Kapitolka je zde a snad se bude líbit. Při této písničce se mi slavnost nádherně psala, tak jsem vám ji sem dala. Děkuju vám za každý vote a komentář. Vždycky mě to hrozně potěší. Krásné počteníčko.

                                                                     ****

Když nastal den slavnosti, byl všude zmatek. Liliana pobíhala po celém hradě a kontrolovala, aby všechno bylo dokonalé. Sem tam si s manželem, který se staral o své povinnosti, někde v koutku vyměnili polibky a pak se honem vrátili k práci. Nikdo ten den neměl volno na nějaké pobíhání jen tak. Ženy vařily, pekly a muži chystali síň. Liliana se při pohledu na nádherně uklizenou síň usmívala. Už se nemohla dočkat večera. Bude to neuvěřitelné. Nadšeně se na místě zatočila a pousmála se.

„Má paní?" uslyšela vzápětí nejistý hlas Alice. Znovu do práce, pomyslela si, když se k ní vydala.

„Tak, co našel si ho?" otázal se Fergus netrpělivě uhnaného Iana, který vběhl do síně, kde o sebe všichni zakopávali.

„Dalo mi to práce, ale je tady. Máš to napsaný?" zamumlal vysíleně Ian.

„Jo mám!" odsekl laidr a podal tajemný pergament Ianovi.

Muž se mu uklonil a se smíchem zmizel z hradu. Liliana kontrolovala přípravu jídla v kuchyni, když ji Janet zatáhla za rukáv a s úsměvem ji vedla do její komnaty.

„Nemůže to počkat, Janet? Máme ještě spoustu práce!" protestovala dívka slabě, ale žena se na ni jen usmívala, když ji vtáhla do její komnaty.

„Ne, má paní! Slavnost není jen od toho, aby vás úplně zničila, ale abyste si ji užila a kvůli té příležitosti se zušlechtila," prohodila vesele Janet a usadila ji na židli. Liliana se na ni zmateně dívala.

„To stihnu, až bude všechno hotové.."

„My se o to postaráme, má paní," ozvala se také Alice, která vešla dovnitř s úsměvem na tváři.

„Ale předtím se postaráme, aby z vás laidr nemohl spustit zrak ani na chvíli," dodala Janet uličnicky.

A vzápětí vydechla Liliana úžasem při pohledu na šaty, které před ní Alice rozprostřela. Byly nádherné! Překrásné na místní poměry! Jednoduché šaty, nádherně ušité a sukně nadzvedávaná. Dívka si dala ruce před ústa, aby zadržela ohromený výkřik.

„Ach můj bože, to je nádhera! To jste ušili pro mě?" vydechla ohromeně.

Ženy se potutelně usmívaly nad tou chválou.

„To nic nebylo, má paní. Budete nádherná!" dodala Janet.

„Ale musíme něco udělat s vašimi vlasy," prohodila Alice a jemně jí prohrábla lokny, které jí spadaly po zádech.

Liliana chtěla protestovat, ale neměla proti nim žádnou šanci. Ženy ji nebraly na vědomí a pustily se do práce.

„Co se dá dělat, drahé dámy, tak se budu muset nechat opečovávat," prohodila vesele a uvolnila se.

Ženy kolem ní štěbetaly a ona si to naprosto užívala. Už se těšila, jak bude Fergus zírat, až bude sestupovat ze schodů a pak promluví plynně gaelsky. Rty se jí zkroutily do úsměvu. Už viděla ten jeho výraz! Bude valit oči. Když se snažila dostat na zrcátko ležící nedaleko od ní, byla napomenuta.

„Má paní, zrcátko dostanete, až to bude hotové," mírnila ji vesele Alice.

„Když já jsem tak zvědavá," odvětila dívka nadšeně.

„Kde je, Liliana? Měla by mi stát po boku, už přijíždí první hosté," brumlal Fergus rozčíleně, když stál ve dveřích, aby mohl vítat své hosty.

„Nebuď netrpělivý, příteli. Ženy potřebují mnohem více času, aby se z káčátek staly labutě," odpálkoval ho Ian vesele.

„Labutě? Kačátka? O čem to tu sakra mluvíš? Nemáš zatemnělou mysl, Iane?" otázal se nechápavě.

