Takhle to dopadá, když si na tvůrčím psaní připadáte jako idiot, který neumí psát, zatímco ostatní jo. :) Kapitola napsaná za dnešek! Najednou se zlomil blok. :D Tak snad se bude líbit. Mám v plánu ještě hodně jejich vtipných škádlení, tak snad se na to těšíte.

                                                                                     ****  

Následující dny se dívka jen vznášela. Konečně byla zase sama sebou. Přípravy na slavnost byly v plném proudu a ona se mohla s manželem klidně hádat nebo protestovat. Rozhodně, když ji provokoval s roztrženou košilí, nezklamala. Žádné zašívání nebylo, naopak mu díru ještě zvětšila a věnovala mu sladký úsměv s tím, že Janet mu to ráda opraví.

Okamžitě se také vydala s lukem a šípy na cvičiště. Byla přímo nadšená, už se jí po tom stýskalo. Nedbala na to, že muži ihned jak ji s její zbraní uviděli, utekli pryč. Dívka se na ně však jen se smíchem dívala a jakmile se kolem ní rozhostil klid, vydala se ke svému střílecímu místu.

Vyndala šíp a lehce ho vložila do luku. Cítila sílu zbraně a vykouzlilo jí to na tváři úsměv. Soustředila se na střed, kam se chtěla trefit a pustila šíp.

„Těsně vedle," zamumlala nadšeně, když šíp vletěl do studny na nádvoří přesně na opačné straně od středu.

Alice s Janet, které u studny s výkřikem uskočily, a když ji uviděly, rázem se pousmály a zavolaly: „Krásná rána, paní. Jen by to chtělo do toho středu."

Liliana jim věnovala pobavený úsměv a odvětila: „To byl účel dostat to do vody. Zlepšuju se."

Načež si dala další šíp do luku a zamyšleně se zadívala na nebe nad ní. Vzápětí se tvrdě pustila do střílení a o nějaký čas později se k ní přidal Ian, který se jí zas a znovu snažil pomoc naučit strategii. Nezlepšilo se to však ani o trochu víc. Spíš se Liliana hroutila smíchy při jeho zoufalých pokusech zlepšit její techniku.

Ovšem v šoku byla teprve, když se už muž tak rozčílil, že vzal kámen ze země a mrskl ho do terče.

„Vidíte?? Jen to hodíte a letí to dopředu! Tak proč sakra to nejde vám, lady?" vykřikl rozčíleně.

Liliana se při jeho výbuchu rozesmála ještě víc a odložila luk s šípy.

„Takže s kameny je to lehčí?" pronesla provokativně, když mu věnovala sladký úsměv a s grácií se sehnula a vzala do rukou další kámen. Ian si stoupnul na stranu.

„Nechtěl jsem na vás křičet..." snažil se omlouvat, ale dívka nad tím jen mávla rukou.

„Máte větší trpělivost než Fergus, Iane. Jsem zvědavá na ten kámen," pronesla vesele.

Ian se postavil vedle ní a poznamenal jenom pro sebe: „Já zase tak zvědavý nejsem."

A nenápadně si otřel kapičky potu z čela. Liliana si v ruce potěžkala kámen a zamyšleně se zadívala na terč. Tam snad nikdy nemůže dohodit. Nyní to snad vypadalo, dál než s lukem a šípy.

Napřáhla ruku a soustředila se na hod.

„Sice se mi líbí tenhle bezpečnější postup, má paní, ale kámen dozadu snad ani hodit nemůžete," přerušil ji Ian netrpělivě.

Liliana se na něj otočila a rozmáchla rukama rozčíleně.

„Nemůžu se soustředit, když mě rušíte!" vyjekla zuřivě a zapomněla, že v rukou svírá sice ne moc velký kámen, ale přece jenom trochu nebezpečný byl.

Rozmáchla se a kámen jí vyletěl z rukou. Okamžitě vylekaně vypískla, když letěl přímo do otevřených úst Iana. Rukama si zakryla ústa, aby přestala křičet. Ian na nic nečekal a bez dalšího přemýšlení padl na zem. Přímo na břicho, tak prudce, že se kolem něj zvedla vrstva prachu. Kámen spadl jen těsně za něj.

