? Proč pláčeš?"

Liliana nedbala na slzy, usmála se a přitáhla si ho zpátky k sobě, když zašeptala: „Pláču štěstím, že se mi splnil sen, můj drahý!"

V ten moment se muž rozzářil a pevně ji k sobě přivinul.

„Miluju tě, miluju," vydechl jí do vlasů a dívka se rozvzlykala ještě víc.

„Budu ti to říkat, tak dlouho dokud tomu neuvěříš, maličká," zašeptal a opatrně ji postavil na zem.

Dívka se o něj opřela a pak překvapeně uviděla, jak jde na hradbu.

„Fergusi?" otázala se.

Ale on si stoupl, tak aby viděl až do dálky. Pak se na ni otočil a zamrkal na ni.

„MILUJU LADY LILIANU!!!!! MILUJU JI!!!!! JE V MÉM SRDCCI NA VŽDY! MILUJU!!!" zakřičel vzápětí z hradeb, až sebou dívka trhla, stejně jako polovina klanu, která se schovávala na schodech.

Gruag se s bezzubým úsměvem, všech okolo ptal, co to říkal, až na něj zařvali: „Že ji miluje!!"

„A koho?" vyptával se stařec dál.

„Přece laidrovu manželku, starče!"

Za to Ian by spadl ze schodů po laidrových výkřicích, ale byl zachycen na poslední chvíli, a když se otočil, aby dotyčnému poděkoval, uviděl za sebou stát rozzářenou Alici.

„Už se těším na naši svatbu, můj pane," prohodila s něžným úsměvem.

Ian zbledl ještě víc, ale to už žena sbíhala schody dolů.

„Zatraceně! Zrovna nyní!" zaskuhral tiše.

Liliana se smála a zároveň plakala.

„Panebože, Fergusi, jsi blázen," volala na něj, ale manžel se na ni usmál okouzlujícím úsměvem.

„Možná ano možná ne! Máš pravdu, tohle jsem ještě nezakřičel," prohodil a znovu se obrátil a zařičel.

Liliana ho zezadu objala a cítila se neuvěřitelně šťastná. Nyní měla všechno, co kdy chtěla. Miluje ho a on ji.

„Taky tě miluju!" zašeptala a ucítila jeho objetí, které ji ještě víc vehnalo slzy do očí.

„Co si říkala, má milovaná? Nějak jsem tě špatně slyšel!" škádlil ji vesele.

Liliana se zazubila a poodešla od něj na krok.

„Tak neslyšel?" provokovala ho, načež se obrátila a stoupla si na výstupek.

„MILUJU SVÉHO LAIDRA CELÝM SRDCEM!!!" zakřičela a vzápětí už ležela v manželově náručí a jejich rty byly spojeny neuvěřitelnou láskou.

„To je tak dojemné,"

„Já to věděl celou dobu."

„Asi budu brečet."

Hlasy kolem nich létaly, ale ani jeden je nevnímal. Liliana byla přešťastná. Miloval ji a ona jeho.

p.s. Jak se vám líbí sázka Iana a Alice? Myslíte, že se vezmou a budou šťastní nebo se z toho náš Casanova vyvlékne?