Přítel po něm hodil pohledem, který přímo říkal, za co bože za co!

„Myslel jsem to obrazně, ale jelikož dneska, laidře nerozumíš legraci, chtěl bych ti připomenout, že kromě zábavy chceme dopadnout toho, kdo chce ublížit tvé ženě, kdyby si na to náhodou zapomněl," prohodil Ian raději, a ani se nic nesnažil svému příteli vysvětlovat.

„Lilianě se to bude líbit," prohodil Fergus smrtelně vážně.

„To doufám! Už se těším, jak změníš slavnost," provokoval ho Ian bezstarostně.

„Oh můj bože!!" vyjekla Liliana, když jí konečně půjčili zrcátko.

Ohromeně hleděla, jak jí nádherně jednoduché a krásné šaty, vyrýsují postavu a vlasy, jí dělali ještě krásnější než předtím. Nemohla se skoro poznat. Už zapomněla, jaké to je jít na nějakou akci a vlastně jí to už moc nechybělo, ale vypadala prostě jako Skotka. Tím si byla smrtelně jistá.

„Vy jste dokonalé," dodala dojatě a zatočila se, až za ní vlála sukně. Obě je objala a děkovala jim horem dolem. Byla ohromena.

„Má paní, musíte jít, váš manžel čeká! Ten bude zírat!" popoháněla ji Alice ze dveří.

Nad schodištěm se dívka zarazila a zhluboka se nadechla.

„Co když se mu nebudu líbit?" vyhrkla najednou nejistě.

Její manžel byl nevyzpytatelný, aby si náhodou nevymyslel, že je ten výstřih moc hluboký.

Janet jí hbitě nařasila šaty a prohodila smrtelně vážně: „Bude okouzlen, má paní! Běžte a užijte si večer."

Načež než mohla něco říct, byly obě dvě pryč. Zhluboka se nadechla. Tolikrát byla na přeplácaných plesech a nebyla ani z poloviny tak nervózní, ale tady šlo o víc. O všechno.

„Neměl bych tam jít? Co když se ji někdo zase snaží zabít?" prohodil Fergus netrpělivě s pohledem upřeným na schodiště.

Ian se vedle něj zazubil a loknul si dalšího vína.

„Nic se jí nestalo, jsou tam s ní Alice s Janet! Klid, laidře! Není sama, nic se jí nestalo! Myslím, že by rozhodně nechtěla, aby si ji viděl v negližé," odvětil jeho přítele rozjařeně.

Fergus po něm sekl vražedným pohledem a bouchl ho do zad.

„Máš hlídat, mou paní a ne chlastat, Iane! Vzchop se! Nesmíme nic podcenit. Opovaž se zmizet někam s nějakou vdanou paničkou na seno. Jasné, příteli?" varoval ho rozhodně.

Ian se zaculil na mladou dívku, která stála venku, a pak odpověděl sebevědomě: „Nemusíš se bát, nespustím tě z očí!"

Načež dodal uličnicky: „Ani na chvilku? Ještě než přijdou ostatní hosté, Fergusi?"

„NEEE!" odsekl muž rozzlobeně.

Liliana se znovu uklidňovala. Vždyť o nic nejde! Užijí si to. Načež začala pomalu sestupovat ze schodů a lehce se přidržovala zdi. Jakmile vstoupila do zorného pole mužů, ozvaly se ohromené povzdechy.

„Panebože," vydechl Ian a ani si přitom nevšiml, že nahnul pohár a víno mu stékalo po kalhotách. Laidr po něm sekl pohledem, ale pak se také otočil.

A zatajil se mu dech. Viděl sice svou paní v nádherných šatech v Anglii, ale teprve nyní viděl, jak vypadá nádherně ve skotských šatech. Působila naprosto úžasně. Byla nádherná! Srdce se mu sevřelo citem. Jako na provázku pomalu přešel až k ní a nabídl jí rámě.

„Má paní, jsi naprosto nádherná a já musím vzdát holt tvé kráse!" promluvil tiše s očima upřenýma do jejích.

Dívka rozkošně zrudla nad tou chválou a jemně přijala jeho rámě.

„Nechtěla jsem tě zahanbit před našimi hosty," zamumlala lehce.