„Omlouvám se," zavolala Liliana s rukama na obličeji.

„Ty má vražednice," ozvalo se za ní a ona ucítila pevné paže kolem pasu.

Okamžitě se uvolnila a zašeptala vesele: „ To ses můj pane, nebál, že tě něco trefí?"

„Kámen skončil v Ianovi, byl jsem v bezpečí," odvětil tiše a v hlase mu zněl smích.

„Já pořád ještě žiju," uslyšeli hlas Iana, který stále ležel na zemi jako rozplácnutý hmyz.

Oba na něj pohlédli a rozesmáli se. Liliana se otočila k manželovi čelem a nevinně pokrčila rameny.

„Nemohla jsem za to," dodala klidně.

Muž s ní vesele zatočil, až dívka se smíchem málem zakopla, ale on ji na poslední chvíli zachytil.

„Ukážu ti, jak to dělají mistři," prohodil vzápětí a sebral ze země její luk a šípy.

Liliana si dala ruce v bok a pozvedla pobaveně obočí.

Následně její muž s lehkostí, která jí rozhodně chyběla, zvedl luk s šípem a zaměřil se na terč.

„Jestli ses, můj pane, přišel vytahovat, jsi na špatným místě," poškádlila ho a postavila se přímo před něj. Muž okamžitě sklopil luk.

„Snad se nebojíš, můj pane, jestli jsi tak dobrý, trefíš se, i když ti to ztížím," pokračovala dál.

„Pane na nebi," vydechl Ian, který se ani nenamáhal vstávat ze země, v nynější situaci mu to připadalo bezpečnější.

Gruag se zastavil na rozhraní cvičiště a oči mu na okamžik zasvítily jeho dřívějším mládím.

„Nechci ti ublížit, Liliano," pronesl chraptivě Fergus, ale dívka jen pohodila vlasy a ani se nehnula.

„Mistři dokáží střílet i poslepu a já slyšela, že se za něj prohlašuješ, můj pane. Snad se nyní nebojíš," provokovala ho a ze země popadla prach a s pohledem upřeným na něj ho nechala padat zpět dolů.

Fergusovi také zajiskřilo v očích. Chceš si hrát? Tak budeme, drahá manželko, prolétlo mu hlavou a koutek úst se mu zvednul. Pomalu zvednul luk s šípem. Přitom nespustil oči z Liliany.

„Tímhle mě chceš rozptýlit?" vydechl a zvedl luk s napnutým šípem.

Liliana se na něj zazubila a prohodila: „Tak tohle se ti zdá málo?"

Fergus jí věnoval tajemný úsměv a tím jí dával možnost. Předveď, co umíš! Dívka se pousmála a rozvázala si šátek, který ji chránil před chladem. Volně ho držela v ruce a vítr už si s ním krásně poradil. Napnul ho a nechal ho létat kolem ní.

„Lepší?" otázala se sladce.

Skvěle se bavila. Moc dobře věděla, že jeho umění s lukem je lepší než její, ale to mu nedávalo právo se jí posmívat. Jen ať se trochu snaží.

Fergus se ušklíbl a prohodil: „Nic lepšího neumíš, má paní?"

Načež napnul tětivu a soustředil se. Liliana se usmála a vzala šátek a mávala s ním z jedné strany na druhou. Fergus opět znejistěl. Nechtěl prohrát, ale také nechtěl, aby jeho šíp skončil v jeho manželce. Té malé provokatérce.

Náhle se spokojeně usmál a dívka zmateně zamžikala. Ta náhlá změna ji znejistěla, ale okamžitě nasadila vážný pohled, aby nic nepoznal.

„Já rozhodně trefím střed, má paní," prohodil sebevědomě a dívka se po jeho slovech o krok přiblížila.

„Pan sebevědomý," provokovala ho.