Muž jí jemně zvedl bradu, až byla nucena mu pohlédnout do očí a pak zašeptal: „Ty, maličká by si mě nemohla zahanbit nikdy! Jsi krásná!"

Liliana mu věnovala zářivý úsměv.

„Ty taky nevypadáš jako vandal, můj pane," prohodila provokativně a věnovala mu vyzývavý pohled.

Fergus nezklamal a bouřlivě se rozesmál, a nečekaně ji zvedl do náručí a za jejího výkřiku ji ztrestal polibkem před svými muži.

„Jak neomalené, můj pane," všeptla mu se smíchem do úst, když mu polibek oplatila.

Brzy na to se prostranství i samotná síň zaplňovala důležitými lidmi. Přijížděli různé klany, Fergusovi spojenci i rodina. První se dovnitř samozřejmě vřítil Colum, který se s bratrem velkolepě přivítal, jako by se snad rok neviděli, a když pohlédl na ni, málem mu vypadly oči z důlků.

„Je to moje žena, ovládej se bratře," strčil do něj bratr tvrdě, protože se mu vůbec nelíbil jeho pohled.

„To ji chrání, to jediné!" prohodil Colum se smíchem, když jí věnoval okouzlující úsměv.

„Vy jste manželku nepřivedl, laidře?" otázala se dívka sladce.

„Ne, má drahá, musím ji teprve najít," odvětil vesele a zmizel do síně se smíchem.

Liliana se za ním chvíli dívala, ale to už se před nimi objevil robustní muž a po boku mu poslušně cupitala nejspíš jeho manželka.

„Budu ti překládat," prohodil její manžel tiše, jako by ji snad chtěl uklidnit.

Dívka se skrz clonu vlasů potutelně pousmála. No uvidíme, drahý manželi, kdo bude zírat, pomyslela si vesele.

„Vítej u nás Mcdonalde, ty i tví muži jste tu žádáni," promluvil její manžel gaelsky s úctou a muž kývnutím oplatil pozdrav.

„Rád tě vidím, příteli! Vidím, že i ženu už sis našel. Děláš dobře!" promluvil host klidně a nevzrušeně.

V ten moment, kdy se k ní manžel otočil, aby ji představil, se sladce usmála a dřív než mohl otevřít ústa, předběhla ho. Položila mu dlaň na loket a ignorovala zmatené pohledy Iana i jejího manžela. Potom se usmála na hosta, který si ji zvědavě prohlížel a uctivě se mu poklonila.

„Ráda vás poznávám, laidře! Buď u nás vítán a stejně tak i tví druzi. Jsem laidrova manželka Liliana a velmi ráda vás poznávám. Je to pro mě opravdová čest," promluvila po krátké pomlce bezchybnou gaelštinou.

Muž jí věnoval oceňující úsměv a promluvil gaelsky: „To mě těší, poznat tak krásnou dámu, lady Liliano."

Liliana moc dobře cítila šok svého manžela a Iana. Když na ně pohlédla, viděla na jejich obličejích dokonalé překvapení.

Sladce se na ně pousmála a prohodila gaelsky: „ Zdá se, že nejsem jen hloupá Angličanka! Vaše obličeje opravdu stojí za to, pánové."

Upřeně hleděla na svého manžela. Fergus nevypadal, že by se z toho měl v nejbližší chvíli vzpamatovat.

Liliana se k němu přitulila a zamumlala: „Myslela jsem, že budeš mít radost, Fergusi, že se snažím přizpůsobit."

Muž se na ni dlouze zadíval a následně k úžasu přicházejících hostů, ji dlouze políbil. Dívka vyjekla leknutím, ale okamžitě se polibku poddala.

„Jen slovy nedokážu vyslovit, jak moc to pro mě znamená, že mluvíš mým rodným jazykem," vydechl.

Liliana se o něj opřela a odvětila lehce: „To jsem ráda, můj pane!"

Načež se mu vykroutila se smíchem. Společně bok po boku vítali nové a nové hosty. Když konečně usedli k nově prostřenému stolu, Liliana měla hlad jako vlk. Její manžel s někým neustále hovořil, něco projednávali.

Tohle je ta slavnost? Debaty a debaty?, pomyslela si nejistě dívka, když upila trochu vína a přes číši pozorovala dění kolem sebe.

„Snad nejste opuštěná, má paní?" ozval se za ní náhle Ianův veselý hlas.

Dívka se na něj otočila s úsměvem.

„Jen je to jiné než slavnosti v Anglii, ale je to opravdu moc pěkné," dodala jemně.

„Taka to musíme napravit, má paní!" prohodil muž okamžitě a než se vůbec mohla nadechnout ke slovu, vytáhl ji na nohy a vykřikl: „Začněte hrát!"

„To je dobrý.." pokusila se vymluvit.

„Rozhodně nebudete jen tak sedět, má paní," odvětil Ian, když ji lehce přidržel, aby nespadla.

Liliana se vzápětí nechala ohromeně dotáhnout na parket a šokovanému manželovi věnovala jen pobavené ušklíbnutí.

Když se okamžitě hudebníci chopili svých nástrojů, přiblížila se k Ianovi a zasténala: „Vždyť já neznám žádný skotský tanec!"

To však muži nevadilo, protože se vzápětí místností rozlehl manželův hlas: „Dnešní tance bych jako laidr chtěl věnovat své ženě, a proto se zde budou tancovat anglické tance!"

Dívka ani nestačila zalapat po dechu a už byla společně s Ianem v jednom kole. Muž ji bravurně vedl a natáčel, až se jí na tváři objevil úsměv. Rázem se kolem nich objevili další tančící páry.

Liliana si to dokonale užívala, když v tom se za ní ozval klidný hlas: „Smím tě ukrást, maličká?"

Dívka se zastavila uprostřed kroku a zamyšleně se na něj zadívala.

„To si budu muset promyslet, ale až skončí tento tanec," prohodila provokativně a znovu se i s šokovaným Ianem pustila do tance.

Avšak neudělala víc než jednu otočku, když se nešetrně ocitla v manželově náručí.

„Iane, tobě to nevadí, že?"

„Ne, stejně jsem chtěl něco zakousnout," prohodil nevzrušeně a při cestě na ni zamrkal.

Jakmile zmizel, vrhla dívka na manžela rozzlobený pohled.

„To bylo velmi nezdvořilé," prohodila nejistě.

Muž se však na ni jen usmál a zatočil s ní v rytmu tance.

„On to chápe, má drahá. Chtěl jsem si s tebou zatančit! Poprvé!"

„A to jsi nemohl počkat do konce?" provokovala ho, když ho obešla.

„Nemohl, protože chci dneska být tvůj jediný taneční partner, má drahá! Dovolíš mi to?" dodal naprosto neodolatelně a proti konvencím si i ji k sobě přivinul, až se jí zatajil dech. Jemně jí volný pramínek dal na stranu a pak od ní odstoupil podle kroků tance. Měla rozvernou náladu a nechtěla se hádat, chtěla si tu slavnost užít od začátku do konce.

„Dovolím, můj pane. Tak se ukaž!" prohodila vyzývavě.

Muž se zasmál a jejich tanec se rozvlnil. Teprve potom se ukázala slavnost být úžasná. Společně protančili několik tanců, dokud ho celá udýchaná Liliana nezatáhla ke stolu, aby si na chvíli odpočinuli.

„Netušila jsem, Fergusi, že umíš tak dobře tančit!" prohodila dívka, když si nechala nandat na talíř jídlo.

„Myslela sis, že jsem nemožný Skot bez jediné buňky pro tanec?" odvětil vesele a dívka se musela zasmát, protože to si přesně myslela.

„Něco takového mě napadlo," prohodila diplomaticky.

Najednou muž uchopil číši a vstal. Okamžitě v síni všechno umlklo a dívka na něj zmateně hleděla.

„Chtěl bych, abyste bratři, přátelé, připili na osobu, která se stala mojí ženou a dokázala na mé tváři vykouzlit úsměv. Připíjím na lady Lilianu!" zahlaholil na celou síň a jeho hlas se po ní dokonale rozléhal. Liliana byla dokonale dojata jeho slovy. Její oči jen zářily.

Když se vzápětí celou síní ozvalo: „Na lady Lilianu."

Měla opravdu co dělat, aby slzy zatlačila z očí.