Vzápětí se však stalo několik věcí najednou. Náhle k ní manžel přiskočil a políbil ji. Ohromeně vydechla, když ji políbil a zároveň napnul luk. Lehce ji líbal a za jejími zády napnul luk a při pohledu do jejích očí, které mu oplácely něžný pohled, vystřelil. Měl kolem ní ruce v ochranném postoji, přesto poznala ten moment, kdy šíp vzlétnul. Muž odhodil luk a přivinul si ji na svou hruď.

„Myslím, že se mohu označovat mistrem," zamumlal tiše, když se od ní odtrhl.

Liliana udělala zmateně krok od něj a otočila se, aby mohla vidět na terč. Ač se k němu blížila pomalým krokem, věděla přesně, co uvidí. Jakmile se dotkla terče, do očí ji udeřil šíp trčící z prostředka. Povedlo se mu něco úžasného.

„Skvělý výkon, můj pane," zavolala na něj.

Načež se pousmála a dodala sladce: „Skláním se před tvým uměním, Fergusi."

Poté se mu uklonila a v tu chvíli jí hlavou prolétl hlavou bláznivý nápad. Oči jí zajiskřily smíchy.

„Jako mistr by si měl dostat odměnu, můj pane," zamumlala vesele.

Muž překvapeně zamrkal a dívka na něj zakývala prstem.

„No tak, Fergusi, nemusí to přeci všichni vidět. Pojď blíž," provokovala ho dál klamně milým hláskem.

Její manžel k ní sebevědomě došel a s očima zračícíma nadšení čekal. Liliana se na něj zazubila.

„Skloň se ke mně, abych si nemusela stoupat na špičku, drahý," zacvrlikala vesele.

Nyní už se Fergus díval ostražitě, ale dívka jen nasadila masku té nejzlatější ženy. Jakmile se k ní sklonil, dívka hbitě vytáhla z pod zad zástěru, kterou si předtím stihla odvázat ze sukně.

„Tramtadá! Tohle je tvoje odměna," vyjekla a zatímco na ni manžel zíral naprosto nechápavě, iniciativně mu ji obvázala kolem pasu.

„CHACHA!" ozval se vzápětí výkřik smíchu. Liliana uviděla Iana, který se hroutil smíchy na zem.

„Líbí se ti drahý?" otázala se nevinně a o krok ustoupila.

Fergus vypadal, že každou chvíli vzteky vybuchne a Ianův smích tomu zrovna moc nenapomáhal.

„LILIANO!!" vykřikl zuřivě, když se mu vrátila řeč.

Dívka s cukajícími koutky ustoupila a nevinně poznamenala: „Nic jiného jsem po ruce neměla!"

A na víc nečekala a rozeběhla se pryč, přičemž se smíchem dodala za běhu: „Ale musím říct, že ti sluší víc než mě, můj pane."

„Okamžitě se vrať, ty potvoro jedna!" křičel za ní, ale dívka se ani neohlídla.

Hbitě přiběhla k ohradě a za běhu ji přeskočila, ale jen o kousíček dolů a pořádně by se rozmázla.

„Tak si mě chyť, drahý!" zavolala na něj se smíchem a pootočila se.

Její manžel se za ní řítil jako bůh pomsty s její zástěrou.

„Až tě chytím, něco uvidíš, má paní," uslyšela za sebou jeho křik.

Avšak jen se zasmála. Rychle prokličkovala kolem smějícího Iana, který byl smíchy úplně rudý v obličeji. Proběhla kolem Gruaga. Oběhla ho a schovala se za něj. Manžel se před ním zastavil, ale dívka vždycky uhnula na druhou stranu za starcem.

„Liliano, neschovávej se za starce," rozčíleně prohodil, ale dívka uhnula doprava.

„Ty mě snad nedokážeš chytit, můj pane?" poškádlila ho, když na něj Gruaga šoupla a rozeběhla se dál.

„Liliano, jsem laidr! Takové chování.." křičel za ní, ale dívka skočila na vozík plný sena a vzápětí vykoukla její hlava nahoru, když ho přerušila: „I laidr by se měl chovat jako člověk."

Načež zmizela v seně. Fergus se zastavil před vozíkem se senem a založil si ruce na hrudi. Dívka se vyhrabala ven a oči se jí smály.