Manžel ji lehce vyzdvihnul na nohy a s očima upřenýma do jejích zašeptal: „Na mou krásnou ženu!"

Liliana taky pozvedla svou číši, a když ovládla svůj hlas, zašeptala: „Na mého dokonalého manžela!"

Muž na ni zamrkal a poté oba vypili své číše s očima upřenýma do sebe. Slavnost ubíhala a dívka byla v jednom kole. Když zrovna netančila s Fergusem, povídala si s Gruagem nebo s Columem, zatímco její manžel se věnoval dalším hostům. Jakmile se však dívka jen náznakem přiblížila k parketu, byl vedle ní její manžel a společně se oddávali tanci. Jeho pozornost byla upřena jen na ni a ona se cítila, jako by se vznášela. Když ji však najednou popadl za paži a táhl ji zpátky ke stolu, zmateně ho následovala.

„Co se děje, Fergusi?" otázala se, když ji něžně usadil na její místo.

Muž jí však věnoval tajemný úsměv.

„Mám pro tebe překvapení, maličká! Snad se ti bude líbit!" dodal s jemným úsměvem, který ji chytil za srdce.

Na moment si skoro myslela, že v jeho očích vidí lásku, ale za to si ihned vynadala. Musí být vděčná za to, co již má, vyhubovala si.

„Překvapení? Ale já pro tebe žádné nemám, Fergusi," prohodila nejistě, ale to už se nad ni muž sklonil a zašeptal: „Ty si mi dala daleko lepší překvapení, má paní. Tvoje gaelština je dokonalá a krásnější ženu nikdo nemá!"

„I ty lichotníku," ohnala se po něm, ale muž se smíchem uskočil a odcházel.

Dívka upila ze svého poháru a nedbala na hlas v hlavě, že by to s tím pitím neměla tak přehánět. Je to slavnost a tam si člověk musí užívat.

„Vážení mí drazí, chtěl bych vás požádat o klid. Dneska máme to štěstí, že nás navštívil tajemný Skot, kterého někteří znáte, který všude byl a všude bude a dnes by nás chtěl pobavit svými písněmi, o tom co se kde stalo," přerušil hlasy rozhodným tónem Fergus.

Všichni se okamžitě utišili a dívka s napětím očekávala, co se bude dít. O ničem takovém nikdy dřív neslyšela.

Ian se posadil k ní z druhé strany a prohodil: „Má paní, tohle se vám bude líbit."

Vzápětí už vedle ní seděl i Fergus, ale dívka upírala zrak na muže, který vešel do síně a zůstal stát uprostřed. Byl středně malý a jeho postava byla baculatá. Obličej mu zdobil dlouhý plnovous a záhadný úsměv. Dívka byla čím dál zvědavější.

„Budu vám vyprávět, co nového je ve světě, mí drazí a třeba v něčem poznáte sami sebe," promluvil zvučným hlasem a vzápětí se rozehrály dudy, jakoby přímo na jeho pokyn.

Liliana ho nadšeně sledovala. Bylo to něco úplně jiného! Hltala jeho píseň o neschopném kováři a stejně jako ostatní se smála. Měl tak úžasně melodický hlas. Najednou ucítila pod stolem, jak ji manžel jemně sevřel ruku ve své. Překvapeně k němu vzhlédla a muž jí věnoval lehký úsměv. Dívka mu ho opětovala a oplatila mu stisk.

„A nyní vám povím o anglické dámě, která dokázala změnit zádumčivého Skota," promluvil a Liliana vrhla pohledem po manželovi, ale ten se tvářil naprosto nevzrušeně.

Zmocnilo se jí vzrušení a zaposlouchala se do dalších slov vypravěče, a čím déle muž vyprávěl, tím se její výraz měnil ze zvědavého, na překvapený, ohromený, dojatý, až se jí v očích zaleskly slzy. Vyprávěl o jejich začátcích a pak o hrdinském činu jejího manžela.

Ohromeně vydechla, když muž domluvil a zatleskala stejně jako celá síň, přičemž se otočila na manžela, který na ni upíral vážný pohled.

„To bylo to nejkrásnější překvapení, Fergusi," vyhrkla a nedbala na to, že síň je plná lidí a vrhla se mu kolem krku, až div muže nepovalila na zem.

„Panebože! Děkuju! Bylo to nádherné," šeptala, zatímco jí tekly slzy z očí.

Muž jí pevně sevřel v náručí.

„To nic nebylo, má paní, nebyla tam nic než pravda," zašeptal jí do vlasů a chtěl, aby tato chvíle už nikdy neskončila.

Cítil se tak úžasně, když ji svíral ve svém náručí a ona se k němu důvěrně tiskla. Už si nedokázal představit, že by někdy mohl být zase bez ní.

Dívka nadšeně kývla a otřela si hřbetem ruky oči.

„Nikdo mi nikdy nedal něco tak krásného. Ty, Fergusi, jsi udělal víc než kdokoliv jiný," zamumlala tiše.

Načež se nechala zatáhnout mezi tancující lidi a přitulila se k manželovi. Dnešní den bude nezapomenutelný. Tolikrát snad nikdy neviděla svého manžela se smát. Se smíchem se od něj odtrhla a zase se mu do náručí vrátila.

„Smím tě políbit?" otázal se jí při další otočce.

Dívka se se smíchem otočila a vlasy se dotkla jeho obličeje, než k němu tanečními kroky došla.

„Ty se ptáš? Nikdy předtím jsi to nedělal!" zatrylkovala rozveseleně.

A sama ho v dalším momentě objala kolem krku a položila svá ústa na jeho. Tancovali, bavili se s milými Skoty a užívali si slavnost.

Načež se mu dívka po nějaké době vymanila, a když se na ni nejistě podíval, prohodila: „Jen jdu na chvíli na vzduch, můj pane!"

„Jdu s tebou!" ozval se okamžitě a tlačil ji ke dveřím.

„Jen na chvíli to zvládnu sama," protestovala, ale nebylo jí to nic platné.

„Někdo se tě může pokusit zabít! Nenechám tě samotnou," odsekl napruženě, ale dívka ho zastavila a donutila ho, aby se jí podíval do očí.

„Když však nebudu sama chvíli, nebudeme mít šanci ho chytit," prohodila jemně.

Muž se zamračil jako sto čertů, ale pak si projel ruku vlasy.

„Dobře, ale sleduju tě, a pak se ode mě, maličká, už nehneš!"

„Ani na krok, můj pane," odvětila ochotně, dala mu pusu a vyšla ven.

Okamžitě ji ofoukl studený vítr a ona mu ještě nastavila tvář, aby se ochladila. Nadšeně se zatočila a pak se vydala k hradbám. Na chvíli si mohla srovnat myšlenky. Tenhle večer byl snad ještě krásnější, než si mohla jen v myšlenkách představit. Fergus byl dokonalý a ona by nejraději strávila každou minutu vteřinu jen s ním. Zasněně zavřela oči a nechala se unášet nohama, kam samy chtěly.

Najednou však uslyšela hlasitý smích a hudbu, která byla jiná, než vycházela ze síně. Ohromeně otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Prohledávala očima okolí a v tom uviděla na kopci za hradbami oheň a kolem něj míhat se postavy. Chvíli na ně ohromeně zírala, avšak když viděla ten tanec, byla naprosto okouzlena. Byly to vesničani, kteří se už nevešli do síně a vypadali neuvěřitelně šťastně.

Nejistě se ohlédla ke dveřím, ve kterých stál Fergus a nespustil z ní zrak. Proto mu ukázala na kopec a pak naznačila tanec. Muž se na ni však jen nechápavě díval. A tak jen mávla rukou ven a rozeběhla se tam.

„Nezdá se mi to, nebo opravdu moje žena běží ven?" zeptal se Fergus ohromeně Iana, který stál vedle něj.

„Ne, to se ti zdá. Jen si užívá čerstvého vzduchu," prohodil se zaškytnutím Ian a zamyšleně se zadíval na dno korbelu, kde ještě před chvílí bylo pivo.

Nakláněl ho nad sebe tak, že mu kápla poslední kapka piva přímo do oka.

„Sakra! Nevidím! Panebože, pomoz mi, laidře!" zakňoural zoufale a začal poskakovat na místě.

„Ona fakt jde pryč!" vydechl Fergus ohromeně.