„Je na tebe snad moc důstojné, válet se v seně?" popíchla ho, když si seno naschvál vpletla do vlasů.

„Mně stačí, má drahá, počkat zde, než tě to unaví a pak ti dám výprask," odvětil potměšile.

Liliana po něm vrhla naprosto bezstarostným pohledem.

„Ale ty mě škádlíš, Fergusi, já věděla, že to umíš. Slíbil si, že už na mě nevztáhneš ruku, já si to moc dobře pamatuju," prohodila vesele.

„Neměla by si mě rozčilovat," protestoval a opřel se o vozík.

Liliana k němu natáhla ruku, ale zase ji hned vrátila zpět.

„Oba moc dobře víme, že se opravdu nezlobíš," dodala jemně.

„Moje škádlení zbožňuješ," dodala sladce, a když se po ní ohnal, uskočila dál ve vozíku.

Náhle se kolem nich rozezněl zvuk klapajících podkov. Všichni se šokovaně otočili k bráně a vzápětí jí projel jeho bratr Colum. Fergus zaklel a rychle se snažil rozvázat zástěru, zatímco Liliana se snažila vyhrabat ze sena a rychle si nějak upravit šaty.

„K čertu, Liliano, to si to musela tak utahovat?" zuřil šeptem.

Dívka však znovu spadla do sena a proto se rozhodla, že bude lepší se v něm schovat a zaplula pod něj.

„Co se to tu sakra děje?" ozval se celým nádvořím překvapený výkřik Columa.

Přijíždějící jen zíral na to pozdvižení. Jeho bratr se snažil sundat nějaký hadr z těla a navíc by přísahal, že v tom seně před chvílí viděl lady Lilianu.

„To si nemohl dát vědět, že nás poctíš návštěvou, bratře?" odsekl rozčíleně Fergus a konečně dostal z těla tu pitomou zástěru.

Okamžitě ji odhodil za sebe a vrhl vraždící pohled po Ianovi, na kterém bylo vidět, že se snad zase začne smát.

„Nevěděl jsem, že zde naleznu něco takového, bratře," prohodil Colum klidně.

Seskočil z koně a předal otěže Malcolmovi. Fergus vrhl nejistý pohled na vozík, ale jeho žena nikde nebyla vidět.

„Tak, co si potřeboval?" otázal se bratra. Ten po něm vrhl překvapený pohled.

„Takhle se vítá bratr? Ty mě snad nevidíš rád? A co nějaké občerstvení a vysvětlení té zajímavé věci za tebou?" otázal se s náznakem humoru.

Fergus si povzdechl jako těžce trpící muž.

„A kde je tvá krásná žena? Rád bych ji pozdravil," dodal Colum zamyšleně a jeho pohled sledoval bratrův k senu.

„Jela se projet, bratře, ale určitě ji bude šíleně mrzet, že jste se minuli."

Rozhodně nemínil připustit, aby ji bratr našel v kupě sena. To by si z něj dělal legraci ještě hodně dlouho a to nehodlal připustit.

„To mě opravdu mrzí a já měl skoro dojem, že jsem někoho podobnému tvé paní viděl na vozíku se senem," prohodil starší bratr zamyšleně.

Ianovi zaskočilo smíchy, Fergus se zatvářil jako anděl a ostatní měli náhle plno jiné práce.

„To se ti muselo něco zdát," odvětil klidně mladší z bratrů.

„Jo, nejspíš jako před chvílí když jsem na tobě viděl něco podobného zástěře, že ano?" prohodil muž zamyšleně.

Ian si musel odkašlat, aby zakryl smích. Fergus v duchu vraždil všechny okolo sebe a představoval si božský klid, jaký by měl, kdyby všichni zmizeli. Nemusel by nikomu nic vysvětlovat, proto jen pokrčil rameny na znamení, že už nemá víc, co dodat. Jeho bratr znovu zalétl pohledem k senu.

„Takže ti nebude vadit, když se k tomu vozíku kouknu, bratře?" otázal se.

Něco tady nehrálo a on neměl rád nejasnosti. Jeho bratr se chová divně stejně jako jeho lidé.