„Vždyť něco ukazovala, asi tanec!" zamumlal, aby se dočkal přítelovi pomoci.

„Tak pomůžeš mi, drahý příteli?" vyhrkl.

Avšak zdravým okem už viděl, jak se jeho laidr řítil za svou paní.

„Takže asi ne, příteli," zamumlal si pro sebe a znovu škytnul.

Liliana vyběhla na kopec a zbytek pomalu došla. Najednou nevěděla, jestli je to dobrý nápad. Ti lidé si tu sami užívali a její místo bylo v síni a ne být tady. Nechtěla narušit jejich klid a radost.

Zrovna se chtěla otočit a zmizet, když uslyšela: „Má paní, pojďte k nám!"

Otočila se a před ní se usmívala žena, kterou párkrát viděla ve vesnici.

Pomalu se za ní vydala a vysvětlovala: „Nechtěla jsem vás vyrušit, ale ten tanec je nádherný!"

Žena se usmála a vešla do záře ohně.

„Přišla nás navštívit laidrova manželka," prohodila rozhodně.

Všichni na ni ohromeně upřeli zrak, až měla dívka chuť zase zmizet, ale žena ji zadržela.

„Je to pro nás ohromná čest, má paní. Nikdy tu s námi laidr ani nikdo stejně postavený nebyl," dodala, ale dívka se usmála.

„Chápu, tak kdo mě to naučí?" prohodila se zazubením a vyrazila jim dech.

Vzápětí se však vesničani začali usmívat a dívky ji vzaly mezi sebe a ukazovaly jí hbitě kroky. Liliana odhodila vlasy dozadu a snažila se je napodobit, ale v botách jí to moc nešlo. To už si ale všimla, že ani ostatní na nohách neměly boty. Pousmála se a za kroků tance z jedné nohy a pak z druhé nohy odhodila botu, až zůstala bosa. Lidé kolem ní nadšeně zatleskali a přivzali ji do kruhu a hudba znovu spustila. Liliana se se smíchem snažila správně udělat kroky a vítr jí odhazoval vlasy na stranu, ale bylo to naprosto úžasné.

„Má paní, jde vám to úžasně," uslyšela nadšení ostatních tanečníků a nadšeně se zavlnila do rytmu dud.

Když však náhle uviděla, jak tanečník před ní se náhle odpojil a s křikem skočil přes oheň, nevěřícně se zastavila.

„Pane na nebi," vydechla.

Žena za ní ji obtančila a se smíchem skočila za mužem.

„Nic to není, paní. Tím odháníme všechny zlé nemoci. Pak už na nás nemohou, má paní," zavolala za ní.

Liliana ohromeně sledovala ostatní, s jakou lehkostí to přeskakovali. Bylo to neuvěřitelně lákavé.

„Tak se ukaž, lady Liliano," popohnala se a tanečními kroky se přiblížila k ohni a pak se rozeběhla a s křikem hrůzy se odrazila a skočila.

Nevnímala nic, až když ji ženy se smíchem zachytily za ohněm.

„Byla jste skvělá, lady," prohodily a znovu se pustily do tance.

Liliana se nadšeně chytila a tančila s nimi. V tu chvíli se cítila naprosto volná s rozevlátými vlasy a bosá po trávě tančící. Byl to dokonalý tanec.

„Ona tam opravdu je s vesničany," prohodil laidr při cestě nechápavě, když pokračoval na kopec.

Ovšem čím víc se blížil, tím míň se mu to líbilo, a když uviděl svou paní s rozzářenou tváří tancovat mezi nimi a vzápětí skočit přes oheň, málem se mu zastavilo srdce! Vždyť tam mohla klidně spadnout, honilo se mu v hlavě.

„Já bych tam spadl," ozval se za ním náhle Ian ohromeně.

„Ano, dneska rozhodně, jsi namol, Iane," odvětil Fergus rozzlobeně a vrhnul se do světla ohně, ale než mohl seřvat svojí manželku, Liliana si ho všimla a oči se jí rozzářily radostí.

„Fergusi, to je úžasný tanec. Pojď, přidej se k nám," zavolala na něj Liliana roztomile.

Laidr se napíchl na její dokonalý úsměv a rázem zapomněl, co to vlastně chtěl říct. Její oči na něj roztomile zamrkaly a on byl ztracen.

„Můj pane, snad se nebojíš," zavolala na něj s očima plnýma smíchu.

Fergus viděl moc dobře ohromené pohledy všech tanečníků a také věděl proč. Nikdy předtím s nimi venku netančil. Byl přece laidr, ten nemůže... Když však pohlédl do očí své manželky, pochopil, že stejně nemá na vybranou.

„Bez tebe to nebude ono, můj pane," dodala usměvavě a natáhla k němu ruku.

Věděl, že to nechce udělat, ale jeho žena mu nedává právo volby.

„Užij si to, laidře, já se budu hezky bavit," prohodil za ním pobaveně Ian, a když po něm muž vrhl rozzlobený pohled, přítel se na něj jen zazubil a znovu zkoušel štěstí dostat z korbelu ještě trochu piva.

Fergus se znovu zadíval na Lilianinu nataženou ruku a roztomilý úsměv. Načež s povzdechem trpícího došel k ní a chytil její nabízenou ruku. Jakmile se její drobný úsměv roztáhl do širokého, věděl, že neudělal chybu.

„Jestli se znemožním před svými lidmi. Budeš je všechny obcházet a omlouvat se za mě," zašeptal jí do ticha pobaveně, když si stoupl vedle ní a chytil za ruku další tanečnici, která skromně klopila zrak.

Liliana se na něj zazubila a zašeptala tak, aby ji slyšel jen on: „Klidně, můj pane!"

Načež hlasitě zvolala: „Můžeme pokračovat. Laidra berte jako by byl jeden z vás."

Moc dobře slyšela, jak si Fergus vedle ní odfrkl, ale nedbala na to. Dudy znovu začaly hrát a tanec se znovu rozvířil. Liliana začala tančit a překvapeně zaznamenala, že její manžel vedle ní je zvládá stejně dobře jako ona.

Překvapeně k němu zvedla zrak, ale to už s ní zatočil a prohodil: „Jsem Skot, má milá, umím toho opravdu hodně."

Načež se hlasitě zasmál, když kolem ní protančil a bez jediného zaváhání přeletěl oheň a ještě se jí na druhé straně stačil uklonit. Dívka se zavlnila v rytmu hudby, zatleskala, otočila se, načež se rozeběhla a se smíchem přeletěla oheň a dopadla do manželovy náruče.

V tu ránu si hleděli do očí a rázem byl zapomenut tanec. Byli jen oni dva. Manžel jí něžně pohladil po tváři a pak ji něžně sevřel ve svém náručí a zmocnil se jejích úst. Liliana se mu poddala a pevně se k němu přivinula.

„Jsi jen má!" zašeptal jí do ucha, než ji konečně pustil.

„A ty jen můj," odvětila šeptem a přivinula se k němu ještě blíž.

Dnešní slavnost byla tak úžasná. Nikdy nečekala, že to bude tak nádherné.

„Paní? Laidře?" ozval se za nimi nejistý hlásek.

Liliana se s úsměvem otočila a uviděla, jak jí žena podává dva poháry. Dívka svůj s úsměvem přijala a laidr se chvíli, ani nehnul, ale pak také uchopil svůj.

„Na další krásný rok bez válek a nemocí!" zvolala žena a všichni přiblížili poháry k sobě a opakovali po ní.

Než se však Liliana mohla stihnout napít, muž k ní dal svůj pohár a zašeptal: „Na mou nádhernou ženu!"

Dívka se začervenala a pozvedla pohár, načež zašeptala: „Na nejdokonalejšího manžela."

Muž se pousmál a pozvedl pohár k ústům a napil se. Byla tak neuvěřitelně šťastná, když tančili společně s vesničany. Noc byla čím dál tmavější, ale nic je nemohlo donutit odejít. Liliana skákala přes oheň a vždy když dopadla do manželovy náruče, nechtěla už z ní nikdy odejít. Když už polovina hostů ležela jako mrtvá všude po nádvoří, byl čas skončit radovánky.

Fergus vzal svou ženu do náručí a za jejího smíchu a jeho se dostali až do jejich ložnice, kde společně padli do postele a s jediným polibkem usnuli, jako by je hodili do vody.