Jakmile to dořekl, ozvalo se hned několik výkřiků: „Nééééé!"

Překvapeně pozvedl obočí.

„Zašpinil byste se pane!" ozval se Ian.

„Kdo by se schovával v seně?"

„Měli bychom raději zapít váš příjezd."

Ozývaly se kolem něj rázem hlasy obyvatel klanu. Fergus si otřel čelo, které se mu zpotilo, když se jeho bratr zastavil a zamyslel se nad jejich nápady. Pak však Colum pokrčil rameny.

„Nejdřív se však trochu ušpiním," dodal, když k úžasu všech skočil na vozík.

Ian vrhl po Fergusovi pobavený pohled a ostatní zatajili dech při představě, jak Colum dostane jejich paní ven ze sena.

„Panebože, za co mě trestáš?" zamumlal Fergus a smířeně pozoroval svého bratra, zatímco Gruag se vědoucně usmíval.

„Jen se tu tak kouknu," prohodil Colum a ostřížím zrakem sledoval reakce všech okolo.

Opatrně se sklonil, aby začal prohledávat seno.

Fergus zavřel oči a jen čekal, kdy se ozve jeho vítězný výkřik a bude zaděláno na smích na další staletí. Sotva však muž začal prohledávat seno, ozval se klapot koňských kopyt.

„To ponížení snad ještě neskončí?" vydechl Fergus a otočil se k nevítanému hostu.

Jeho bratr přestal prohledávat seno, zvědav, co se to děje. Naprosto všichni byli v očekávání příjezdu dalšího návštěvníka.

Když vzápětí na nádvoří vjela k ohromení naprosto všech Liliana na koni, Fergusovi spadla brada úžasem a i jeho bratr vypadal v šoku.

Dívka nic nenechala náhodě. Překvapeně pozvedla obočí, když k nim navedla koně.

„Vítejte laidře Colume, kdyby mi byl manžel prozradil, že nás poctíte svou návštěvou, vybrala bych si na projížďku jiný den," zvolala Liliana překvapeně.

Manžel k ní okamžitě přispěchal a lehce jí sundal z koně, přičemž šeptl: „Jak jsi to udělala, Liliano?"

Dívka mu věnovala veselý úsměv plný uličnických ohníčků.

„Přece bych se nenechala chytit, můj pane!" odvětila šeptem, když ji jemně postavil na zem.

Načež ho cvrnkla do nosu a dodala: „Doufám, že za tohle je vše odpuštěno. Jakýkoliv hněv."

Fergus ji objal kolem pasu a odvětil: „Uvidíme, ale nyní jsi získala plusové body, maličká!"

„Já to nechápu," vyhrkl Colum. „Já vás viděl!"

Liliana mu věnovala zkroušený úsměv.

„Velmi ráda bych vám to potvrdila, ale moje vyjížďka byla natolik krásná, že ji nesmím zapírat," zalhala bez jediného problému.

Načež Ian vzal nechápavého laidra kolem ramen a vedl ho do síně, aby uhasili žízeň. Venku zůstali jen Liliana a Fergus. Dívka mu věnovala úsměv.

„Co dostanu za odměnu, že jsem nedopustila, aby tvůj bratr viděl, jak to tu vedeme?" otázala se sladce, když ho objala kolem pasu a hleděla mu do očí.

„Měl bych ti za to, co jsi mi dnes provedla dát na holou, maličká," prohodil a když otevřela ústa, aby zaprotestovala nad tou nespravedlností, dodal: „Jenže výraz mého bratra, když si projela branou místo, aby si byla v seně, stál za to. Líbí se mi, když mě provokuješ, ale někdy to má i hranice."

Naklonil se nad ni a šeptl: „Proto tě musím nyní potrestat, aby ses pro příště poučila."

Jeho rty byly těsně nad jejími.

Dívce se v ústech zadrhl dech, když šeptla: „Bude to bolet?"

Fergusovi se zvedl koutek úst, když odvětil: „Strašně."

Načež ji objal a jeho rty schvátily její. Rázem se nádvořím rozezněl její srdečný smích.